Moonlight shadow

Ještě dlouhou chvíli seděli na lavičce před nemocnicí a užívali si přítomnost toho druhého. Sally chtěla stáhnout svou ruku z jeho obličeje, ale James jí to nedovolil a znovu ji políbil do dlaně. „Proč si mi nezavolal, že si na cestě?“ Usmál se od ucha k uchu a kolem koutků se mu vyrýsovaly drobné vrásky. „Pak by to ale nebylo překvapení,“ vlepil jí další rychlý polibek. „Bála jsem se o tebe,“ snažila se, aby to nevyznělo jako výčitka. James otevřel oči a zadíval se do těch jejích. Obočí se mu stáhlo do jedné přísné linie. „Ty ses o mě bála?“ v údivu se posadil. Sally zčervenala jako rajčátko a sklopila pohled k zemi. Nesnášela, když jí tohle dělal, tak nerada dávala najevo své emoce a on jí do toho dokázal naprosto nenásilně vmanévrovat. „Tohle mi vážně chybělo.“ Ukazováčkem jí podepřel bradu a zvedl její tvář.  Pohled stále nechávala sklopený. „Prosím, podívej se na mě.“ Aniž by chtěla poslechnout, hleděli si do očí dřív, než tu větu stačil dokončit. „Jsi nádherná, víš to?“ usmál se nad její dětinskou rozpačitostí. Jeho rty se začaly pomalu přibližovat k těm jejím.

Zlehka se dotkl jejího horního rtu. Dával jí čas, aby mu polibky opětovala, ale Sall zůstávala v pozadí, nechala se od něho laskat. Užívala si jeho něžných kousnutí, letmých doteků, a tabákově mátovou vůni jeho dechu, věděla, že už si nikdy nevezme žvýkačku, aniž by si na něho vzpomněla. Unikl jí roztoužený vzdech, načež pootevřela ústa, a začala mu něžnosti oplácet. Automaticky mu omotala ruce kolem krku a prsty mu zajela do hustých vlasů. Jejich jazyky se zpočátku jen opatrně oťukávala, než se pustily do vášnivého rytmu tanga. „Tolik se mi po tobě stýskalo,“ jeho polibky se z vášnivých změnily na naléhavé.  „Potřebuju tě Sally,“ vydechl a odtrhl se od jejích rtů.  Vypadalo to, že se snaží popadnout dech. Dlaň si přitiskl na hrudník a zhluboka se nadechl, pak se znovu ošklivě rozkašlal. Hbitě vstal z lavičky, odstoupil o několik kroků dál, kde si odplivl. Hřbetem dlaně si otřel ústa. „Omlouvám se,“ další stín přeběhl za jeho modrošedýma očima. „Jamie, měl bys s tím kašlem něco dělat,“ napomenula ho Sall. Takový chrchlák znala. Bylo to už pár let, co s bratry hnali dobytek na zimní pastviny, spustil se neskutečný liják a Frankie, uřícený z celodenní práce, se nešel před studeným deštěm schovat. Promokl až na kost. Během dvou dnů začal kašlat stejným způsobem jako James. Trvalo přes měsíc, než se z toho zápalu plic dostal.

„To přejde,“ ušklíbl se. „Tak co podnikneme, zlato?“ uličnicky ji cvrnknul do nosu. „No, já toho moc podniknout nemůžu,“ mrkla směrem ke své zlomené noze. Přes záda jí přeběhl mráz. Nepatrně se zachvěla. Podcenila počasí, i když svítilo sluníčko ani zdaleka nehřálo tak, jak předpokládala. „Je ti zima?“ než stačila cokoliv namítnout, sáhl do krabice vedle lavičky a přehodil ji přes záda její novou bundu. „Sluší ti.“ Kolem Sally se ovinula kožená vůně. Ta s každým dalším nádechem naplňovala jednotlivé buňky jejího těla až po okraj, doslova k prasknutí. Sally zavřela oči a natáhla tu vůni hluboko do plic. S tím nádechem se dušička uvnitř jejího nitra spokojeně zatetelila. „Nemůžeš si jí nechat, hmm?“ zeptal se šibalsky, protože viděl ten spokojený výraz v jejím obličeji. Ta bunda si jí získala natolik, že už se jí nemohla vzdát a on si toho byl dobře vědom. „Fajn, vyhráls, spokojený?“ pleskla ho hřbetem dlaně do hrudníku, určitě ji to bolelo více než Jamese. „Jako blecha,“ vrátil se do své původní pozice. Opět se natáhl na lavičku a hlavu si opřel do Sallyina klína.

Mlčeli, ale nebylo to nepříjemné ticho, souzněli, jejich společné oddechování mělo vlastní melodii, která se odehrávala uvnitř jejich srdcí. James se zaposlouchal do toho vnitřního koncertu, ale netrvalo dlouho a vytrhla ho ze snění naprosto jiná symfonie, dosti hlasitá na to, aby ho donutila k upřímnému smíchu. Sally ho, opět s růžencem ve tváři, dloubla do žeber. Ve svém úpěnlivém čekávání na Jamesův telefonát se zapomněla nasnídat, a její žaludek to teď netaktně dával najevo. „Řekl bych, že máme jedinečnou možnost, dát si první rande v nemocničním bistru,“ přímost jeho slov ji téměř zaskočila. „Rande?“ nemohla tomu uvěřit. Tohle označení pro schůzku s chlapem použila naposledy na střední škole. Při vzpomínce na Billyho vysokou, vyhublou postavu a fixní rovnátka jí napadlo, že to vlastně ani nebyl chlap, pak už se jí do života připletl… „Dost!“ okřikla sama sebe v duchu a jednou pro vždy si zakázala myslet na blbečka Rona.

„No pokud ti nebude vadit, že už na první rande půjdu v noční košili a županu, proč ne,“ její upřímný úsměv ho zahřál na duši, přesto se mu v myšlenkách mihla výčitka. „Vlastně je to docela sexy,“ špitl s obličejem těsně u jejího ucha, cítila na krku jeho horký dech, než se špičkou jazyka zlehka dotkl jejího ušního lalůčku. Zachichotala se. James jí pomohl na “nohu“ a pomalým krokem se vydali na dlouhou cestu přes půl nemocničního areálu.

V bistru jí galantně odsunul židli a sám se vydal k obslužnému pultíku. Najednou si uvědomil tu hořkou skutečnost, že vlastně netuší, co má Sally ráda k snídani. Hořečně se rozhlížel ve snaze zjistit, co mu vlastně skromný výběr nabízí. Při druhém zhlédnutí veškerého zboží si všiml zastrčené cedulky se snídaňovým menu. Bez váhání objednal pro sebe i Sally míchaná vajíčka s čerstvě osmaženou slaninou k tomu pomerančový džus, silnou černou kávu a křupavé pečivo. A jako sladkou třešinku na závěr koupil dva čokoládové donuty s pudinkem uvnitř.

Usadil se na židli vedle Sally a chytil ji za ruku. Jejich prsty se samovolně propletly. Všimla si, že James má ve zvyku se jí stále dotýkat, líbil se jí způsob, jakým jí dával najevo svou náklonnost. „Takže, na jak dlouho to tu ještě vidíš?“ ta věta v ní vzbuzovala dojem, že má něco za lubem. „Nemám nejmenší tušení. Každý večer se modlím, aby ráno přišel doktor a pustil mě domů. Na druhou stranu, když nad tím tak přemýšlím ani se mi domů nechce,“ smutně si vzdychla. „Jak to?“ nechápal, proč by se neměla těšit. „Víš celej život,“ byla zrovna v půlce věty, když k nim přistoupila postarší paní, která v bistru pracovala. Na velkém tácu jim nesla snídani. Položila to na stoleček před ně a popřála jim dobrou chuť. „Jak si věděl, že mám nejraději vajíčka a slaninu?“ užasle na něho zírala. „Jsi holka z ranče, tam jistě potřebuješ vydatnou snídani,“ mrkl na ní, spokojen sám se sebou. Rád ji příjemně překvapoval a rozmazloval, když věděl, že jeho samotného už žádné překvapení nečeká.

„No, tak proč se netěšíš domů?“ vrátil se k původnímu tématu. „Víš Jamie, celý svůj dosavadní život jsem strávila v sedle,“ odmlčela se a ztěžka polkla narůstající knedlík v jejím v krku, „představa toho, že budu doma naprosto zbytečná, a že se ještě dlouhou dobu na koni neprojedu je…“ nedokázala tu větu ani dokončit, jak ji ta myšlenka uvnitř spalovala. „Pojeď se mnou do New Yorku,“ nadhodil ledabyle a nacpal si do pusy pořádné sousto. „Cože?“ ten člověk ji prostě nepřestával překvapovat. „Promiň, někdy mluvím rychleji, než myslím. Ale proč ne, uděláme si prázdniny, než se ti to zranění zahojí, můžeme se podívat po státech. Je spousta míst, která bych chtěl navštívit, ale ne sám. Předpokládám, že ty sama si nikdy nevytáhla paty z rodného města…“ „No dovol, za městem jsem náhodou párkrát byla,“ opravila ho naoko uraženě. „Ó promiň, já zapomněl, že teď si vlastně taky za městem,“ opět se uculil jako školák. „To je od tebe sprostý,“ přivřela oči a nepřátelsky si ho změřila. Vlepil ji rychlý polibek na tvář. „Miluju, když se na mě zlobíš,“ pohladil ji po stehně.

Ta myšlenka a na odjezd z Dvojího předělu jí lákala a zároveň děsila téměř k smrti. Když byla ještě v pubertě, nepřála si nic jiného, že vypadnout a už se nikdy nevracet. Práce na ranči ji lezla na nervy stejně jako její starší bratři, kteří si jí neustále dobírali. Nakonec to období překonala a teď už si nedokázala představit jiný život než u koní. Měla je hluboko pod kůží. Jako by jí koňská krev kolovala v žilách. Před očima jí bleskla vzpomínka na Texe. Toho koníčka milovala nade vše na světě.  Zlomilo by jí srdce, kdyby ho tam měla dobrovolně nechat, ale co by si s hřebečkem pořídila v New Yorku. Stejně by ho nemohla projet, tak proč tu jedinečnou možnost nevyužít? Jak dlouho může trvat, než se ta zlomenina zahojí? Měsíc? Dva?

Taková příležitost už by se nemusela opakovat. James jí dával jednu šanci za druhou. S pomocí jeho a boží by opravdu mohla zapomenout na Rona a veškeré útrapy, které jí v posledních týdnech způsobil… Sice nebude jednoduché vysvětlit rodičům, že má v plánu odjet s naprosto cizím chlapíkem, ale měla pocit, jako by Jamese znala celou věčnost.

„Dobře,“ s námahou ze sebe vysoukala kladnou odpověď. „Dobře, co?“ najednou mu to došlo a očička se mu rozsvítila štěstím. „Vážně se mnou pojedeš?“ mlčky přikývla. „Ukážu ti, jak vypadá velký svět,“ rozzářil se celý a ukazováčkem jí pohladil po tváři. „Nebudeš toho litovat.“ Věřila mu.