Moonlight shadow

Moc vám všem které jste komentovaly děkuji za povzbuzení a jsem moc ráda, že se vám povídka líbí.

„Matko!!!“ hlas se rozléhal tichem chodby. Zadýchaný vpadl do matčiných komnat aniž by čekal na pozvání.

„Musíme si promluvit.“ Pronesl a usedl  na jednu z židlí proti matce. Když po hodině opouštěl  pokoj lady Beatrice, měl na tváři spokojený výraz. Suzan pro něj byla i nadále záhadou, vlastně ještě větší než před rozmluvou s matkou, ale choval v sobě semínko naděje, že jeho věc dopadne úspěšně. To co se dozvěděl od matky  mu zamotalo hlavu. Nevěděl co si vybrat. Její znalosti byli ohromující, ale byly oblasti v kterých byla její neznalost alarmující. Všechny urozené dámy se kterými se kdy setkal uměly nejen normanskou francouzštinu, ale znaly alespoň z části i angličtinu. Ty vzdělanější i galštinu, řeč  skotů.  Ona jak se zdá neovládala ani jednu z těchto řečí, vlastně něco podobnému angličtině ano, trochu. Učí se jim společně s Calumem a Catrinou.  Umí psát a číst a ovšem matematika, filosofie, astronomie a přírodní vědy v tom všem je velmi zběhlá.  Jak se zdá vyzná se  i v práci správce a řemeslech, některých. To je pro ženu neobvyklé. Avšak o vedení zemanovi domácnosti její vědomosti pokulhávají. Byla plná protikladů.  Matka se jeho úmyslem dvořit se jí zdála nadšená. Varovala ho však, Suzan není žádnou sotva odrostlou dívenkou. Je to žena která velmi dobře ví co chce a co ne. Nebude vůbec lehké změnit její rozhodnutí neprovdat se. Patrik si ovšem ani kouskem své bytosti nepřipustil, že by mohl neuspět. Byl pevně rozhodnut si Suzan vzít a nic mu v tom nezabrání. Překoná, zničí její odpor. Zamířil do pracovny.  Během rozhovoru s matkou v něm pomalu uzrával plán jak zjistit něco o jejím původu.  Rozhodl se  pozvat na Eliseum Abrháma.  Jednoho z mála anglických šlechticů které nazýval přítelem. Jeho znalost  jazyků a národů pevniny by mohla pomoci odkrýt Suzanin původ. Dřív než se jeho bratr a Simon vrátili , byl již posel s dopisem na cestě.

„Wille! Wille!“ zavolal na bratra když zaslechl koně na nádvoří. Jmenovaný zvedl hlavu a čekal zda  bude Patrik pokračovat. Ten ho s hlavou v okně jen požádal aby přišel k němu, ihned. To Will uvítal, sám měl na srdci dost věcí které chtěl s bratrem probrat.

„Zdá se, že jsi konečně ochoten vyslechnout i názory jiných? Nebo jsi mne zavolal, jen abys mi mohl cosi vytýkat?“ s těmi to slovy vešel do bratrova doupěte.  Zlost kterou vůči staršímu bratrovi cítil ještě zcela nezmizela.

„Ani jedno, i když si rád vyslechnu požadavky nájemců, teď mám na mysli něco jiného, osobnějšího. Prosím, posaď se.“  Nervózně ukázal na židli proti sobě. Vědomí, že Williem je jediný člověk, který se nebude rozpakovat se mu postavit, činilo jeho žádost ještě těžší. A to, oč ho míní požádat, se mu jistě nebude zamlouvat, o tom je Patrik přesvědčen. Williem se zamračil, znal svého bratra dobře, a proto jeho nervozita nevěstila nic dobrého. Snad i proto, se pokusil zatím potlačit svou rozmrzelost vůči němu.

„Willieme, chtěl bych tě požádat …mohl by jsi … „  Patrik koktal. Stále nemohl najít správná slova. Vstal a přešel k oknu, poté k posteli a nakonec si znovu sedl.

„Požádal jsi Suzan o ruku?“ vyhrkl a napjatě se na bratra zahleděl. Will na něj však jen nevěřícně vyvalil oči.

„Odmítla mne.“ Odpověděl  zaraženě dřív než stačil plně porozumět bratrovu dotazu. Patrik si oddechl, což Williemovi neušlo.

„Byl … byl by jsi ochotný zanechat, alespoň na nějaký čas, svých snah o její přízeň? Počkej …“, zvedl ruku aby zabránil bratrovi promluvit, „… dřív než mi odpovíš … já … chtěl bych z ní učinit paní na Eliseu.“ Se zatajeným dechem pozoroval bratrovu tvář. Po chvíli napjatého ticha  se Will rozesmál. Jeho hlasitý smích Patrika znejistěl, ale i rozčílil.

„Proč se u všech rohatých směješ ?  Simon i ty mi od chvíle co jsem se vrátil neustále předhazujete její přednosti. Stejně jako to, že se mám oženit. No a toto by bylo idealní řešení! Mé děti jí milují a ona jak se zdá je má taky ráda. Lidé si jí váží a zdá se, že jí se tu líbí. Co je na mém návrhu tak směšného!?“ hudroval rozmrzele.

„Co? Ty se vážně ptáš co? Bože, Patriku vždyť se nemůžete vystát. Vážně věříš tomu, že by se za tebe dobrovolně provdala? Víš ty co?! Rád se podívám, jak tě pošle k čertu. Máš můj souhlas, stáhnu se do pozadí a budu se bavit tvými marnými snahami a jejím odmítavým postojem. A až toho budete mít oba dost, vrátím se a získám ji pro sebe.“ S pobaveným tónem si bratra prohlížel. Ani na moment nezapochyboval o jeho neúspěchu. Díky dnešní rozmluvě se Suzan , byl klidný, věděl, že sňatek je to poslední co chce. A vzít si Patrika!!!! Holý nesmysl.

„Můžu se spolehnout, že když uspěji, nebude to znamenat rozkol mezi námi, bratře?“ ujišťoval se. Na rozdíl od Willa, věřil, že ji získá.

„Jistě. Ať uspěje ten lepší.“ Přikývl s úsměvem Will.

„Či ten komu bude přát štěstí.“  Dodal Patrik. Ulevilo se mu, že vše proběhlo v klidu a dobré náladě. Nechtěl se s bratrem vadit, zvláště ne kvůli ženě. I když mu bylo nepříjemné, že Will dal na srozuměnou, že ani za mák nevěří v jeho úspěch. Zdá se, že stejně jako jeho matka i bratr nemá dost důvěry v jeho schopnosti okouzlit tuto ženu. Nemínil ztrácet čas, proto netrpělivě vyhlížel její návrat. Když, ji pozoroval z výšky svého okna, pousmál se nad ironií dnešního dne. Stejně jako v lese teď stál nad ní a prohlížel si ji bez jejího vědomí. Ještě však se musí postarat aby se už nikdy neopakovalo to co doposud, už nikdy nevyjede hradby sama.

Večeře bude první příležitostí ukázat jí, že i on umí být galantní, milý, vstřícný i okouzlující společník. Za vydatného přispění své matky uspořádal zasedací pořádek u hlavního stolu tak aby mu napomáhal v úkolu, který si vytýčil. Pro dnešní večer, ale i pro ty nadcházející, bude Suzanino místo po jeho pravici. Ze stejného důvodu hodlal do hodovní síně přijít o něco později než ostatní, aby ji nevyplašil. Teď jí hodlal oznámit, že ode dneška bude postaráno o její bezpečí. Těšil se jak tento jeho vstřícný krok ocení. Se samolibým úsměvem se ji vydal vyhledat.