Moonlight shadow

„Děje se něco, drahá?“ Pobaveně pozoroval její neuvěřitelné rozpaky, když k ní usedal. Pohledem propalovala velkou díru do bělostného ubrusu na stole.

„Myslím to vážně, Pat, je tu něco, co tě pohoršilo?“ Náznak smíchu z jeho hlasu pomalu vyprchával. Nemohl si dovolit vystrašit tuto ženu, nebo ji znechutit. Moc dobře věděl, že právě na ní závisí jeho štěstí. Jeho druh je do ní zamilovaný až po uši a ona by ho mohla jediným slovem ovlivnit, aby vypustil jeho maličkost ze svého nesmrtelného života.

„Patty, mluv se mnou.“ Zašeptal zlomeně při představě ztráty, kterou by mohl pocítit. Nával bolesti byl skoro nesnesitelný, když si jen připustil, že by ho Gerome opustil a zmizel zase na celé století, jako už to jednou udělal.

Patty se konečně trochu sebrala a zbrklým pohybem roztřásla pečlivě složený ubrousek do svého klína. Leon byl vcelku neodbytný. Snažil se z ní dostat slovo, ale jí se nedařilo zformulovat její roztříštěné myšlenky.

Její pozornost upoutala hlasitá scéna, která se strhla na opačné straně sálu. Pobledlá zpola vysátá dívka, nebezpečně balancující na smrtelně vysokých podpatcích, právě vylívala polévku do klína svého přítele a při tom mu velmi hlasitě nadávala do všech možných domácích zvířat.

Na konci celé té pohoršující scény, která některé návštěvníky přiváděla přímo do mdlob, vyčetla tomu muži, jak velmi necitelný, laxní a sobecký je vlastně milenec a za celý život, že horšího nepoznala.

Patty ta slova ranila možná více, než ex-snoubence samotného. Vždyť ona ho milovala. Byl jejím prvním a donedávna jediným, kterého poznala. Jak jen mohla ta vychrtlá fuchtle pošlapat vše, co Patty znala a co považovala za dostatečné. A pak jí to došlo, dostatečné? Opravdu by jí k životu stačilo, aby to bylo dostatečné? Copak by se mohla každé ráno probouzet vedle muže, který se zdá býti pouze dostatečným?

Neubránila se porovnání Jamieho a Geroma. Viděla oba dva vedle sebe nahé, jak je Pánbůh stvořil. Viděla vše, do posledního záhybu sebemenšího svalu na jejich tělech. Viděla výrazy obou. Ten prostě zbožný, co na ni tolikrát vrhal Gerome, i ten smutně smířený, který musela přetrpět tolikrát v Jamieho společnosti.

Náhle jí proběhlo trupem bolestivé poznání a zasáhlo ji až po konečky prstů na nohou. Nechtěla by toho obyčejného muže zpátky, ani kdyby o to vysloveně žádal, i když představa Jamieho pokorně prosícího na kolenou, pozvedla její zhrzenou náladu alespoň o trochu.

A pak se otevřely dveře a do nich jako mlžný přízrak, či nesplněný sen všech okolních dam, vkročil Gerome, vkusně oblečen do business obleku tmavě šedé barvy se světlými proužky. Košili měl odvážně rozhalenou až po úsek, kde se spojovaly jeho vypracované prsní svaly. Dlouhé vlasy za ním vlály, jakoby se před ním hnala vichřice.

Patty nemohla spustit oči z toho nebeského výjevu, který se otevřel před místními hosty. Vypadal jako bůh. Nedosažitelný, nadlidsky krásný bůh.

Ani vrátný, ani jediný z číšníků se nesnažili cokoliv řešit, nebo možná tu ti dva byli tak známými hosty, že je všichni důvěrně znali.

Gerome proplul přímo k ní.

Patty sledovala, jak jejich číšník beze slova přistrčil další židli, aby si mohl Gerome přisednout a vytratil se stejně rychle, jako se objevil.

„Smím si přisednout?“ Gerome se uklonil a natáhl svou paži směrem k Patty.

Nemohla se ani nadechnout ve víru emocí, které jí teď prolétaly. On byl tady, byl tu, aby zachránil celou situaci, aby ji uklidnil a ulehčil tak jejímu těžkému břemenu.

Váhavě mu podala svou ruku a on ji velmi něžně políbil na hřbet. To dokonalé gesto se prohnalo celým sálem tak, že některé z dam hlasitě zavzdychaly.

Gerome vědom si své role v tomhle šíleném dramatu, přisedl ke stolu a naučeně kývl na číšníka, aby mu nalil též červeného vína do připraveného křišťálu.

Leon se opřel o opěradlo židle, a pak se pohledem zaměřil na svého přítele.

„Tak co tu vy dva vyvádíte? Ne že bych čekal klidný večer s knížkou v klíně, ale že mě budete potřebovat tak rychle, toho bych se nenadál.“

Patty došlo, že ta psaná zpráva byla zřejmě určena Geromovi.

„Nic se neděje, můj drahý, jen Patty zde zahlédla pár svých přátel a přála si učinit jisté kroky, aby se cítila o trochu lépe.“

Patty se naježila. „Nikdo ti neříkal, abys jí to udělal.“ Snažila se mluvit co nejtišeji, aby ji nikdo jiný neslyšel.

Mezitím se na druhé straně sálu přehouplo drama do konečného stádia. Dívka popadla svou kabelku a vykřikla na Jamieho, aby už jí víckrát nevolal.

„Nevšiml jsem si, že bych dostal pozvánku do vašeho soukromého klubu na malou svačinku.“ Leon opět elegantně pozvedl sklenku a upil.

„No tak, uklidněte se, oba. Co se tu vlastně stalo?“ Leon stručně přednesl verzi, oproštěnou od citových výlevů a Patty s ní kývnutím zdráhavě souhlasila.

„A to je vše?“ Gerome po nich vrhnul nazlobený pohled.

„Patty, lásko, on se musí krmit, stejně jako já a každý jiný. Nemůžeš očekávat, že bude abstinovat pouze proto, že jsi do mého života vstoupila ty.“

Případné protesty přerušil otočením se ke svému příteli. „Leo, proboha, co to mělo znamenat?“

„Byla nešťastná, myslel jsem, že tím Patty pomohu.“ Leon sklonil hlavu, aby uznal svou případnou chybu.

„Patricie?“ Ozvalo se nad jejich hlavami. Pat vzhlédla jako první, poznala hlas svého bývalého.

„Ahoj, Jai.“ Vypadlo z ní a instinktivně se nahnula k Geromovi. Poznal její tíseň a jemně si ji vtáhl do náruče.

„No, vidím, že už sis našla nového.“ Vyprsknul zklamaně Jamie a vražedným pohledem propaloval oba anděly.

„Nejen jednoho.“ Usmál se potutelně Leon a upil znovu z broušené sklenky.

Patty si nemohla nevšimnout, jak Jamie kritickým pohledem přejíždí oba muže a snaží se odhadnout, co skrývají pod šaty a také na svých bankovních kontech.

„Hmm, tak hodně štěstí.“ Popřál jí neupřímně a odšoural se ke dveřím.

Patty se zhluboka nadechla a vtěsnala se hlouběji do objetí Geromových paží.

„Jen klid, lásko, jen klid.“ Zašeptal Gerome a mrknul na Leona. Možná si ještě nyní neuvědomovala, že tohle byla odplata, kterou ten muž potřeboval, ale doufala, že v nadhledu dalších let, či desetiletí, to plně ocení.

„Můžeme odtud, prosím? Tohle místo je…nelíbí se mi tu.“ Patty se podívala na Geroma a přímo žadonila pohledem.

„Cokoliv, lásko, cokoliv jen chceš.“ Usmál se a obrátil se na Leona.

„Postarej se o to tady, prosím, počkáme na tebe venku.“ Gerome vstal a pomohl Patty na nohy. Ochranitelsky ji objal kolem pasu a vyvedl ji z té upnuté a falešné atmosféry nóbl podniku.

Ulevilo se jí vlastně, až když jí tvář ovanulo horko z ulice. Po chodnících se potulovalo množství lidí, užívali si parné letní noci a nahlas se bavili. Z různých hloučků se ozývaly výkřiky a smích.

„Chceš jet domů?“ Sklonil se k ní a letmo ji políbil z boku na šíji. Nechtěně to v ní evokovalo vzpomínky na jeho krmení a slabě zasténala.

„Myslím, že to bude nejlepší.“ Vzhlédla k němu a musela se usmát jeho nedočkavému pohledu. Jistě myslel přesně na to, na co myslela ona.

Gerome vytáhl z kapsy mobil, zavolal do pizzerie na rohu a objednal tři velké salámové, zároveň pozvedl paži, aby přivolal taxi. Chytit v téhle čtvrti taxi nebyl žádný problém. Všichni řidiči se jen třásly na dobrá ryta a spoustu peněz od bohatých zákazníků.

Místo žlutého auta však těsně před nimi zastavila černá limuzína s neprůhlednými skly.

„Nastup!“ Zavelel tiše hlas někde za nimi a Gerome naprosto ztuhnul.

„Jestli ji nechceš vidět rozmáznutou po chodníku, udělej, co ti říkám.“ Mohutná paže se omotala kolem Patty a velké silné prsty se zaryly do její kůže. Než se mohla vzpamatovat, hodil ji ten neznámý na zadní sedadlo. Gerome nastoupil za ní, opatrně se ohlížejíc přes rameno, jestli už nejde Leon.

Patty zuřivě mrkala, aby se její oči přizpůsobily naprosté tmě. Tvář měla namáčknutou na hebké kůži sedačky a chvíli jí trvalo, než se probrala natolik, aby si mohla pohodlně sednout.

Leon vycházel ze dveří právě v okamžiku, kdy se limuzína odlepila od chodníku a plynule se zařadila do hustého městského provozu.

Gerome se po Patty natáhl a přitiskl si ji blíž k sobě. „Není ti nic?“ Šeptnul jejím směrem.

Na protější straně černoty se ozval hrubý smích a pak škrtnutí zapalovače. Slabý plamínek na moment ozářil křídově bílou tvář s jemnými, skoro ženskými rysy.

Posléze rudě zaplála špička doutníku, a pak se do prostoru vyhrnul obláček voňavého kouře.

„Proč nás nepředstavíš?“ Muž sedící naproti nim luskl prsty a světla vestavěná v podlaze se teple rozzářila.

Připadala si spíš jako někde v divadle, než v autě. Spolu se světly se spustila pomalá a tichá melodie.

Patty zírala na toho muže, očividně taky upíra a on si s nepokrytým zájmem prohlížel zase ji.

„Kai, dovol mi představit ti Patricii, mou přítelkyni.“ Geromův hlas se zachvěl. „Pat, tohle je Kai, náš kníže. Stvořitel můj i Leonův.“

Patty sjela Kaie pohledem a musela se otřást. Bylo v něm ještě více zla a zášti, nežli v Leonovi, když ho poznala, což ji přivádělo k myšlence, jestli za tím nestojí také žárlivost.

Ten muž měl jasně asijské rysy, ale byl překvapivě vysoký a vlasy měl světle hnědé s blond proužky. Oči měl neuvěřitelně modré a výrazné, jako by si je obtáhl černou linkou. Dokonale modelovanou tvář s krásným rovným nosem zdobily ty nejsmyslnější rty, jaké kdy u muže viděla.

Nemohla než uznat, že je po čertech krásný. Na sobě měl bílou hedvábnou košili a černé kožené kalhoty. Boty byly také z černé kůže a vysoké až pod kolena.

Jako by vycítil, jak si ho dopodrobna prohlíží, jemně se usmál a pak zaklepal hlavou, aby odhalil dlouhý, vysoko posazený ohon z drobných dredů.

Seděl roztažený uprostřed sedačky, jist si svou vlastní silou a nadřazeností. Kotník pravé nohy mu volně spočíval na druhém koleni a ruce měl roztažené a přehozené přes opěradlo sedadla.

Patty přemýšlela, jestli by si ho mohla splést s dívkou, kdyby ho jen tak večer potkala na ulici, jenže jeho tělo postrádalo ženské křivky. Nohy měl dlouhé a štíhlé, stejně tak paže pokryté bílým hedvábím.

„Vidíš něco, co se ti líbí, maličká?“ Sykl skrz zuby a vypustil další obláček kouře.

Pat s hrůzou zjistila, že se jí nahnala krev do tváří a příliš horlivě zavrtěla hlavou.

„Víš přece, jak na lidi působíš, Kai.“ Gerome se konečně malinko uklidnil a povolil svaly zatnuté k prasknutí.

„Vím, jak působím na tebe.“ Další úsměv skrýval všechno, co spolu ti dva prožili. Byla v něm veškerá slast spolu prožitých nocí, hladovost horkých polibků a nevyslovená vášeň, ze které se Patty zatočila hlava.

„Hmm, ale to už je dávno.“ Připomněl Gerome jemně.

„Ještě pořád jsi můj, nezapomeň.“ Kaiovy oči vzplály modrým ohněm.

„Jsou to už staletí, co jsme tě opustili.“

„A jak vidím, dáváš teď přednost něžnému pohlaví.“ Nasál kouř hluboko do plic, a pak se upřeně zadíval Patty do očí.

Bože v jeho přítomnosti si ani jako žena nepřipadala. On byl dokonalým ztělesněním ženského půvabu, ať se snažila sebevíc, nenašla na něm ani jediný nedostatek. Zahanbeně sklopila oči, aby se nemusela dál užírat tou nespravedlností osudu.

Gerome vzal její dlaň ochranitelsky do své a opatrně ji políbil na hřbet. „Proč ti to přijde tolik udivující? Jsem přeci muž.“

„Muž s mnoha exotickými choutkami.“ Poopravil ho Kai.

„Co po nás chceš?“ Geroma zřejmě unavila hra se slovy a tak udeřil hřebíček rovnou na hlavičku.

„Och, no páni, jste mé oblíbené děti, a tak moc dlouho jsem vás už neviděl.“

„Proč teď?“

„Doslechl jsem se, že jsi vzal opět život do svých rukou, že jsi ukončil staleté odloučení od světa. Že vy dva jste opět spolu.“ Znovu zabrousil pohledem k Pat.

„Jste ještě spolu?“ Vyzývavě povytáhl jedno obočí.

„Ano, Leon je má jediná rodina, to přeci víš.“ Gerome se malinko předklonil a natočil hlavu mírně na stranu, dávajíc tak jasně najevo svou netrpělivost.

„Hmm, a kam do toho vzorce šťastného páru zapadá tahle dívka? Řekl bych, že je jen chutným zákuskem, jenže z tebe cítím její krev a na ní ulpěl tvůj pach. Copak jsem ti neříkal, že hodní chlapci si s jídlem nehrají?“

„Přestaň!“ Vykřikl Gerome a přitáhl si k smrti vystrašenou Patty blíž. „Přestaň ji děsit.“

Kai se zasmál nahlas a pak strčil špičku ukazováčku mezi své rty a olízl ho jedním rychlým kmitnutím svého růžového jazyka. „I když výjimka potvrzuje pravidlo.“

Patty se zamračila, copak mezi upíry nejsou normální muži?

„Tak naposledy, Kai, co po nás chceš?“ Gerome si musel přiznat, že začíná být opět nervózní. Čekal, že si vymění jen pár slov, ale tohle se chýlilo k bodu, kdy bude někomu ublíženo, a on se bál, aby tím někým nebyla Patty.

„Chci si užít trochu legrace a podle všech je Nový svět tím správným místem.“

„Ok, ale vynecháme z toho ji.“ Gerome nahrbil ramena.

„Ale no tak, nebuď tak sobecký.“ Kai zavrněl jako velká kočka.

„Pokud chceš zábavu, máš ji mít, ale pustíš Patty.“ Gerome pomalu propadal depresi. Moc dobře věděl, že i kdyby chtěl svou vyvolenou chránit, proti svému knížeti nemá sebemenší šanci. V Novém světě byl jedním z nejstarších a řekl by, že i nejsilnější, jenže s tímhle upírem, svým stvořitelem se nemohl rovnat. Tohle vůbec nebylo o síle svalů a všichni to moc dobře věděli.

„Podvolím se ti, pokud mi odpřísáhneš, že Patty se nic nestane.“ Ta slova z něho vyletěla až příliš rychle. Nemohl nad tím přemýšlet, protože jinak by je nikdy nevyslovil. Věděl, co bude následovat, když se vydá svému knížeti na milost a nemilost. Kai nebyl něžný a vlídný, jako ženy, i když tak beze sporu vypadal. Byl tvrdý a lstivý a nyní se nejvíc těšil na to, jak dá znát svou sílu, jednomu ze svých neposlušných potomků.

Kai zklamaně zavzdychal, a pak kotníky zaklepal na silné tmavé sklo, které je dělilo od řidiče. Limuzína zastavila u kraje a dveře na její straně se samy od sebe otevřely.

„Jen minutku.“ Ozval se Gerome, když popadl Pat a vystrčil ji ven z auta. Ač bylo vedro, rozklepala se krutou zimnicí.

„Miláčku, vyhledej Lea, on se o tebe postará. Nikdy to nepřizná, ale má tě rád. Pomůže ti se vším, co budeš potřebovat a zajistí tě finančně na zbytek tvého života.“ Mluvil tiše, klidně a smířeně.

Patty se jen pomalu probouzela z toho hrozného snu. „Co, co to, říkáš?“

„Poslouchej mě, musíš mu říct, aby se mě nesnažil najít, pokud se mu dostane pod ruku, skončí zle.“

„A co ty?“ Patty přiškrceně zasténala a chytila ho pevně za zápěstí. Svíral její bledý obličej v dlaních a snažil se zapamatovat každou křivku její tváře. Doufal, že nebude žít tak dlouho, aby zapomněl, jak vypadala.

Oči se jí zalily slzami, když pochopila, co dělá. On se s ní loučí. Instruuje ji kvůli budoucnosti, ve které s ní už nebude.

„To ne, půjdu s tebou.“ Zavrtěla odhodlaně hlavou. „Nenechám tě s ním jít samotného.“

„To nejde, miláčku. Zabil by tě pomalu a bolestivě, už jen kvůli tomu, aby viděl, jak trpím. Musím doufat, že já ukojím jeho hlad po pomstě a vás pak nechá na pokoji. Vyhledej Lea, dá na tebe pozor.“ Zašátral v kapse kalhot a vtiskl jí do dlaně svůj mobil, zlatý klíč od bytu a ruličku bankovek.

Ruce se jí klepaly a po tvářích jí stékaly velké slzy. Pálily ji na kůži jako kyselina.

„Vždycky tě budu milovat.“ Rychle se sehnul a hladově ji políbil na rty. Pak jeho vůně zmizela a dveře limuzíny se zavřely.

„Ne, počkej.“ Vykřikla do tmy za světly mizejícího auta. Stála tak strašně dlouho, neschopná se pohnout. Nemohla uvěřit tomu, co se stalo, ani tomu, že o něho přišla.

Otevřela mobil a navolila jedničku. Rychlá volba vyhledala Leonovo číslo. „Kde jste?“ Ozvalo se naštvaně.

„Leo? Moc tě potřebuju, tohle sama nezvládnu.“ Vzlykala tak mohutně, že se divila, že jí vůbec rozuměl.

„Patty? Co se stalo? Kde je Gerome? Kde jsi?“

„Přijeď, prosím.“ Posmrkla a rozhlédla se kolem. Skladištní oblast poznala spíše podle polohy od středu města, než že by tu kdy byla. Popsala Leonovi, kde asi je a že se pokusí jít směrem k městu. Pak telefon zaklapla a šouravě se vydala vstříc své neveselé budoucnosti.