Moonlight shadow

OK, tak tohle jen pro velmi benevolentní a silné žaloudky 😀

Mohutné dřevěné dvoukřídlé dveře se se skřípěním zašlých pantů otevřely právě ve chvíli, kdy Leon pomáhal Patty z vozu.
Ve dveřích stál mladý muž, který by mohl okamžitě dělat vyhazovače v některém z nóbl klubů. Černé vlasy měl zastřižené na ježka a jeho pravou tvář zdobila dlouhá ošklivá jizva.
Leon chytil Patty jemně za loket a vedl ji ke dveřím.
„Kníže vás očekává.“Uhnul statný upír ze dveří a nespouštěl oči z její postavy. Nevěděla však, jestli je to nádhernou róbou, nebo tím, že jmenovaný má hlad.
Sklopila raději oči a zkontrolovala lem šatů.
„Děkuji, myslím, že se uvedeme sami.“ Otočil se po něm Leon, když vcházeli do honosné vstupní haly zdobené mramorem a rudým sametem.
„Jak si přejete.“ Srazil s úklonou paty a pokynul k otevřeným dveřím na pravé straně haly.
Leon postrčil Patty k průchodu a jako zázrakem se za nimi dveře samy zavřely. Stanuli vzadu rozlehlého sálu. Každý krok se vracel s ozvěnou, jak pomalu postupovali kupředu po naleštěné dřevěné podlaze.
Před nimi vzplály knoty černých svící a ozářily tak bohatě zdobené dřevěné křeslo potažené zlatou kůží, jež stálo na vyvýšeném stupínku.
Postava pohodlně sedící na trůnu se pohnula a vztáhla svou dlouhou štíhlou ruku.
„Vítej, Leone, synu.“ Hluboký hlas byl tak vábivý, až ji na zátylku zatrnulo.
„Kníže.“ Pozdravil svého stvořitele uctivým pokloněním, a pak se ladně svezl na jedno koleno.
Patty nevěděla, co má udělat a vzhledem k tomu, že by toho šílence nejradši zaškrtila vlastníma rukama, jen kývla.
„Ach, vzal sis s sebou mazlíčka?“ Stočil Kai pohrdavý pohled směrem k Pat.
„Přišel jsem si pro svého partnera, Kaii.“ Pronesl bez náznaku jakékoliv emoce Leon, stále klečící na jednom koleni.
„Gerome, ach ano, můj drahý nezdolný Gerome.“ Kai se usmál a pak přehodil nohu přes područku křesla. Vypadal překrásně, jako přízrak.
„Smím ho vidět?“ Leon se postavil na nohy, ale hlavu držel stále skloněnou.
„Ach, kdyby byl stejný jako ty, tak uctivý a ochotný. Svolný k čemukoliv.“ Kai si chlípně olízl spodní ret a pak naklonil hlavu, jako by čekal, co z nich vypadne.
„Prosím. Přivedl jsem s sebou jeho dárce, má snad právo se nakrmit, pane.“ Leon to zkoušel, jak se dalo.
„Nemyslím.“ Kai mlasknul a znuděně si prohlídl krátké a upravené nehty na pravé ruce.
Patty kypěla krev v žilách. Zlost jí stoupala do hlavy a barvila jí tváře doruda.
Leon pocítil chladivý závan vzteku a rychle zastoupil Patty cestu.
„Myslím, že Gerome si ještě dostatečně neužívá mé pohostinnosti. Naposledy, když jsem ho viděl, plivl mi do tváře.“
Leon se nahrbil a ramena mu ztuhla napětím.
„Ale bude zábava dívat se, jak reaguje na svou lidskou hračku.“ Kai se zvedl z křesla. Byl snad ještě úchvatnější, než jak si ho pamatovala. Bílou hedvábnou košili měl rozepnutou a ona mu při každém pohybu vlála kolem štíhlého těla jako závoj. Černé kožené kalhoty měl upnuté tak, že vypadaly jako druhá kůže a ostře rýsovaly každý sval na jeho nohách i to, čím ho štědře obdařila matka příroda. Černé těžké motorkářské boty měl rozvázané a vypadaly moc hrubě k jeho uhlazenému vzhledu.
„Následujte mne.“ Bez dalšího slova se otočil a proklouzl dveřmi schovanými za trůnem. Prošli holou bíle vymalovanou chodbou, osvětlenou jen blikajícími zářivkami. Kai se mračil, jako by ho to světlo rozčilovalo, ale ani Leon se netvářil dvakrát nadšeně.
Sešli po tmavém schodišti a teplota klesala spolu se stoupající vlhkostí a zatuchlým puchem.
Sklepení bylo tmavé a poněkud ponuré.
Kai se zastavil před kovovými vraty, a pak se do nich opřel ramenem. Kov povolil a vpustil je do kamenné místnosti. Chvíli trvalo, než se jim oči přizpůsobily temnotě cely.
„Bože.“ Zavyla Patty, když pohlédla na řetězy, jež byly napevno vsazeny do betonové podlahy. Za zápěstí v nich byl upoután Gerome. Tedy předpokládala, že to byl on. Tělo bylo schoulené tak, že bylo vidět jen temeno hlavy a třesoucí se ramena. Dlouhé hedvábné černé vlasy byly rozprostřeny kolem po chladné podlaze, coby měkký koberec.
„Pořád stejně nádherný, pořád stejně zatvrzelý.“ Kai se posadil na židli, jež byla v bezpečné vzdálenosti z dosahu otroka.
Postava se pohnula a řetězy zahlomozily.
„G., miláčku, máš tu návštěvu. Myslím, že tvá lidská samice by tě mohla přinutit, abys byl ke mně vstřícnější.“
Leon zachytil Patty v poslední chvíli a přitáhl si ji pevně k boku. Zdrceně zíral na zhroucenou chvějící se siluetu svého přítele.
Řetězy se svezly po betonu a pak se rozestoupila opona z vlasů a odhalila bolestnou grimasu andělské tváře.
Patty vyjekla a zakryla si ústa dlaní.
Gerome se narovnal do kleku a vypnul hruď. Klečel na patách a odhodlaně civěl na svého věznitele.
Patty podvědomě pátrala po náznacích zranění, ale neviděla žádnou krvácející ránu, a pak sjela očima k jeho bokům a pochopila, co způsobuje jeho bolestné chvění. Bylo to přesně, jak popisoval Leon. To, co se tyčilo mezi jeho útlými boky, hrálo všemi barvami a nabývalo strašidelných rozměrů. Tohle nebylo normální.
„Jen klid.“ Sevřeným hlasem ji uklidňoval Leon, i když podle směru jeho pohledu usuzovala, že sleduje to stejné, jako ona.
„Co kdyby ti s tím pomohla ona? Bylo by to pro tebe příjemnější?“ Kai se předklonil a zapřel se lokty o kolena.
Gerome se místo odpovědi pouze odvrátil a sevřel ruce do velkých pěstí.
„Přeci mi nemůžeš odepřít tu vzrušující podívanou. Pamatuji si velmi dobře, jak bouřlivě si vyvrcholil, když jsem tě zlomil poprvé. Vzpomeň si na to úžasné uvolnění, na tu extázi. Tak živelně jsi pumpoval boky, až jsem myslel, že zpřetrháš řetězy. Udělal jsem se spolu s tebou, už jen z toho pohledu.“
„Ty zvrácenej bastarde.“ Procedila skrz zuby, než se vrhnula jeho směrem. Skočila po něm neuvěřitelně rychle. Svým neuváženým činem překvapila i Leona, který ji nestačil zachytit včas.
Patty s vyceněnými zuby skočila na Kaie a zaťala nehty do míst, kde tušila jeho nádhernou tvářičku. Hlasité zavrčení jí bylo ujištěním, že trefila cíl.
Kolem pasu se jí omotaly nelidsky silné paže, a pak pocítila rychlý pohyb a pod zády nerovnou kamennou zeď.
Když se vzpamatovala, bojovala o nadechnutí s prsty zaťatými v její průdušnici. Kai ji držel za krk, zády přiraženou ke stěně cely. Tvář měl staženou vztekem a po sněhově bílé pokožce se mu táhly hluboké krvavé škrábance.
Všichni jakoby ztuhli v nehraném šoku nad jejím počínáním. Nikoho by ani ve snu nenapadlo, že bude mít dostatek drzosti zaútočit na knížete.
„Že už bych chápal tvé kouzlo? Nikdo z mých by se neodvážil ani pomyslet na to, co jsi ty teď udělala. Je to zbrklost, či naprostá absence mozku?“ Kai se chvíli kochal tím, jak Patty bojuje o svůj život, a pak se otočil na Geroma.
„Nechceš mi něco říct, drahý?“
Gerome musel polknout, aby mohl promluvit a i tak zněl jeho hlas hrubě a nakřáple.
„Nech ji žít, prosím, můj pane.“ Gerome sklonil hlavu.
Kaie uctivé oslovení doslova překvapilo. Nikdy by nepomyslel, že to uslyší na vlastní uši.
„Och ano, kolik pokory jsem slyšel ve tvých slovech. Poslouchám dál.“
„Udělám, cokoliv si jen budete přát, můj pane, jen jí neubližujte, prosím.“
Kai se vítězně uculil a pustil Patty na zem. Sesunula se podél zdi do sedu a snažila se ze všech zbývajících sil nabrat do plic trochu vzduchu.
„Chci tě vidět, Gerome, víš, jak moc mě dráždí tvé arogantní chování, víš, jak moc mě popuzuje tvá hrdost. Chci tě vidět spolu s ní.“ Otočil se k Patty, která už zase začínala vnímat okolí.
„Nemohu ji k ničemu nutit, můj pane, není mým otrokem, nemusí mne poslouchat.“
„Ale myslím, že tohle ji přesvědčí.“ Kai přešel k Geromovi a uchopil ho za pulzující mužství. Výkřik bolesti byl nefalšovanou sondou do Geromova bídného stavu.
„Ne.“ Zalapala po dechu, když se do jeho modrých očí vlily slzy a zvrátil zrak tak, až bylo vidět pouze bělmo. Zakymácel se a v obličeji ztratil barvu, až si myslela, že omdlí.
„Tak co, malá, pomůžeš mu s jeho problémem?“ Kai si stoupl za Geromova svalnatá záda, objal ho a přejel dlaněmi po jeho erekci nahoru a dolu.
„Stačí, prosím, už dost.“ Vyškrábala se na kolena.
Leon vypadal, že každou chvílí umře, byl bledý a čelist měl zaťatou tak, že si drtil zuby.
„Udělám to, já…to udělám.“ Nadechla se a pomocí stěny se nejistě postavila na nohy.
Kai se zvedl a přešel zpět, posadil se na židli a pohodlně se opřel o bohaté polstrování.
Patty pro slzy málem neviděla, když se pomalu blížila k chvějícímu se tělu.
„Omlouvám se.“ Zašeptala, když se sesunula do kleku těsně před něho.
Dívala se do země a viděla jen jeho kolena. Pak zarachotily řetězy a on pozvedl paže, aby uchopil jemně její líce.
„Neomlouvej se, miláčku.“ Konečně našla odvahu a podívala se do jeho utrpením poznamenané tváře.
Pokožku po celém těle měl zalitou studeným potem a v obličeji se mu rýsovaly hluboké vrásky. Jeho pomněnkově modré oči přímo zářily z jeho tváře.
Sklopila oči a podívala se na zmučený úd. Nateklý a bolavý kousek tepajícího masa, který sálal horkostí. Tmavě fialová hlavička byla překrvená natolik, že žalud nevydržel a popraskal. Hluboké prasklinky už nekrvácely, ale věděla, že každý dotyk mu bude způsobovat nevyslovitelná muka.
Opatrně se konečky prstů dotknula jeho dříku a Gerome jen křečovitě zavřel oči a bolestně zasténal.
Rozhodla se nevěnovat žádnou pozornost ohavnému okolí a plně se věnovat pouze svému milenci.
„Nevím, jak to udělat, abys netrpěl.“ Vydechla zlomeně.
„To je jedno. Prostě to udělej.“ Naklonil se k ní a svými ústy vyhledal ta její. Ten hebký a vábivý polibek mu pomohl se uklidnit. Cítil ji na svých rtech, vnímal její pokožku pod konečky prstů, byl tak moc rád, že je v tom pekle s ním.
„Jsem sobec, jsem šťastný, že jsi tady.“
„Pomůže ti, když se ode mne napiješ? Nebude ti líp? Zhojí se ti ty ranky?“ Hlavou jí létaly zběsilé myšlenky na to, jak to všechno zvládnout a zachovat si zdravý rozum.
„Cítím z tebe Leona. Přijala jsi ho?“
Hledala v jeho očích zlost, ale nalezla pouze smíření. „To je dobře, on se o tebe postará.“
„Ne, nesmíš se se mnou loučit, nenechám tě tu.“ Odhodlaně se sklonila k jeho hrudi. Jeho překrásné tělo bylo pevně obepnuto koženými řemínky, které se až do krve prořezávaly jeho pokožkou. Byl spoutaný jako divoké zvíře.
Opatrně špičkou jazyka přejela po jeho hrudníku, zanechávajíc za sebou vlhkou cestičku. Kůži měl chladnou na dotek a slanou zaschlým potem. Chvěl se, jak se ze všech sil snažil zůstat silným.
Rukama sklouzla k jeho pasu a narazila na chladný pásek z ocelového řetězu. Dělalo se jí z toho zle, ale věděla, že musí být silná, stejně jako on.
Gerome se vzepjal v bocích a nadzdvihl pánev, aby měla snadnější přístup k jeho zbědovanému mužství. Hnusila se mu představa, co jí nabízí, ale nemohl s tím nic udělat. Sledoval, jak pomalu a opatrně sklání hlavu a bere jeho špičku mezi rty. Zatnul zuby v návalu řezavých muk, jež mu projely tělem. Cítil vlhkost a teplo jejích něžných úst i to, jak se ze všech sil snaží nezpůsobovat mu zbytečné utrpení. Jak je to už dlouho, jak snadno zapomněl na pět let strávených na kolenou, zbídačený, zmučený, ztracený.
„Patty.“ Zasténal, když její něžná péče začala přinášet ovoce. Z nesnesitelné bolesti se vynořila jiskřička rozkoše, která sílila s každým jejím pohybem. Kupodivu se necítil ponížený, když tu s ním byli dva jemu nejdražší. I když poskytoval svému trýzniteli uspokojující podívanou, jeho hrdost neutrpěla žádnou újmu.
To tahle drobná žena dodávala zvrácenosti jeho knížete punc něhy a lásky. I když ve vlhké cele, na betonové podlaze a za chřestění řetězů, zdálo se to, co se tu právě odehrávalo jaksi normální.
Nepatrně natočil hlavu a podíval se na svého přítele, jenž bez dechu sledoval zvrácené divadlo. Snažil se mu pohledem dát najevo, že všechno bude zase v pořádku, že je mnohem silnější, než býval a že se nesesype, jako se to stalo před staletími.
Děkoval bohu, že při něm tenkrát stál, léčil jeho rozedrané srdce a zlomenou vůli k životu. Díky němu se opět začal cítit jako lidská bytost a i když musel neustále sloužit knížeti, díky Leonovi z toho nezešílel.
Zaklonil hlavu a pomáhal svými boky v hlubokých výpadech do jejího něžného hrdla. Když pak zacítil ten nezaměnitelný pocit vyvrcholení, odtáhl se od ní, jelikož si velmi dobře pamatoval, že semeno nebude jediné, co z něho vyjde.
Vystříkl tak silně a mohutně, že ozdobil strop cely, a pak se zhroutil, protože z něho začala vytékat krvavá břečka, kterou způsobila nepřirozená a dlouho zadržovaná erekce.
Patty se držela, aby nezačala křičet. Dělalo se jí zle a obracel se jí žaludek.
„Jestli můj přítel ukojil tvou zvrácenost, dovolíš mi nyní se o něho postarat?“ Leon vězel pohledem na zhrouceném těle i na plačící dívce hned vedle. Nedbala krve, ve které si máčela šaty, jen se snažila svalnaté tělo podepřít a sevřít v náručí.
Kai si poposedl, aby urovnal vlastní nádobíčko, jež se pokoušelo prodrat jeho kalhotami, a pak vesele zatleskal.
„Nádhera, nádhera. Smíš se o něho postarat, ale nedovolím mu opustit můj dům. Nechám vám připravit ten nejlepší pokoj a přinést vše potřebné. Buďte prosím mými hosty.“
Patty po něm střelila nevěřícným pohledem, ale než stačila cokoliv říct, byl tu Leon, aby zachránil jejich krky.
„Nic neříkej.“ Zasyčel tiše a sundával opatrně okovy z bezvládných zápěstí a kotníků.
Ani si nevšimla, kdy Kai opustil celu, ale najednou zmizel.
„Musíme ho odtud dostat.“ Obrátila se na Leona, který opatrně sbíral bezmocné tělo z podlahy.
„Neexistuje místo, kde bychom se před ním mohli schovat, Pat. Pokud nás on sám nepropustí, musíme užívat jeho pohostinnosti.“
„To si děláš srandu? Tomuhle říkáš pohostinnost? Je to zvrácený sadista a ty chceš zůstat v jeho domě?“
Leon vyšel z cely a nevnímal tiché a štěkavé námitky ženy, jdoucí za ním. Nemohl jí docela dobře vysvětlit, že přání jeho knížete je rovno rozkazu. Kdyby opustili bez povolení tento dům, trvalo by zhruba dvě hodiny, než by byli všichni po smrti.
V hale na ně čekal onen upír, jenž je uváděl do domu a beze slova je vedl po schodech nahoru do jejich pokoje.
Místnost byla bezesporu přepychově zařízena. V krbu plál oheň a dodával tak obrovské ložnici na útulnosti.
„Přinesu vše potřebné k ošetření vašeho přítele a též se postarám, abyste dostali čisté šaty a jídlo.“ Černovlasý upír se uklonil a zmizel za dveřmi.
Leon opatrně přešel až k velké posteli s nebesy a položil Geroma opatrně na deku.
„Půjdu mu napustit vanu horké vody. Prosím, dej si sprchu a buď připravena vlézt si s ním pod deku. Potřebuje zahřát.“
„Jak to sakra myslíš? Proč nemůžeme jednoduše utéct a postarat se o něho doma?“
Leon se otočil a chytil hrubě Patty za ramena. „Nestihli bychom se doma ani převléknout a už bychom měli návštěvu. Copak ti to nedochází? Kai je Geromem posedlý a nenechá ho jen tak jít, ne potom, co se mu sám vydal do rukou. Hlavně se musíme postarat o to, aby byl schopný se postavit opět na nohy.“
Patty párkrát zamrkala, aby se srovnala s tím, co slyšela. Nebyla naděje na únik.
„Tys to věděl? Věděl jsi, že to takhle skončí?“ Vyštěkla na něho, ale místo očekávaného políčku ji pevně přirazil na sloupek postele a políbil ji tak hluboce, až se jí z toho zatočila hlava.
„Děkuji ti, že jsi mu pomohla.“ Zašeptal jí do vlasů a přidržel si ji ještě blíž.
„Prosím, Patty, pomoz mi, dostat nás z toho všechny tři v pořádku. Nesmíš si myslet, že cokoliv udělám, nebude proto, abych nás zachránil.“
Opřela se o jeho hrudník a zavřela oči. „Promiň, já jen, že mám strach, to je vše.“
„Strach?“ Zasmál se, odtáhl se natolik, aby jí viděl do očí. „Miláčku, jsi ta nejodvážnější bytost, kterou znám.“
„Spíš nejpitomější.“ Povzdechla si.
Z lůžka se ozvalo tlumené zasténání.
„Postaráme se nyní o něj? Myslím, že pouhé vědomí tvé přítomnosti mu pomůže od bolesti. Dám mu svou žílu, aby dočerpal síly, ale celkové ozdravení bude o mnoho složitější.“ Leon si počínal velmi klidně a rozvážně. Patty se naopak klepala jak osika a pouhá vzpomínka na dění v cele v ní vyvolávala nevolnost.
„Prošel jsem si tím, není to tak zlé. Gerome je silný, brzy bude v pořádku.“
Patty beze slova přikývla a pak se otočila k posteli. Mohutné bledé tělo se chvělo a celé břicho, stehna a lýtka byla pokrytá zasychající krví.
„Odmotej mu z hrudi ty pásky, jdu do koupelny.“ Leon vypadal vyčerpaně, když ze sebe sundával sako a rozhaloval košili.
„Gerome?“ Zašeptala tázavě, když přiklekala k němu na lůžko. Prsty se jí chvěly při snaze rozepnout titěrné ocelové přezky, které držely soustavu kožených pásků.
Očima se vyhýbala přímému pohledu na jeho rozkrok a na to, jak vypadá nyní jeho jedinečná chlouba.
Z koupelny se ozval zvuk tekoucí vody a do pokoje se škvírou ve dveřích vyvalila horká pára. Spustila se sprcha a trvalo pár minut, než se v pokoji objevil Leon, oděný pouze do lehkého koupacího pláště.
„Vana je napuštěná.“ Oznámil tiše a uchopil přítele opět do náručí.
Patty je nechala chvíli samotné a sama se v tichu pokoje svlékla do spodního prádla. Když házela úplně poničené šaty do koše, bylo jí do breku.
Koupelna byla veliká, zařízená stejně přepychově jako pokoj samotný. Veliká zapuštěná vana kralovala celému prostoru, stejně jako ohromné broušené zrcadlo nad mramorovými umyvadly a všudypřítomné zlaté doplňky.
Leon klečel nad vanou a opatrně žínkou smíval všechnu špínu z Geromova nádherného těla. Tiše a konejšivě mu broukal líbeznou melodii podobnou dětské ukolébavce.
Patty zalezla do proskleného sprchového koutu, který byl ještě celý zahřátý z Leonovy očisty.
Pustila silný proud horké vody a zavřela oči. Snažila se ze všech sil zapomenout na šílené věci, které se udály, ale bylo to vcelku nemožné, protože zkreslené obrazy prožitých chvil se jí míhaly před očima jako nezapomenutelná noční můra.