Moonlight shadow

Nedá se říci, že by Sally pobíhala po pokoji a balila si věci na cestu. Spíš se o jedné holi pokoušela opatrně přesouvat od skříně k posteli, kam si srovnávala oblečení. Avšak ke svému zděšení zjistila, že její šatník obsahuje několik džínů, pár bílých tílek a košile. Netrvalo dlouho a došla k závěru, že první co musí v New Yorku udělat, je zajít do krámu na nákupy. Stačí, že do toho velkoměsta pojede jako venkovský balík pomalu se slámou v botách. Dodnes se za své oblečení nestyděla. „Bože, to fakt nemám nic normálního?“ ptala se polohlasně sama sebe, když vztekle převracela šuplíky ve skříni naruby. „Tragédie,“ odhodila jednu košili, „hrůza,“ další, „ježiš, jak jsem tohle mohla nosit,“ hnědá košile se spoustou korálků putovala rovnou do koše.

Nakonec se jí podařilo vyšťourat několik pěkných kousků, k jejímu zklamání většina z nich byly dárky od Rona. Letmo mrkla na hodinky a unaveně se plácla na postel. James ji měl vyzvednout za necelé dvě hodiny.

Stáhla si tepláky. Velká fialová podlitina pod zraněným kolenem už úplně zmizela. Po obou stranách se jí táhly dvě dlouhé, tenké a stále růžové jizvy, každá byla přerušena dvanácti stehy. S mírným odporem se natáhla k nočnímu stolku pro mast a opatrně si citlivá místa na porušené kůži namazala. Živě si pamatovala, jak jí doktor chlácholil, že tyhle nechutné důkazy o jejím zmrzačení zmizí. Sama už ale věděla, že to není pravda. Tiše si vzdychla. „Nemáš na co si stěžovat, buď ráda, že tu nohu vůbec máš,“ napomenula se a zahnala temné myšlenky.

Po zaklepání se dveře otevřely. Stál v nich ON. „Ahoj Annie,“ špitl Ron. Hloubka zármutku v jeho hlase jí vyrážela dech. Mlčky k němu vzhlédla. Jejich oči se setkaly. „Annie,“ velice zřídka jí oslovoval jejím druhým jménem, nejčastěji, když spolu byli sami, v intimních chvílích. Odkašlal si, jak se snažil zbavit tísnivého pocitu v hrdle. „Vím, že nemá smysl tě přemlouvat, abys zůstala. Byl jsem blázen, když jsem si myslel, že…“ došla mu slova a Sall za to byla vděčná. Nechtěla poslouchat nic, co by jí mohlo přesvědčit, aby neodjížděla. „Přišel jsem se rozloučit. Až pro tebe přijede ten tvůj fajer budu na pastvinách,“ znovu si odkašlal. Nikdy dobře nesnášel loučení s ní, ale obvykle věděl, že se zase uvidí. Teď byla jeho budoucnost temná a osamělá. Jeho slunce odjíždělo s někým jiným. „Dávej na sebe pozor Annie a dej mi vědět, až pojedeš domů, rád se s tebou zase uvidím.“ Už se chystal k odchodu, ale její škytlavé „počkej“ ho zastavilo. Zvedla se z postele a natáhla k němu ruce. Ron bez zaváhání zabouchl dveře a dvěmi dlouhými kroky překonal vzdálenost mezi nimi. Pevně ji objal silnými pažemi. „Bude se mi po tobě stýskat,“ zašeptala do jeho mohutného hrudníku sotva slyšitelně, aby to nepostřehl. „Smím tě políbit na rozloučenou?“ zeptal se, ale na odpověď nečekal. Pokrčeným ukazováčkem podepřel její bradu a okamžitě přitiskl své rty na její. Jeho nenechavý jazyk si okamžitě našel cestu do jejích úst. Sall mu zcela automaticky zajela jednou rukou do vlasů, druhou mu položila na rameno. Jejich polibek na rozloučenou solily slzy jejího zármutku. Jen nerada se odtrhla od jeho smyslných rtů, které jako by byly stvořeny pro ni. „Sbohem Rone.“ Ještě ji políbil na čelo, otočil se k odchodu, ale než překročil práh jejího pokoje, zarazil se. Bojoval sám se sebou, s touhou se otočit, sevřít ji do náruče a už ji nikdy nepustit. Nakonec se ale neotočil a zmizel. Sally se jen stěží udržela, aby ho nezavolala zpět.

Opět se posadila na postel. Zírala do prázdna, aniž by vnímala čas. Celé její tělo, každou buňku její existence plnila bolest tak strašlivá, až měla strach, že ji rozmetá na kousky. Rozhodla se opustit lásku s velkým L a srdce jí přitom pukalo žalem, ale bylo načase pohnout se dál. Chtěla Rona zazdít v minulosti, přesto věděla, že si něco nalhává. On, on a nikdo jiný, byl mužem jejího života, tou bláznivou opěvovanou lásku v každém ukňouraném slaďáku, který kdy dávali v televizi, tak kde je její happy end?

Mezitím, než se vzpamatovala z rozloučení s Ronem, utekla jí další hodina. Sotva se stačila nalíčit a obléknout, James se objevil na prahu jejího pokoje a tiše zaťukal na zárubně. „Ahoj Sally,“ usmíval se od ucha k uchu. Ohníčky v jeho azurových očích zářily víc, než kdy dříve a byly až nebezpečně nakažlivé. „Ahoj Jamie.“ „Připravená na cestu?“ „Doufám,“ usmála se až příliš nuceně než aby to nepostřehl. „Než se naděješ, budeš zpátky doma Sall, tak nač ten stesk.“ Popotáhla. „Strávila jsem tady celý život… mám pocit, jako bych tím ze sebe vytrhla kus svého já.“ „Vrátíš se kdykoliv budeš chtít… pojď ke mně,“ něžně ji sevřel do své náruče a horkou dlaní ji jemně hladil po zádech. „Mám strach, že se nebudu chtít vrátit.“ „Dám pozor, aby se to nestalo, slibuju.“ Zvedla k němu oči zalité slzami. „Děkuji,“ špitla a přitiskla své rty na jeho. V tomhle polibku nebyla vášeň a chtíč, bylo v něm něco víc, něco mnohem intimnějšího, než dokázala popsat.

„Musíme jít zlato, jinak nám uletí letadlo,“ pohladil ji po vlasech. „Cože? Letadlo?“ vytřeštěně na něho zírala. „Nikdy jsem neletěla, myslela jsem, že pojedeme autem.“ James vyprsknul smíchy. „Už jsem se domluvil s tvými bratry, klíčky nechám na letišti, až budou mít čas, auto si vyzvednou. Můžou ho používat, jak budou potřebovat. A neměj obavy, cestování letadlem není tak strašné, jak se může na první pohled zdát. Věř mi, strávil jsem ve vzduchu opravdu hodně času.“ Mlčky přikývla.

James mluvil pravdu, cesta letadlem opravdu nebyla tak hrozná, jak se Sall obávala. Před startem do sebe nalila dva panáky whisky a díky kombinaci s léky na bolest, které zapomněla, že bere, se opila takovým způsobem, že usnula asi tři minuty předtím, než pilot nahodil motory. Ovšem při přistání musela využít papírový pytlík…

James jí pomohl vystoupit z letadla. „Asi mi praskne hlava,“ stěžovala si. „Až za chvilku,“ protočil panenky a na někoho zamával. Sall se na něho nechápavě podívala. Najednou se letištní halou rozlehl radostný výkřik, nebo lépe řečeno řev. „Jamie!“ další ječivý výkřik. „Bože,“ Sall se bolestivě chytila za spánky, „ty tu hysterku znáš?“ zasyčela jedovatě. „Bohužel, ta hysterka je totiž moje sestra,“ vesele se ušklíbl, ale to už mu drobné rusovlasé stvoření viselo kolem krku. „Jeniffer mi volala hned, jak zjistila, že sis zabukoval letenky,“ švitořila veselým hláskem. Sally se v tu chvíli málem propadla hanbou, celá zrudla a omluvně se usmála. „Škrtíš mě Am,“ nacvičeným pohybem si odkašlal do ubrousku, který okamžitě zmizel v jeho kapse. „Sally, má šílená sestra Amber, Amber, tahle kráska je moje Sall.“ To, jaký způsobem řekl poslední dvě slova, málem oběma dívkám nahrnulo slzy do očí. „Venku mám auto, kam chcete odvézt?“ zeptala se Amber. „Vážně se musíš ptát?“

Sally tušila, že James a jeho sestra nemají nouzi o peníze, ale nablýskanou limuzínu od Mercedes Benz v plné výbavě nečekala. James si sedl se svou přítelkyní dozadu, jeho sestra dobře věděla, jak únavné je pro něho cestovat několik hodin, takže se bez otálení posadila za volant, rádio si pustila na plno a vyjela do chaosu velkoměsta. Po necelých třech hodinách konečně zaparkovala. „Uklidila jsem ti byt, aby sis hned neudělal ostudu. Kávovar jsem nastavila, takže byste měli mít čerstvou kávu asi za deset minut a jídlo vám poslíček přiveze za dvě hodiny, abyste měli čas upravit se po cestě. Sally neber to zle, ale ty to potřebuješ jako sůl. Jedu pro Rileyho, večer se stavíme. Mimochodem máš naplněný bar,“ zaregistrovala ve zpětném zrcátku bratrův vyděšený výraz, oba sourozenci si byli dobře vědomi toho, že se Amber v dobrém pití vůbec nevyzná. „Postaral se o to Riley.“ „Dobře.“ „Uvidíme se večer, bráško, musím jet.“

Jamesův mezonetový byt s obrovskou střešní terasou a prosklenou stěnou v obýváku místo oken byl dech beroucí. Z každého kouta sice sálala nepřítomnost ženské ruky, ale nebylo to nepříjemné. Svým způsobem jí to připomínalo domov. „Odnesu tašky do ložnice, chovej se jako doma.“ Sall uchváceně procházela byt, který svou rozlohou připomínal jejich dům. Záhy ji zarazila nenápadná skříňka s průhlednými dvířky, za kterými se vršily hromady různých krabiček. „Páni, ty máš svůj vlastní humidor?“  „Stále mě oslňuješ svými znalostmi. Vyráběl ho můj otec, po té nehodě to byla jediná věc, kterou jsem si vzal z jejich domu.“ Sally pomalu zvedla ruku a váhavě se dotkla ručně vyřezávaného dřeva. „To je nádhera,“ vydechla tiše. „Smím ti nabídnout? Všechny doutníky, které tu mám, jsou více než kvalitní,“ pronesl hrdě. Přistoupil zezadu k ní a jemně ji chytil kolem pasu. Bylo to úplně poprvé, co spolu byli sami dva, a na Sall padla nervozita. „Co třeba sprchu?“ vyhrkla dřív, než zapojila mozek a okamžitě zrudla. James se lišácky uculil. „Koupelna je nahoře vedle ložnice. Udělej si pohodlí, vzhledem k tomu, že tu byla moje sestra, určitě už máš připravený vlastní župan a spoustu kosmetiky k použití dle vlastního uvážení.“ Sall se zasmála, poprvé od výstupu z letadla. „Je milá.“ „Jsem rád, že se ti líbí, i když musím přiznat, že ta její usměvavá nálada mě občas děsí a to jí znám celý život,“ uličnicky na ní mrknul.

James měl pravdu, celý vydlážděný prostor kolem vany byl posázený nejrůznějšími solemi, pěnami a dalšími věcmi, které Sall ani neuměla pojmenovat. Na hebkém nadýchaném županu azurově modré barvy, která nápadně připomínala Jamesovy oči, ležela malá obálka. „Ahoj Sally, chápu, že pro někoho jako ty musela být cesta letadlem opravdu náročná. Proto jsem koupila pár drobností, aby ses tu cítila co nejlépe, nevěděla jsem, jaké vůně máš nejraději, tak jsem vzala, tak nějak od všeho trošku. Moc se těším, až se blíže poznáme. Amber. PS: doufám, že tě brácha moc nezlobí.“ Na konec vzkazu nakreslila smajlíka. Až když Sally pustila horkou vodu, zaregistrovala pod všemi těmi lahvičkami, jak obrovská je vlastně vana. Připomínala spíš bazének. Shodila ze sebe veškeré oblečení a vlezla si do vody plnící se pěnou.

„Smím?“ James zaťukal na dveře a Sall v podbřišku pocítila známé zašimrání. Její tělo zaplavila vlna obav. Poprvé od odjezdu z ranče jí napadlo, jestli neudělala chybu. Vlastně toho kluka vůbec nezná. Nikdy spolu nebyli sami, nedostali se dál než k polibku a najednou se ocitla v jeho bytě. Co když si nebudou mít o čem povídat? Co když si nebudou rozumět. „Sally? Doufám, že ses neutopila…“ zašeptal a pak mu to docvaklo. „Jestli se stydíš, stačí říct ne,“ v jeho hlase nebyla jediná známka zklamání a Sall si připomněla, že být s ním je stejně snadné jako dýchat. „Ne.“ Než stačil udělat dva kroky ode dveří, dodala: „nestydím.“

Znovu gentlemansky zaklepal na dveře a teprve poté vstoupil. „Smím ti umýt záda?“ ďábelsky zvedl jedno obočí. „Prosím,“ špitla chraplavě. Nervozita z nahoty jí zastřela hlas. James odsunul hromadu lahviček bokem a posadil se na okraj vany. Beze studu si stáhl tričko. Vzal do ruky houbičku na mytí a rozhlédl se po všech sprchových šampónech. „Máš nějakou oblíbenou vůni?“ „Levandule, připomíná mi babičku.“ Několik kapek se vsáklo do houbičky a pak ji pořádně napěnil.

Při prvním doteku Sally přeběhl mráz po zádech. James se usmál a pokračoval. Dlouhými tahy pečlivě přejížděl po její kůži. Zatím co si to ona užívala se zavřenýma očima, on pečlivě zkoumal každou křivku jejího těla. Cítila jeho pohyb, když se posunul a přendal houbičku do druhé ruky. Tušila, co má v úmyslu a dech se jí začal zkracovat. Nejprve ucítila letmý dotek na rameni, pokračoval dolů po hrudní kosti a zastavil se kousek nad pupíkem. Pustil houbičku z roztřesených prstů a vzal do ruky její pevné ňadro. Sally hlasitě vydechla. „Jsi tak nádherná,“ touha v jeho hlase rozbouřila krev v jejích žilách. Zvedla k němu svůj pohled. Nezíral jí na hrudník, jak očekávala, ale snažil se číst v její tváři, co si může dovolit. Podsunula pod sebe nohy a klekla si. Po sametové pleti ji stékaly chomáčky pěny. Pohladila Jamese po tváři a naklonila se k polibku. „Jestli to uděláš, budu nucen odnést tě do své postele Sall,“ škádlivě se usmál, ale v pravda v jeho slovech byla nepopiratelná. Neváhala, okamžitě přitiskla své rty na jeho. Postavili se téměř zároveň, James ji chytil do náruče a odnesl, kam slíbil.

Položil ji na postel, která vévodila celé ložnici, a lehl si vedle ní. „Tak nádherná,“ zašeptal. Znovu ji začal líbat, jejich vášeň pomalu narůstala, jak jeho šikovné prsty nezbedně bloudily na její kůži…