Moonlight shadow

Díval jsem se, jak spí. Melody s Tex si upravily její ložnici, a ona  se přestěhovala do pokoje, co patřil dříve Rie. Trávil jsem s ní teď každou volnou chvilku. Věděl jsem, že za nedlouho nastane čas, kdy budu muset na neurčitou dobu odejít. Proto jsem souhlasil i s návrhem Tex sblížit se s jejími lidskými přáteli. Teď, když je hluboká noc, mám čas vtisknout si její tvář do paměti. Texas je tu s námi, vedle ve „svém“ pokoji, ale Mel nocuje stále v našem starém domě po boku manžela. Rie se rychle adaptuje, až neuvěřitelně. Její vůle je tak ohromná, že se Joshua domnívá, že nebude žádný problém a bude si moci své vnouče pochovat už po narození. Vnouče.

Dívám se na dívku spící po mém boku. Její mladé tělo je změněné vysokým stupněm těhotenství. Za necelé dva měsíce přivede na svět mé dítě a já zatím nenalezl způsob, jak jí říci to, že jsem jeho otcem. Je pro mne vším, smyslem života, jen kvůli ní jsem porušil všechna tabu. Vzpomněl jsem si na chvíli před pár týdny.

Riverton – malá díra uprostřed ničeho. Když nejvyhledávanější mladík projevil svou náklonnost dceři svého nevlastního otce, způsobilo to nemalý rozruch. Jistě v tom hrála roli i maličkost, jíž bylo, že ona dívka byla těhotná. Jak místní klepny prohlásily, bůh ví, s kým to má. Až na pár reakcí ze strany místní „královny krásy“ se s tím městečko i okolí srovnalo relativně rychle. Hlavně tomu pomohl další „skandál“, o který se pro změnu postarala babička té dívky. Zamilovala se, to jistě není nic zavržení hodného, ale ona se zamilovala do „mladíčka“ a neváhala s ním odejít z města. Ale i tady čekají příjemná překvapení. Jedním z nich je i Vincent. Z bývalého nápadníka mé vyvolené se vyklubal příjemný a nesobecký kluk. Jeho sestra je nejbližší přítelkyní mé Lili, a tak s ní a Vincem tráví hodně času. Vlastně je to poprvé, co ve společnosti, v blízké společnosti smrtelníků trávíme tolik času.

Blíží se ráno. Na chaos, který tu vždy vládne, si již začínám zvykat. Lili je neskutečná. Kdyby to dovolila, připravil bych vše, ale ona ne. Po 14 dnech společného soužití se rezolutně ozvala. Není panenka na hraní, ani nemohoucí, aby se s ní tak jednalo. Buď prý budu respektovat její životní prostor, a nebo bude bydlet jen s Mel a Tex. Netuší, jaká muka mi tím působí. Vidět ji, jak zápasí teď už i s běžnými věcmi, jako je třeba otevření sklenice s burákovým máslem, a nesmět to udělat za ni. Jedinou výjimkou, kdy je ochotna mi ustoupit, jsou dny, kdy nejdeme do školy. To jsou chvíle, kdy ji smím rozmazlovat. Dnes už zas „běhá“ po obýváku v jedné botě a hledá druhou. Je pod křeslem, ale tam se ona nedostane, ne ve svém stavu. Jediná možnost, jak jí nenápadně pomáhat, je spolehnout se na své přednosti. Jediným rychlým pohybem jsem její balerínku vyndal a přemístil na viditelné místo.

„Á tady je!“ její vítězný výkřik vykouzlil na mé tváři úsměv. Jak málo jí stačí k radosti.

„Můžeme jet. Tex! Čeká se jen na tebe,“ volala ze schodů a dívala se vzhůru.

„Na mě?! No dovol mi se zasmát!“ Texas stála ve dveřích a culila se na Lili. Viděla, jak jsem Lili vyndal botu a stěží udržovala smích. Jejich každodenní škádlení mne občas vyvádělo z míry. Tex se totiž jako jediná chovala, jako by Lizi nebyla těhotná, a ona to vděčně přijímala. Dnes naštěstí nestačily začít.

„Hele, to není fér!“ Zamračila se na Tex Lili a krásnou kolébavou chůzí došla k autu. Ona sama říká, že už ani nechodí, ale kolébá se jako husa. To není pravda, je den ode dne krásnější. I Tex si tento čas užívá, bere to jako skvělou příležitost k nákupům, a tak ji zásobuje stále novými modely pro těhulky. Jak podotkla Sam: „Je stále šik.“

Dnes končí o hodinu dřív, než kdokoli z nás. V jejím stavu už tělocvikář uznal, že je na jeho hodinách zbytečná. Naštěstí už je teplo a hezky, čeká na nás venku na lavičkách a sluníčku. Obědy jsme některé dny vynechávali, já ani Tex jsme je nepotřebovali a Lili se dost změnil jídelníček. Její tělo přijalo už jen čerstvou zeleninu, ovoce a maso. Konečně zvoní! Každou chvilku, kdy je sama, jsem jak na trní. Už se nemůžu dočkat, až ji sevřu v náručí, ale má trpělivost je podrobena zkoušce. Kvůli nějaké, pro mne nepodstatné maličkosti, musím počkat na pana Westa.

„Já s vámi nikam nejedu! Jsem plnoletá!“ Její hlas poznám kdekoli, za jakýchkoli podmínek a teď zněl vyděšeně a rozzlobeně. Co se k sakru děje! Doběhl jsem na parkoviště rychleji, než bych měl. U modrého sedanu Caprise stála žena a muž, který držel Lili za ruku.

„Pusť ji!“ Vinc se tyčil nad drobnou postavou Lizi a zle se díval muži přímo do očí.

„Ty mlč a nebo jsi to ty, kdo ji zbouchnul?!“ pronesla žena nepříjemným tónem.

„No, vzhledem k tomu, že jsi tady u jeho matky, ani není divu, že jsi ….“ přejela znechuceně po jejím bříšku. „Ona se nechala zbouchnout dřív než ty. Ale uvědom si, mladá dámo, že dle rozhodnutí soudu jsem já ta, která se stará o tvou výchovu. Jedeš s námi zpět do Bostonu. Tam už se toho spratka nějak zbavíme.“ Věděl jsem, koho mám před sebou.

„To nepůjde!“ Musel jsem se hodně ovládat, abych neztratil lidskou tvář. U auta nebyl jen Vinc, ale i holky. Tex se opírala o přední masku Caprise a ač se ovládala, nebylo to úplné. Myslím, že otisk její dlaně tam již zůstane.

„Proč by to nemělo jít, mladíku?“ Tentokrát to byl muž, kdo se zeptal. Pomalým krokem jsem došel k němu a Lili. Chytil jeho zápěstí a „jemným“ tlakem ho donutil pustit její ruku.

„Protože žije u svého otce, je plnoletá a tudíž má plné právo rozhodnout se sama, kde chce zůstat.“ Stoupl jsem si před Lizi a jemně ji posunul do rukou Vincovi. Přitom jsem si stačil všimnout slabého stínu v podobě ruky na její tváři. Facka! Jen s velkou námahou jsem v sobě udržel zavrčení.

„A ty jsi kdo, že toho tolik víš?! Proč se staráš!“ Muž cítil mou převahu, ale vypadalo to, že není zvyklý na odpor, a tak svým pocitům nevěnoval pozornost.

„ Jsem otec jejího dítěte a jako její životní partner se starám o její blaho!“ Tohle nebyla nejlepší příležitost, jak ji říci pravdu, ale díky vzteku, který jsem cítil, to ze mne vypadlo. A nejen to. Nikdy jsem až do téhle chvíle s Lili nemluvil o naší budoucnosti. Netuším, zda chce být mou ženou. Pro mne se jí stala v okamžiku, kdy se rozhodla opětovat mé city, i když pro ni to byl tehdy jen sen. Snad jí nebude vadit, že jsem se tu přede všemi prezentoval jako její snoubenec, aniž bych ji požádal o ruku. To vše ale teď bude muset počkat. Nejprve vyřešíme její matku a jejího přítele.

„Trvalo vám celých 6 měsíců, než jste se tu objevili. Alimenty vám Richard přestal posílat na Lilinu žádost před 4 měsíci. To peníze vám chybí, ne ona. Být vámi, rozmyslel bych si, zda tu chcete dělat rozruch. Únos je trestný ve všech státech unie,“ zastrašoval jsem, nechtěl jsem použít síly. Hrozilo, že bych se neovládl, a my si teď nemohli dovolit přílišnou pozornost.

„Únos?!“ vztekle se Kristýn otočila na muže.

„Jaký pak únos. Jsi přeci její matka,“ oponoval, ale jeho hlas nezněl moc jistě. Musel jsem něco rychle vymyslet, jinak já nebo Tex ztratíme sebekontrolu.

„Gregory, klid,“ ucítil jsem na zádech Lilinu ruku. Musela cítit, jak mé svaly díky adrenalinu vibrují, ale její jemné gesto mne dokázalo zadržet a zklidnit.

„Prosím, kvůli našemu dítěti,“ zašeptala tiše, jen pro mne. Její klidný hlas mne udivil, nezlobila se?

„Tak, Gregory! Kde máš sestřičku? Tak to vás si Richard pořídil místo Lízi. Proč si neudělal další svoje parchanty? Vaší matce se nechtělo rodit? Vždyť chtěl velkou rodinu. No, ale ty se o to jistě postaráš, že. Už jsi koukám začal.“ Posměšně, zle a pohrdavě se na mě zadívala. Nechápal jsem, kolik zloby a nenávisti se muže skrývat v jinak krásné tváři.

„Nech naši matku na pokoji, stejně jako Elizabeth!“ ozvala se naštvaně Texas. Aj, tohle je zlé, její oči už ztrácejí barvu.

„Vinci, dostaň Tex odsud. Rychle, prosím,“ sykl jsem za sebe.

Díval jsem se, jak rychlými kroky došel k Tex.

„Ššššš, Tex, ona nestojí za jediné slovo. Pojď,“ slyšel jsem Vincenta, jak jí šeptá do ucha. V uklidňujícím gestu jí objal kolem pasu a s mírnými obtížemi ji sunul od aut a Liliny matky. Věděl jsem, že je v danou chvíli jediný, kdo je schopen ji dostat dost daleko, aby našla sebekontrolu. Nebylo těžké poznat, že má pro něj slabost. A budiž mu ke cti, že i on se k ní choval s úctou a něhou, stejně jako k Lili. Jeho city k Lizi úplně nezmizely, ale když ji viděl šťastnou, stačilo mu být jen přítel. Když si to uvědomil, začal vnímat znovu dívky okolo sebe. Přesněji Texas. Líbila se mu, ale měl na paměti její „věk“. Zde vystupovala jako 16letá a jemu je 19. Ne, neviděl v ní dítě, ale uvědomoval si situaci. On za nedlouho odjede na vysokou a ona tu bude ještě dva roky na střední. Nemohl tušit, že vše je jinak. Nechtěl ji připravit o randění a první zkušenosti. Nebylo těžké ho pochopit, ale Tex to cítila jinak. Ač si to sama ještě neuvědomovala, tak se zamilovala. Sice jí bylo nějaké to století, ale nikdy, ani jako člověk, nepoznala jinou než mateřskou lásku. Neví, co si počít stejně, jako kterákoli jiná 16letá dívka. Vždyť i jí bylo necelých 16, když se pro ni zastavil čas. Teď ale nebyl čas rozjímat nad Texas a Vincem.

„Takže tohle je malá Texas?!“ Už jsem měl dost afektovaného hlasu Kristen.

„Kristen, pokud máte nějaké námitky, není nic jednoduššího, než zavolat otci nebo rovnou soudci tohoto města.“ Chtěl jsem mít tenhle incident co nejdříve z krku. To, že i já věděl, kdo je ona, ji zarazilo.

„Mohu vám nabídnout svůj telefon?“ Už jsem se uklidňoval, a tak mi vytanula na mysli Melodina slova. Vždy slušnost! To byla taktika, se kterou dokázala urovnat jakoukoli rozepři.

„Ne,“ odsekla. „Martine, jedeme. Tohle tě bude mrzet, mladíku. Nenechám to jen tak.“ vyhrožovala. Když bouchly dveře a naskočil motor, dovolil jsem si znovu pohlédnout na Lili. Měla ustarané oči a ruce ochranitelsky obtočené kolem bříška.

„Je ti dobře?“ zeptal jsem se, nevypadala tak. Za mnou se stáhlo okénko.

„Vyřiď otci, ty malá couro, že o nás ještě uslyší!“ Tenhle hlas patřil muži a já se neovládl. Z hrudi mi vyšlo temné zavrčení a tvář získávala svou pravou podobu.

„Rory, ne,“ Chytila můj obličej do dlaní a tím mne donutila dívat se do její tváře. Stála na špičkách a já si až se zpožděním uvědomil, kolik sil do svého gesta musí dát. Chvíle, kdy jsem ztratil kontrolu sám nad sebou skončila, nechal jsem se příliš unést hněvem a málem ublížil té, které miluji.

„Promiň! Jsi v pořádku?“ rychle jsem se omluvil a chytil ji do náruče právě v čas, aby neupadla.

„Teď už ano. Jsem jen unavená. To si nemůžeš dát pozor? Já myslela, že starý jsi na to dost!“ na oko se rozčilovala, ale oči jí zradily. Úlevně se smáli. Jak může být tak v klidu, vždyť jsem se před chvíli přiznal k tomu, že jsem… Můj výraz nejspíše mluvil za vše, jinak jsem si její slova neuměl vysvětlit.

„Necháme to na doma,“ pohladila mne a otočila se k Sam, která se právě vzpamatovala.

„To byla tvá matka a otčím?“ ptala se a v hlase jí byli slyšet obavy a nevěřícnost.

„Jo. Díky, že jsi zburcovala záchranu.“ Natáhla k ní Lizi ruku a já ji pustil. Objaly se.

„To je přece samozřejmé. Můžu říct, že když jsem viděla, jak tě ten chlap táhne k autu, nechápala jsem, o co jde. No, ale když zastavil a vrazil ti facku, pochopila jsem, že je něco hodně špatně. Proto jsem začala křičet. Nevím, kde se vzala Texas, ale Viního jsem zahlédla, jak utíká k tobě. Je rychlejší než já. Na štěstí,“ pronesla poslední slova smutně.

„Jo, ale tebe bylo slyšet po celém parkovišti. Hlavně proto zastavili,“ povzbudil jí Vincent, který se společně s Tex připojil k nám.

„To si nemyslím, ale hlavní je, že se nám povedlo z toho Lizi dostat!“ uzavřela to Sam už veseleji. Podíval jsem se na ně a zahlédl pohled, kterým se Tex podívala na Vince. Zamračil jsem se a sklouzl na něj pohledem také. Nemohl jsem si nevšimnout jeho ruky ležící stále na Texasině kříži. Zaregistrovala můj pohled a posunkem tak rychlým, že ho nemohl kromě mě vidět nikdo další, mi dala najevo, co mě čeká, pokud nebudu držet jazyk za zuby.

Vím, že to nemá ráda, ale neodolal jsem a nakoukl do její mysli. To, co jsem uviděl, mne překvapilo. Cítil jsem lásku, smutek, ale i radost a smíření. Musela zahlédnout údiv v mé tváři. Nikdy jsem neporušil soukromí mé rodiny, a tak většina toho, co jsem viděl, bylo to, co chtěli přiznat. U cizích to bylo jinak, neměl jsem problém nahlédnout do jakékoli hlavy. Teď to bylo ale jiné. Netuším, jak nebo proč si Tex nehlídala své pocity, ale viděl jsem vše, co normálně ukrývá.

„Prosím, mlč! Vysvětlím ti to později,“ zašeptala. Cítil jsem, jak sebou Elizabeth v mé náruči trhla. Jistě zaslechla zvuk jejího hlasu, ale Tex mluvila příliš tiše, aby ji slyšela. Přivinul jsem ji k sobě, ale rychle ji zas pustil, když jí mezi rty uniklo bolestné syknutí.

„Co tě bolí?“ Očima jsem pátral po jejím těle a hledal zranění, o kterém nevím. Nic, nadzvedl jsem tedy okraj rukávu jejího trika, na rameni se začínala rýsovat modřina. Nemohl jsem si pomoci a v hrudi mi tlumeně zavrčelo.

„Rory,“ její ruka mne pohladila po tváři. Jak může být tak klidná?

„Jak?“ s námahou jsem ze sebe vysoukal.

„Když mi dal Martin facku, narazila jsem do auta. Nic to není. Prosím, usměj se,“ její hlas byl plný prosby. Nechtěla se k „návštěvě“ své matky vracet. Bohužel, ale její výhrůžky nemůžu hodit za hlavu. To málo, co mi uvízlo v paměti z rodinného práva, mi říkalo, že nemá moc možností.

„Dobrá, ale dotkne-li se tě ještě někdy, zabiju ho,“ poslední slova jsem pronesl jen pro sebe.

„Víte co?“ ozvala se Sam. „Co kdybychom si zašli na něco dobrého?“ Věděl jsem, že pokud nejde na oběd Lizi, nejde ani ona. Přestálé vypětí muselo nechat i na nich své stopy. Texiny oči byli tmavé a já na tom jistě nebyl lépe. Dělala psí oči na nás všechny. Nebylo to jen stresem před chvilkou, ale tahle holka milovala sladké. Bylo zvláštní, jak klidně se ona a její bratr odloučili od party, ke které patřili společně s Lizi v okamžiku, kdy jsme se k ní přidali my. Jistě, stále se stýkali, ale teď jsme tvořili své vlastní společenství.

„Tex?“ s otázkou se k mé sestře se otočil Vincent.

„Hm, proč ne,“ usmála se a Vincovi se zrychlil tep. Nekoketovala s ním, jako kdykoli předtím s lidskými muži. Pokud je pravda, co jsem viděl, nedivím se, že s ním je to jiné, záleží jí na něm. Překvapilo mne to. Vždyť do školy tady chodíme už pár let a ona ho viděla mnohokrát, tak proč až teď? Vždyť já, Josh nebo Richard, nám všem stačil jeden jediný pohled. Možná kvůli naší izolaci, nesměla navazovat přátelství, jak byla zvyklá, a tak neměla náladu vnímat na lidi okolo sebe. Uvažoval jsem nad tím, co to pro nás může znamenat.

„Ok, tak kam?“ zeptal jsem se.

„To je jedno. Sam určitě něco vymyslí,“ mrkla na ni Lizi. Skončili jsme v nedalekém bistru, Elizabeth se „vzpamatovávala“ nad hrnkem horké čokolády a ovocným salátem, já i Tex jsme měli jen kávu, stejně jako Vinc a Sam právě nořila lžičku do záplavy šlehačky s jahodami a pudingem. Mě nedělá problém pozřít jakékoli lidské jídlo, u Texas to je ale jinak. Ta zvládá tekutiny, a ani ty jí nedělají dobře. Vzhledem k utajení ale zvládala vše skvěle. Teď, když jsem věděl, jak a na co se dívat, viděl jsem nesmělé a nenápadné projevy náklonnosti mezi Vincem a Tex. Přál jsem jí to, ale v tuto chvíli to jen komplikovalo už tak dost zapeklitou situaci. Možná proto chtěla, abych mlčel.

„Víte co?“ ozvala se ta, nad kterou jsem přemýšlel.

„Co?“ zeptal jsem se společně se Sam a bál se odpovědi. Její oči se leskly a to nevěstilo nic dobrého.

„Co si udělat holčičí mejdan? Máme se učit na závěrečné zkoušky, a tak bychom mohly společně. Co jsme se přestěhovali k Elizabeth, tak u nás,“ prsty naznačila uvozovky, „nikdo nebyl.“

„Skvělý!“ Sam se to vysloveně líbilo a Lili taky. Vinc jen pokrčil rameny.

„Fajn, tak zítra? Je pátek a zkoušky začínají v pondělí,“ navrhla Lili.

„Vyženeme Greoryho k tátovi a myslím, že ani s Mel nabude problém.“ Zle jsem se podíval, to nemyslí vážně. To si myslí, že ji nechám samotnou? Všichni věděli, že po tom, co Rie „zmizela“ za hlasem srdce, se Mel s Tex a mnou přistěhovala do Ríina domu. Táta měl kvůli práci zůstávat často v Sacramentu a stále si nechávali svůj dům. Dokud se Rie nerozmyslí, jak naloží s tím svým. Tolik oficiální verze.

„Lásko, nemrač se, zůstanou ti vrásky!“ smála se Lili. Jak je možné, že s ní ta příhoda s matkou neotřásla? Ještě chvilku jsme seděli a holky plánovaly svůj mejdan, než jsme se rozešli domů.

„Lili, je ti dobře?“ zeptal jsem se hned, jak jsme osaměli.

„Ano, a neboj se o nás tolik, taťko!“ rýpla si vesele. Pak její tvář zvážněla. Položila mi prsty na rty.

„Tohle nic nebylo. Nezapomínej, že mám na zvláštní situace trénink. Překvapení, které jste mi připravili vy, bylo náročnější než normální chování Martina a mé matky. Řekla bych, že se docela krotil. Spíš mne překvapila tvá slova?“ To nemyslí vážně! Co na tom bylo normálního?! Zvědavě se na mne podívala. Zaparkoval jsem před domem. Teď mě čekalo vysvětlování. Naštěstí jsme na to sami. Dům je prázdný. Tex nás opustila už cestou. Lov. Počkal jsem, až se za námi zavřou dveře. Měl jsem strach. Tam na parkovišti to vypadalo, že ji mé přiznání nijak nevyvedlo z míry, ale jak to bylo doopravdy, se uvidí až teď. Šla do „našeho“ pokoje a stále nic nenaznačovalo, že by se chystala k rozhovoru. Zlobí se? Jakoby nic se převlékla a vydala se do kuchyně.

„Lili, tak řekni něco,“ nevydržel jsem.

„A jako co?“ otočila se na mne s jablkem v ruce.

„Však víš. Tam na parkovišti,“ nechtělo se mi do této rozpravy, ale bylo to nezbytné.

„Aha. Myslíš, to jak jsi přiznal, že jsi to ty, s kým čekám dítě? Lásko, to ale já už nějakou dobu vím. Přesněji od chvíle, kdy jste nám odhalili své tajemství. Nevěřila jsem, že by se mi mohlo zdát o někom, jako jsi ty. Tedy, abyste byli oba stejní. Myslím tím naprosto stejní. Když jsem se dozvěděla o tvé, ehmm, o tvém nadání, spojila jsem si jedna a jedna. Jen mě mrzelo, že jsi mi to neřekl, že jsi se nepřiznal dřív. Jen – jak jsi to udělal?“ Pomalu došla ke křeslu a sedla si. Očima mi hleděla do tváře. Kousala jablko a byla klidná. Uvelebila se, ruku položila na vzdouvající bříško a čekala na odpověď.

„Chceš to slyšet od začátku?“ zeptal jsem se.

„Ano,“ usmála se. Sedl jsem si na zem k jejím nohám.

„Dobře, ale bude to dlouhý příběh. Nevadí?“ políbil jsem jí kotník.

„Ráda poslouchám tvůj hlas a mám pocit, že i naše malé. Nemele sebou tolik, když mluvíš.“ Odložila zbytek jablka a položila ruku na mou tvář. Nemohla tušit, jak moc pro mne její dotek znamená. Cítit její teplou dlaň na své tváři, vědět, že je má, byl zázrak, kterému nemohla rozumět. Byl jsem staletí sám a mít teď někoho, pro koho jste stejně cenní jako on pro vás, je neuvěřitelné. Její slova mi vyrazila dech, znala mne lépe, než jsem tušil. Nemohl jsem, než splnit vše, co si bude přát. Je ta, na kterou jsem čekal, mou spřízněnou duší. Navždy.

„Dobře. Tak tedy… Bylo nebylo, kdysi před 18 lety se narodila malá holčička. Měla mámu a tátu. Pak se ale něco pokazilo a její svět se změnil. Táta jí zmizel ze života a nahradil ho jiný muž. Otec ji ale nespustil z očí. Měl novou rodinu, ale jeho mysl byla stále u ní. Miloval ji. V jeho rodině byl i mladý muž. Jednou, když už dívce bylo 15 let, ji spatřil jinýma očima. Ne jako dítě, ale jako probouzející se ženu a zamiloval se. Bezhlavě, beznadějně a navždy. Dva roky ji pozoroval, hlídal a těšil se z každého jejího úsměvu, ač nebyl určen jemu. Pak ale viděl, že i jiní muži ocenili její půvab a chtěli získat její náklonnost. Tehdy se dopustil chyby. Bál se jen tak zjevit, a tak použil daru, který měl. Tak, aby netušila, zaměnil skutečnost za sen a poprvé se s ní setkal tváří v tvář. Sliboval si, že je to jen pro jednou a pak už nikdy. Jenže když mu ona věnovala úsměv i náklonnost, nemohl odejít. Vracel se, jak jen mohl, aby s ní mohl být. Nevadilo mu, že pro ni je to jen sen, byl šťastný z každého jejího úsměvu, polibku. Pak ale přišel den jejích 18 narozenin. Splnil by jí vše, co by chtěla, ale její přání mu vyrazilo dech. Chtěla jeho. Ač si uvědomoval, že dělá hloupost, splnil jí ho. Miloval se s ní s veškerou láskou, kterou cítil. Tehdy se rozhodl, že vše změní, že sen promění v realitu i pro ni. Jaké bylo jeho zděšení, když se po delší nečekané odmlce vrátil a ona už u své matky nebyla. Byl zoufalý, strachem bez sebe. Netušil kam, se poděla, ztratila se. Jen díky rodině mu zůstal zdravý rozum. Pak ale dřív, než stačil zmizet a hledat ji, se objevila sama. Jenže on pro ni byl cizinec. Nemohl jí říci, kdo nebo kým je. Nemohl se k ní znát, nemohl ji obejmout, políbit. Mohl se jen dívat, jak ji pomalu získává jiný. Byl zoufalý. Přítel mu poradil a on se rozhodl ji získat znovu. Teď už přímo. Vše mělo ale háček, který neznal. Nebyla sama. V den, kdy zjistil, že pod srdcem nosí dítě, jejich dítě, se mu zamotal svět. Štěstím se cítil opilý a zároveň zoufalstvím ochromený, když si uvědomil, že ona je s jiným. Už nemohl a ani nechtěl čekat a ukázal jí své city. Bál se jako nikdy do té chvíle. Ona nějakým zázrakem jeho city opětovala a učinila ho nejšťastnějším mužem na světě. A od toho dne je jím stále. Když už byl přesvědčený, že vše bude v pořádku, objevila se komplikace. I tu zvládli a teď tu sedí a dívá se do tváře své paní a prosí o odpuštění.“ Díval jsem se do jejích nádherných očí a klekl si. Položil jsem ruce na naše dítě a udělal to, co jsem měl už dávno.

„Elizabeth, vezmeš si mne, prosím,“ řekl jsem tiše, ale pevně.

Chvíli si mne zamyšleně prohlížela, zjistil jsem, že se uvnitř klepu obavou.

„Flavio,“ začala.

„Ne, jsem Gregory. Tamto jméno patřilo muži, jehož neznám a nemám s ním nic společného,“ přerušil jsem ji. Usmála se.

„Jsem ráda. Tak tedy, Gregory, co vše obnáší být tvou ženou?“ zeptala se, aniž jakkoli naznačila, jak míní odpovědět. Už jsem věděl, že láska a manželství nemusí jít ruku v ruce. O tom, že mne miluje, mne ujišťovaly její oči každou minutu, ale zda si mne bude chtít vzít, nemám nejmenší zdání.

Odpověď na její otázku – velmi nesnadná. Ještě před pár měsíci by nebylo těžké odpovědět, ale teď… Co jsem ji mohl nabídnout? Najednou mi došlo, proč jsem se stále nezeptal. Nemám jí co dát. Jen nejistotu a nebezpečí.

„Lásko, mohu ti slíbit jediné. Položil bych za tebe a za naše dítě život. Co chystá budoucnost, netuším, a proto ti v tuto chvíli nemohu nabídnout nic jiného, než svou neskonalou lásku a úctu po zbytek mého života.“ Vzal jsem její ruku do své a políbil ji.

„Myslím, že to mi bude stačit. Ráda se stanu tvou ženou.“ Pohladila mne druhou rukou po tváři a pak ji položila na mou ležící na jejím vzedmutém břiše.

Rychleji, než je běžná lidská rychlost, jsem se zvedl a s ní v náruči šel k ložnici. Jistěže jsem neměl v úmyslu nic prostopášného, jen jsem chtěl, aby měla pohodlí. Položil jsem ji do velké postele a položil se vedle ní. Jemně jsem ji hladil po bříšku.

„Počkej,“ zastavila ruku a rozvázala vazačky topu, který měla na sobě. Pod ním jen krátké šortky začínající pod bříškem a končící jen o pár centimetrů dál. Hlasitě jsem polkl, když jsem si uvědomil, že tu vedle mne leží skoro nahá a právě si pokládá mou dlaň na odhalenou kůži.

„Lili,“ ,tiše jsem vzdechl její jméno. Jako odezvu na můj sten posunula mou ruku z bříška výš. Když jsem se lehce dotkl horké kůže jejích ňader a cítil její zrychlený dech, věděl jsem, že tentokrát neodolám. Bylo ve mně příliš emocí, které po ní toužily. Přitáhl jsem se k ní a polaskal rty druhé prso, zatímco jsem to první jemně hnětl. Nebylo to zatemnění mysli, plně jsem si uvědomoval, že musím být víc než opatrný. Teď mi v rukou ležel nejen její život, ale i život našeho dítěte. Byl jsem si ale i jist, že pokud ji teď odmítnu, už možná nikdy nedostanu možnost ji odprosit. Ale hlavně víc než všechny tyto důvody jsem po ní toužil.

„Pojď,“ tiše jsem zašeptal a pomohl jí posadit se mi obkročmo do klína. Seděla nade mnou a její tváře zalíval ruměnec. Nemohla být sladší a víc žádoucí.

Bez obtíží jsem ji sundal zbytečný kus látky z ramen a mírně se nadzvedl. Seděla teď v prohlubni mezi mou hrudí a koleny.

„Jsi nádherná, lásko. Tolik po tobě toužím,“ šeptal jsem ji mezi polibky, kterými jsem pokrýval její tělo všude, kam jsem dosáhl.

„Rory,“ zajíkla se a zavřela oči.

„Budu opatrný, neměj strach,“ ujistil jsem ji. Hladil jsem její tělo a pomalu přesouval svou pozornost k jejímu klínu. Když mé prsty vjeli pod pružnou látku šortek, otevřela oči. Nevěděl jsem proč.

„Mám přestat?“ zeptal jsem se raději.

„Ne, já… copak tě přitahuji i… takhle?“ rukou ukázala na své tělo, které pro mne bylo tím nejkrásnějším a nejpřitažlivějším na světě. Proč si všechny ženy v pokročilém stavu těhotenství myslí, že nejsou sexy? Co by muže mohlo odpuzovat na těle ženy, kterou milují a ona nosí pod srdcem jejich potomka. Je to přeci zázrak.

„Víc, než si dokážeš představit. Kdybys věděla, kolik studené vody jsem za poslední měsíce na sebe nalil,“ mrkl jsem na ni a pokračoval v jejím i svém potěšení. Na tváři se jí usadil spokojený výraz a věřím, že i já měl stejný. Pod prsty jsem cítil vlhkost jejího lůna a horkost sálající z jejího středu.

„Nejsou to tvé nejoblíbenější šortky, že?“ zeptal jsem se. Nechtělo se mi ji ze sebe zvedat a tak jsem uvažoval o zcela jiném odstranění této překážky. Jen zavrtěla hlavou. Rychlým pohybem jsem její zbývající oblečení změnil na nepoužitelné kusy látky. Jen její jediný vzrušený sten by stačil k mé připravenosti. Teď po minutách, které jsem trávil laskáním a pozorováním jejího těla mne kalhoty nepříjemně řezaly do slabin. Opatrně jsem ji nadzvedl a osvobodil svůj vzrušením ztvrdlý penis. Když se naše těla znovu dotkla, její oči se znovu do široka otevřely.

„Je to to, co myslím?“ zeptala se v očích údiv.

„ Co myslíš?“ škádlil jsem ji.

„Tebe,“ zavrněla a pomalu pohnula pánví dopředu a zpět.

„Anoooo,“ má odpověď zanikla ve stenu, který svým pohybem vyvolala. Chtěl jsem opravdu nic neuspěchat, ale už jsem nemohl.

„Smím?“ můj hlas zněl o oktávu níž než běžně a byl zhrublý touhou.

„Musíš,“ i ona měla v hlase napětí dlouho odpíraného potěšení. Jemně, abych jim neublížil, jsem ji nadzvedl a nechal ji, aby sama určila tempo, v kterém do ní po tolika měsících znovu vstoupím. Dnešní milování má na povel ona. Ze sebe jsem měl strach, mohl bych se zapomenout. Pomalu dosedala a já cítil horko, vlhko obklopující můj nástroj. Její pevné sevření na mne mělo velmi silné účinky. Jen s obtížemi jsem odolával vyvrcholení. Její pohyby byly pomalé, táhlé a o to víc dráždily. Pozvolna jsme stoupali k vrcholu, tedy ona, já spíš musel krotit svůj chtíč. Věnoval jsem se jejím ňadrům a sledoval měnící se výraz její tváře. V okamžiku, kdy jí ze rtů místo stenů vyšel výkřik slasti, pustil jsem i své zábrany a nechal se unášet na vlně extáze.

„Lásko“ políbila mne po chvilce a zhroutila se mi na prsa.

„Miluji tě,“ šeptal jsem jí do kůže a pomalu ji položil vedle sebe. Přitiskl jsem se k jejím zádům a schoval ji s náruči.

„Bylo to nádherný. Děkuji, Rory,“ řekla tiše.

„Zač děkuješ, miláčku? Vždyť jsi to ty, kdo dává,“ nechápavě jsem zakroutil hlavou.

„Za…“

„Pššš,“ zastavil jsem ji.

„Odpočívej.“ Přikryl jsem nás a dal nám chvíli na vychutnání si doteku toho druhého. Věděl jsem, že takto nemůžeme zůstat. I když teď je klid, určitě se tu objeví Melody, Rich a až se setmí, tak i ostatní. Teď, když Lili ví , že jsem otcem, mi zbývá to ještě oznámit ostatním. Ale myslím, že to může počkat. Za pár minut jsem podle pravidelného dechu pochopil, že má láska usnula. Opatrně jsem ji vyprostil ze svých rukou a oblékl se. Když jsem dal do pořádku i sebe a uklidil důkazy našeho milování, sedl jsem si do křesla a pozoroval ji, jak spí. Tak rychle se mění. Každý den je jiná.

Podvečer. Tex už je doma a chvilku po ní dorazil, přesně jak jsem předpokládal, Richard s Mel. Pod příkrovem tmy přišli i ostatní. Richardovi jsem řekl, co se dnes dělo na parkovišti. Byl klidný, pokud se to týkalo budoucnosti, Elizabeth má právo rozhodnout se sama. Kristýn nemá žádnou šanci přinutit ji, aby se vracela a alimenty jsou Liliny a ta je stále dostává.

Rich ji udělal vlastní účet, kam jí nejen posílá „alimenty“, ale dal na něj i velmi vysoký vklad. V čem klidný ale nebyl ani na okamžik, byla reakce na jejich chování. Byl však natolik soudný, nebo ho klidnila Melina ruka na rameni, že nechal prozatím věci tichem. Když už nebylo co říci, vrátil jsem se k Lili do pokoje a položil se vedle. Přemýšlel jsem. Do porodu zbývají necelé dva měsíce. O mém otcovství teď kromě Lili ví už jen Josh, Rie a myslím, že i Tex to došlo. Rie, teď už jsme jí tak říkali všichni. Přála si to. To jméno jí dal její muž, stejně jako novou šanci žít a ona chce nechat minulost za sebou. Jsou jen tři věci, které si vzala s sebou. Svou lásku k Joshuovi, syna a vnučku. Nic jiného nepotřebuje. Nevím, jak na to přišla, zda jí to řekl Josh nebo to zjistila jinak, ale chtěla, aby to všichni věděli dřív, než se to malé narodí. Hlavě Lizi. Ta už to teď ví. Tohle bylo hlavní téma mých myšlenek, ale část mne se stále vracela k událostem dnešního odpoledne. Tím mám na mysli Lilino svolení stát se mou ženou a naše v pořadí druhé milování.

Budík! Ráno – zmatek jako vždy. Je pátek a škola ubíhá rychleji. Při setkání u oběda mi, nám- s Vincem jsme teď chodili společně, i když děvčata nebyla v dohledu – holky oznámily, že zítra, to jest v sobotu, pořádají už avízovaný pyžamový večírek. Byl jsem upozorněn, že v domě nejsem vítán. Nelíbilo se mi to. Jen díky Texasinu ujištění, že na Eli dohlédne, a tomu, že Melody zůstane přes noc v domě, jsem neochotně souhlasil.

V našem domě panoval zvláštní ruch. Rox společně s Joshem učil Rie i Richarda v boji muž proti muži. Na Joshuovi bylo vidět, jak je mu proti mysli útočit na plno proti Rie, a tak ho většinou zastupoval Rox. Já byl vítaná změna. Nové maso.

„Rory, bylo by to účinnější, kdybys byl přítomen i svou hlavou. Neboj, nic se jí nestane,“ uklidňovala mne už po desáté Rie. Jen jsem pokýval hlavou, jistě má pravdu, ale já stejně nemohl jinak. Jsem pryč jen pár hodin, pár kilometrů a jsem nesvůj. Jak to vydržím, až bude malé na světě a já budu pryč s Joshem a ostatními? Začínal jsem se obávat, zda to zvládnu.

„Už víte, kam se vydáme jako první?“ odváděl jsem své myšlenky jinam. Je totiž pravdou, že co Rie opustila Henson, jsem Lizi jen velmi zřídka opouštěl a to z větší části jen kvůli lovu.

„Vlastně ano. První zastávka bude u lorda Ewaina. Má svou základnu asi jen 200 mil od nás. Patří ke starému a tak trochu svéhlavému rodu. I proto žije tak daleko od dvora. Myslím, že když vezmu v úvahu, jak tento rod nerad podléhá jakékoli autoritě či nadvládě, mohla by být naše mise úspěšná. U jiných už takovou jistotu nemám.“ Joshuovo nadšení jsem sice nesdílel, ale můj důvod byl naprosto odlišný. On bude mít Rie po boku. Ovšem Richard na tom bude stejně. Zatím není jiné řešení, ale jakmile budou do našeho plánu zasvěcení všichni „věrní“ na tomto kontinentu, bude potřeba zajistit ochranu Elizabeth a dítěti.

Konečně ráno! Měl jsem na paměti, že jsme „lidé“, a tak  jsem se vydal k domovu o trochu později, než jsem chtěl, a vezl čerstvé pečivo a jiné dobroty k snídani. U domu mne čekalo překvapení. Pokud jsem si myslel, že jsem tu brzy, mýlil jsem se. Na příjezdové cestě stálo auto, které tam nemělo co dělat.