Moonlight shadow

Tajemství

Kapitola 1. – Objevení

Dnes má svůj den D. Slaví osmnácté narozeniny, je plnoletá. Rodiče jí uspořádali krásnou oslavu, pozvali všechny které měla ráda. Celá parta jejích přátel tam byla a ona uprostřed. Zítra si půjde vybrat svůj „hlavní“ dárek. Rodiče si nakonec dali říct a tak její kůži bude zdobit tetování. Co víc by chtěla? Dělala školu která ji bavila, měla bezva partu přátel , přítelkyni která za ní stála, chápavé rodiče a hlavně nejlepšího bratra pod sluncem. To, že je nevlastní pro ni nikdy nemělo význam. Vyrůstala s ním od téměř od narození, pro ni byl vlastní a jediný.

„Honem Sereno přej si něco !“ Hulákal teď na celý pokoj. Stála před dortem, úžasným dortem. Stále nemohla uvěřit, že si mamka dala tolik námahy aby ho sehnala. Plně odrážel její infantilní povahu. Nebylo to nic nudného jako srdce či tak, ale naprosto dokonale ztvárněná země pohádek. Nechyběl nikdo z jejích oblíbených postaviček. Medvídek Pú společně s Tasmánským čertem a vílami, prostě sen. Vlastně jedno jí chybělo. Láska. Zatím nenašla toho pravého, jak občas říkala ani levého. Všichni okolo ní se zamilovávali a odmilovávali, jen ona nic. Jistě i ona snila o princi na bílém koni, ale věděla, že nikdo takový není a tak byla sama.

„No tak ségra nezdržuj!“ Povykoval její bratr.

„Vážně Ser , pohni nebo tu umřu hlady!“ „ Ozval se i Jeff. Jistě ten by snědl i malého slona! Pomyslela si.

„O.K.“ Zvedla ruce na obranu a sklonila se k dortu.

„Nezapomeň si něco přát !“ připomněla jí Laura. Zavřela oči a foukla. Hlavou jí proběhlo zbloudilé přání. Chtěla bych najít lásku co trvá na věky.

„Hurá! Dobrá! Super! Šikulka!“ Ozývalo se. Otevřela oči, povedlo se, ani jedna svíčka nehořela.

Oslava se protáhla do pozdních nočních hodin, rodiče taktně zmizeli chvíli po nakrojení dortu. Odjeli pryč a vrátí se až za dva dny.

„Hej vstávej ospalče !“ Třese jí ramenem její bratr.

„No jó , už jsem vzhůru!“ zabručí rozmrzele.

„Nebuď nevrlá nebo s tebou nikam nejdu!“ Na oko uraženě jí odpoví.

„Ale přece by jsi se nezlobil na svou malou sestřičku“ Přihlouple se na něj culila.

„Ser, vážně pohni za hodinku máme být u Erika!“ Zvážněl.

„Cože?! Už za hodinu tas mne nemohl probudit dřív Remy?!“ Vyletěla z postele.

„No no já se snažil, ale ty jsi nespolupracovala a laskavě si něco obleč. Nemusíš se přede mnou producírovat s holým pozadím. To si nech pro jiného.“ Rádoby pohoršeně se na ni podíval. Oči mu zasvítili, i on byl jen muž.

„Tak odsud zmiz „ Upozornila ho, že se nacházejí v jejím pokoji.

„Jasně!“ mrkl na ni a než stačila reagovat plácl jí dlaní přes holý zadeček.

„Au!“ vykřikla, ale to už byla v pokoji sama.

Rychle vytáhla ze skříně kalhoty, volné triko, z komody spodní prádlo a hnala se do koupelny. Rychlá sprcha byla přesně to co potřebovala aby se úplně probrala. Teď už jen za sebe udělat člověka a může jít. Vlasy , krásné blond vlasy sahající jí až k pasu jen prosušila fénem a sepnula do culíku, na obličej nanesla krém a to bylo vše. Líčení nechala být, bála se, že by mohla uronit slzu i když jí všichni ujišťovali, že doba kdy tetování bolelo je už dávno pryč. Byla trochu srab a nechtěla vypadat jak panda, proč riskovat.

„Remy jsem hotová!“ vyběhla z koupelny a hledala bratra. Neměl toto oslovení rád, jediný od koho to toleroval byla ona. Vlastně to bylo kvůli jejímu dětství. Tehdy jí říkal Reny a ona mu Remy, zdálo se jí to vtipné.

„Konečně!“ Vydechl , stál u dveří a nervozně přešlapoval. Venku jí podržel dveře u auta, svého to její ještě čekalo než si ho vybere. To byl dárek od rodičů pro ni, nemělo být nové, ale to jí nevadilo. Tetování byl dárek od bratra.

„Halóó Ericu jsi tu ?“ Už zas halasil, občas jí přišlo, že neumí mluvit tiše.

„Vzadu Džeji pojďte dál. „ Ozval se hluboký hlas. Odhrnul závěs a vtáhl ji dál. Před nimi byla velká místnost s dvěma lehátky, ostře osvětlená zářivkami. U jednoho z lehátek stál ohromný černoch.

„Čao Džej tak co to bude dnes?“ Ptal se s úsměvem. Ano Jeremy měl už ve sbírce pár obrázků.

„Dnes nic, vedu ti čisté plátno.“ Popostrčil ji dopředu před sebe.

„Wow a krásné plátno“ mrkl vesele na Serenu.

„Těší mne Eric !“ Podával jí ohromnou tlapu.

„Mě taky, Serena!“ Nejistě stiskla podávanou ruku.

„Hele jsi si jistý, že je plnoletá?“ Otočil se hromotluk na Džeje.

„Naprosto. Je to má sestřička, takže ruce pryč …jasný!“ Ujistil ho a zároveň varoval.

„Ségra ? Tak srandu si dělej z někoho jiného !“ Pobouřeně se zatvářil Eric.

Jistě, málo kdo by je považoval za bratra a sestru. Důvod byl prostý. On byl míšenec, jeho otec byl černoch a matka bílá. Jejich rodiče se setkali pár měsíců po jejím narození. Oba chodili na terapii. Matka jí umřela na poporodní komplikace a Jeremyho otec zemřel při nehodě v práci, to mu byli 4 roky. Zamilovali se a do roka se vzali. Filipa byla úžasná matka, nikdy mezi nimi nedělala rozdíl. Jenže ona byla po matce, čistá blondýnka s nebesky modrýma očima a on si odnesl víc z otce než z Filipy. Tak nebylo divu, že málo kdo věřil, že jsou sourozenci. Byli černá a bíla, protiklady.

„Vážně Jeremy je můj starší milovaný bráška, který mi slíbil tetování od mistra oboru! A včera mi bylo 18 !“ Snažila jsem se přesvědčit ho.

„No když to říká tak krásné děvče, budu tomu věřit. Ono … vlastně kde jinde by Džej přišel k takové krásce.“ Smál se. Vypadá to, že se tihle dva muži dobře znají.

„Takže … co to bude?“

„No … to se stále mění. Můžu se na něco kouknout?“ Nejistě přiznala.

„Ale jistě, na!“ Podával jí troje desky. Sedla si do rohu a ponořila se do obrázků. Nevnímala muže před sebou. První dvoje desky obsahovali fotografie už hotových tetování, ta poslední složka byli jen rukou kreslené obrázky na papír. Už ztrácela naději, že ji něco osloví když … Téměř na konci našla krásnou kresbu draka. Byl o dost větší než původně chtěla a také by se jí nevešel na rameno. Chvíli si ho prohlížela, ano, rozhodla se to je to co chce. Nevadilo jí, že je to úplně jiný motiv než nad jakým kdy uvažovala. Věděla i kam ho umístí.

„Už vím!“ Ozvala se .

„Vážně ?!“ Otočili se oba najednou.

„Vážně . Nic jiného nechci.“ Její snaha působit odhodlaně se neminula účinkem. Tušila, že její bratr jí to bude vymlouvat, on sám si nechal udělat „velkou“ kérku až na potřetí.

„O.K. Tak se pochlub.“ Natáhl se Eric po deskách. Vstala, rozhodnutá bránit svou volbu.

„Tady!“ Ukázala.

„No to bych do tebe neřekl. Víš kam ho dáme?“ Překvapeně se na ni podíval.

„Na kříž“

„No …“ uvažoval,“…kdybych ho zmenšil ….“

„Ne, nechci abys ho zmenšoval.“ Skočila mu do řeči.

„Počkej takhle ho budeš mít do poloviny zad“

„Já vím a chci to tak“

„Ser, najdi si něco menšího. Neříkám, že není dobrej , ale jsi holka. Chtělo by to něco jemnějšího.“ To už se ozval i Jeremy.

„Kluci já vám odkývu vše, ale stejně je to buď on nebo nic.“ Dívala se bratrovi přímo do očí.

„Ségra si poděs , nevím co na to řeknu naši.“ Kroutil hlavou, ale ustoupil. Znal ji, věděl, že pokud se rozhodla už svůj názor nezmění.

„Takže…drak?!“ Ujistil se naposledy Eric.

„Ano. Kdy začneme?“

„Za chvíli, ale … Džeji tohle není má práce. Mám tu posilu, je vážně dobrej. Tohle jsou jeho kresby, měl by to dělat on.“ Eric se díval na J .

„ Fajn, ale ručíš mi za něj.“ Po chvíli rozmýšlení souhlasil.

„Zavolám mu.“ Kývl Eric a už po kapsách hledal telefon.

„Ahoj Gabe. Nebudím? O.K. Hele vím, že máš dnes volno, ale měl bych tu pro tebe práci. Zdá se, že se našel první koho upoutali tvé kresby. Jo ….kdy? Fajn tak sebou hoď!“ Eric zaklapl elegantní véčko které se k němu vážně nehodilo. Nebylo v jeho rukou ani vidět.

„Bude tu do půl hodiny. Takže ….. vážně jste sourozenci?!“ Bylo znát , že mu to stále vrtá hlavou.

„Jo vážně“ Jeremy nevypadal jako někdo kdo by chtěl věci vysvětlit.

„No tak Remy!“ Udělala na něj Ser psí oči, byl to přeci jeho přítel.

„Hm … no vlastně jsme já a Ser nevlastní sourozenci. Naši se vzali a nás už si přivedli sebou.“

„Teda…. takže tohle je vážně to kotě o kterém vyprávíš? „ Eric si jí začal prohlížet znovu, s úplně jiným zájmem.

„Jo“ Tohle znělo nabručeně. Podívala se nechápavě na bratra, ten její pohled, ale neviděl. Čas utekl rychle, když zavedli hovor na méně ožehavé téma stal se z Erika dokonalý bavič. Upoutal její pozornost natolik, že sebou vylekaně trhla když se odhrnul závěs. Otočila hlavu a dívala se do tváře andělovi. Lepší přirovnání by bylo padlému andělovi. Nebyl to roztomilý blonďák a modrýma očima, ale černovlasý muž s jizvou ve tváři. I přes ní byla jeho tvář krásná, ostré rysy zdůrazněné velkýma zelenožlutýma očima působili tvrdě až skoro nebezpečně. Celek dokreslovala záplava dlouhých jako uhel černých vlasů. Působil exoticky. Černé triko, džíny, přes rameno hozenou koženou bundu a na nohou vysoké motorkářské boty.

„Ahoj.“ Pozdravil a na rtech mu přeběhl úsměv.

„Čao Gabe! Už jsi tu. Dovol abych ti představil své přátele. Jeremy a jeho kouzelná sestra Serena.“

Ozval se Eric.

„Těší mne ! Gabriel.“ Kývl.

„Tak co to bude?“ Otočil se k Jeremymu.

„Tohle“ ukázal na kresbu draka.

„Hm…“ zamyšleně si Jeremyho prohlížel a pak se vrátil zpět k obrázku.

„A kam?“ Znovu ten zkoumavý pohled.

„Myslím, že je tu malé nedorozumění. Támhle je tvůj zákazník!“ Upozornil ho.

Gabriel se překvapeně podíval na drobnou dívku.

„To ty jsi si vybrala tohle? Sama?“ Nejistě se zeptal.

„Ano já. Kluci jsou sice proti, ale … Já neustoupím. Je to problém?“

„Není .. kam?“ Jeho obličej stále nesl stopu šoku.

„Kam by jsi ho umísti ty? „ Zeptala se Serena, byla to jeho kresba a tak jistě musel mít představu kam ji umístit.

„No … „ zakroutil hlavou, „.. kdybys byla muž, asi na prsa,ale takhle……“ Začal si ji prohlížet.

„Otoč se!“ Požádal. Udělala to.

„Sem“ Položil dlaň do poloviny jejích zad a vykroužil prsty jemně obrysy obrázku.

„Přesně tam“ souhlasila ona.

„Můžem začít?“ Zeptal se a zvláštně si jí prohlížel.

„Jasně! Remy prosím….“ Významně se podívala na bratra.

„Ach jó, stydlivko. Ericu půjdeme dopředu, ona je moje sestřička kapku stydlín! Gabrieli …opatrně!“ Upřel Jeremy své oči do těch jeho.

„Jako se sklem!“ Ujistil ho on.

Kluci odešli a ona sáhla po lemu trika.

„Počkej!“ Zastavil ji Gabriel.

„Proč?“ Nechápala.

„Jsi si jistá tím co chceš nebo ti můžu ukázat ještě něco ?“ Šel ke stolu aniž by čekal na odpověď.

„Koukni se, prosím.“ jeho oči prosili i když tón měl neutrální. Uvnitř desek byli jen dva obrázky. Obě to byli kresby draků. Jeden jakoby v letu a druhý v útočném postoji. Černý a rudý. Chvíli na ně němě zírala. Tyto kresby byli něco úplně jiného, byli dokonalé, jakoby žili vlastním životem.

„Tos kreslil ty?“ Tiše se zeptala.

„Ano. Pokud ….“

„Ten rudý!“ Jako věděla, že to bude drak hned jak uviděla jeho obrázek , věděla, že to bude tento přesně v okamžiku kdy otevřela desky. On a nic jiného, byla to jistota, nechápala jak kdy mohla přemýšlet o něčem jiném. Stejně tak věděla kam ho chce, kam patří. Usmál se.

„Prosím a …“ Nevěděla jak mu vysvětlit kam si ho přeje a tak udělala to co on.

„Mohl by jsi se otočit?“ Požádala ho, udělal to.

„Sem „ Položila svou drobnou ruku na jeho pravou lopatku. Znovu se usmál, ale to ona neviděla.

„Správný výběr. Tam patří. Sereno, jmenuješ se tak?“ Kývla.

„Sereno jen chci tě upozornit, že než bude hotov bude potřeba tak 3 možná 4 sezení!“

„O.K. To zvládnu. A ..díky.“ Jen pokýval hlavou. Pochopil, že děkuje, za zastavení a ukázání toho „jejího“ draka. Teď už triko sundala a lehla si. Zavřela oči, ano byl to její drak, letící do neznáma s roztaženými křídly proti slunci, tak ho viděla.

„Ještě…“ Gabrielův hlas se ozval nečekaně a tak sebou trhla.

„Co?“ Nechápala na co naráží. Lehce zatahal za zapínání podprsenky.

„Aha. Omlouvám se“ Začervenala se a rychle napravila svou chybu. Nad sebou zaslechla jen tiché uchichtnutí.

„Začnem?“

„Jo“ Najednou se ozvali tóny Malé noční a ona ucílila jen jemné píchnutí.

„Tak pro dnešek vše.“ Vyrušil jí jeho hlas ze sladkého snění. Klid a hudby ji lehce ukolébali.

„Už?“ přišlo jí to jako chvíle co začali.

„Jasně, zas za týden?“ Usmíval se a jí se z toho pohledu zamotala hlava. Rukama si přidržovala ručník na hrudi a posadila se.

„Nechám ti soukromí. Rameno bude trochu bolet, vybrala jsi si velký obraz se spoustou drobných detailů, ale stojí za to. „ Upozornil jí.

Odešel a ona se rychle oblékla. Podprsenku hodila do batohu a tak se přes jemnou látku trika rýsovali obrysy jejích ňader. Nikdy jí to nevadilo, ba naopak bavilo jí tím uvádět kluky ve škole do rozpaků. Vyšla před závěs kde živě diskutoval Jeremy s Ericem a Gabriel naslouchal.

„Hotovo! Pro dnešek.“ Upozornila na sebe zvesela. Otočili se na ní a ona si uvědomila kam jejich zrak utíká. I Gabriel měl co dělat aby jeho oči nezůstávali na jejích ztuhlých bradavkách, ale dnes poprvé jejich pohledy, vlastně jen jeden, ten jeho, přiváděli do rozpaků i ji. Nejen do rozpaků to co cítila bylo vzrušení.

„Díky“ Zamumlala a sklonila pohled k zemi a cítila jak proti své vůli rudne. Ježíš copak jsem nepolíbené trdlo? Jasně, že ne tak co vyšiluju? Zlobila se sama na sebe. Naštěstí se Remy rychle rozloučil a vypadli.

Týden utekl jako voda a Serena se nemohla dočkat soboty. Gabriela se stal náplní jejích snů. Byla jím okouzlená, přitahována jako můra kuželem světla. Dnes ho znovu uvidí, přede všemi se tváří, že jí jde jen o dokončení jejího tetování, ale ve skrytu srdce ví, že je v tom mnohem víc. Gabriel! Nedokázala ho dostat z hlavy což jí běžně nečinilo problém, uměla vytěsnit z mysli cokoli chtěla, kromě něj!

„Ahoj!“ uvítal ji Eric. Dnes šla sama, Jeremy má prý něco na práci. Nevěřila mu, ale bylo jí to jedno. Hlavně, že ona tu je.

„Ahoj Ericu. Je tu už Gabriel ?“ Zeptala sen nesměle.

„Jasně. Čeká na tebe vzadu. Nebudu rušit.“ Mrkl na ni a ona se začervenala, rychle vklouzla za závěs. Dnes měl na sobě bílou košili s ohrnutými rukávy, tmavě modré džíny a vlasy v culíku, jen boty zůstali stejné.

„Ahoj!“ Špitla. Otočil se a upřel na ni pohled zelenožlutých očí. Podlamovali se ji kolena z jeho zkoumavého pohledu.

„Ahoj. Jak je? Co rameno?“ Uhnul pohledem a pustil ji tak z jejich zajetí.

„Jde to, nic co bych nezvládla.“ I ji samotnou překvapilo, že ji tak málo bolelo. Rodiče, ani Remy neměli zatím možnost vidět co vzniká na jejím těle,domluvili se, že to odtajní až bude vše hotové.

„Tak začnem?“ Usmál se a ona jen těžce sbírala své myšlenky.

„J..Jo.“ Koktala. Bože holka seber se trochu! Nadávala si v duchu. Položila se na lehátko a zavřela oči. Vnímala jen jeho vůni. Lehké doteky a hudbu. Znovu tu zněly tóny „vážné“ hudby, ale dnes skladbu nepoznávala, přišlo jí o něco temnější, záhadnější než ta co znala z koncertů na které ji brala mamka.

„Ser! Pro dnešek je to vše.“ Vrátil ji do reality jeho hlas. Znovu snila a on byl hlavní postavou.

„Zas za týden?“ Zeptala se.

„Ano zas. Budu se těšit.“ Zářivě se na ni usmál a její srdce udělalo kotrmelec. Týden! Jak jen bez ně týden vydržím? Její myšlenky posmutněli.

„Já taky.“ Zašeptla.

Trvalo to přesně tři týdny než si přiznala, že se bláznivě zamilovala. Bylo to poprvé a měla pocit, že se s ní točí celý svět Zatím to co kdy cítila bylo jen jemné oťukávání světa citů, teď do něj vpadla zcela a úplně jí pohltil. Jen malý hlásek v hlavě ji strhával na pevnou zem.

„Holka ten o tobě nemá nejmenší ponětí. Jsi jen jedna z mnoha, jsi klient! Tečka, konec. Copak si vážně myslíš, že by on byl na zajíčka? Kolik mu je? Tak 28 – 30, možná kapku víc. Na něj nemáš!“ Tichý a nepříjemný byl hlas který ji vracel do reality. Věděla to a také si uvědomovala, že dnes je to naposledy co ho uvidí. Jistě mohla by chtít další kérku, ale to není řešení nehledě na to jiné nechtěla. Dnes měla zas doprovod, Jeremy . Poslední sezení je ten důvod, on přece platí!

„Ahoj Ser!“ Zdravil Eric a naklonil se aby ji políbil na tvář. Minule se tak stalo a on se o to nechtěl připravit ani teď. Ona si neuvědomovala jak na muže působí. Byla krásná, s dokonalou postavou, téměř dětským obličejem a vodopádem dlouhých vlasů barvy zralého obilí v nich vyvolávala rytířské pudy. Touhu ji chránit.

„Takže dnes bude hotovo? Doufám, že se pak pochlubíš! Chtěl bych fotku na zeď.“ Erik měl dnes velmi dobrou náladu, minule mu ji zvedla až pusa od Ser.

„Když chceš a Gabe dovolí …“ Nechala větu nedokončenou.

„Už na tebe čeká vzadu. Jsem zvědavý jak děcko, jindy mě nechá koukat pod ruku jen u tebe ne.“ Při těchto slovech odhrnul závěs a ona vklouzla dovnitř.

„Vítám tě Ser.“ Seděl na stoličce a celý zářil.

„Ahoj Gabriely! Dnes asi končíme viď?!“ Snažila se aby její hlas neprozradil smutek který naplňoval její duši.

„Ano. Nemusíš mít strach. I když bych neměl…….ale opravdu se mi povedl.“ Chválil se.

„Už se těším až ho uvidím.“ Lehla si, zvědavá jaká hudba bude znít dnes. Tóny které se ozvali zněly starobyle, evokovali pohanské rituály a prostupovali celou její bytostí. Cítila jak naplňují každou buňku jejího těla. Jakoby se její vědomí rozdvojilo, plně vnímala nejen hudbu, ale i Gabrielovu přítomnost. Nevnímala , rukavice ani gázu kterou se dotýkal jejího těla. V mysli se jeho ruce dotýkali přímo její kůže. Cítila horkost při každém doteku i jak její vzrušení stoupá s každým jeho dotekem. Bylo to jako předehra k milování, intenzivní, smyslné a opravdové. Snad usnula, nebo jen její fantazie překročila obvyklou mez, ale když ucítila horký dotek na svém rameni společně se zvukem jeho hlasu otevřela oči.

„Ser. Hotovo.“ díval se na ni a na okamžik se jí zdálo, že i on měl v očích smutek. Vlastně proč by nemohl, každý umělec je smutný když se loučí se svým dílem. Je to kus jeho samého.

„Podívej se. Do týdne se budeš moci chlubit.“ Poprvé ji nastavil zrcadla tak aby viděla jeho dílo. Zůstala němě koukat. Přes celou lopatku a okolo ní se rozprostíral drak s rozepjatými křídly. Skoro čekala, že se odpoutá od ní a vznese se. Byl dokonalý, nádherný a jedinečný. Nechápala jak se mu to povedlo, ale na jejích zádech byl rudý drak , přesně takový jako na papíře. Procitnutí bylo rychlé a spontální. Skočila Gabrielovi kolem krku a políbila ho.

„Gabriely ten je nádherný, nevím jak bych ti poděkovala.“

„No … myslím, že jsi to právě udělala.“ Odpověděl ji zastřeným hlasem. I on měl teď naprosto uchvácený pohled. Ani se nesnažil zakrýt svůj pohled a upřeně pozoroval její odhalená prsa.

„Jej!“ Na okamžik ztuhla když jí došel význam jeho slov.

„Omluvám se.“ Drmolila už otočená zády k němu.

„Není za co, to já bych se měl omluvit. Využil jsem tvého rozrušení.“ Podával ji triko.

„Tvůj přítel je šťastný muž.“ Dodal tiše.

„Žádný není! „ Vyhrkla rychle už čelem k němu. Jen co zvedla oči uvěznil ji znovu svým pohledem. Na jeho tváři se objevil spokojený výraz.

„Eriku jsme hotovi!“ Zavolal aniž by odvrátil pohled od její růžové tváře. Společně s Erikem vklouzl dovnitř i Jeremy a kouzlo které ji nutilo nespustit z něj oči pominulo.

„Tak ukaž ségra“ Dotíral, byl nedočkavý jak vždy.

„Vydrž týden a uvidíš.“ Škádlila ho. Věděla, že je nechá se podívat teď, ale co.

„Hele nezlob malá a koukej se ukázat!“ Už zas bručel, byl netrpělivý a vždy když nebylo hned po jeho připomínal medvěda když ho probudíte ze zimního spánku.

„O.K. Tak koukej a breč!“ Zašklebila se na něj a zvedla triko.

„No páni. Gabriely ty jsi umělec.“ Uznale podotkl Jeremy. Věděla, že má pravdu. Její záda zdobil drak jehož rozpětí mohlo mít tak 30 centimetrů a od hlavy k ocasu měl tak 20 – 25 cm. Byl velký, ale hlavně nádherný.

„Tak teda sestřičko teď ti mám co závidět. Vybrala jsi si vážně skvěle, i když mi předtím připadal jinej. Hele Gabe mohl bych se ti někdy taky dostat po ruku? Nic tak monstrózního jako Ser.“ Sondoval.

„Jistě bude mi potěšením.“ Usmíval se na něj Gabriel, ale myšlenkami byl někde jinde. Jako posledních pár týdnů. Erik se s Jeremym začal o něčem dohadovat a tak nevěnovali pozornost ani Gabrielovi , ani Sereně.

„Sereno?“ Oslovil ji Gabriel tiše. Rychle k němu zvedla oči.

„Chci abys věděla, že tvůj drak je originál a už nikdy ho neudělám. Je a bude jen jediný.“ Lehce se dotkl jejího druhého ramene. Bylo to jako dotek pírka, ale cítila ho až do morku kostí.

„Víš co, vyřiď jim, že počkám venku!“ Vyhrkla, cítila, že musí pryč nebo udělá nějakou ztřeštěnost.

Chytla bundu a utíkala pryč. Jen než za ní sklouzl závěs zpět věnovala poslední pohled Gabrielovi.

Stál mezi Jeremym a Ericem . Vlasy mu dnes splývali rozpuštěné do poloviny zad. To bylo šílené, říkala si , jak se mohla zamilovat tak hloupě? Pryč musím pryč! Rychle proběhla krámkem a utíkala dál. Zastavit ji donutilo až zvonění telefonu.

„Halo?“ ani se nepodívala na displej

„Prosím tě kam jsi zmizela?“ Udiveně i rozlobeně se ozval hlas jejího bratra.

„Já …promiň. Musela jsem ven, sejdeme se doma!“ nechtěla a ani neměla sílu cokoli vysvětlovat a tak urychleně ukončila hovor. Rozhlédla se okolo. Park, kde se tu vzala? Pokrčila rameny a posadila se na nejbližší lavičku. Snažila se uklidnit své bolavé srdce. Co jsem vlastně čekala? Hloupá, jsem hloupá. Mumlala si tiše. Znovu vytáhla mobil a vytočila známé číslo.

„Laury, prosím máš okno?“ Potřebovala se vymluvit.

„Jasně, jsem doma. Stavíš se?“ Hlas její přítelkyně byl plný obav. Nebylo zvykem aby Serena volala S.O.S.

„Jsem tam do čtvrt hodiny.“ Ujistila ji a zaklapla telefon.

2. Láska

„Čao co se děje?“ ptala se hned mezi dveřmi Laura.

„Já se zamilovala!“ Vyhrkla hned, bylo to poprvé co to vyslovila nahlas a tak nějak to bylo definitivní.

„Cože? Ty? Povídej, přeháněj. Kdo to je? Kde jsi ho poznala? No tak nenapínej a nevynechej sebemenší detail.“ Poskakovala kolem Sereny. Ta se zhroutila do křesla v jejím pokoji. Laury byla v bytě sama, její spolubydlící jezdily na víkendy domů, tedy alespoň to tvrdily.

„Asi bych ti měla nejdřív něco ukázat.“ Začala a znovu vstala, otočila se zády k Lauře a začala si vytahovat triko.

„Wau… no … Ser ten je ……..božský.“ Zhodnotila její ozdobu.

„Já vím a nejen on. Já se zamilovala do Gabriela to je ten co mi to udělal.“

„No a včem je problém?“ Nechápala.

„Laurí… je mu tak 27-30 a vůbec neví, že existuju.“ Zasténala.

„No o tvé existenci vědět musí když ti dělal tohle a …….10 let není žádný problém. Je ti 18 už nejsi malá holčička. To chceš říct, že jsi ho nezkusila svést?“ Rýpala.

„Ježíš Lauro, tohle není žádný nadrženec co se potulují u nás po škole. Tohle je jiná třída, tohle je chlap.“ Co si myslela, že udělám. Budu se předním svíjet či co?

„To je možný, ale stále je to nositel testosteronu a ty jsi sexy kost. Tak co?!“ Řekla rozhodně. Protočila jsem oči .

„Na kafe jsi ho pozvat mohla.“ Nadhodila.

„To je pravda“ Zašeptala Serena zklamaně. Proč mě to nenapadlo? Vždyť to by mohlo vyjít.

„Hele netvař se tak zničeně. Koneckonců víš kde ho najdeš. Víš co příští týden je u Kojota party. Ta tvá ozdoba už bude O.K. Tak co ji jít ukázat světu?“ Navrhla Laura.

Party? A co by ne. Uvažovala . Už nikde nebyla moc dlouho.

„Beru, přespím pak u tebe, můžu?“ Souhlasila.

„Jako vždy holka a nebul. Pokud tě to nepustí tak něco vymyslíme.“ Tím jejich debata o Gabrielovi skončila a stočily svou pozornost k jiným tématům.

Škola utekla rychle jako vždy to co vás baví. S blížícím se koncem roku sice přibývalo učiva a zkoušek, ale to už nikoho neudivovalo.

„Sereno nezapomeň , zítra večer!“ Loučila se s ní Laury, zítra se totiž ve škole neuvidí.

„Neboj budu tam!“ Uklidnila ji. Měla v plánu ještě jednu věc. Už se jí protivil vzhled „hodné“ holky. Chtěla nějak ukončit dobu kdy baly dítě. Teď je plnoletá a i když je hodně mladá je zodpovědná sama za sebe , svá rozhodnutí. Chtěla aby tak na ni koukali i ostatní.

„Myslíte to opravdu vážně?“ Už po třetí padla stejná otázka a už po třetí zazněla stejná odpověď.

„Ano myslím střihněte.“

Seděla v křesílku salonu krásy rozhodnutá odložit „holčičku“ a přivítat ženu v sobě. Její krásné dlouhé vlasy měly zůstat zde, chápala kadeřnici proč se ptá. Její bohaté blond vlasy sahaly až po pás, sen většiny žen.

„Dobrá tak tedy …“ smutně se vzdala a střihla. Když pozorovala jak se její vlasy snášejí k zemi nelitovala, těšila se. Odcházela nadšená a spokojená. S ultra krátkým střihem si připadala o deset kilo lehčí, byl to pro ni nezvyk, otočit hlavou a necítit setrvačný pohyb vlasů na který byla zvyklá celý život. Už se nemohla dočkat co na to řekne Laura a ostatní. Doma vytáhla ze skříně taštičku kterou jí včera dala Laura, Prý speciálně pro dnešní večer! Byla zvědavá co v ní je. Triko, tedy top přesně ji řečeno kus černé lesklé látky spojený špagátky. Jak se do toho leze? Lauro co jsi si to zas vymyslela! Špačkovala v duchu. Už to chtěla vzdát když konečně pochopila jak do toho. Seděl jak ulitý. Co k němu? Usmála se, řekla přece konec holčičky. Sáhla do skříně a vytáhla světle modrou jeanovou mini, martensky a klenot své skříně. Krásnou koženou bundičku. Stála před zrcadlem a nepoznávala se. Takhle by si ještě před týdnem neoblékla natož aby v tom vyrazila ven, ale i tak tomu něco chybělo. Naušnice! Jeden naprosto dokonalý pár vlastní. Dal jí je Remy k 16. narozeninám . Vytáhla skřínku s „důležitými zbytečnostmi“ a vyndala z ní černá pírka spojená se stříbrnými řetízky. Byly ujeté, ale k tomuto modelu se hodily. Oči zvýraznila jen šedou tužkou a řasenkou, rty přetáhla leskem a byla hotová. Šáhla po taštičce přes rameno a vyrazila. Byla poslední kdo doma zbyl. Rodiče měli domluvený pokerový večer u přátel a Jeremy už taky zmizel.

„Ahoj!!!“ Mávala už z dálky. Byla tam téměř celá parta což ji dost překvapilo. Kojot nebyl zrovinka podnik kam by chodili. Tohle byl Remyho revír.

„Noóó !!!“

„Sereno jsi to ty ?!“

„Koho jsi se rozhodla dnes dostat? Tohle jsou dost těžké zbraně!“ Poznámky poletovaly ode všech , jen Laura tiše koukala.

„Hej Lauro! Jsi tu?“ Jemně do ní drcla.

„Jo. Proč jsi nic neřekla? Rozmluvila bych ti to.“ Čertila se. Měla Sereniny vlasy ráda. Sama byla hnědovláska s vlasy k ramenům a neustálým bojem aby vypadaly „dokonale“.

„No tak Laury nezlob se! Kdybych je nechala tak by nebyl vidět můj drak.“ Mrkla na ni Serena. Nebolel ji, ale přesto měla pocit, že přesně cítí celý jeho obrys,každý jeho detail. Jakoby byl živý, stal se její součástí.

„Hele holky budeme tu trčet nebo jdem dovnitř?“ Ozval se Spake.

„Jdeme!“ Halasně za nás odpověděl Jeff. Už jsem tu párkrát byla a tak mne nepřekvapil naprostý nátřesk. Hudba hrála a lidi se bavili, včetně jich. Taneční parket byl plný, ale i tykj si našla kousek místa. Chtěla udělat to co jí řekla Laura, bavit se nemyslet na Gabriela.

„Hou hou hou tuhle krásku bych měl znát!“ ozvalo se za jejími zády a v tu chvíli se ocitla v medvědím objetí. Neviděla dotyčného, ale ten hlas si splést nemohla.

„Eriku!“ Pracně se obrátila . Ano nespletla se.

„Ahoj Ser! Kams dala vlasy? No ..takhle ti jsi hříšně sexy. To se Džej nebojí tě nechat samotnou?“ „Zašeptal“ mi do ucha.

„On je tu brácha?!“ Byla překvapená, neříkal, že by se někam chystal. Myslela si, že je u nějakého kámoše a čučí na sportovní kanál.

„Hej počkat!? To chceš říct, že sis takhle vyrazila sama?“ Mezi očima se mu udělala vráska.

„N jsem tu s přáteli.“ Vyváděla ho z omylu.

„Co to je za přátele, když se tu ani jeden do teď neobjevil? Drží tě v náruči cizí chlap a jim je to jedno? Hele nezlob se, ale řeknu Džejovi , že jsi tu. Měl by tě někdo ohlídat. Vypadáš vážně k nakousnutí, sám bych si dal říct, ale nechce se mi utrácet za zubaře kdyby se to domák tvůj brácha. On je kapku nerudnej když jde o tebe.“ Mrkl na ni.

„Tak se bav a já se ještě ukážu!“ Dal jí pusu na tvář a jako ledoborec odplul davem.

„Kdo to byl? Co chtěl?“ Jako duch se po jejím boku objevil Spake.

„Nikdo. Kamarád.“ Odbyla ho.

„Nebyl na kámoše kapánek starej?“ Pro Spake byl každý nad 25 starouš.

„Ani ne, je to kamarád Jeremyho.“

„Aha tak to by to vysvětlovalo. Co drink?“ On nikdy nevydržel dlouho u jedné myšlenky.

„Fajn beru.“ Propletli se společně k baru.

„Jedno pivo a jeden….“

„Juice!“ Dořekl za něj Jeremy. Stál jim za zády a mračil se. Dost se mračil. Jaj tohle bude bouřka a pořádná. Serena se na něj nesměle usmála.

„Co tu děláš? A takhle!“ Zeptal se ostřeji než kdy předtím. To se jí nelíbilo.

„Bavím se! Vadí ti to?!“ zamračila se také.

„Jsem tu s Laurou a ostatníma.“ Snažila se nevnímat jeho rodičovský tón.

„Cos udělala s vlasy?“ Položil další otázku. Zlobil se a ona stále nechápala proč. Vždyť už jsem velká! Říkala si v duchu.

„Remy klid! Nejsem malé děcko, tak co máš?!“ Začala mu vztek vracet.

„To už nejsi, máš pravdu.“ Uznal, chvíli se na ni tiše díval.

„Promiň já … vyvedla jsi mne z míry. Moc změn na jednou. Jen … prosí buď opatrná!“ Pochopil, že se jí jeho chování nelíbilo a ustoupil. Byla ráda, že neudělal scénu, ale nebylo normální aby takto rychle vycouval.

„Dám bráško, slibuji!“ Usmála se a natáhla se k němu. Dostal pusu na tvář a ona ujištění, že kdyby cokoli má si říci jemu či někomu z jeho přátel. Pomohou jí.

Večer utíkal a ona porůznu narážela na Jeremyho známé. Čím dál víc jí přišlo jakoby ji hlídali. A možná, že i ano.

Kolem jedné hodiny toho měla zjevně dost. Potřebovala na vzduch, Laury nebyla v dohledu, ale díky ní věděla jak se dostat „dozadu“ a mít klid i bez doprovodu. Proklouzla chodbou do privátních prostor a bezpečnostními dveřmi se dostala na dvůr. K nákladním rampám. Opřela se o stěnu a nechala čerstvý vzduch pročistit jí hlavu i plíce.

„Cloe je tady! Kam jsi koukala?“ zaslechla hlas na který nechtěla a ani nemohla zapomenout. Gabriel! Rychle otevřela oči a rozhlédla se. O kus dál byli roletové dveře otevřené a vycházelo z nich světlo na temný dvůr. Nedalo jí to a potichu se přikradla k nim. Stál tam, v bílém triku a kožených kalhotách. Vlasy v culíku, zády k ní.

„Díky Gabe omlouvám se. Vždy když není Kal ve městě jsem trochu mimo.“ Ze tmy po straně vyšla drobná zrzka. Vlasy pod uši jí vlály v nepořádných vlnkách kolem hlavy.

„To je v pohodě. Vždyť víš rád pomůžu.“ Usmál se na ni a natáhl ruku směrem k ní. Chytla ji a nechala se vtáhnout do jeho náruče. Zabolelo ji vidět ho objímat jinou.

„Ale ne ! Ušpinil jsi se. Sundej to, dám ti jiné a tohle vrátím čisté.“ Vyhrkla a vytahovala mu tričko z kalhot.

„To je O.K. Zvládnu to.“ Zastavil ji.

„Ne ! Koukej ho sundat!“ stála si na svém a poodstoupila.

„O.K. Jinak nedáš pokoj.“ Zabručel vesele. Měla by odejít, ale něco ji nutilo zůstat a nehýbat se.

Očima přilepenýma k jeho tělu si ukládala do paměti každý detail . Jeho ruce zvedly lem trika a táhly ho vzhůru, zkameněla úplně. Z pootevřených úst jí vyšel němý výkřik. Gabrielova záda zdobil drak. Ne ledajaký byl to ten druhý z páru který jí ukázal. Černý ! Vypínal se naproti léhlé straně zad než u Sereny a byl….. Dělal dojem většího, silnějšího, mohutnějšího zvířete než ten její. Ten byl oproti němu štíhlejší, menší ….mrštnější? Samec a samice, on a ona, pár !!! Zablikalo jí v hlavě . Co to znamená? Zamrkala a když se podívala znovu, už byl Gabriel oblečený. Teď už si nebyla jistá tím co viděla, váhala, zda si s ní nezahrává jen její fantasie.

„gabrieli musím nahoru, vezmeš tu bednu sebou?“ Zeptala se Cloe.

„Pro tebe cokoli!“ Usmál se. Alespoň hlas zněl pobaveně. Políbil ji na tvář a společně zmizeli z jejího zorného pole. Stála tam neschopna pohybu. Co jsem se kruci myslela, že čeká jen na mne?Hahaha! Nálada být mezi lidmi uvnitř jí opustila, Jenže měla tašku tam uvnitř a v ní vše co potřebovala, telefon, klíče. Odevzdaně vzdychla a rozhodla se jen vzít si jen své věci a říci Lauře, že jde domů. Vběhla dovnitř v rychlosti se rozloučila a utíkala pryč od nic nechápajícího výrazem své kamarádky.

„K sobě?“ zakoktala. Jen jsem kývla.

U vchodu byl špunt a jak se rychle snažila dostat pryč neomaleně strčila do mladíka který jako jediný šel stejným směrem, ven.

„Au! Co jsem ti provedl?“ otočil se na mě.

„Sorry ty nic jen chci co nejrychleji odsud.“ Neměla jsem náladu na nikoho. Nechápala proč ta přehnaná reakce, ale slzy jen taktak držela v očích.

„Ublížil ti někdo? Chceš doprovod?“ Byl najednou plný ochoty. Chtěla říct ne, ale cosi v jeho očích ji donutilo si to rozmyslet.

„neublížil, ale doprovod bych brala. Jen doprovod!!“ Dodala, pohledem dávala na srozuměnou, ať víc nečeká.

„O.K. Jen doprovod . Jinak jsem Damon.“ Usmál se.

3. Damon

„Serena, těší mne.“

„Zvláštní jméno.“ Pátravě si ji prohlížel. V ten okamžik se, ale konečně průchod uvolnil a oni vyšli do „tmy“ velkoměsta. Cesta byla příjemná, Damon se ukázal jako milý společník a pravý gentleman.

A tak když vystupovala z taxíku před svým domem, nechala v taxíku i papírek s telefonním číslem. Doma padla do postele a i když se bránila, znovu se jí v hlavě objevila scéna ze skladiště. Slzy stékaly zpoza zavřených víček a její vědomí se pomalu propadalo do hlubin spánku. Byla to jedna z těch zvláštních nocí, kdy nevíte, zda sníte, či vše, co se děje kolem vás, je skutečnost.

Stála jsem uprostřed haly či síně, nevím . Pod nohama mi skřípala kamenná podlaha. Okolo mne v kruhu stálo deset postav a já uprostřed. Čekala jsem, věděla jsem, že má ještě někdo přijít.

„Už tu bude, neboj se,“ ozvalo se mi za zády. Ten hlas patřil ženě, možná dívce, zněl mladě.

„Co když si to rozmyslel? Nedivila bych se.“ Nervozita byla cítit z každého mého nádechu, slova.

„Nemůže, to přece víš. I kdyby sebevíc chtěl a on nechce. Miluje tě od první chvíle.“

„Tehdy to tak nevypadalo, Leo!“ oslovila jsem tu, s níž jsem mluvila.

„Nemohlo, on to totiž ještě netušil, však víš, chlapi. Na některé věci mají dlouhé vedení.“ Jemný smích ukončil slova. Byl to zvláštní pocit. Část mě věděla, co se tu odehrává, a ta druhá… Byla jsem jak divák, který přišel uprostřed příběhu. Právě v tu chvíli mne napadlo prohlédnout si sama sebe. Bílé šaty, zvláštní, krásné, starobylé a – svatební! Já se vdávala, ale proč tu jsem sama? Kde jsou naši, Jeremy, Laura a, no, vlastně všichni? A kdo je Lea a kdo jsou ti ostatní tady? Ale hlavně, na koho tu čekám, komu chci říct své ano?

„Už jde!“ ozval se mužský hlas. Zněl starší než Lein . Upřela jsem oči směrem, kterým měl přijít. Jak jsem to věděla? Netuším, to ta druhá část, ta, která znala odpovědi na mé otázky , ale neměla se k tomu mi je sdělit. V šeru sálu se objevila mužná postava, ale tvář stále halil stín. Dřív, než přišel do světla pochodní… V ten moment se Serena probudila se.

Stejný čas a stejné město:

Seděl v sedačce a prosklenou stěnou pozoroval světla nočního města. Jeho byt patřil k nejdražším v centru. Byl nervózní. Znovu si procházel rozhovor s nejvyšším.

„Jsi si 100% jistý?“ ptal se ho už po několikáté. Byla to neuvěřitelná náhoda, že ji potkal. Stále nemohl uvěřit, že předpověď, proroctví mluvilo pravdu. Dívka! Je sama, jak to, že ji nehlídají?

„Jsem. Její znamení je nepřehlédnutelné,“ ujistil ho.

„Jak to, že je sama? Opravdu ji nikdo nehlídá?“ I On byl překvapený, trápily ho stejné otázky.

„Ne . Možná, možná o ní nevědí?“ zkusil to, i když i jemu bylo jasné, že je to hloupost.

„To je nemožné, hmm, možná, ale snad,….“ ve sluchátku bylo dlouho ticho.

„Ano, to by mohlo být vysvětlením. Nikdy, kam jejich paměť sahá, nebyla strážcem žena. Musíš si získat její důvěru. Pokud možno…“

„Mám ji…?“

„Ne!“ skočil mu do řeči.

„Bylo by mnohem výhodnější dostat ji na naši stranu. Vzbuď v ní lásku. Musí ti být oddána tělem i duší!“ V pozadí jeho hlasu byl slyšet krutý smích. Ve zdech domu daleko od té, o které byla řeč, seděl nadšený muž. Poprvé po století se na jeho tváři objevil úsměv, zlý úsměv. Ano, byl spokojen. Tohle bylo přesně to, po čem celá staletí touží a na co čeká. Získat strážce, živého strážce na svou stranu, udělat z něj svého otroka, loutku. Jen jeho služebník to nesmí zkazit, ale toho se nebál. Věděl, že je jedním z nejlepších. Není ženy, která by odolala jeho šarmu. Ale zpět do našeho města, k našemu příběhu. Mladý muž se nemohl dočkat rána. Má úkol, důležitý úkol, byla mu dána důvěra nejvyššího a on ji nemínil zklamat.

Ráno přišlo pomalu, skoro to vypadalo, že se slunci nechce nad horizont. Jen co to bylo únosné, vylezla Serena z postele a zalezla pod sprchu. Dnes ji potřebovala víc, než kdy předtím. V hlavě jí hučelo, myšlenky lítaly jak zmatené. Gabriel, Damon a podivný sen, to byly tři hlavní body, které zaměstnávaly její mozek.

„Ser, vylez! Nejsi tu sama!“ vytrhl ji z přemýšlení Jeremyho hlas.

„Jo, jo, už jdu,“ uklidňovala ho. Rychle vypnula vodu, zabalila se do osušky a vyklouzla ven.

„Dík,“ zabručel a zavřel za sebou dveře.

Jen co za sebou zavřela dveře svého pokoje, její zrak padl na budík. Páni, já tam byla víc jak hodinu! Překvapeně vyjekla v duchu. Najednou byla ráda, že rodiče nejsou doma. Jistě by jí čekalo kázání, jako je šetření vodou a podobné. Vlastně jsou teď častěji pryč. Prý, když už jsou oba s Remym „dospělí“, mohou se věnovat víc jeden druhému. Podnikat věci jen ve dvou. Bylo fajn vědět, že i po osmnácti letech se mají rádi a mají si co říct. Z rozjímání nad vztahem rodičů ji vytrhl zvuk telefonu. Kdo mohl volat tak brzy?

Zvedla telefon a podívala se na displej. Číslo, které nazná. Zakroutila hlavou, ale hovor přijala, třeba to bude milý omyl, pomyslela.

„Haló?“ ozvala se do sluchátka.

„Krásné ráno, Sereno. Doufám, že jsi ranní ptáče a nevzbudil jsem tě?“ Hlas linoucí se ze sluchátka poznala hned po druhém slově.

„Ahoj, Dame, ne, nevzbudil jsi mne. Proč voláš?“ Před očima se jí objevila tvář mladíka z včerejší noci. Kaštanové kratší vlasy, pronikavé oči té nejzvláštnější modré barvy co kdy viděla, ostré rysy jak na sochách řeckých bohů, akorát vysoký a urostlý. Prostě moc hezky kluk. Přitažlivý byl příhodnější výraz, měl v sobě zvláštní kouzlo, které ji k němu táhlo. Přitahoval ji, jinak než Gabriel, ale přeci jen více než ostatní.

„Říkal jsem si, že bys třeba přijala pozvání na procházku?“ Konec věty nechal vyznít jako otázku.

„Hm, a víš, že ráda?“ Nepřemýšlela dlouho. Chtěla zapomenout nebo alespoň přehlušit cit, který cítila ke Gabrielovi, k muži, který nikdy nemohl její city opětovat. Nevěděl o nich.

„Vážně?! Tak kdy tě smím vyzvednout?“ Jeho hlas zněl nadšeně.

„Co tak za hodinku?“ Nebyla si jistá, zda to není brzy.

„To je O.K. Budu tam. Kde bydlíš, už vím, a, Ser, děkuju,“ dodal tiše. Jeho chování jí mátlo, bylo jiné, než na jaké byla zvyklá. Připadalo jí milé a sexy. Rychle prohlídla skříň, co na sebe? Nic vyzývavého, kalhoty, triko a mikinu. Na nohy tenisky a přes rameno batoh.

„Kam se ženeš? Laura ještě jistě vyspává.“ Jeremy vycházel z koupelny. Okolo beder ručník a na lesklé, tmavé kůži se ještě perlily kapky vody.

„Ven!“

„To jsem poznal, ale kam?“ Protočil oči.

„Nevím, projít se,“ pokrčila rameny.

„Projít? V tuhle hodinu? Sama?“

„Remy, jsi horší než inkvizice. Ne, nebudu sama. Spokojený!“ Neměla chuť cokoli a komukoli vysvětlovat.

„Kdo to je? Laura těžko, ta by tak brzy nevstala,“ zvědavě si ji prohlížel.

„Jeden kluk.“

„Kluk? Kdes ho poznala? Kdy? Co je zač?“

„Hele, oceňuji tvou starost, ale nic ti do toho není.“

„Chodíš s ním?“ Tón, kterým pronesl poslední otázku, u něj ještě neslyšela.

„Ne.“ Na nic jiného se nezmohla. Se smíšenými pocity se protáhla kolem bratra a utíkala ven. Před dům vyběhla přesně v okamžiku, kdy se z taxíku vystupoval Damon.

„Ahoj!“ usmál se na ni a ona úsměv opětovala naprosto automaticky.

„Ahoj! Kam vyrážíme?“ ptala se

„Máš ráda překvapení?“ odpověděl otázkou.

„Mám!“ ujistila ho.

„Tak se nech překvapit.“ Líbezně se usmál a vzal ji za ruku, nebránila se. Den v jeho společnosti utekl rychle a ona za celý čas neměla jedinou zbloudilou myšlenku na Gabriela. Jako by neexistoval. Damon byl pozorný, vtipný milý a laskavý. V jeho přítomnosti si připadala výjimečná. Bohužel, či bohu dík, nic netrvá věčně. Stačilo, aby osaměla a myšlenky na Gabriela tu byly znovu.

Už to trvalo měsíc. Damon trávil čas v Serenině společnosti a ač se zdálo, že je jí to příjemné, její posedlost Gabrielem nemizela. V jeho společnosti byla volná, spokojená a budila dojem zamilované, ale jen co zmizel z jeho dosahu, její myšlenky i srdce bylo plné tajemného muže s jizvou. Laura si z ní utahovala a Ser byla stále více podrážděná.

Dost! Tohle není normální, v duchu si snad po sté zakazovala myšlenky na Gabriela. Seděla v lavici a nepřítomně zírala na tabuli.

„Ser,“ šťouchla do ní loktem Laura, „vrať se na zem.“

„Co?“ Zamrkala Ser nepřítomnýma očima.

„Už jsi zas v duchu někde jinde. Kde? Vzpomínáš na Damona, nebo fantazíruješ o Gabrielovi?“

Ona jediná věděla o její posedlosti.

„Hm,“ zašklebila se, „hádej, můžeš třikrát.“

„Bože, Ser, ty jsi nenapravitelná, tak ho pozvi na kafe a uvidíš. Takhle blbnout kvůli chlapovi! A co Damon? Nepřitahuje tě? Vypadá vážně sexy,“ nechápavě nad ní kroutila hlavou kamarádka.

Damon – byl fajn. Jeho chování jí fascinovalo, bylo tak odlišné od jiných. Dvorné, svádivé a galantní. Když ji objal, cítila se zvláštně. Netušila, co to znamená, ale Laura měla naprostou pravdu, byla nenapravitelná. Právě teď byla v mysli u Gabriela. Už je to víc jak měsíc od onoho „incidentu“ v klubu a ona má stále před očima jeho do půli nahé tělo.

Srdce se jí rozeběhlo jak při maratonu.

4.Chyba

Je páteční večer, rodiče odjeli k přátelům na pokerový dýchánek a Jeremy vyrazil bůh ví kam. Laura vyjímečně jela za rodiči a za nikým jiným z party se jí nechtělo. Možná díky tomu se rozhodla. Vytáhla úzké džíny, top bez rukávů, vlasy učesala a po dlouhé době sáhla po líčení. Stála před zrcadlem půl hodiny po tom, co za Jeremym klaply dveře. Dívka, jejíž odraz byl ve skle, nebyla Serena. Proti ní stála žena , tmavé kouřové líčení jí přidalo pár let a nádech tajemna, rudé rty smyslně vábily k polibkům, těsné oblečení dalo vyniknout štíhlé postavě a plným ňadrům. Usmála se a ta žena jí úsměv vrátila. Ano, pro dnešní noc byla někým jiným, dnes toužila zapomenout, nechat své bolavé srdce doma. Dnes večer se odváže, dnes žádný juice.

„Jedno pivo.“ Požádala u baru. Už je tu dvě hodiny a hladina alkoholu v jí v krvi stoupla. Odložila své zábrany a nechala se nést na vlně nerozvážností.

„Sereno?!“ ozvalo se jí u ucha. Ten hlas znala.

„Eriku ,ahoj!“ Obmotala své ruce okolo něj. Ztěžka dosáhla na jeho krk, ale to jí v tuto chvíli bylo úplně fuk.

„Ráda tě vidím,“ usmívala se a špulila rty k polibku. Jen na malý okamžik zaváhal, než se k ním sklonil. Nakonec ale nevyužil jejího stavu a jen rychle ji políbil na tvář.

„Co tu děláš? Kde máš doprovod?“ Připadalo jí to jako deja-vu.

„Nikde! Jsem tu sama!“ vypadlo z ní.

„Sama! To nemyslíš vážně! A v tomhle stavu?“ vyděšeně spustil. Ve stejnou chvíli ji objal kolem pasu a přitiskl ji k sobě.

„Najdu Jeremyho. Odveze tě domů. Pojď!“ Táhl ji směrem k baru. Udělal jen pár kroků, když se zastavil.

„Gabriely!“ zakřičel a změnil směr ke dveřím.

„Prosím, pohlídej ji. Jdu najít Džeje, aby ji odvedl domů. Nevím, co jí je, ale má dost, nebo brzy mít bude.“ S těmito slovy ji vstrčil Gabrielovi do náruče.

„Ahoj Sereno“ Usmál se na ni.

„Ahoj Gabe!“ Stála před ním. To co se stalo po tom bylo výsledkem hladiny alkoholu a touhy. Natáhla se k němu a políbila ho na rty. Žádný nevinný či opatrný polibek. Chytil ji pevně za ruce a odtáhl je pryč ze svých ramen.

„Co to mělo být?“ Zeptal se zmateně. A pustil její ruce.

„Muž v tvém věku by to už měl poznat!“ pronesla sladce.

„Sereno! Co to tu provádíš?! Kolik ti abys se chovala….“

„Moc ne ..“ Skočila mu do řeči, ale její sladký hlas zmizel. Teď byl cítit vztek.

„…ale když jsi mi čuměl na prsa nevypadalo to, že by ti můj věk vadil!“ Tohle už znělo naštvaně. Její nálada lítala z euforie k běsnému vzteku. Ruce založené na prsou , ve tváři zuřivý výraz. Jeho pohled byl nechápavý. Proč ten útok a ostrá slova? Nebylo to však jen její chování které nechápal, reakce jeho vlastního těla ho vyvedla z míry také. Byl zvyklý se ovládat za všech okolností, ale teď ….Jeho tělo chtělo cítit to její tím nejzákladnějším , nejprimitivnějším způsobem. Rty prahly po těch jejích, mysl naproti tomu reagovala odmítavě. Vždyť je to dítě! Ale co znamení? Uvědomoval si, že by měl říct ostatním co se stalo, ale nemohl uvěřit, že volba padla na toto dítě, dívku.

„Sereno…“ začal.

„Mlč, nestojím o nějakou přednášku. Nejsem dítě Gabriely!“ sekala slova.

„Co se tu děje?“ Ozval se hlas jejího bratra.

„Nic !“ odsekla.

„Vezmeš mě domů? „ Otočila se od Gabriela k němu.

„Jo ??“ nechápavě těkal očima ze Sereny na Gabriela a zpět.

„Jo nic. Vše O.K:“ Ujistil ho Gabe. Jen pokrčil rameny a vydal se za sestrou která už byla téměř u východu.

Ležela v posteli. Jeremy odešel hned jak zapadla do domu. Přemýšlela. Věděla, že teď už je její sen o Gabrielovi ztracen. S klesající euforií jí docházelo co se stalo, ale zároveň s tím si uvědomovala jedinečnost spojení jejich rtů. Byl to polibek který zatím nezažila. Damonovy polibky se jí zdáli úžasné, ale ve srovnání s tímhle to ……….

„Crrrrr!“ Zvuk telefonu jí vytrhl z bezesného spánku. Hlava jí třeštila a pomalu si vzpomínala na vše co se dělo včera.

„Hmmmm…“ houkla do telefonu.

„Ahoj!“ Damonův hlas zněl sladce.

„Ah… Ahoj Dame!“ Chraplavě opětovala pozdrav.

„Copak? Zlá noc?“ Jeho veselý hlas jí zlobil. Cítila se pod psa.

„Jo i večer.“ odtušila.

„Chceš zlepšit náladu? Nebo se v tom budeš babrat sama?“ Přemýšlela. V Damonově společnosti zapomínala na Gabriela a to bylo to co teď potřebovala nejvíc.

„Přijeď tak za hodinku, to už ze mě bude člověk.“ Požádala ho.

„O.K.“ V telefonu klaplo.

Vyškrábala se z postele a dopotácela se pod sprchu. Vlažná voda pomalu uvolňovala její tělo i mysl a pomáhala dostat ji z kocoviny. Ano potřebuje Damona, potřebuje aby jí vyhnal vzpomínky na Gabrielovy rty , aby jí objal a líbal dokud jí nedojde dech, dokud nezapomene.

Zavřela oči a opřela čelo o dlaždičky. Gabriel – co on je zač? Chladný, nedostupný, krásný, sexy neodolatelný ….NE ZAPOMEŇ !!! Přikazovala si. Vylezla ze sprchy, prošla ranní hygienou a zalezla zpět do svého pokoje.

Neměla chuť na nějaké fintění, vytáhla jen džíny, triko a přes něj hodila jen krátkou bundičku, na nohy tenisky a jen co utáhla tkaničky zaťukal na dveře Damon.

„Ahoj“ Usmíval se.

„Ahoj „ Pokusila se o úsměv také. Nešlo to.

„Co se stalo?“ Zeptal se již bez úsměvu.

„Ale nic. Udělala jsem největší hloupost v životě.“ Vzdychla si.

„ Pojď vezmu tě někam.“ Vzal ji za ruku a táhl ven.

„Bude ti líp uvidíš.“ Už zas se na ni zářivě usmál. Dnes poprvé ji to, ale nezasáhlo. Objal ji okolo ramen, chvíli to bylo příjemné , ale pak jakoby jeho ruka vážila tunu. Jemně se ošila a setřepala ji .

„Jsme tu.“ zastavil před staře vypadajícími dveřmi. Nakoukla výlohou do útrob podniku před kterým zastavil. Čelist jí klesla. Vůbec netušila, že něco takového ještě existuje. Tohle byla …kavárna?…jak zdob prohibice. Vypadalo to tam jakoby se tu čas zastavil a nehnul z místa.

„Račte!“ otevřel nenápadné dveře. Vešla. Vedl ji dovnitř a ona se nemohla vzpamatovat.

„Budete si přát?“ Ptal se číšník hned jak dosedla ke stolku ke kterému ji Damon dovedl. Zamrkala a až teď si všimla, že je usadil mimo hlavní „sál“ .

„Slečna horkou čokoládu a jeden z vašich skvělých zákusků, Já kávu.“ Objednal a zaměřil svou pozornost na Serenin obličej.

„Kde to jsme?“ Vyhrkla.

„Tohle je replika nejvyhlášenější kavárny z 30 let, tehdy říkali cukrárny. Podle toho jak vypadáš by ti bodla vysoká dávka cukru a soukromí. Jsi smutná. Co se stalo?“ Jeho hlas byl starostlivý, tolik se mu chtěla svěřit. Položila ruce na desku stolu a snažila se vymyslet jak a co mu říct. Natáhl ruku a chytil její dlaň do své. Jindy milé gesto teď pokazil bolestivý pocit. Všude kde se jeho nahá kůže dotkla její měla pocit jako by jí bodalo tisíce jehliček. Vytáhla ruku a podívala se na ni, nic tam nebylo. Zvedla oči a zadívala se do těch jeho. Byli laskavé, milující. Holka ta jsi blázen! Vzdychla si neslyšně.

„Nic. Jen jsem včera moc pila. Není mi dobře.“ Nelhala, ale také neodpovídala upřímně.

„Tohle není žaludek.“ Byl neodbytný a zvědavý.

„Udělala a řekla jsem věci co jsem neměla, nechtěla.“ Nic víc ze mě nedostaneš! Říkal její výraz.

„Smím ti nějak zlepšit náladu, je něco co tě potěší?“ přistoupil na její podmínky.

„Hm?!“ její prst se dotkl spodního rtu a vyzývavě se usmála.

Zvedl se a posadil se na bobek před ní. Zadíval se do jejích očí a ve svých měl něhu. Jejich rty se přibližovali. Polibek který následoval byl………šílený. Oba cítili napětí které vyvolal. Ji rty boleli jakoby je pořezal a on …..měl pocit jako by mu hořely. Bolest byla na obou stranách, nej ona také šok a úlek. Vytřeštěně se dívala na mladíka u svých nohou a nechápala co se stalo. Jeho tvář odrážela stejnou bolest kterou cítila i ona, ale taky zmatek a nechápavost.

„P …promiň „ Špitla, vstala a utekla. Zastavila se až doma. Zabouchla dveře svého pokoje \ a rozplakala se.

Stejné město, jiné místo :

„Omlouvám se Pane já …….nevím co se stalo.“ Už pár minut se snaží vysvětlit nastalou situaci.

„To nic. Stále ji nekontaktovali? Nehlídají ji?“ Ptal se hlas jeho pána.

„Ne nikdo od nich se k ní nepřiblížil. Nevím na co čekají. Musí o ní vědět.“ Ujistil ho i projevil obavy.

„Fajn bude potřeba změnit taktiku. Poslouchej………..“ Plán nejvyššího byl prostý. Na něm zůstala povinnost pomoci mu. Přemýšlel jak využít toho co má aby co nejlépe splnil pánovi rozkazy. Doufal, že mu jeho plán vyjde. Celou noc strávil jeho vymýšlením a pilováním nedostatků. Svítalo! Věděl, že jeho plán vyjít musí jinak ho čeká krutý trest. Ten by byl děsivější než vše co kdy zazil. Zavřel oči . Výhled který měl před sebou ho neupoutával. Viděl už příliš mnoho aby ho něco takového překvapovalo čí udivovalo. Čas utíká, ale …….ano tohle by mohlo vyjít. Usmál se, byl spokojený sám se sebou. City ty byli vždy její slabou stránkou a teď se stanou jeho věrným spojencem.

5.Anglie

Dny plynuly. Do konce školy zbývá jen něco málo přes měsíc. Ser i Damon našli rovnováhu a jejich vztah se ustálil na přátelské rovině. Stále jí bylo v jaho přítomnosti dobře, ale jeho dotek nesnesla. Nechápala to.

Dnes byl den kdy se konečně odhodlala. Rozhodla se jak se vypořádat se svým osobní démonem jménem Gabriel. Bylo to pro její vlastní pocit zdravého rozumu. Den po incidentu v klubu se rozhodla, že už ho nikdy nechce vidět . Ale jak šel čas zjišťovala, že to nestačí. Vzpomínky na jejich „polibek“ jí doháněly k šílenství. Její podvědomí hledalo různé možnosti kde ho potkat, jak zařídit aby se dotkla jeho těla. Pryč, musí pryč. Daleko od něj. To byla její jediná šance. A Damon přišel s řešením. Celé prázdniny by mohla strávit u jeho příbuzných v Evropě. Hledají na dva měsíce chůvu, nejlépe anglicky mluvící. Byla by pryč , viděla nové věci a ještě si vydělala.

Anglie, znělo to jako slovo které znamená únik. Teď jí, ale čekalo to nejtěžší…….říci to doma.

Rodiče ji mile překvapili, nevadilo jim to. Sice neskákali nadšením, ale schválili jí to. Jeremy to byla jiná. Zlobil se, vztekal, chtěl vědět proč. Skoro ho podezřívala, že žárlí. Vždyť jsem jeho setra? Vrtalo jí hlavou.

A tak teď stojí na letišti, vedle sebe kufr , v ruce pas a letenku.

„Dávej na sebe pozor holčičko. A koukej se ozývat.“ Filipa jí objímala, v očích slzy.

„Mami to víš, že budu. Od čeho je internet.“ Utěšovala svou matku a očima hledala známou tvář. Chyběli tu oba Jeremy i Damon. Toho prvního hledala protože se chtěla rozloučit, vidět, že se na ni nezlobí a toho druhého ze strachu. Slíbil jí, že pojede s ní. Představí ji a seznámí s okolím. Prý si užije čtrnáct dní volna v lůně rodiny.

„Ser!“ ozvalo se za ní. Jeremy! Pustila Filipu a rychle se otočila. Stál tam, v očích smutek.

„Jeremy ! Bála jsem se, že se na mne ještě stále zlobíš.“ Usmála se šťastně na něj.

„Na tebe?! To neumím.“ Vrátil jí úsměv. Ale ten zůstal jen na tváři, do očí se nedostal. Otevřel náruč a ona mu do ní a úlevou vklouzla. Chvíli stáli jen tak, tiše v objetí.

„Dávej mi tam na sebe pozor. Rozumíš!“ Jemně ji odtáhl od těla.

„Rozumín Remy. Mám tě ráda.“ Zašeptala a přitiskla tvář na jeho prsa.

„Kdybych tak mohl říct to samé. Ale já tě miluji Reny.“ Řekl tak tiše, že ho nemohl slyšet nikdo ani dívka kterou svíral v náručí.

„Hele vy dva. Ser už má nejvyšší čas jít k odbavení.“ Upozornil je otec.

„Ježíš!“ Lekla se a pustila Jeremyho. Zmateně se rozhlédla, Damon nikde. Začala se bát.

„Jdeme!“ zvedl její kufr otec, Džej jí vzal tašku a vydali se k přepážce.

Loučení teď už bylo rychlé. Jen co prošla prostor k odbavení zahlédla Damon. Úlevou se jí udělalo až slabo. Jenže … nebyl sám. Vedle něj stála žena. Krásná žena. Černé vlasy spletené v cop, kostýmek…. až teď jí došlo. Kdo to je. Letuška!!!

„Damone!“ Zavolala a mávala aby si jí všiml.

„Ser.“ Usmál se. Něco řekl té ženě a šel k ní.

„Kde jsi byla?“ Zeptal se dřív než ona.

„Venku, čekala na tebe.“ Ublíženě vysvětlila.

„Promiň asi jsem tě špatně pochopil. No nic hlavně, že jsme se našli. Pojď představím ti Clair, je to …..sestra mého strýce. Ta u kterého budeš pracovat, Jamese.“ Táhl ji k letušce.

„Clair, dovol abych ti představil Serenu. Bude přes léto hlídat Philipa a Žili.“

„Těší mne.. Clair de La Fair,“ usmála se a s gestem šlechtičny jí podala ruku. Ser ji přijala a okouzleně si letušku prohlížela, ale jen do chvíle, než se jejich ruce setkaly. Znovu ucítila ten nepříjemný pocit, jako by v dlani stiskla jehelníček.

„Mě také, Serena,“ vyhrkla a rychle stáhla ruku zpět.

„Myslím, že byste měli nastoupit. Na shledanou po pozítří, Dame,“ políbila ho na tvář a Sereně věnovala úsměv. Chůzí modelky a královny zároveň odcházela. Let proběhl klidně. Byl dlouhý a únavný. Chtělo se jí spát, ale zároveň byla zvědavá. Damon jí o Jamesovi mnoho neřekl, o Philipovi a Juliet už, ale víc. Pětiletá Žili a její o tři roky starší bratr jsou jediné děti v rodině, a tak jsou rozmazlené, milované a chráněné jako oko v hlavě. James je původem Francouz, ale jeho žena byla Angličanka. Zemřela před dvěma lety. On zůstal v Anglii, ale ve Francii má stále dům a povinnosti. Věděla, že pár dní po jejím příjezdu mají odjet na letní byt právě do Francie.

„Damone,“ začala.

„Klid, Ser, budeš se jim líbit,“ uklidňoval ji.

Konečně! Přistáli a po únavném čekání na odbavení se konečně dostali ven. U východu stál šofér a v ruce cedulku s jejím jménem.

„Támhle!“ Chytil ji za ruku a směřoval k němu.

„To je James?“ šeptla překvapeně Serena.

„Ne, to je André, šofér,“ uchechtl se. Šofér? Ježíš, co je ten jeho strýc zač? Pomyslela si.

„Dobrý den, pane Damone,“ s mírnou úklonou pozdravil mladého muže. „I vám, slečno Whitecrown.“

„Ahoj, André, jak se má strýček?“ S grácií, kterou u něj doposavad nezpozorovala, podával muži svá zavazadla.

„Myslím, že se nemůže dočkat slečny Whitecrown. Vaše zavazadla, prosím,“otočil se na ni. Nejistým gestem mu podala svůj kufr i tašku, batoh si nechala.

„Neboj, vše dostaneš zpět. André to jen odnese do auta,“ utahoval si z ní Damon. Jako by se změnil, mávnutím proutku tu stál aristokrat na místo normálního vysokoškolského studenta, kterého znala.

„Jedeme!“ Chytil jí za loket a jemně ji směřoval z letištní haly. Měla co dělat, aby si srovnala v hlavě, co ji asi čeká. Dům, před kterým zastavili, vypadal jako všechny okolo. Nic zvláštního. Jen co prošla dveřmi, jí došlo, jak moc se mýlila. Tento dům, jeho vybavení, muselo stát spoustu peněz. Šla za Damonem tiše s očima na vrch hlavy. Její rodina nebyla chudá, ale bohatá taky ne, klasická střední střída.

„Damone! Vítám tě.“ Ze dveří v pravé části haly vyšel muž. Černé vlasy, jemný obličej a lehký francouzský přízvuk.

„Ahoj, Jamesi,“ usmál se a muže objal..

„Moc ses od minule nezměnil,“ prohodil James s úsměvem, kterému nerozuměla.

„Za to ty ano. Tohle je Serena,“ ustoupil a nechal muže, aby si ji prohlédl.

„Vítám vás, jsem rád, že se našel někdo, kdo je ochotný strávit s mými zlatíčky léto.“ V tom se ozval dupot a ze schodů sbíhaly dvě děti. První běžela dívenka, měděné kudrlinky kolem ní poletovaly jako svatozář, oči smaragdově zelené. Šatičky jak pro princeznu, na světlé pleti se jasně rýsovaly rozkošné pihy. Ty ale viděla, až když se dívka zastavila těsně před Damonem.

„Damone! Damone, už jsi tu dlouho nebyl. Máš pro mě zas ty dobré koláčky?“ Zvědavě se na něj podívala a zamrkala dlouhými řasy.

„Ale, hm, uvidíme, ty malá ještěrko. Zdravím tě, Phillipe!“ Zvedl oči od dívenky a podíval se na osmiletého chlapce. Ten byl přesnou kopií svého otce. Jemný obličej, tmavé, skoro černé vlasy a oči ledově modré. Jako by a dívkou nebyli sourozenci.

„Rád tě vidím, Damone,“ otočil se k Sereně. „Ty jsi Serena?“

„Ano, jsem a ty jsi Phillip, že?“ Usmála se na chlapce, který na svůj věk vypadal velmi vážně, ale ten její úsměv neopětoval.

„Rád tě poznávám, Sereno. Tohle je Juliet, má mladší, potřeštěná sestra. Budeš s námi celé léto?“ Zmateně se podívala na jejich otce, myslela, že byli domluveni na celé dva měsíce.

„Uvidíme, Phillipe,“ ozval se James.

„Ahoj! Já jsem Žili a toho bručouna a otravy si nevšímej,“ zářivě se na ni usmívalo děvčátko.

„Ahoj, já jsem Serena,“ sklonila se k ní.

„Jsi hezká,“ zkoumala ji holčička a drobnou ručičkou pohladila její tvář.

„Ty taky. Ukážeš mi, kde budu spát?“ Bylo vidět, že tyhle dvě si budou rozumět. Jak to bude s Phillipem, je zatím nejasné.

„Jo, máš pokoj hned vedle strýčka Oliviera a tety Clair,“ vysvětlovala a táhla ji za ruku vzhůru po schodišti. Clair??? Aha, ta letuška, došlo jí.

„Žili, počkej musím si vzít věci,“ zadržela ji.

„Proč? Pierre to udělá.“ Nechápavým pohledem si ji změřila.

„Pierre?“

„Jo. Majordom, všude za námi slídí a nedovolí mi si vzít čokoládu, když na ni mám chuť,“ čertila se.

„Ale,..“ chtěla protestovat Ser.

„To je v pohodě, pak ti je tam odnesu já,“ usmál se na ni Damon.

„O.K.,“ tohle bylo přijatelné. Nechtěla aby někdo cizí sahal na její věci. Nepotřebuje sluhu. Už bez zdržení vyšla za Žili do prvního patra.

„Tady má tatínek pracovnu, tady je knihovna a můj i Filiho pokoj na hraní. A ještě hudební salónek.“ Poslední větu pronesla rozmrzele. Vyšly ještě o patro výš.

„To je můj pokoj, Filiho a naše koupelna. Tady ložnice tety a strýčka, hostinský pokoj a tady,“ otevřela bílé dveře, „.to je tvůj pokoj.“ Za dveřmi se ukrýval pohodlný a vkusně zařízený pokoj. Zlatošedé tapety s jemným proužkem byly doplněny lesklými zlatavými závěsy na jediném, ale velkém okně. Nábytek v bílé barvě obsahoval větší postel, nic ohromného, ale při troše dobré vůle by se na ní dva vyspali. Skříň, komodka, menší psací stůl s laptopem, židle, taburetka s drobným toaletním stolíkem a to bylo vše. Nad postelí byla polička. Celý pokoj doplňoval šedý koberec s jemným vzorem zlatých čárek. Pokoj byl trochu neosobní, ale stačilo pár drobností jako fotografie, kytka a podobně. Zůstat tu déle, nebyl by problém to tu zabydlet. Serena se rozhlížela a nechala malou Žili, aby si vylezla na postel a poskakovala jako na trampolíně.

„Žili, nech toho, víš, že to otec nemá rád,“ okřikl ji bratr stojící a mračící se ve dveřích.

„Fili, ty jsi horší než Pierre,“ zakabonila se, ale zůstala v klidu sedět na posteli, kterou pokrýval přehoz ze stejné látky jako závěsy., potahy židlí, jen v trošku jiném desingu. Vypadaly jako potažené stříbrem.

„Doufám, že se vám pokoj líbí,“ ozval se příjemný hlas s francouzským přízvukem.

„Ach, ano, je krásný,“ otočila se na Jamese. Za ním stál Damon, v ruce držel její zavazadla.

„Myslím, že teď necháme Sereně soukromí, děti. Ubytujte se a za hodinu vás čekám v hlavním salónu.“ S mírnou úklonou se rozloučil a přísným pohledem vybídl své ratolesti k odchodu. Dveře se zavřely a Ser osaměla. Sedla si na kufr, který jí Damon vnesl dovnitř a zhluboka se nadechla.

Jsem tu! Měla by cítit uvolnění a klid, ale útroby se jí kroutily obavami. Zvládne to? Neprovede nějaké faux-pas. Až teď ji dohnaly pochybnosti. Ty byly způsobeny zjištěním, jak moc je odlišný styl života této rodiny od jejího. Luxus sedět a uvažovat si dopřála jen na pár chvil. Pak vstala a první, co udělala, bylo odeslání sms rodičům a Jeremymu. Pak došla ke skříni a otevřela ji. Byla to velká, třídílná, prostorná skříň. Pohledem se vrátila ke svým taškám a vzdychla. Co dřív? Smýt prach z cesty nebo vybalit? Nakonec se rozhodla pro to první. Druhé dveře, které byly v pokoji, musí být od koupelny, napadlo ji. Nemýlila se. Vana tu sice nebyla, ale sprcha, umyvadlo a WC byly jen její. Umytá, převlečená a trochu klidnější se vydala dolů. Šla za hlasy, ve velkém pokoji byly tři dospělí a obě děti. Damona a Jamese už zná, ale se sklenkou v ruce tu seděl ještě jeden muž. A to muž, jehož osobnost ji donutila zastavit. Muž seděl v jednom z křesel, nohu přes nohu, v ruce sklenku. Zvedl oči k přicházející dívce. Jejich oči se střetly a síla jeho osobnosti donutila Serenu o krok ustoupit vzad. Nebyl to klasický krasavec, ale byl pohledný a nesmírně charismatický. Tak 35 let, kratší vlasy, oči stejně pronikavě modré jako všichni muži v místnosti. Orlí nos a přísná ústa jen podtrhávaly sílu jeho osobnosti. Jeho postoj vyjadřoval ohromnou vnitřní sílu, které si byl stoprocentně vědom. Mlčky si ji prohlížel. Netrvalo to dlouho, ale Serena měla pocit, že uběhly hodiny. Cítila, jako by se onen muž díval až na dno její duše. Jemně se zachvěla.

Amerika

„To nemyslíš vážně!“ rozčílením se přímo chvěla. Dívala se na muže před sebou a nechápala, jak mohl…

„Klid, lásko.“ Vzal ji okolo ramen druhý muž, stojící za ní.

„Klid?! To nemyslíš vážně! Tak on se nám uráčí oznámit, že se konečně našel druhý strážce a že to VÍ už několik měsíců a pak si jen tak dodá, že nemá nejmenší ponětí, kde se dotyčný právě nachází, a ty mi říkáš klid?!“ Její oči sršely hněvem a zrzavé vlasy přidávaly jejímu výrazu na nebezpečí. Z té drobné ženy šel strach.

„Na to, jak dlouho jsi na světě, jsi se zachoval vážně dost hloupě. Sám nejlíp víš, jak dlouho na tuto chvíli čekáme.“ Káravým hlasem se na něj zadíval i muž, který se nejprve snažil uklidnit ženu.

„Měl jsi nám to říct hned, sám lépe než kdo jiný víš, kolik času k výcviku potřebuje. Má vědět, ne, musí vědět, kdo je, a přidat se k nám. Co znamení?“ Oči se nesouhlasně dívaly na muže sedícího před ní schovávajícího si hlavu v dlaních.

„Nese jej,“ zašeptal. Věděl, že pro ni není cesty zpět a přesto…

„Alespoň že tak. Musíme ho najít dřív, než to řekneme bratrstvu. Proč? Řekni nám, proč jsi mlčel?“ Žena položila ruku na jeho široká ramena, zavrtěl hlavou.

„Bože, ty jsi mezek! Vím, že nikomu nechceš ničit sny, ale on je vyvolený, a ty to víš. Nejde to jinak,“ dodala už konejšivě. Musela na vzduch. Všechen vztek byl pryč. Zná ho dlouho, ví, jaké pohnutky ho k tomu vedly, i když ona s nimi nesouhlasila. Doufala, že až se znovu zrodí druhý strážce, na jeho tváři uvidí úsměv, ale on tu sedí se ztrápeným pohledem. Přeci to znamená, že již nebudeš sám. Už tu bude někdo, kdo je stejně jako on nesmrtelný. Věděla, že tohle slovo nemá rád. Není to totiž pravda. Můžou zemřít, jen nestárnou. Proč se tak trápí? Bude mít „bratra“, nebude sám. Oni, coby ochránci, umírají. Viděl přijít na svět její rodiče, stejně jako ji i většinu ostatních. Už 4 měsíce ví, že kruh se uzavřel, a nic neřekl. Stále si není jistá důvodem jeho mlčení. Jediné, co teď mohou udělat, je ho najít. Snad alespoň ví, odkud začít. Jistě, že ví, jinak by nevěděl, že zmizel. Otočila se, aby se podívala na toho, u kterého teď byla v myšlenkách. Seděl stále s hlavou v dlaních. Černé vlasy jako závoj halily jeho pohlednou tvář. Hned vedle něj se s těmi jeho havraními mísily blonďaté kadeře jejího muže. Ruce položené na přítelových ramenou. Neslyšela, co říká, ale pohybující se rty svědčily o rozhovoru. Snad najdou řešení rychle. Cítila, že druhá strana už rozehrála své představení.

Seděl a přemýšlel. Ví, že měl říci vše mnohem dříve, ale nemohl. Ani teď nevěděl, jak jim má říci, že on je vlastně ona.

Anglie

„Rád vás poznávám, Sereno. Damon pěl na vás samou chválu. Co ovšem neřekl, že jste velmi půvabná. Jsem rád, že jste se rozhodla strávit s námi léto. Bohužel se budete muset spokojit s převážně pánskou společností.“ Přistoupil blíž a naprosto nečekaně ji políbil na hřbet ruky, kterou zvedl ke rtům bez jejího vědomého přičinění. Stále byla lapena jeho pohledem. Jeho oči se upřeně vpíjely do jejích a ona nevnímala nic, než muže před sebou. Malý polibek na její ruce neznamenal nic, ale gesto, které následovalo, ji vlilo do těla žár touhy. Jen co se jeho rty o milimetr oddálily od její pokožky, dotkl se jí znovu špičkou svého jazyka, vytvořilo to drobný kroužek na kůži. Sereně se ztratil vzduch z plic a měla pocit, že jí nohy neudrží. Kdo je ten muž? Co to provádí s jejím tělem? Pustil její ruku a ona se snažila uklidnit své prudce bijící srdce.

„Tě…těší mne,“ koktala a cítila, jak se jí do tváří hrne krev.

„Posaďte se, prosím.“ James jí nabídl křeslo dál od Oliviera. Jen pomalu se vzpamatovávala z předešlé a na její vkus velmi intimní chvilky. Očima těkala po vybavení místnosti, jen aby se znovu nesetkala s Olivierovým pohledem.

Během následující hodiny se dozvěděla své povinnosti, režim dětí a plány pro nadcházející měsíc. James se ukázal jako muž, který ví, co chce. Olivier ani Damon do jejich rozhovoru nezasahovali, ale i přesto cítila, jak si ji oba muži prohlížejí. U Damona to nebylo nic zvláštního, dělal to stále a ona to ani nevnímala. Olivier ji však zvláštně znervózňoval. Přistihla se několikrát, že místo, aby poslouchala Jamese, její myšlenky patřily právě tomuto zvláštnímu muži. I proto se snažila zaměstnat jinak. Pozorovala děti. Malá Žili si hrála a snažila se Philiho udržet u nějaké dětské hry. Toho ale mnohem více zajímal rozhovor otce a Sereny. Jeho modré, bystré oči vše pozorovaly a ukládaly každý pohyb, grimasu do paměti. Byl to zvláštní chlapec a Serena nevěděla, co si o něm myslet.

„Tak, děti, pro dnešek ukážete Sereně co a jak vy. Od zítřka vás má na starosti již ona. Uslyším-li nějakou stížnost na vaše chování, vyvodím z toho náležité následky,“ přísným pohledem si měřil své děti.

„Ano,“ odpověděli dvojhlasně. Serena si ani nevšimla, jak čas pokročil, a proto ji tma za okny překvapila. Večeři i večerní povinnosti zvládli bez problémů. Malá Žili byla nadšená, když zjistila, že Ser je svolná k čtení pohádek. Philip se se sestrou rozloučil u dveří jejího pokoje a s úklonou k Sereně zmizel do svého pokoje. Serena četla příběh, který si dívenka vybrala, aniž by se na něj soustředila. Přemýšlela nad chováním chlapce, ale i ostatních. Nemohla si nevšimnout úcty, kterou všichni, až na malou Juliette, projevovali Olivierovi. Ano, byl starší než James a jistě i než Clair a určitě i zaujímal vyšší postavení v rodinné firmě, ale byla zvyklá, že doma jsou si všichni rovni. I malá Žili se k bratrovi chovala s jistým druhem respektu, který ona sama nikdy vůči Jeremymu nepociťovala. Později ve svém pokoji, když se jí povedlo tak nějak vybalit, ležela na posteli a vymýšlela, čím zítra zabaví děti. Usnula až někdy po půlnoci. Dva dny uběhly rychle a teď už si srovnala i vnitřní čas. Únava zmizela a ona se cítila plná sil. Dokonce si během posledních dnů na Gabriela vzpomněla jen dvakrát. Damon jí ochotně pomáhal a věnoval se své sestřenici a bratranci. Zatím nechápala, kdo je jeho otcem či matkou a jak zapadá do této rodiny. Oliviera viděla od prvního večera jen jednou. Bylo jí to líto a zároveň byla ráda. Stále nechápala, co s ní jeho přítomnost dělá.

Byl večer a děti již spaly. James byl mimo dům a ona společně s Damonem seděla v obývacím pokoji na podlaze a hráli scrabble.

„Ehm ehm,“ odkašlal si kdosi za jejími zády.

„Slečno, Sereno.“ S trhnutím se otočila za hlasem. Stál tam Olivier a prohlížel si ji.

„Směl bych mít na vás malou prosbu?“ Jeho hlas hladil jako samet a pronikavé modré oči ji propalovaly silou rentgenu.

„J..jakou?“ byla z něj natolik nesvá, že měla problém mluvit.

„Stala se mi velmi nepříjemná věc. Zítra večer jsem pozván na oficiální večeři s obchodními partnery a Clair se bohužel nedostane včas zpět do Londýna. Byla byste ochotna mne doprovodit vy?“ zeptal se, ale jeho pohled jí nedovolil přemýšlet, toužila mu vyhovět.

„Ale já,“ byla na rozpacích. Ač chtěla či ne, ten muž ji čímsi přitahoval, bylo to podobné jako u Gabriela, snad jen živočišnější, nekomplikované. Zároveň v ní ale vyvolával i strach a obavy, které s Gabrielem nikdy necítila.

„Pokud je důvod vašeho váhání oděv, není nic jednoduššího. Damon se o to jistě postará a pomůže vám vybrat něco vhodného,“ jeho postoj i tón zněl lhostejně, ale oči byly tím důvodem, proč se nezmohla na odpor, a kývla. Viděla v nich zájem a to ji okouzlilo a vábilo.

„Děkuji,“ mírně kývl a než odešel, dodal:

„V sedm hodin vás zde vyzvedne auto, buďte, prosím, přesná,“ dokončil úklonu a odešel.

„Co to mělo být? To nemá nikoho, komu by řekl?“ vyhrkla hned, jak našla slova a on byl z doslechu Ser. Už teď chtěla vše odvolat a říci, že nikam nejde. Nechápala, jak mohla souhlasit, vždyť sebe i jeho znemožní, a ke všemu ji jistě pak James vyhodí.

„Otec,“ začal Damon.

„Otec?! On je tvůj otec?“ skočila mu do řeči Ser, tohle byl šok. Vždyť Olivierovi není tolik, aby mohl mít syna na vysoké.

„Ano, ale on není můj biologický otec, přijal mne za svého,“ stroze jí vysvětlil Damon.

„Otec nemá momentálně stálou partnerku a Clair mu dělá doprovod vždy, když potřebuje. Nechce brát nikoho z firmy, nemá rád publicitu a nechce být spojován s žádnou ženou, kterou si nevybral. Tebe nikdo nezná, za chvíli zmizíš, a tak si jistě myslel, že to bude v daném okamžiku nejlepší řešení. Hlavně se, prosím, neuraz, on … bude tě brát jen jako doplněk. Není to nic osobního, jen nepotkal tu pravou, která by ho změnila,“ vysvětlil a upozornil ji.

„Aha. Takže mám mlčet a usmívat se?“ zeptala se. Neměla nic proti tomu, alespoň se tak snižuje riziko trapasu.

„Tak nějak. Nevadí?“ pozorně ji sledoval.

„To je v klidu. Pokud to se mnou chce riskovat,“ pokrčila rameny. Začala to brát jako šanci poznat tohoto zvláštního muže blíž. Když je jakýkoli vztah s Gabrielem díky jejímu chování ztracený, jak věřila, mohl by Olivier být její druhá šance.

„Pomůžeš mi vybrat šaty? Ty určitě víš, co se hodí a co se líbí tvému otci,“ požádala ho.

„Neměj strach, pomůžu ti. Zítra je stejně James doma, tak nebude problém ani s dětmi.“ Cvrnkl jí do nosu .

„Jo a mám bod za moře!“ Skládal písmenka na herním plánu, jako by nebylo žádného vyrušení.

Večer končil a Serena o samotě přemýšlela nad zítřkem. Její mysl stéle vzpomínala na Gabriela, ale teď ho porovnávala s Olivierem. Oba byli velmi charismatičtí a velmi ji přitahovali, fyzicky přitahovali, a to způsobem, jakým žádný jiný muž. Měla by spát, ale nemohla. Z představ, které její mozek vytvářel, cítila napětí v těle a nenacházela uvolnění. Jediné řešení bylo soustředit se na zítřejší den. Doufala, že nezpůsobí žádnou katastrofu. Ano, nějaké znalosti o společenském chování měla, ale asi to zdaleka nedosahuje zdejším standardům. Do prčic, musím požádat Damona o rychlokurs! Uvědomila si a s touto myšlenkou usnula.