Moonlight shadow

Když se všichni přivítali, začali obyvatelé domu nenápadně pokukovat po nově příchozím. Sally ho bez váhání představila jako svého přítele. James si se všemi podal ruku, jeho silný stisk udělal dojem dokonce i na Ralpha. „Těší mě, že Vás poznávám,“ prohlásil lehce v rozpacích, protože si nestihl zapamatovat, který bratr se jak jmenuje.

Nakonec se z domu přišoural i Trent, místo vlasů měl vrabčí hnízdo, oči přimhouřené před ranním sluncem, mžoural před sebe. Jeho oblečení se dalo shrnout do tří slov – otrhané džínové tříčtvrťáky. „Co se tady děje?“ Dlouze si zívl a zaostřil na nablýskané auto. „Ahoj Sally,“ bodrý pozdrav ji zahřál na duši, zase to byl ten starý dobrý Trent. Období trucu zřejmě překonal a ona v jeho očích opět našla svého nejlepšího přítele.

Ani Ronovi se nevyhnulo seznámení se s Jamesem. Svou nerudnou náladu, že ho vidí ve „svém teritoriu“ dával značně najevo, čímž narušil Sallyino bujaré rozpoložení, avšak nedala na sobě nic znát, jen ať se chlapec udusí ve vlastní šťávě. „Mimochodem Ronie,“ Sall se pitvořila přesně jako Nina, „kde je tvá drahá snoubenka?“ nemohla si nerýpnout, s Jamesem po boku cítila, že má značně na vrch, přesto se jí to označení těžko vyslovovalo. „Musela se vrátit do práce, před dvěma dny jsem jí odvezl na letiště.“ Sall si mohla oddechnout, veškeré dusno z přítomnosti Ronovi vyvolené bylo už pár hodin vyvětráno a nemohla si nevšimnout, že není jediná, komu se ulevilo.

Všichni se usadili do prostorného obýváku a Diana jako správná hostitelka připravila kávu a donesla čerstvě upečený koláč. James se družně zapojoval do hovoru i v případě, kdy došlo na téma dobytčího trhu. Mnohému sice nerozuměl, ale Sally ho ochotně zasvěcovala do tajů rančerského života. Když se natáhl pro třetí kousek koláče, ukousl si pořádné sousto, jeho pohled se střetl s Dianou, která se potěšeně usmívala. „Omlouvám se. Ale domácí koláč jsem neměl ani nepamatuju,“ zastuzeně sklopil pohled. „Vaše maminka bude jistě velice zaměstnaná žena.“ James ztěžka polkl. I když od té rodinné tragédie uplynulo více než deset let, nikdy na rodiče nepřestal myslet. Vzpomínku na matčinu usměvavou tvář si uchovával v hlavě jako ten nejcennější poklad. „Rodiče zemřeli, když mi bylo jednadvacet. A sestra je ráda, když nespálí čínu v mikrovlnce.“ Dianě se okamžitě nahrnuly slzy do očí a Sall mu položila ruku na stehno a jemně stiskla. „Omlouvám se Jamesi,“ vyhrkla Di okamžitě. „To nic, nemohla jste to vědět.“ Nastala chvíle trapného ticha, které drasticky prolomila Sall.

„Rozhodla jsem se, že s Jamesem odjedu na nějaký čas do New Yorku.“ V tu ránu stál Ralph na nohou. „Cože?“ Diana přeběhla ke svému muži, ve snaze umírnit jeho reakci sevřela jeho dlaň do své. „Tati, už jsem dospělá. Chci se podívat po světě a mám k tomu ideální příležitost. Uznej sám, táto, k čemu by ti byl na ranči mrzák jako já?“ „Sally?“ vyhrkla zděšeně její matka. „Vždyť je to pravda. Potrvá pár měsíců, než tohle rozchodím,“ smířeně mávla rukou ke svému koleni, „jestli vůbec,“ dodala polohlasně a James jí něžně chytil kolem pasu. Žár sálající z jeho dlaně projel jejím tělem jako blesk. Ralph se zhluboka nadechl a znovu se posadil. „Ten nápad se mi ani trochu nelíbí. Nic proti Vám mladíku, ale vůbec Vás neznám a představa, že berete mou jedinou dceru do tak nebezpečného města, se mi značně příčí.“ „Pane Raine, můžu Vás ujistit, že se mnou Sally nic nehrozí a troufám si tvrdit, že New York není nebezpečnější než krocení divokých koní.“ Sally se zachichotala. „V tomhle bude mít nejspíš pravdu,“ ozval se Tom.

James se zvedl. „Myslím, že je pravý čas, abych vás opustil. Čeká mě ještě pár pracovních telefonátů a vy si máte jistě co vyprávět. Těšilo mě, že jsem vás poznal, pánové,“ podíval se na Dianu, „madam, děkuji za ten vynikající koláč.“ Pohledem se vrátil ke své milované. „Dobrou noc miláčku,“ zašeptal a políbil jí do vlasů. „Doprovodím tě,“ vyhrkla, ale on ji hned zarazil. „Víš, že bys měla odpočívat, cestu ven najdu.“ Sall se opět utápěla v jeho azurových očích. „Uvidíme se zítra?“ zaškemrala tiše. James jen přikývl, otočil se na patě a zmizel.

„Je to milý mladík,“ prohlásila Diana, jakmile slyšela naskočit silný motor jeho auta. „Až moc,“ prohlásil podezíravě její manžel. „Sally, skoro nic o tom chlápkovi nevíš. Snaž se nejednat ukvapeně a všechno si promyslet,“ naléhal na dceru. „Neutekla bych od svého života jen tak, sám víš, že svou práci a naše koně nade vše miluji, ale dokud se nemůžu postavit na vlastní nohy, dokud nemůžu žít svůj život a mám možnost zkusit něco jiného. Nechci jednou litovat, že jsem tu šanci promarnila. Nepotřebuji se ujišťovat, kam patřím, mé srdce zůstane ve stáji,“ kradmo se podívala na Rona, ten z ní za celou dobu nespustil oči a hltal každé její slovo. „Ale v budoucnu nechci přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdybych se rozhodla jinak. Slibuju, že se budu pravidelně hlásit. A navíc, mám toho kluka vážně ráda.“

„Teď, pokud mě omluvíte, bych si ráda šla lehnout. Moje postel mi totiž opravdu chyběla.“ Diana starostlivě přikývla. „Samozřejmě drahoušku, ten pobyt v nemocnici musel být velice vyčerpávající,“ dodala tiše. „Kdybys něco potřebovala, stačí zavolat,“ ozvali se ochotně její bratři. Všichni byli rádi, že mají Sally zase doma.

Trent doběhl Sally třemi rychlými kroky. „Pomůžu ti po schodech,“ prohlásil a zvedl ji uličnicky do náruče. Sall se zpočátku dožadovala, aby ji pustil na zem, ale když zašeptal, že s ní potřebuje mluvit, přestala se vzpouzet. Donesl jí až do pokoje. Opatrně ji postavil na zem a okamžitě ji sevřel do medvědího objetí. „Ani nevíš, jak jsem rád, že už si v pořádku.“ Bratrsky ji políbil na tvář. „Omlouvám se za ten výstup v nemocnici Sally, choval jsem se jako pitomec.“ „To je pravda,“ přitakala, „těší mě, že už si přestal trucovat.“

Trent ztichl. Bylo na něm vidět, že nad něčím úzkostlivě přemýšlí. Zřejmě se mu nechtělo načínat téma, které ho pálilo na jazyku. „Hele Sally, upřímně nejsem tady kvůli sobě. Jde o Rona.“ „Stalo se mu něco?“ skočila mu okamžitě do řeči. „Jo, dá se to tak říct,“ opět se odmlčel. „Sakra Trente, leze to z tebe jak z chlupaté deky. O co jde?“ Posadil se na její postel, celý rozpačitý. „Buď na něj, prosím, pokud možno milá.“ Tím jí naprosto vyrazil dech. „Milá? Děláš si ze mě srandu? Ne, ne, ne, to nemůžeš myslet vážně.“ „Nech mě domluvit,“ téměř ji okřikl. „Po tom tvém úrazu,“ zase chvíle ticha, „víš, jak si do něj dneska rýpla skrz Ninu? Nemusela do práce. Vyhodil ji. Hrozně se kvůli Tobě pohádali. Navážela se do Tebe a Ron se Tě zastal. Vybouchla a tak ji vyrazil z domu s tím, že jí věci pošle. Víš, to co se ti stalo, ho strašně rozhodilo. Myslím, že v té chvíli, kdy tě viděl ležet bez sebe, si uvědomil, co by mohl ztratit. Od toho okamžiku už si na svou rádoby snoubenku ani nevzpomněl. Většinu času trávil ve stáji, a když se pozdě večer vracel do domů, raději se opíjel do němoty a spal dole v obýváku.“ Sally po tvářích stékaly slzy. „Ironií je, že když si to konečně uvědomil, ty ses tady objevila s tím mladým playboyem. Sally,“ vzal její bradu mezi prsty, „neříká se mi to po tom všem dobře, ale Ron tě vážně miluje. Nebuď na něho zbytečně zlá.“

Trent se plácl do čela. „Vidíš mě, co dělám? Místo toho, abych tě nechal, se na něm pořádně vybít ještě tady za něho oroduju. Je mi jasný, že je to parchant a vůbec si tvou shovívavost nezaslouží, nezaslouží si ani Tebe, ale upřímně ten tvůj James vypadá jako prima kluk, nemusíš mu to zbytečně omlacovat o hlavu. A nebreč.“ Přes spodní řasy se jí valila jedna slza za druhou. „Proč až teď?“ Trent pokrčil rameny. „Nechám tě o samotě.“ „Děkuju, děkuju, že´s mi to řekl.“ Místo další odpovědi jen přikývl a tiše za sebou zavřel dveře.

Ve chvíli nejvyššího zoufalství se z kapsy jejích kalhot ozvalo dvojí pípnutí. SMS od Jamese. V tu chvíli neměla nejmenší chuť si to přečíst. Všechny její utříbené a vyjasněné myšlenky se zase zamotaly do obrovského uzlu. Hlava jí z toho všeho třeštila jako střep. Jen jedna jediná myšlenka zářila nade všemi, jen jedno slovo. PROČ?

Hodila kalhoty na zem a zachumlala se až po krk do peřiny. Nechtěla přemýšlet nad ničím jen spát a místo toho teď myslela úplně na všechno. Ještě před hodinou byla pevně rozhodnutá odjet daleko od ranče a zapomenout na Rona. Ne zapomenout na něj neuměla, nedokázala ho ani nemilovat, jen chtěla začít žít. Doma na ní z každého kouta dýchala vzpomínka na něho. Bez jeho mužského tepla dokázala jen přežívat. A teď když mohla žít, zase všechno obrátil na ruby. Opět jí zkomplikoval život.

Ráno se probudila dočista zmatená. Chvíli dumala nad tím, jestli se ten rozhovor s Trentem opravdu udál nebo to byla jen nějaká bláznivá fantazie zplozená touhou jejího podvědomí. Se zjištěním, že to nebyl jen sen, se zhroutila do polštáře zčernalého od slzí obarvených řasenkou. „Sakra,“ zasyčela. „Sakra, sakra, sakra,“ nadávky jí od vnitřního napějí příliš neulevily. Sáhla po mobilu, aby se podívala, kolik je hodin a s údivem zjistila, že má zprávu od Jamese. „Máš velice příjemnou rodinu, ale vzhledem k tomu, jaké si skvělé děvče nemohl jsem ani nic jiného očekávat. Dobrou noc sluníčko.“ Z očí jí vytryskla nová vlna slaných krůpějí. „Dobré ráno Jamie, těším se na podzimní New York, kdy odletíme?“

Slíbila, že s ním pojede a vždy dodržela dané slovo. I když tu sms odesílala s těžkým srdcem, nemohla se dočkat, až se zbaví Ronovi všudypřítomnosti. Měla dojem, že celý dům je naplněný jeho vůní a potřebovala pryč. Její silně vyvinutá intuice našeptávala, že jedná správně.