Moonlight shadow

42.Co jsme vědět nemohli

Slyšel asi víc než my. Domluvili jsme se na přijatelném vysvětlení hádky a pak už se věnovali „nepodstatným“ věcem. Když se Jana vrátila měla na tváři úsměv a oči jí zářily. Že by na ni Rol použil svůj šarm?! Byla jsem ráda, alespoň rozptýlil její myšlenky na Roba.Vraceli jsme se domů až pozdě odpoledne a Jana nám sdělovala jak jí Rol vyprávěl historky o Fenriru. Byla nadšená, legend tu bylo bezpočet a ona je nasávala jak houba. Vše co se vymyká normálu jí fascinovalo. Doma nás čekala večeře a na mě postel. Únava, to jediné mě teď rozčilovalo. Janě, která naopak usnout nemohla dělali společnost Tom, Lola a Nath. Myslím, že Nath využije příležitosti a splní můj slib ohledně podzemí našeho hradu. Lola – tak ta byla z Jany úplně říčná. Její šatník jí přivodil šok, kdyby to bylo možné, řekla bych, že se o ni pokoušel infarkt. Zítra jedou na nákupy. Já se vymluvila, mám „hodinu“ s Viv a po ní jsem unavená. Nakonec s nimi odjel i Nath. Prý aby na Toma nebyly v převaze, ale myslím si, že chtěl být s Janou. Líbí se mu, alespoň co říkal Rae. Prý je z ní „na větvi“ od okamžiku co ji uviděl. Ona je zmatená. Když ho uviděla byla vyvedená z míry. Moc se jí líbil, ale potom co se objevil Rob je zmatená. Do Roberta se zamilovala, ale zklamal ji a ona není z těch které rychle odpouští. Pokud vůbec. No a pak Rol který se k ni choval galantně a s citem a zas Nath……….no když myslí na něj tak se jí srdce rozeběhne rychleji. Uvidíme co se z toho vyvine. Odjeli a já se vydala za Viv.
Viv mě nešetří a tak u mých hodin nesmí být přítomen Rae, což ho dost hněte, obzvlášť teď když už umím svůj štít stáhnout a použít když chci. Teď mě Viv učí jak ho použít i na obranu někoho jiného. To už je těžší, ale už se mi pomalu daří nedovolit Raemu číst Viv myšlenky když trénujeme. Matt vzal mamku a Petra na prohlídku panství a tak jsem měly hrad „prázdný“ a já mohla cvičit v hale. Když se mi povedlo zaštítit Viv tak, že nemohla odejít skrz neviditelnou stěnu mé obrany či ochrany ozval se vyděšený křik. Julie !!! Rychle jsme se rozeběhli k jejímu pokoji. Samozřejmě jsem přiběhla jako poslední. Nicky už konejšil Jul na kolenou.
„Co se stalo?“ zeptala jsem se.
„Měla vidění.“ odpověděl za ni Nick.
„Co se stane?“ začínala jsem se bát.
„Už vím kdy.“ řekla dutě ona.
„Kdy co?“ byla jsem dnes mírně nechápavá.
„Kdy dojde k…………k bitvě“ řekla potichu. Ajé !!!
„ A kdy?“ snad ne pozítří. To se vdávám.
„Čtrnáct dní po svatbě!“ Ach tak brzy!? Ale to nemohlo způsobit jen jekot! Došlo mi.
„A ještě něco?“ člověk aby to z ní tahal jak z chlupatý deky.
„Nevím. Já………..asi se něco stane. Viděla jsem Nickovu a Rae tvář. Byl v ní výraz smutku a zděšení.“ šeptala s bolestí v hlase. Ale ne to by znamenalo, že se něco stane mé rodině! Začala jsem se znovu bát !!
Zatím je to daleko opakovala jsem si stále dokola. Viv mne odváděla pryč. Znovu začít cvičit, ale já byla duchem nepřítomna takže když za chvíli přišel Rae a přerušil nás Viv ani nenadávala.
„Jas můžeš na chvilku?“ zeptal se a podíval se na Viv. Ta kývla.
„Jistě.“ nechápavě jsem se na něj podívala. Vzal mne za ruku a odváděl k věži. Vyšli jsme , ale jen do prvního patra a on otevřel dveře k Eleeininu pokoji.
„Co tu ………..“
„Pst.“ dal mi prst na rty .Tiše jsem šla . Došel k obrazu a pustil mne. Pozorovala jsem jak se naklonil a zatlačil na rám. V tu chvíli rám i s obrazem odskočili od zdi. Překvapeně jsem vyjekla a zírala na to jak odklopil obraz a za ním byl, dnes bychom řekli sejf, ale tohle byla spíše dřevěná skřínka pobitá hřeby ukrytá ve výklenku za obrazem. Vyndal ji , byla pokrytá prachem. Položil ji na zem a odstoupil abych si ji mohla prohlédnout. Zkusila jsem ji otevřít, víko šlo kupodivu lehce odklopit a já nakoukla dovnitř. Do jemné látky tu byl zabalen masivní medailon a vedle ležel list papíru. Pomalu jsem ho roztočila a dívala se na ručně napsaný text kterému jsem nerozuměla.
„Na“ podala jsem ho Raeovi a zaměřila se na medailon. Prohlížela jsem si ho, na jeho zdobném pouzdře byl znak hada obtočeného okolo koule, byl mi povědomý, ale teď jsem nepřemýšlela odkud. Zatlačila jsem na škvíru v plášti a on se otevřel. Byly v něm namalované dvě podobizny. Mladá žena a muž spíš mladík. Tu ženu jsem poznala. Byla to ta samá která se objevila v mém prvním snu. Johana !! Kdo byl on netuším.
„Co tam píšou? Přeložíš to?“ otočila jsem se na Rae.
„Je to latinsky tak není problém.“ kývl Rae.
„Tak čti, prosím.“ požádala jsem ho. Sedl si vedle mne a začal.
„Dobrá. Léta páně 1721 jsem já Johana paní na Dunravenu přivedla na svět chlapce. Pro všechny dítě bez otce, jen já věděla kdo jím je. Dala jsem mu i jeho jméno Donald. Ano, nosíš otcovo jméno a proto prosím čti dál synu. Tyto řádky jsou určeny jen a pouze tobě můj drahý.
Zamilovala jsem se do tvého otce už jako velice mladinká dívka a věkem naše láska sílila. Bohužel naše láska nebyla vítána, naše rody jsou nepřáteli kam až paměť knih sahá. On byl vyjímečný už jen tím, že v jeho rodu se muži rodí jen velmi zřídka a ve většině se nedožijí dospělosti. Potkali jsme se náhodou a zamilovali. Nikdo o nás nesměl mít povědomí. Po letech lásky jsi přišel ty, plod našeho citu. Nikdo netuší kdo je tvým otcem a tak i to zůstane. Tvůj otec Donald zemřel bohužel před tvým narozením a já své tajemství udržela i za cenu hanby. Raději hanba než o tebe přijít. Měl by jsi vědět, že v tobě koluje krev rodu Brix z kterého pocházel tvůj otec. V truhle najdeš i medailon který mi věnoval. Obraz můj a jeho. Jsi jeho věrnou kopií. Ten to dopis a medailon jsou jediným důkazem o tvém původu a já doufám, že je najdeš.
Tvá sestra……..prosím postarej se o ni bez zášti. Víš, jako jediný muž proč ona je dědičkou rodu. Pro tebe jsem obětovala vše i svůj dar. Pro lásku k tvému otci jsem porušila hranice a dala mu dar nejcennější, své panenství. Jsem navždy prokletá, ale nelituji. Má dcera ponese dál úděl našeho rodu před kterým jsem já unikla. Donalde, drahý synu prosím opatruj se a nech mé a teď i své tajemství skryto.
Tvá milující matka Johana.“
Rae dočetl a já si prohlížela medailon. Takže Donald!! pokud je opravdu podobný otci tak ho potom poznám a budu vědět na koho zaměřit svůj štít. Vlastně teď známe jeho tajemství, třeba nám to pomůže. Rod Brix, už vím proč mi byl znak na medailonu povědomí. Julie je z rodu Brix, Marlen nosí přívěšek s vyobrazením jejich znaku na krku. To znamená, že on, já, Julie i Matt máme v žilách stejnou krev.
„Vrať to zpět.“ podávala jsem Raeovi otevřenou truhličku kam jsem už uložila medailon a nechala ho aby vrátil dopis na jeho místo. Udělal to a zavřenou schránku vrátil do úkrytu a znovu usadil obraz na své místo.
„Jak jsi na to přišel?“ došlo mi, že jsem se ani nezeptala. Byla jsem tak zabraná do onoho objevu.
„Chtěl jsem jen uklidit. Vím, že sem občas chodíš a ta spousta prachu okolo…………No a nechtíc jsem se opřel o rám. On najednou odskočil a tak jsem se podíval proč.“ usmíval se.
Jednoduché! Zajímalo by mne zda to někdy objevil i Donald. Ale začínalo mi docházet něco jiného. Už vím proč Eleein pomohla Johaně. Ona sama nemohla, ale ……………..ne to ne……………to by znamenalo, že já……….Kruci!!Krucinál!!!! Mračila jsem se.
„Jasi co ti je?“ zaslechla jsem Rae.
„Rae uvědomuješ si co to vše znamená!!“ zoufale jsem mu řekla.
„Jas, klid ty jsi někdo jiný. Viv z tebe přeci nepřestala cítit to co ze začátku a k tomu přibyl tvůj štít. Neboj to bude dobré.“ uklidňoval mne.
„To se ještě uvidí.“ povzdychla jsem tak potichu, že to ani on nemohl slyšet a pomalu vyšla z pokoje. Cestou na galerii jsem zaslechla hlasy. Rodina se už vrátila, tedy alespoň její mladší část. Došli jsme na galerii a koukali jak ze sebe stahují bundy a kluci znovu sbírají tašky. Bylo jich požehnaně. Lola se rozhodla snad úplně Janě vyměnit šatník. Musela jsem se usmát. Najednou vedle mne Rae ztuhl. Co se děje? Zvědavě jsem se na něj podívala.
„Dozvíš se neboj.“ ujistil mne když zpozoroval můj pohled.
„Míno!!“ zavýskla Jana když mne uviděla.
„Jani tak koukám, že jsi přežila.“ rýpla jsem si a očima kývla k taškám.
„Jen omylem. Lola je poděs. Nedala si říct a já mám úplně vše nové a víš co? Ona si to maximálně užívala. Prý teď vezme pytel a vše co jsem si přivezla do něj nahází a zlikviduje jako nebezpečný odpad.“ smála se a šla ke mně.
„Potkali jsme Robieho.“ řekla tiše když byla u mne. Ale!!!
„A?“ zeptala jsem se a vzala ji kolem ramen. Než stačila odpovědět ozval se Nath.
„Nejen jeho i Marlén se ukázala!“ zavrčel. Asi to nebylo dobré jinak by nevypadl z role. Z místa kde stál by normální člověk nemohl rozumět co říká.
Vyplašená z tónu který Nath použil jsem se podívala na Janu.
„Nic moc ještě, že byl Naht a Tom nablízku.“ pronesla smutně.
„Stalo se ti něco?“ byla jsem zvědavá, ale nechtěla jsem vyzvídat pokud se sama necítí na to vyprávět. To už jsme byli u knihovny. Tom zmizel i s taškami které nesl Nath. Sedli jsme si.
„Potkala jsem ho náhodou když Lola něco vybírala z polic a kluci si odešli koupit něco co potřebovali. Byl milý, tak jako když jsme si povídali před…….Usmíval se a říkal, že se moc omlouvá. Že mne má rád a ať se přestěhuji k němu, že se o mne postará, že to tu není dobré. Pche!!! Jako by on byl ten nejlepší na světě. A pak se zjevila ona. Byla, teda je krásná ani se mu nedivím, jenže byla nepříjemná, zlá a asi by mi něco udělala kdyby se tam nevím jak objevil Nath.“ usmála se na něj. Vypadalo to, že z ní už nic jiného nedostanu. Podívala jsem se na Rae. On jistě viděl vše.
„Večeře!!“ ozvalo se zničeho nic ode dveří. Stál tam táta a usmíval se jak sluníčko. Mámu jsem neviděla , ale nejspíš už je s Petrem v jídelně. Ani nevím kdy se vrátili.
„Jo jo už je ženu,“ ozval se Tom a čekal až se všichni zvedneme. Poprvé za celou tu dobu co jsem s nimi, „jíme“ společně. Když jsme takhle seděli první večer měla jsem co dělat abych se nezačala smát. Teď už to je lepší. Rychle jsem si sedla na své místo a ani nezjišťovala co bude, a proto když mne přes nos uhodila známá a milovaná vůně byla jsem překvapená. Netuším kdy, ale někdo nejspíš mamka s Viv uvařily českou klasiku. Knedlo-vepřo-zelo! Teď jsem litovala, že Rae necítí co jí. Vlastně cítí, ale jinak. „Snědlo“ se vše a máma , přesně jak jsem si myslela, se pýřila chválou. Omluvila jsem se brzy , chtělo se mi spát. Rae šel se mnou, jako vždy. V koupelně pod teplou sprchou mne něco napadlo, něco kvůli čemu jsem byla ochotna odložit i otázky ohledně Jany. V pokoji jsem sáhla po jemné saténové košilce zdobené krajkou, splývající od špagetových ramínek až ke kotníkům, nechávající záda volná až k zadečku. Připadala jsem si v ni sexy a to bylo přesně to co jsem dnes chtěla. Ne, že bych si dělala velké naděje, že by Rae dovolil něco víc než pár polibků, ale čert nikdy nespí. Když se Rae otočil (nechával mi soukromí, ale jak mi Viv prozradila nebylo to ani tolik z gentlemanství jako spíš proto aby ovládl své touhy) oči se mu rozšířili a těžce polkl.
„Jasi“ vydechl. Uculila jsem se a s nevinným výrazem jsem se zeptala
„Co?“
Odpovědí mi byl nedočkavý polibek. Cítila jsem v těle jak mne šimrá vlna vzrušení. Bylo to tak dávno co jsme se ………Chtěla jsem znovu a teď už jsem nemyslela na nic jiného. Náš polibek se stával stále naléhavější, plnil se touhou a vášní. Ucítila jsem jeho ruku klouzající přes křivky mého těla, až se jeho dlaň zastavila na mému ňadru. Přes jemnou látku dráždil palcem vztyčený hrot bradavky a mnou proběhl mráz. Nebyla to zima jen vědomí, příslib dalšího…Opustil má ústa a druhou rukou pomohl sklouznout ramínku košilky. Obnažil druhý prs a sklonil se k němu. Nejprve lehce objel hranici dvorce a pak vtáhl celý hrot do svých úst. Zpočátku jemné sání zintenzivnělo a můj dech se zkrátil. Vzrušení ve mně narůstalo geometrickou řadou.