Moonlight shadow

Sally zůstala ležet stočená v klubíčku, zhluboka oddechovala. Tváře jí stále hořely a srdce tlouklo jako o závod. James ji zezadu objímal svými pevnými pažemi. Cítila na šíji jeho horký dech, ale nebylo to nepříjemné. Přitiskla se zády blíž k jeho hrudi a lehce zavrtěla zadečkem. Jamie jí začal konečky prstů přejíždět přes boky, tak jemně, že se sotva dotýkal jejích jemných chloupků, které se záhy postavili do pozoru. Jeho dech se znovu začal zkracovat tím, jak narůstalo jeho vzrušení. Odhrnul jí vlasy z krku a něžně ji štípnul zubama do šíje. „Jsi tak sladká,“ přejel dlaní přes její bříško. Zamířil rovnou do jejího klína. Krouživými pohyby jemně masíroval to místečko, které v jejích žilách rozpoutalo bouři. Hltavě zalapala po dechu jako ryba na souši. „Mám přestat,“ hluboký, chraplavý šepot zazněl těsně u ušního lalůčku, který James následně sevřel mezi své rty. Jeho šikovné prsty zpomalily.

„Ne,“ hlas se jí třásl, jen stěží ty dvě hlásky vyslovila. „Chceš, abych pokračoval?“ pocítila jeho narůstající pýchu na svém zadečku. „Hmmm,“ na nic jiného než tiché zamručení už se nezmohla. James se posunul mírně pod ní. Celý klín jí téměř bolestivě tepal, jak se dožadoval jeho přítomnosti… Konečně přestal prodlužovat její trápení. Nořil se do ní jen velmi pomalu a než se dostal do nejhlubších krás jejího lůna, Sally vykřikla ve vrcholné extázi. Nikdy dřív nezažila slast pomalého milování a protahování rozkoše. S Ronem šlo spíše o zvířecí touhu a vášeň. Tohle, to svým způsobem předčilo. James ještě dvakrát pomalu přirazil a pak i on dosáhl orgasmu, který Sall zažila opakovaně s ním.

Sall si v Jamesově doprovodu vlezla pod sprchu. Neohřáli se tam příliš dlouho, protože sotva mu stačila namydlit záda, u dveří zadrnčel zvonek, který následovalo hromové bouchání na dveře. „Riley s Am jsou tady,“ Jamie vylezl ze sprchy. Kolem pasu si omotal ručník. Mokré vlasy jen prohrábl rukou. Vypadal naprosto božsky, jak mu drobné krůpěje vody stékaly po šlachovitém těle. „Mrzí mě, že tě tu nechávám samotnou,“ políbil ji na tvář a odešel otevřít.

Amber se zachichotala, když ho viděla polonahého. „Jejda,“ znovu se zasmála. „Kdybych to tušila, dali bychom si načas, ale máme hlad a poslíček tu bude každou chvíli, tak je možná lepší, že jsme vás vyrušili my,“ všichni tři se rozesmáli. Jamesovo zvonivý smích se brzy změnil v záchvat dávivého kašle. Ambřin bezstarostný úsměv okamžitě zmizel. Podepřela bratra a dovedla ho ke gauči. James se na něj unaveně zhroutil, hlavu schoval mezi kolena a marně se snažil popadnout dech. Dráždivý kašel neustával. „Riley, přines vodu,“ štěkla. „Jen klid bráško, zhluboka se nadechni, ššš,“ konejšila ho jako malého kluka. „To bude dobré, jen dýchej,“ šeptala. „To bude dobré…“ její hlas se pomalu vytrácel v bezmoci. James se narovnal. Oči zarudlé slzami, které mu kanuly po tvářích z úsilí, jak se snažil své plíce donutit k normální činnosti. Zadržoval dech, dokud se mu nezmírnil tep, tuto relaxační techniku si osvojil před několika měsíci.

V ústech se mu rozlynula  pachuť krve. Drobné karmínové krůpěje pokrývaly i jeho dlaň. „Omlouvám se,“ přešel ke dřezu v kuchyňském koutě, vypláchl si ústa a omyl obličej orosený studeným potem. „U toho jste neměli být,“ trápilo ho, když viděl, jaké dělá sestře starosti. „Jsi nemocný Jamesi…“ prohlásila sestra ve chvíli, kdy se na schodech ozvalo ťapkání bosých nohou. „Pšt,“ zasyčel varovně. Sotva spatřil na posledním schodě svou vyvolenou, jeho tvář se rozzářila a Amber se dál nedokázala tvářit zdrceně, její bratr totiž přímo zářil štěstím.

„Myslím, že bych na sebe také měl hodit nějaké oblečení,“ školácky se zaculil a s předstíranou vitalitou vyběhl schody do patra, dával si přitom zatraceně dobrý pozor, aby se znovu nezačal dusit.

Sally se posadila naproti Amber a rozpačitě se usmála. Nikdy příliš nevynikala v konverzaci s dívkami. Většinu svého života strávila ve společnosti mužů. Amber si s tím ale hravě poradila. Nejdříve ji seznámila se svým snoubencem a pak plynule přesunula řeč na téma, které bylo Sall nejbližší. A tudíž ranč. Upřímně se zajímala, jaké to je vyrůstat v pro ni tak fyzicky náročném prostředí. Samozřejmě neopomněla vyjádřit obdiv nad Sallyinou vypracovanou postavu. V několika okamžicích měla Sall chuť protočit panenky a utéct pryč, protože ať byla Amber jakkoliv milá, bylo na ni znát, že nikdy nemusela tvrdě pracovat a všechno dostávala na stříbrném podnose…

„Nedokážu pochopit, jak tak hezká dívka jako ty mohla trávit celý den utopená ve vlastním potu,“ vyhrkla bezmyšlenkovitě. Sally se trochu uraženě zamračila. „To od tebe nebylo hezké,“ napomenul ji James, který se vracel oblečen v černých teplákách a bílém tričku. „Obzvlášť, když si vzpomenu, kolik hodin dobrovolně trávíš ve fitku… děláš, jako by ses tam nikdy nezpotila…“ Amber zahanbeně sklopila zrak. „Omlouvám se,“ špitla.

Konečně dorazil poslíček s večeří a Sall poprvé v životě ochutnala čínu. V tom jejich zapadákově měli maximálně Macdonald a tomu rozhodně nepřišla na chuť. „Není to špatné,“ zahuhňala s pusou plnou skleněných nudlí.

Po večeři James došel k baru. „Co si dáte dámy?“ „Bílé víno,“ prohlásila Amber a výběr nechala na bratrovi. Sally si jako správné děvče z ranče objednalo kvalitní whisky. „Je vidět, že se vyznáš,“ prohodil uznale Riley. „Když strávíš celý život v domě se čtyřmi muži a v sezóně s pomocnými honáky něco se naučíš,“ spiklenecky na něho mrkla a najednou se necítila ve své kůži. Vzpomínka na pomocné honáky ji bolestivě dloubla do žeber. V tu chvíli se jí vybavil Ronův štěněčí pohled, který ji prosil, aby neodjížděla. Málem do sebe první sklenku bezmyšlenkovitě hodila, ale Ambeřin výkřik „Na zdraví“ ji včas zastavil. „Na zdraví,“ zopakovali ostatní a sklo zvonivě zacinkalo.

A přibývající hodinou se ze všech postupně stávali hadrové panenky. Amber odpadla jako první a naprosto společensky vyčerpaná se stulila do náruče svého milence a tiše se proklínala, za to jak se opila a motá se jí hlava. Riley a James začínali mít problémy s výslovností a Sall se pomalu poddávala opojnému bezstarostnému pocitu. James ji celou dobu držel paží kolem pasu, čím víc byla opilá, tím víc se k němu tiskla. Pocit mužského tepla, které by patřilo jen jí a které celé roky postrádala, ji naplňoval. Nakonec jí spadla víčka a spokojeně se schoulila na Jamesův klín. Jen zdálky slyšela Rileyho větu „je to skvělé děvče“ a Jamesovu odpověď ve smyslu, že si ho nezaslouží. Posledních pár slov jí utkvělo v hlavě a přivolalo zlé sny. Viděla bílé lilie, Ambeřina tvář zmáčená slzami, Jamese odcházejícího pryč, pak nastala prázdnota, byla sama v naprosté neprohlédnutelné tmě. S výkřikem se probudila, čelo orosené studeným potem.

Nevěděla, jak se dostala do postele, ale sotva otevřela oči, James už ji konejšil ve své náruči. „Jen klid miláčku, něco ošklivého se ti zdálo.“ Znovu si lehl a přitáhl ji na svou hruď. Ztěžka oddechovala a marně se snažila vzpomenout, co ji tak hrozně vylekalo. Když znovu zavřela oči, pohltil ji bezesný spánek.

Probudila se před šestou hodinou, hlava jí lehce třeštila a James spokojeně oddechoval vedle ní. Unaveně si protřela oči a zamžourala na budík. Počítala s tím, že James s Rileyem popíjeli do ranních hodin, takže bude ještě nějakou dobu spát. Najednou nevěděla, co si počít s časem. Nikoho ve městě neznala, nevěděla, kam by se mohla jít podívat a navíc měla obavu, že by se mohla ztratit. Podívala se z okna ložnice a naskytl se jí nádherný výhled na východ slunce nad Cental Parkem. Přes nedovřené okno zaslechla vzdálené ržání koně. Srdce se jí rozbušilo radostí. To strašlivé město plné nástrah se najednou vůbec nezdálo špatné. Popadla první džíny, modré tričko a černou mikinu a už mířila ke dveřím od bytu. Ještě na prahu se otočila, přehrabala se v kuchyni, aby našla papír a tužku a napsala Jamesovi vzkaz.

Potichu se vkradla do ložnice a papírek položila na svůj polštář. V tu chvíli James zalapal po dechu. Jako by mu na hrudi ležel obrovský kámen. Celý zrudnul, do očí se mu nalily slzy, jak se bolestivě snažil nadechnout. Sall na místě zkoprněla. Pohled na to, jak se dusí, ji ochromil. Po zádech ji přeběhl mráz a až pak se vzpamatovala. Přeběhla do kuchyně, rychle natočila vodu a odnesla ji zpět k posteli. James na ní seděl v tureckém sedu, oči zavřené, dlaně položené na kolenou. Nedýchal. Jen se soustředil. „Jamie?“ při tom oslovení sebou mírně trhl. Po nekonečné minutě se mu hrudník začal pohybovat v pravidelném intervalu. „Omlouvám se,“ zahuhňal, ústa plná krve. Bez jakékoliv něžnosti ji obešel a zmizel v koupelně. Sall stála na prahu jako přimražená.

Z koupelny se vynořil naprosto jiný člověk. Zářící úsměvem od ucha k uchu ji objal kolem pasu a políbil. „Co to sakra bylo?“ tak věta jí v hlavě zněla tak dlouho, že si hned neuvědomila, že ji vyslovila nahlas. Všechno v ní vřelo. Zlobila se. Uvědomila si totiž, že je něco špatně, moc špatně.

„Nic, Sall, nebylo to vůbec nic, asi jsem ve spaní něco vdechl, to se občas stává.“ Změřila si ho přísným pohledem. „Nikdy předtím si mi nelhal Jamesi,“ najednou si připadala jako zlá macecha. „Cítím, že se něco děje Jamesi. Roky jsem pracovala u koní, to ti hodně vytříbí smysly.“ Oči jí sklouzly na jeho tričko potřísněné drobnými karmínovými skvrnkami. „To je krev?“ ukázala na flíčky roztřesenou rukou. Dělalo se jí nevolno. „Co se sakra děje?“

„Sally, miláčku, …“ pokoušel se ji uklidnit. „Neříkej mi miláčku, dokud mi něco tajíš,“ vyštěkla. „Neměla ses to nikdy dozvědět Sall, je mi to líto,“ z ložnice pro hosty vykukovala rozcuchaná Amber. „Ségra, buď zticha,“ zahulákal James. „Co se to, sakra, děje?“ zeptala se znovu Sall a bylo jí stále hůř. Kolem pasu se jí stahovala železná obruč. „Nic se neděje Annie.“ Nasadil svůj nejpřesvědčivější výraz. „Jamesi, pokud ji opravdu tak miluješ, …“ „Právě proto Amber, drž hubu,“ zařval a to Sally definitivně utvrdilo v tom, jak závažné to je. Setřásla z ramen ruce, které ji objímali.