Moonlight shadow

Obloha se zatáhla a Jamie osaměl. Posadil se na betonovou zídku a nechal dešťové kapky omývat jeho ztrápený obličej. Možná kdyby se na tu chemoterapii nevykašlal, dostal by se z toho. A možná by nikdy nepoznal Sally. Teď už to bylo jedno. Jeho osud byl již dopsán a nečekal ho žádný happy end. Odhodil nedopalek a mezi rty si vsunul žvýkačku. V krabičce mu zůstalo ještě deset cigaret. „Kouření způsobuje rakovinu plic,“ přečetl polohlasně. „Jasně,“ zmuchlal obal, i s obsahem ho hodil do nejbližšího koše.

Déšť ještě trochu zesílil a James se pomalu temnou ulicí od nemocnice vydal směrem k nedalekému penzionu. Už předchozí den si předplatil ubytování na dobu podstatně delší, než hodlal v městě strávit. Peníze ho nikdy netrápily. Narodil se v rodině burzovního makléře, který si za svou dlouholetou kariéru naspořil víc než by on sám a další generace jeho rodiny stačily utratit. Jeho jediný syn James osiřel krátce po svých dvacátých narozeninách, rodiče mu zemřeli při autonehodě a on a jeho sestra Amber vše zdědili.

Unaveně se došoural k posteli. Z posledních sil ze sebe shodil mokré věci a bez dalšího zdržování se zachumlal pod teplou deku. Trvalo mu pár minut než se jeho unavená mysl propadla do sladkého nevědomí.

O několik hodin se kdesi v pokoji rozvrněl telefon. Rozmrzele sáhl na podlahu a poslepu nahmatal džíny. Z kapsy vytáhl mobil a zaostřil. Z fotografie na displeji se na něho zářivě usmívala sestra. „Hmmm?“ zabručel místo pozdravu. „Ty už zase spíš?“ „Co je?“ zeptal se až příliš zostra, ale Amber si z toho nic nedělala, znala svého bratra příliš dobře, než aby si jeho nepřátelský tón brala osobně. „Chtěla jsem se zeptat, kdy se vrátíš domů. Stanovili jsme s Rileyem datum svatby bratříčku. Dovedeš mě, prosím, k oltáři?“ zeptala se laškovně. James si chvilku přerovnával myšlenky a pak se prudce posadil.„Cože? Moje malá sestřička se konečně bude vdávat?“

Riley, její snoubenec, je správný chlapík. James si byl jistý, že líp si Amber ani vybrat nemohla. Čestných mužů v New Yorku stále ubývalo a ona měla to štěstí, že právě na takového narazila hned v prvním ročníku na vysoké. „Zlato, to si mě vážně potěšila. A bude mi ctí tě předat do tak dobrých rukou jako jsou ty Rileyho.“ Am hned pochopila, že tím naráží na svou diagnózu, ale přešla to bez poznámek. Stále se nedokázala smířit s představou té blížící se tragédie, takže se ji pokoušela ignorovat. „Měl bych se domů vrátit asi příští týden a nebudu sám,“ uličnicky se zachechtal a rozloučil se dřív, než začal křížový výslech. V příštím okamžiku mu přišla výhružná zpráva, že se tomu hovoru stejně nevyhne.

Podíval se na čas a s údivem zjistil, že prospal skoro celý den. Bylo už půl deváté večer. V břiše mu bolestivě zakručelo a on si uvědomil, že od snídaně nejedl. Polonahý se vydal do koupelny, aby ze sebe smyl aspoň část únavy sužující jeho slábnoucí tělo. Jen z dálky slyšel zvonící telefon, ale horkou sprchu nepřerušil. Vroucí kapky dopadající na jeho pokožku příjemně masírovaly ztuhlé svalstvo. Omotal si ručník kolem beder a došel k nočnímu stolku, kde mobil odložil. Již podle vyzvánění poznal, že mu volala Sally. Vytočil její číslo. Zvedla to téměř okamžitě, protože ležela na posteli, zírala na displej a doufala, že jí brzy zavolá. Málokdy se stávalo, aby se tak dlouho neozval. Konečně si uvědomila, že James je víc než obyčejný flirt.

„No to je dost,“ úleva v jejím hlasu, naplnila jeho srdce radostí. „Omlouvám se, právě jsem se probudil a sotva jsem vlezl pod sprchu, zavolala si. Kdybych tušil, že po mě tak toužíš, nenechal bych tě čekat,“ už zase jí ponoukal, ale Sally se jen spokojeně usmála. „Mluvila jsem s doktorem,“ v tu chvíli Jamesovi zatrnulo, okamžitě ho napadlo, jestli se Bob o něčem nezmínil, ale když mu Sally oznámila, že jí zítra hodlají propustit domů, v duchu se musel omluvit. „Napadlo mě, že bys mě mohl vyzvednout a jet se mnou na ranč,“ na chvilku se odmlčela. „Víš, totiž, pokud s tebou mám opravdu odletět do New Yorku, ráda bych tě seznámila se svými rodiči…“ znovu se odmlčela a čekala jeho reakci. Jamese její pozvání k nim samozřejmě zarazilo. „Jamie?“ zeptala se po chvilce ticha. Ze sluchátka se ozvalo tiché rozpačité odkašlání. „Jistě, rád se s nimi seznámím. Mělo mě to napadnout samotného, že svou malou holčičku nepustí do velkého světa s cizím chlapem.“ „Jamesi!“ okřikla ho. „Nejsem malá holčička,“ spustila zhurta. „To jistě ne, ale pokus se to vysvětlit jim. Samozřejmě nemám obavy, že by tě se mnou nepustili. Tak milý mladý muž jako já si jistě získá jejich srdce stejně snadno jako srdce jejich drsné dcery…“ řekl to ještě hlubším hlasem, než na jaký byla zvyklá a po těle jí přejela vlna vzrušení. „Ty si ale sebejistý,“ snažila se být hrubá, ale stud v jejím hlase se nedal přeslechnout. „Červenáš se,“ poznamenal samolibě a měl pravdu. „Nesnáším tě,“ vyprskla naštvaně. „Ráno tě vyzvednu miláčku,“ jeho tón ji opět pohladil na kůži. „Dobře se vyspi.“ „Ty také, získat si otce není snadná záležitost, budeš potřebovat hodně síly.“ Sally zaklapla telefon a opět se zavrtala pod deku, nemohla se dočkat rána.

James sešel do restaurace a objednal si pořádnou večeři. Sall měla pravdu, bude potřebovat hodně síly, ale Ralph byl to poslední, co by ho mohlo vyčerpat. Právě se totiž rozhodl se podstoupit jakoukoliv léčbu, která by mu prodloužila chvíle se Sally. Plně si uvědomil, že pokud za boj něco stojí, tak je to právě tahle dívka a on se jí nehodlá jen tak vzdát. Hned, jak dorazí do New Yorku, zajistí, co bude potřeba.

Sall se mezi tím nervózně převalovala na posteli. Představa následujícího dne jí naprosto děsila. Během dospívání neměla nikdy žádné problémy s učením, i v období jejích pubertálních výstřelků se držela v rámci určitých hranic a teď se, nelogicky a navzdory přísné výchově, rozhodla odjet s naprosto cizím mužem do neznámého města. Asi se pod koňskými kopyty při boji o život praštila do hlavy víc, než doktoři odhalili.

Ani se musela snažit a před očima jí naprosto jasně stanula dokonale řezaná, brunátná tvář jejího otce kypící vzteky. Přitáhla si peřinu blíž ke krku a pevně zavřela oči, jak se snažila tu představu vyhnat z hlavy. Dokonce ani ve spánku se svým obavám nevyhnula. Hrozící tvář nejstaršího bratra se nakláněla vysoko nad ní a křičela naprosto nesmyslné věty o tom, že jí nebude hledat, až jí ten pašerák prodá na čínském rybím trhu. Když se její nohy změnily v ploutve, zděšeně se probudila. „Tak, už žádné prášky na bolest,“ otřela si orosené čelo a znovu se pokusila usnout. Marně.

Převalila se na druhý bok a sáhla na noční stolek po telefonu. „Spíš?“ adresátem krátké sms nemohl být nikdo jiný než James. Neuběhlo ani dvacet vteřin a telefon jí zavrněl v ruce. „Nemůžeš usnout? Chceš, abych přišel?“ Ta představa se jí opravdu zamlouvala, ale nehodlala mu zadělávat na průšvih, jelikož už bylo dávno po návštěvních hodinách. „Myslím, že to do rána bez tebe přežiju,“ snažila se rychle naťukat odpověď, ale protože měla mobil teprve krátce, každé slovo musela asi dvakrát opravovat. Než stačila zmáčknout odeslat, mobil se dlouze rozvibroval. „Zrovna myslím na to, jestli by nebylo rychlejší se stavit, abys mi to řekla osobně,“ zase provokoval. Živě si vybavovala ďábelské ohníčky tančící v jeho blankytných očích. „Tsss,“ sykla uraženě. James to úplně přešel. „Zlato, dá se tady někde sehnat auto na půjčení?“ v tu chvíli se Sally rozesmála. „O tom silně pochybuji. „Přeci pro tebe ráno nepřijedu na motorce?“ v tu ránu jí smích přešel. „To mě vůbec nenapadlo. Nevadí, zavolám bráchovi…“ z utrápeného výrazu jí naskočila vráska mezi obočím. Z druhé strany sluchátka zaslechla cinkot příboru. Jamesovi zrovna přinesli večeři. „Nemrač se Sall.“ „Sakra chlape, přestaň mi číst myšlenky,“ skočila mu do řeči. „To ani nemusím, jen jsem se pořádně díval, je tak snadné odhadnout tvá gesta a přitom mně nepřestáváš překvapovat.“ Poznámku o tom, že se červená, si tentokrát nechal pro sebe. A pak najednou nastalo ticho. Oba toho měli tolik, co by tomu druhému chtěli říct a ani jeden z nich věděl jak začít a tak jen klidně vyčkávali a poslouchali dech toho druhého.

Ale nebyl by to James, aby necinkl v pravou chvíli vidličkou o talíř a nebyla by to Sall, aby se nelekla a nezaprskala na něj. „Miluju, když se zlobíš.“ Odmlčel se. „Nedělej sobě ani bratrům starosti, přijedu v autě a odvezu tě domů, jak jsem slíbil.“ „Dobře. Nech si chutnat.“ Jamesův hlas působil jako lék na spaní. Příjemný a uklidňující.

Ráno Sall probudilo něžné pohlazení po vlasech a polibek na čelo. Několikrát zamrkala, než se jí povedlo zaostřit. James se skláněl nad ní a potutelně se uculoval. Sall zaječela a přetáhla si peřinu přes hlavu. „Jak dlouho si tady?“ zaúpěla. „Jsi vážně kouzelná, když spíš. Mluvíš ze spaní,“ přiznal lehce zahanbeně. „Hmm,“ zabručela rezignovaně. James slyšel zřejmě víc, než by si kdy přála. Celou noc se jí zdálo o něm a ve chvíli, kdy jí „taktně probudil“ byli zrovna v nejlepším, takže si živě dokázala představit, co asi tak říkala. „No tak, přestaň se schovávat,“ uculoval se. „Jdi pryč,“ zakňučela prosebně. „Až opustím svůj soukromý očistec, dám ti vědět.“ S trochou násilí jí odtáhl peřinu z obličeje. „Jsi tak krásná, když se červenáš.“ Přitiskl své rty na její dřív, než stačila jakkoliv protestovat.

Pomohl jí naházet do tašky těch pár věcí, které sebou měla a společnými silami jí převlékli do džínů, jejichž levou nohavici museli rozstřihnout, aby se do nich dostala. Celou nohu jí pak něžně zafixoval pevnou ortézou. Přehodil si Sallyinu tašku přes rameno a podržel jí dveře, aby mohla s berlemi pohodlně vyskákat.

Před nemocnicí stál zaparkovaný černý terénní Dodge s nákladní korbou. James odemkl na dálku a Sall překvapeně vyvalila oči. „Není to náhodou od mladýho Brookse? Slyšela jsem, že ho prodává.“ James bez zájmu pokrčil rameny. „Asi se tak nějak jmenoval. Večer jsem se v hotelu zmínil, že sháním auto a ještě večer jsem ho koupil.“ Sally překvapeně zalapala po dechu. „Koupil?“ „No,“ začal opatrně. „Myslel jsem, kdyby to nevadilo, že bych ho zatím nechal k užitku u vás, než se vrátíš z New Yorku.“ „Vrátíme,“ opravila ho automaticky. „Mohlo by se hodit,“ prohlásil, jako by si koupil novou pánvičku a ne auto. Peníze u něj asi vážně nehrály žádnou roli. „Já nevím, co na to řekne táta, ale je fakt, že takové auto potřebuje už delší dobu.“

Nastoupila bez vážnějších problémů. James už předem posunul sedačku, aby se tam Sall pohodlně posadila i s nataženou nohou. Cesta domů jí připadala neuvěřitelně dlouhá. Měla pocit jako by v nemocnici strávila roky a ne pár týdnů. Nemohla se dočkat, až zastaví před stájí.

„Na další odbočce to vezmi doleva, už tam skoro budeme,“ nervózně se ošila. „Teda takhle vzrušená si nebyla, ani když jsem tě ráno budil…“ znovu v širokém úsměvu odhalil své dokonale bílé zuby. „Jamesi!“ okřikla ho. Něžně vzal její ruku do své a přitiskl si jí k tváři, aby jí následně mohl políbit do dlaně. Pak se jejich prsty propletly.

Sotva zastavili, vchodové dveře se rozletěly dokořán. Ralph zvědavě vykročil ven. V údivu zíral na mladíka, jenž přivezl jeho dceru domů. „Tatí!“ zapištěla. „Sall?“ rychlým krokem obešel auto, aby jí objal. James poodstoupil stranou, aby nechal rodinu vychutnat si přivítání chybějícího člena rodiny. Zadíval se k ohradě, kde nervózně přešlapoval černý hřebec, kterého právě sedlal tmavovlasý kovboj.

Ron zrovna utahoval přezku břišního pásu, když nastal před domem veselý ruch. Podíval se přes rameno a jeho pohled ustrnul na Jamesově tváři. Nepřívětivě si vetřelce změřil. I když na Sally už neměl nejmenší nárok, zalila ho vlna nepřátelství vůči neznámému muži a žárlivost tak prudká až mu vyrazila dech.