Moonlight shadow

Odlišné světy

Prolog

Ahoj jmenuji se Jasmína. Hrozné co, ale já za to fakt nemůžu, mamka je nenapravitelný romantik a já to odnesla. Je mi 17, tedy skoro, už měsíc. A před prázdninami jsem se dozvěděla, že od srpna bydlím s tátou.

Naši se rozvedli když jsem ještě nebyla na světě. Tedy přesněji máma byla v sedmém měsíci. Táta se vrátil zpět domů do Anglie a potom zmizel v USA. Nikdy jsem ho neviděla krom těch pár fotek co mamka měla.
Ale mluvila jsem s ním jednou měsíčně. Byl to takový rituál, vždy prvního mi volal a když byl zvláštní důvod jako narozeniny a podobně volal taky.
Anglinu jsem uměla , to nebyl problém, ale nechtělo se mi jinam, byla jsem tu spokojená. Nechápala jsem důvod proč tak najednou. S otčímem vycházím skvěle a aby ne je s námi od mých tří let a je mi víc tátou než Matt. S mamkou taky žádný problém.

„Míno“ vysvětlovala mi mamka „ to není protože bychom se tě chtěli zbavit, ale chci abys měla v životě víc možností než jsem měla já. Přála bych si abys si mohla vybrat a dělat jen to co chceš. Dá ti to nové obzory uvidíš. Neboj Matt je hodný a moc se na tebe těší. Nebudeš se mít zle uvidíš, se vším ti pomůže. Jsi jeho jediná holčička..“ Přesvědčovala mě. A tak jsem zabalila svých pět švestek a vyrazila do neznáma.

1.Cesta
Tak teď sedím v letadle a letím do Ameriky. Vezu si ohromnou tašku v které je celý můj svět a bojím se co mnou bude. Za celou dobu co jsem na gymplu a to je od 11, jsem získala jen jedinou kamarádku. Většina lidí snad ani netušila,že s nimi chodím do třídy. Prostě šedá myš na 100%.
Na letišti se jistě ztratím, u mě žádný problém jsem schopna zabloudit i v kabince na WC. A taky, že ano jen díky velkému štěstí jsem se nějakým způsobem dostala k výstupu. Tam stál muž a v rukou ceduli s mým jménem. Přišla jsem k němu a on sáhl pro mou tašku.

„Dobrý den slečno Mackinnon ! Jsem tu na místo vašeho otce. Bohužel nemohl přijet osobně , ale než dojedeme bude vás už očekávat.“ Otočil se a vydal se směrem k exitu. Doběhla jsem ho a šla vedle něj . Když došel k velmi draze vypadajícímu autu a otevřel kufr začala jsem se děsit. Nebudeš se mít zle asi začínám chápat jak to máma myslela.

Nikdy jsem nepátrala kolik táta mámě posílá, neměli jsme se zle, oba , mamka i Petr pracovali a já si občas sehnala brigádu tak nebyl důvod. Až teď se dívám pořádně co je to auto vlastně zač. A hrome Rolls Royce Phantom !!! No aby jste byli v obraze jsem takový pošuk do všeho co má kola a motor. Tak to asi bylo dost , proč mi to máma neřekla.
„Ehm… prosím?“ zkoušela jsem navázat konverzaci.
„Thomas“
„Děkuji. Thomasy , kam jedeme?“
„Daleko. Váš otec žije v Moutain View. Nemá zrovna v lásce velká města, raději se obklopuje přírodou.“ Usadil mne na zadní sedadlo.

“ Uvolněte se a zkuste spát.“ Dodal velmi příjemným hlasem. Pustil tiše hudbu ne nějaký pop ,tohle znělo moc klasicky, ale příjemně. Auto vyrazilo k mému novému domovu a mě vezlo sebou.
Broukání auta , tichá hudba a únava vykonali své a já za chvilku spala.
„Slečno!“ zaklepal mi někdo na rameno. “Slečno!“
Ach ano Thomas. „Ano?“
„Zastavili jsme, nechcete něco sníst?“ Vysvětloval s omluvným výrazem.
„No, docela ano a kafe kdyby bylo.“ Odpověděla jsem rozespale.
„O.K.“ a zmizel.
Za chvilku byl zpět s velkou papírovou taškou z které to dost dobře vonělo. První mi podal kelímek s kávou. Tedy s kávou, to je hodně silné označení té hnědé vody co v něm byla.
„Thomasy myslím, že kafe vynechám.“ Podala jsem mu kelímek zpět „ Co tam máte ještě?“
Podal mi tašku a v ní byl burger, zeleninový salát a to co tak úžasně vonělo byl pravý americký páj. Burger jsem nechala bez povšimnutí nějak jsem téhle americké specialitě nepřišla na chuť , ale salát a sladké miluji. Byla u toho i voda a tak jsem se docela slušně najedla.
„Odskočím si, ano?“ Informovala jsem svého společníka..
„Mám vás doprovodit?“ Zeptal se, “Je tam tma.“
Koukla jsem ven a tma tam byla a pořádná. Světlo vrhal jen bufet, původce to mého jídla.
„Hm…. asi jo“ Vykoktala jsem, přeci jen můj orientační smysl nebyl zrovna z nejlepších a jak se znám skončila bych někde v okolním lese.
Teď když jsem se vyspala jsem se začala věnovat svému okolí, přesněji pozorovala jsem svůj doprovod. Rozhodně to nebyl šofér z profese ne, že by řídil špatně to vůbec ne. Vypadal tak na maximálně 25, tmavé hnědé vlasy nakrátko. Byl urostlý a vysoký, tedy vzhledem k mé výšce byl vysoký skoro každý, ale on byl opravdu vysoký tak okolo dvou metrů. Když na sobě neměl kožené sako rýsovaly se mu pod tenkou košilí vypracované svaly. Když šel se mnou přes parkoviště tak jsem se vážně vedle něj nebála. Byl bledý, ale to mohlo dělat i špatné světlo, ale co mne zaujalo nejvíc byly jeho oči. Měly tu nejzvláštnější barvu co jsem kdy viděla. Byly hnědé, ale ne oříškové, ale zlatavé jako karamel.
„Thomasy“ začala jsem se odzadu znovu snažit o konverzaci.
„Ano slečno?“
„Prosím jsem Jasmína. Jak dlouho ještě pojedeme?“ Bylo mi nepříjemné když mi říkal slečno jako nějaké……..já nevím komu.
„Tak tedy Jasmíno, ano je to ještě celkem daleko. Tak 4-5 hodin cesty.“ Pousmál se.
„Thomasi mohla bych si sednout vedle vás dopředu?“
Teď už se zachechtal nahlas, nechápu proč .

„ Když se vám chce tak ano. Zastavím.“ Zastavil za chvilku a už mi zas otevřel dveře dřív než jsem našla správnou kličku.

„Děkuji“ Sedla jsem si a on se znovu rozjel.
„Thomasy jaký je můj otec? Znáte ho?“ Zkoušela jsem získat nějaké informace, ale byla jsem tak nervní, že to musel slyšet. Zpomalil.
„Jasmíno, směl bych mít napřed malou prosbu?“ Zeptal se zas s tím úsměvem kterému jsem nerozuměla. Kývla jsem.
„ Jsem Tom a byl bych rád kdybys mi nevykala.“ začal mi tykat.
„Dobrá mě říkají Míno.“ usmála jsem se taky. Měl krásný úsměv.
„Znám tvého otce a je to ten nejlepší muž co znám. Nemáš se čeho bát. Moc se na tebe těší kdyby to bylo možné vzal by si tě k sobě mnohem dřív.“ Dostala jsem odpověď na jednu svou otázku, v hlavě jich byly ještě stovky..
„Co dělá? Je to sice můj otec , ale to je tak asi všechno co oněm vím.“ Ptala jsem se dál.
„Věnuje se burze. Je něco jako makléř a spekulant“ Řekl a potom si dodal jako by sám pro sebe „ Jen má daleko větší úspěšnost než ostatní.“
„Žije sám?“ Další z palčivých otázek.
„Ano i ne. Má rodinu.“
„Ženu? Děti?“ Mám sourozence i když nevlastní? Začínala jsem se bát. Nikdy jsme o něm moc nemluvili, vlastně vůbec.
Od mamky vím, že býval chytrý,hezký a velice nerad se smiřoval s přežitými tradicemi a hloupými předsudky. Když zmizel bylo mu 28 a měl velké plány a ctižádost. Mamince v té době bylo 19 a viděla svět růžovými brýlemi. To vlastně dodnes.
„Ano ženu i děti. Nevlastní, ty jsi jeho jediná , ale s Viv adoptovali dva chlapce a jednu dívku. Sourozence. Začneme těmi mladšími. Charlotta..“ to jméno řekl tak něžně,“.. je asi o rok starší než ty 18 a je mou přítelkyní. Jonathan je trochu poděs, ale jinak hodný kluk. Mají hodně společného jako většina dvojčat. Naštěstí je Lola kapku klidnější a nemůže se tě dočkat. Prý konečně se stav vyrovná. Občas se tu zjeví i Nick , ale opravdu občas. To je bratr Viv a má toulavé boty nikde dlouho nevydrží. A konečně Rae ten je z té party nejstarší a tak trochu samorost, společnost moc nemusí. I když toho teď neuvidíš. Odjel do Anglie zařídit vše co je nutné.“ Rozpovídal se Tom.
“ Abys byla v obraze, měli bychom se stěhovat, tak za dva ,tři měsíce. Zemřel Mattův strýc a on jako poslední z žijících potomků musí převzít panství. Ty asi netušíš, že tvůj otec je něco jako lord. Viď?“ Mrkl na mě a začal se smát. Koukala jsem na něj s otevřenou pusou. Prstem mi zvedl bradu a tak mi ji jemně zavřel.
To je fakt skvělí táhnu se přes polovinu zeměkoule abych se dozvěděla, že se za chvíli potáhnu zpět. Alespoň to pak budu mít k mamce blíž.
„Tome, proč jsi byl na začátku tak …………tak odměřený?“ Došla mi změna jeho chování.
„Prostě jsem netušil, že přijede takhle fajn holka. Myslel jsem, že toho o tátovi víš mnohem víc. Jako třeba, že jsi jedinou dcerou skotského šlechtice a také když vezmu ty finance které ti Matt zajistil myslel jsem, že přiletí načinčaná slečínka s nosánkem nahoru. A tedy až Lola uvidí co máš na sobě bude šílet myslím, že se nevyhneš velké nakupovací akci. „ Zasmál se.
„Jak ještě dlouho? „
„No ještě nějakou tu chvilku, ale můžeš spát mě to neva. Zalez si dozadu a užij si klid dokud můžeš, ti dva se totiž moc těší na novou sestřičku. „
„ Tak jo“ zívla jsem ten časový posun mi nedělá dobře.
Zastavil a já zalezla na zadní sedačky.
„Dobrou“ houkla jsem a zavřela oči.

2.Seznámení
„Šípková Růženko! Vstávej Jasmínko jsi na místě.“ Budí mne známý hlas. Táta! Otevřela jsem oči a WOW !!!
Tak tenhle úžasný chlap je můj otec? Vypadal líp než na fotkách co měla mamka. Vysoký, dobře rostlý mámin popis,černé vlasy ty mám po něm, úžasné oči, má ten samý odstín jako Tom a ten nejmilejší úsměv jaký jsem viděla. Matthew Roger Henry Mackinnon, můj táta.

„Tati!“ zkusila jsem to radši co kdybych se mýlila.

„Kdo jiný Jasmíno.“ pusa se mu znovu roztáhla do milého úsměvu. Otevřel náruč a já mu do ní vletěla. Bylo to poprvé co jsem ho viděla , slyšela i cítila a to vše najednou Vždycky to byl jen hlas. Cítila jsem se v jeho rukou dobře, bezpečně a tak nějak známě. Bylo to jako bych ho znala celý život a ne ho viděla poprvé. Jako bych s ním žila celých těch 17 let.
„Pojď představím tě“ vzal mne za ruku a já se konečně koukla kolem sebe. To co jsem viděla bylo neskutečné. Dům stál snad uprostřed lesa. Na ohromné louce. Musel být hodně starý celý ze zažloutlých kamenů. Dřevěná tmavá okna a tepané mříže vypadaly jako by byly z jiné doby a možná , že opravdu byly. Spolu z mohutnými stromy okolo vše dělalo dojem tajemných dávných dob.
„Pojď jdeme dovnitř.“ vyzval mne Matt a jemně posunul ke dveřím. Až teď mi došlo, že nemluví anglicky, ale mou mateřštinou, česky. Nechala jsem se dovést do domu.
V hale na mne čekali.

Viviana alias VIV, žena mého otce je úžasná. Štíhlá, vyšší zrzka s vlasy do pasu tak neuvěřitelně krásná, že i barbie je proti ní ošklivá. Usmívala se a podávala ruku k přivítání.
„Vítám tě doma Jasmíno“ řekla hlasem který zněl jako zvonkohra.
„Děkuji Vivien“ přijala jsem ruku.
„Né jsem jen Viv a prosím nevykat ano!“ opravila mne.

Charlotta , Lola jak jí rodina říká je takový skřítek. Drobná , stejně vysoká jako já tj. 160cm, blond vlasy na mikádo a jako by měla pořád přemíru energie. Dělá jí problém být chvilku v klidu.
„Hay!“ to bylo to jediné co mi řekla než se mi vrhla kolem krku.
„Jsem ráda , že tu je konečně holka v mém věku, ani nevíš co je to za děs být skoro jedinou ženou v domě plném mužů.“ stěžovala si s humorem v hlase.

Jonathan , Nathan jak ten nemá rád celé své jméno,je podobný Lole jen dojem skřítka nedělá, je moc hezký takový ten typ co zdobí holčičí pokoje na plakátech.Je blázen do aut a tak jsme si našli rychle společnou řeč.

Tom tak toho už znám. Lolin přítel a jak jsem zjistila velmi blízký přítel. Ti dva jsou jak dvě strany jedné mince každý jiný a bez sebe neexistující.Jsou zamilovaní až po uši a to prý už 3 roky.

„Tak to je má a teď i tvá rodina“ shrnul táta. „Sice ještě dva členové chybí a tak ti je představím v nepřítomnosti.“

„Rae je můj nejstarší syn. Je teď na našem hradě ve Skotsku a zařizuje věci o které jsem ho požádal. Zbývá už jen Nicholas. Nick je bratrem Viv a vyrůstal spolu s Raem jako bratři . Jsou stejně staří ,jen Nick je na rozdíl od Rae duše nespoutaná a tak nás svou přítomností oblažuje jen občas když usoudí, že by si jeho milovaná sestřička mohla dělat starost zda žije.“ zakončil svou řeč.

„Je na čase abych ti ukázal tvé pokoje.“ ukázal směrem po schodech na kterých už poskakovala netrpělivě Lola. Pokoje? Co mne nahoře čeká. Doma jsem měla pokoj 12m čtverečních v paneláku a stačilo mi to. Ano, pokoje. Jeden velký asi jako obývák doma a z jedné strany šatna velikosti mého původního pokoje a z druhé strany pokoje koupelna tak pro čtyři. Vana s tryskami, sprcha, umyvadlo, toaletka a i tak místa na tancování. Prostě sen. Celý pokoj byl laděn do zelené, žluté a oranžové moje oblíbené barvy ten kdo ho navrhoval se trefil, působilo to tu na mne jako domov.
„Tak se zabydli a potom přijď dolů“ nechal mi soukromí táta.
„Můžu?“ ozvalo se za mnou. Byla to Lola.
„ Jasně“ mávla jsem na ni ať jde dál, „ pomůžeš mi se tu zorientovat.“
V pokoji jsem měla úžasnou postel, velkou i pro dva. Psací stůl s židlí, počítač i připojení na net, křeslo ohromné a už od pohledu pohodlné, velkou knihovnu plnou jen z poloviny. Po zemi na které byl hebounký koberec se válela spousta polštářů na sezení. Světlo se padalo čtyřmi okny a tak byl pokoj velmi světlí.
„Tak co líbí?“ zeptala se Lola když jsem se přestala otáčet .
„Moc. Čí je to práce?“
„To Viv ona hrozně ráda zařizuje. Měla by jsi vidět Nickův pokoj ,ten je jediný který nedělala, dělal ho sám a Viv tam nesmí na nic sáhnout. Hrozně jí to zlobí.“ smála se.
„Pojď vybalíme tvé věci“ táhla mne do šatny kde ležela moje taška.
„Teda moc toho nemáš a ani to málo nestojí za moc.“ hodnotila můj majetek . Opravdu se těch pár mých hadříků v šatně ztrácelo. Uklidila jsem knížky co jsem si přivezla a těch pár maličkostí jako fotku mamky a Petra i Jany mé jediné kamarádky a pár cetek co mi připomínají domov.
„Zítra jedem na nákupy „ oznámila mi Lola když jsem byla s vybalováním hotová. Chytla mně za ruku a táhla dolů. „Matt a ostatní už na tebe čekají.“
„Jasmíno, myslím ,že budeš chtít znát běh a pravidla tohoto domu. „ začal táta,“ Moc toho není, ale to co je je neměnné. Pokud je problém řešíme ho jako rodina na nic nemusíš být sama, pokud cokoli potřebuješ řekneš to , žádný hloupý ostych a pokud cokoli provedeš řekneš to také. Věci se řeší snadněji když o nich víme hned. A teď to příjemnější vím, že u vás ještě řidičák mít nemůžeš, ale tady je to trochu jinak takže pokud máš zájem stihneš ho ještě než začne škola.“ Podíval se na mne co já na to.

„Tati to je skvělý“ vrhla jsem se mu kolem krku. „Fajn, zítra zajedete s Viv to do městečka zařídit. A Nathane, ne že jí budeš doučovat dřív než bude mít hotovo. Jasné!!“ podíval se na zmiňovaného. Ten se zatvářil znechuceně, jako by mu překazili nějaký plán.
Ten měsíc a kousek uplynul rychle a já se stále nemohla zpamatovat jak super jsem měla rodinu. Přijali mne bez jakéhokoli konfliktu. Lola je maniak co se módy týká a já byla vděčná oběť její nakupovací mánie. Tom byl šťastný protože tím pádem se jí nemusel účastnit. Na začátku školního roku mne čekalo překvapení v podobě vlastního auta. Když Matt zjistil,že jako většina rodiny i já miluji rychlá a silná auta zaradoval se. A tak když jsem sundala plachtu za potlesku celé rodiny vykoukl na mne zbrusu nový Bugatti Veyron v úžasné oranžovočerné kombinaci. Neměla jsem slov. Za ten krátký čas jsem si musela zvyknout na pár novot oproti svému bývalému životu.

Za prvé to byla plná šatna oblečení a bot,telefon bez omezení, vlastní kreditka s neomezeným limitem a teď vlastní auto a jaké!!!!! Doma jsem uvažovala, že bych si mohla dovolit slušnou motorku z druhé ruky. Máma už byla zpracovaná a já čekala na 18té narozeniny. Prostě sen a ten teď začínal dostávat trhlinu v podobě střední školy na malém městě. Všechno nové. Škola, učivo i způsob výuky. Ještě , že Lola a Nathan budou se mnou. I když Nathan si to užije, jeho vtípky byly občas drsnějšího rázu. Ráno se uvidí.

3.Škola

A je to tu. Můj první školní den. Ve škole jsem tu už byla asi před týdnem s tátou vyřídit formality. Teď to bude horší. Lola si mě chtěla vzít do parády. Je pravda, že už si začínám zvykat na kapku jiný styl oblečení než jsem nosila doma, ale rifle, topy a tenisky byly stále dominantní. Hlavně pohodlí a nevyčnívat, moje heslo. S Lolou a Nathanem po boku sice trochu hůř proveditelné neboť kamkoli vešli byli středem pozornosti. Krása a tajemno kolem nich dělalo své. Ale snažím se.
Takže jsem to ukecala na kompromis. Řasenka, lesk na rty a hladký uzel z vlasů. Na sebe jeany a jednoduchý top v černé barvě. Hlavně nic výrazného Nic co by poutalo pozornost. Netušila jsem, ale že tím největším magnetem pozornosti bude to, že jsem jejich sestra!
Auto jsem taky nechala v garáži a jela s Nathanem a Lolou jeho milovaným Mustangem 66. Byl to oproti většině aut v garáži staroušek, ale byla to legenda. Americká klasika. Jediné auto na které nesměl nikdo jiný než Nath nejen sáhnout, ale ani pomyslet, že by si jen sedl za volant. Nathan ho šlechtil kdy jen mohl a tak tenhle bouček měl větší rychlost než ledajaký dnešní nadupaný sport. To ale, odbíhám. První školní den.
Nathan zaparkoval uprostřed parkoviště. S Lolou jsme vystoupily a hloučky okolo to zašumělo. Koukla jsem proč a zjistila, že to nebylo úplně kvůli mně. Bylo tu dost nových prváků kteří vyjeveně koukali na Lolu a Nathana. Já zaujala ty starší. Jako bych slyšela některé z poznámek. Nové zboží! Hm možná by stálo za to ji zkusit, evropský holky jsou prý míň ostýchavý ha ha! To snad né!! Já chci zmizet, být neviditelná. Nathan to asi taky zaslech protože jsem měla pocit jako by zavrčel na pár nejblíž stojících kluků. Vyděšeně se na něj koukli a uhli z cesty. Lola mě vzala za loket a s úsměvem se vydala k budově. Ona si to snad užívá! První hodina byly dějiny takže jsem sama a ztracená. Evropské tak ty ještě stíhám, ale Amerika? To fakt ne. Vím akorát kdy ji objevil Kolumbus a kdy byla válka severu proti jihu. Nadechla jsem se a vešla, na cestu mne vyprovázel Lolin úsměv a ujištění, že příští hodinu máme spolu.
„Dobrý den.“ pozdravila jsem nervozně postaršího učitele.
„Á, dobrý den slečno Mackinnon. Vítám vás u nás. Prosím posaďte se……..“ rozhlédl se po třídě „ a ano, pan York bude myslím tím správným řešením.“
Podívala jsem se směrem kterým ukázal a………. Bože ne , proč mne trestáš!!! Volné místo bylo vedle kluka který jistě patří mezi nejobletovanější na škole. Takové typy jsem nenáviděla, byli jako Erik.
Erik , můj zlý sen a důvod zůstat šedou myší po zbytek života. Erik, můj sen a jeden z nejhezčích a nejoblíbenějších kluků u nás na škole.Byl o ročník výš než já a jako všem i mě se líbil. Dva roky jsem jen potajmu koukala když se objevil v mé blízkosti. Bylo mi patnáct když se začal plnit můj sen. Jednoho podvečera jsem ho potkala v tramvaji. Usmál se a pozdravil mně. Odpověděla jsem a zčervenala jako rajče. Druhý den stál před naším domem. Věděla jsem,že tu nebydlí on ani žádná z favoritek.

„Ahoj“ pozdravil mne a usmíval se od ucha k uchu.

„A- A hoj „ vykoktala jsem.

„Co tu děláš?“

„Čekám na tebe!“ Bože tenhle idol poloviny holek na škole čeká na mne!!!!!!!! spadla mi čelist. Vídali jsme se od toho okamžiku téměř denně. Mimo školu byl pozorný, vodil mě za ruku , šeptal sladká slovíčka a líbal, ach jako úžasně líbal. Ve škole se , ale choval jako by mne neznal. Vysvětlil mi, že všechny jeho předchozí vztahy zničila závist a nepřejícnost okolí. Prý kdyby holky na škole zjistily,že spolu chodíme udělaly by mi ze života peklo a to on nechtěl. Jak moc naivní a hloupá jsem byla. Nebo spíš zamilovaná, věřila jsem mu všechno, každé slovo.
Asi po měsíci mě pozval k sobě domů, prý na „sbírku motýlů“ usmíval se. Věřila jsem mu, že neudělá nic co bych nechtěla. Den před dnem D jsem měla odnést z matematického kabinetu nějaké pomůcky a tak jsem se loudala přes celou školu až do zadního traktu kam jsme my žáci moc nechodily. Byly tu kabinety a sklady kdečeho. Učebny tu nebyly. Najednou jsem zaslechla tři chlapecké hlasy vycházející zpoza rohu. Byla tam malá chodbička ke dveřím do skladu s různým harampádím. Jeden z těch hlasů mi byl známý, důvěrně známý. Co tu dělají? Zastavila jsem se a poslouchala.
„Tak co? Kdy? Víš, že už máš jen 10 dní. Pak sázka končí.“
„Neboj už je skoro konec. Zítra skóruju a pak …….“ smích.
„Docela už se těším, citlivky a stydlivky nejsou můj šálek kafe. Já radši pořádnou ženskou která ví jak chlapa rozrajcovat. „
„Hele co ty víš třeba tě ta žába překvapí a v posteli to stydlivka nebude. Vždyť to znáš tichá voda………….“
Bože né!! Určite né! Že nemluví o mě .
„ No myslím , že v tomhle případě se nepletu. U Míny žádné překvapení nebude, je to takový hloupý a naivní kuře.“ dodal ten kdysi milovaný hlas pohrdavě.
Otočila jsem se a s očima plnýma slz jsem utekla domů. Můj sen se změnil v noční můru. Do školy jsem se vrátila až za týden a to už jsem kolem srdce měla vystavěnou hradbu. Rozhodnutá ,že nikdo a nikdy už mé srdce nezničí. A zatím to tak je.

„Ahoj já jsem Mike“ pozdravil mne můj nový soused v lavici.
„Ahoj Jasmína“ odpověděla jsem, otočila se a koukala co se bude dít u katedry. Cítila jsem jak si mne prohlíží. Hodina se neuvěřitelně vleka, ale zjistila jsem, že nebude takový problém se doučit to co nevím. Jakmile zazvonilo vrhla jsem se ke dveřím. Tam už stál Nathan a uculoval se. „Tak co jaký byly dějiny? Co soused?“

Jak ví kdo sedí vedle mne? Už si pomalu začínám zvykat, že má rodina je poněkud zvláštní. Například nemusí se jíst pospolu, nají se každý když má hlad a abych pravdu řekla tak jsem nikoho zatím jíst neviděla. Jejich ruce a ty části těla kterých jsem se zatím dotkla jsou chladné. Nechodí na slunce prý alergie a jsou strašně bledí. Občas mi přijde jako by ani nespali. Mají skvělí sluch i zrak a na rozdíl ode mne jsou dokonalý. Zjistila jsem, že je lepší o tom nepřemýšlet a neřešit.
„No nic moc raději bych seděla sama.“ vzdychla jsem.
„Kdyby byl otravný tak řekni a já ho usadím. Jasný! „ řekl velmi vážným tónem a vzal mne za ruku a vedl k učebně kde už čekala Lola.
„Tak jak? Šlo to?“ vyzvídala i ona „Nebyli na tebe zlí?“
„Ne všechno je v pořádku.“ usmála jsem se na ni.
„Tak dámy anglina čeká“ strkal nás do třídy Nathan.
Hodina uběhla celkem v klidu a příští jsem měla s Nathanem biologii tak bylo jasné s kým sedím. No další už taková pohoda nebude. Španělština. Zase sama. Naštěstí tady byla prázdná lavice a tak jsem mohla sedět sama. V učivu jsem byla dál než oni tak klid.

Oběd super! Lola čekala před třídou a tak jsme cestou vyzvedly Natha a blížili se k jídelně. Hlad jsem moc neměla a do jídelny se mi nechtělo. Moc očí. Jednou tam stejně budeš muset tak ať to máš za sebou. Vešli jsme. Většina lidí se otočila ke dveří a davem to zašumělo. Bože to mám na čele třetí oko?. A pak mi to došlo, nejsem to já na koho zírají, to Lola a Jonathan. Úleva. Jenže jen chvilku. I mému sluchu neušly některé hlášky okolí.
„ Ona k nim patří!“
„Snad nevlastní sestra či co.“
„Je taky taková divná, s nikým se nebaví.“
„Tak nevím která z nich je lepší kost?“
„Ta nová je doufám bez přítele, potřebuju změnu, ty místní nány mě už nebaví.“
Chci pryč a to rychle.
„Lolo já si dám jen sodovku a vypiju si ji venku.“ oznámila jsem své sestřičce.
„Fajn taky nemám hlad. Jdu s tebou“ chytla se toho Lola. Nath nás najde teď totiž byl plně zaměstnán odháněním prvňaček, které se rozhodly ho pozvat na rande.
Už jen tělák a pak domů. Super zatím žádný kiks. S Lolou jdem k tělocvičně. Ta je v samostatné budově. Vpluly jsme do šaten a pak do tělocvičny. Dnešní hodina je klidná , dostali jsme dresy a ponaučení jak se v hodině chovat.
Konečně konec. Už se těším domů. Mamka čeká mail, jaký to bylo první den a tak mě čeká slohovka.
Když jsme dojeli k domu čekalo tam překvapení v podobě mého nejstaršího bratra. Rae přijel.

4.Bratr a problémy

Když jsem viděla Lolu a hlavně Natha jak vykřikli nadšením když uviděli auto na příjezdové cestě došlo mi, že přijel někdo známý. Netušila jsem,že můj doposud nepoznaný bratr. Vešla jsem dovnitř pomalu, obzvlášť oproti těm dvěma kteří do domu doslova vletěli s hlasitými projevy radosti.
Hala byla prázdná a tak jsem si to namířila do obýváku. Byli tam všichni. Zády ke mně stál kluk. Z toho co jsem viděla byl cca 185cm vysoký, svaly tak akorát , kratinké kaštanové vlasy všemi směry.
„Ach,“ zavolal nadšeně táta,“ tady je!“
Kluk se otočil čelem ke mně. Zajímavý obličej s rošťáckým úsměvem a nádhernýma očima. Jako celý zbytek rodiny.
„Rae“ popošel ke mně a podával mi ruku,“ těší mě.“
„ Jasmína“ přijala jsem nabízenou roku, „taky mne těší.“
„Ale proč tak formálně, bráško?“ rýpal do něj Nath. Hodil po něm popuzený pohled. Usmála jsem se , konečně se bude navážet do někoho jiného.
„Dám si věci k sobě.“ oznámila jsem a zmizela v pokoji. Měla jsem pocit jako bych byla nadbytečná, jako by nechtěl abych tam zůstávala. Zavřela jsem se v pokoji rozhodnutá tu být až do večera. Za chvilku se ozvalo klepání. Koho to sem………
„Jo!“ vzdechla jsem. Dovnitř vešel Tom.
„To se tu chceš schovávat?“ podezřívavě se na mě koukl. „Rae tě neukousne.“
„Myslím, že si máte co říct“ vysvětlovala jsem své důvody „ dlouho jste se neviděli a tak jsem nechtěla rušit.“
„Míno jsi rodina tak pojď dolů a poslouchej, protože některé věci se týkají i tebe. Určitě budeš mít nějaké otázky.“ zamítl mé připomínky , zvedl se a čekal až udělám totéž.
„Vážně musím?!“ zkusila jsem to ještě.
„Musíš!“ řekl tónem který nedával místo k odporu.
Všichni byli pořád v obýváku. Už nestáli, seděli porůznu na sedačce , křeslech i na zemi. Rae vyprávěl co se dělo ve Skotsku a co bude ještě potřeba zařídit než se přestěhujeme. Sedla jsem si na židli do rohu pokoje a poslouchala. Měl příjemný hlas, takový sametový, hladil po duši. Tom přešel pokoj a sedl si k Lole na opěradlo křesla. Rae domluvil a s tátou začali řešit problémy které nastaly. Byli za chvilku hotoví.
„Jasmíno, neseď tam pojď sem k nám.“ mával na mne táta. Zvedla jsem se a sedla si k němu na proti mě seděl Rae a prohlížel si mne. Jeho tvář neměla zrovinka vstřícný výraz jako by mu na mě něco moc vadilo. Možná jsem mu vadila já. No tak s tímhle členem rodiny jsem si do noty nekápla. Co se dá dělat.
„Matte když dovolíš, půjdu se projít“ zvedl se najednou a hodil po mě ještě jeden teď už naštvaný pohled a zmizel. Co jsem mu udělala ?
Zaraženě jsem koukla po Lole. Ta jen protočila oči a usmála se.
„Tak co tomu říkáte? Budeme bydlet na hradě!“ ozval se Nath.
„To bude něco pro tebe co! Ty hradní strašidlo!!“ popíchla ho Lola.
„Co mu je?“ zeptala jsem se a naznačila hlavou ke dveřím kterými odešel Rae.
„Nic, jen si musí zvyknout, že je nás o jednoho víc.“ uklidňoval situaci táta. „Viv promluvíš s ním?“
„To bude dobré Míno. Hlavně si z něj nic nedělej, ano.“ usmála se na mne a pohladila mne po ruce.
„Co bylo ve škole? Nějaký problém s učivem?“ změnil táta téma.
„Všechno v pohodě. Myslím, že co nevím se rychle doučím. Třeba se španělštinou jsem dál. A kdybych někde plavala tak ti řeknu neboj.“ podávala jsem referát.
„Co spolužáci, nějací přátelé na obzoru?“ vyzvídala Viv.
„Nic moc, já se špatně seznamuji tak to moc neřešte. Mám Lolu a Natha a to mi stačí.“ snažila jsem se si udělat alibi pro nedostatek přátel.
„Dobrá tak už tě nebudeme trápit výslechem, myslím,že Lili bude chtít taky vědět jak se ti ve škole líbilo a tak by jsi měla jít ukojit její zvědavost.“ mrkl na mě. Lili tak jí říkal jen on. Mamka je Eliška.
„Jasan“ přitakala jsem a zmizela nahoru do svého pokoje.
Cestou jsem, ale vrazila přímo do Rae. Byl nahoře na chodbě a já si ho nevšimla. Měla jsem hlavu jinde, přemýšlela jsem co a jak mámě napíšu.
„Promiň“ omluvila jsem se a koukla na něj . Zas měl ten naštvaný pohled, skoro jako by zuřil. Rychle jsem zapadla do svých dveří.
Ježíš co s tím klukem je. Řekla jsem mu sotva pět slov a on mě snad nenávidí. Protiva jeden. Nenechám si takovým nějakým zkazit pobyt tady. Ať si zvyká, chci s tátou nějaký ten rok zůstat .
V noci mne probudily hlasy. Jako by se dole kdosi hádal. Zaposlouchala jsem se.
„Já tu nezůstanu, vracím se do Skotska.“ Rae
„Tím nic nevyřešíš, za nedlouho přijedeme také“ Viv
„Hrad je dost velký abych se jí vyhnul“ Rae
„Rae, co se děje?“ Matt
„Já ji neslyším. Jsem z toho nervózní, z ní celé jsem nesvůj.“ Rae
„Máš problém se ovládat?“ Matt
„Ne v tom to není, ale vzbuzuje ve mně reakce které neznám. Nevím, jsem v její přítomnosti neklidný nemůžu se soustředit.“ Rae
„Dobrá tak se uvidíme za dva měsíce na Dunravenu. Doufám, že se do té doby dáš dohromady.“ Matt
„Dávej na sebe pozor a neboj ono se to vyřeší.“ Viv

Co to bylo? Mluvili o mě? Další věc na seznam podivností mojí rodiny. Znovu jsem usnula.
Dva měsíci uběhli rychle. Ve škole jsem ještě pořád budila trochu pozornosti, hlavně u klučičí části osazenstva. Naštěstí Nath udusil všechny pokusy o sblížení hned na začátku. Byl to dokonalý bodyguard. Myslím, že mu vadí když se na mě kluci dívají jako na trofej.
Věci mám zabalené a za chvilku odjíždíme. Koukám po pokoji který mi byl pár měsíců domovem. Bude se mi stýskat. Lola už se nemůže dočkat až budeme ve Skotsku. Nathan oznámil, že určitě bude chtít být na hradě první aby si mohla zabrat ty nejlepší komnaty. Hradní paní tak jí teď říká. Děsně jí tím vytáčí.
Většinu cesty do Evropy, teda přesněji do Londýna jsem prospala. Jonathan se o mě staral jako by byl má chůva. Viv na nás chvilku zvláštně koukala. Technicky vzato jsme já a Nath nebyli příbuzní, ale já ho milovala jako bratra kterého jsem do teď neměla. Žádný jiný cit jsem přes svou zeď nepustila.
Venku byla zima a mokro. U letiště už na nás čekal Rae a auta. Jela jsem s Mattem,Viv a Nathem rollsem a Lola s Tomem a Raem nastoupili do Hummera H3. Ten je nejspíš jeho. Cesta byla dlouhá a čím víc jsme se blížili k cíli cesty tím ponurejší byla příroda okolo nás. Prý je tu dost lesů k lovu. Jedna z mála věcí která mi utkvěla v paměti když Rae vyprávěl.
Najednou se z mlhy a šera vynořila silueta hradu.

5.Skotsko
Než jsme se k němu dostali byla tma. A tak jediné co bylo vidět byla mohutná silueta hradu a věže stojící jakoby za ním. Vjeli jsme dovnitř ohromnou starobylou, dřevěnou branou. Auta zastavila na drobném štěrku přímo před těžkými dveřmi pobitými velkými, kovovými hřeby.
Než jsem se nadála stála jsem v prostorné místnosti se stěnami posetými loveckými trofejemi. Z velkého krbu ji zahříval plápolající oheň. Na vzdálené straně haly vyrůstalo majestátní kamenné schodiště. Tucet širokých schodů vedlo k rozlehlé podestě odtud vedly již užší schody směrem na vrchní galerii. Byl to úžasný pohled klidně jsem si to tu dovedla představit osvětlené jen svícny. Teď nám nad hlavami svítil lustr podobný velkému dřevěnému kolu s žárovkami na místo svící.
Dívala jsem se okolo sebe a už teď jsem to tu milovala. Byla tu všude cítit prošlá staletí a romantická strana mojí osobnosti se rozplývala radostí.
„Ahoj všichni“ ozvalo se z podesty, „ Vítám vás na Dunravenu!“ Stál tam Rae a rozmáchlým gestem šlechtice nás teatrálně vítal.
“Bráško!!!“ zajásala Lola a rozeběhla se k němu. Koukla jsem na něj a čekala jestli zas uvidím ten nepřátelský pohled. Naše pohledy se setkaly a………nic jeho pohled byl naprosto netečný bez jakékoli emoce. Fajn , alespoň něco.
„Tak, jste připravení na prohlídku?“ otázal se nás všech, ale díval se na Matta.
„Myslím, že se jí klidně můžeš ujmout sám. Dlouho jsem tu nebyl a určitě tu proběhly nějaké změny.“ pokynul mu táta.
„Tak tedy začínáme“ usmál se, otočil a vydal se do útrob hradu.
Když jsme došli na galerii zjistila jsem, že z každé strany schodů se rozbíhají dlouhé úzké chodby. „Tudy“ ukázal na tu širší a šel první. My za ním. Dívala jsem se na obrazy a jiné předměty, které zdobily chodbu, jako by se tu zastavil čas.
„Tak tady je přijímací salonek…“ ukazoval na první dveře vpravo ,“ …dále malá jídelna a pánský salón, na druhé straně máme velkou jídelnu a přípravnu.“ Připomínal průvodce po památkách. Na konci byly nenápadné dveře. Prošli jsme jimi a před námi bylo schodiště a proti nám dveře.“Tak tady je křižovatka.“ odpovídal na mé myšlenky,“ Schody před vámi vedou dolů do kuchyně a nahoru k dalším pokojům. Za dveřmi naproti najdete knihovnu, lovecký salón a pracovnu.“
Jak se tu vyzná ? Já už jsem ztracená teď. Začal stoupat vzhůru po schodech.
„Tak Lolo teď koukej ať si vybereš ten nejlepší pokoj!“ mrkl na sestřičku. Vešli jsme na podestu a do další chodby. Byla tu jen jedna a dveře z obou stran. Lola se rozeběhla aby nakoukla do každých.
„Tenhle!“ řekla po chvilce a vešla do druhých dveří vpravo. Šla jsem za ostatními také dovnitř. Pokoj byl úžasný. Laděný do zlaté a rudé. Velká postel s nebesy a okna proti dveřím po celé délce pokoje.

Zjistila jsem, že tam jsou další dveře a za nimi koupelna a za ní šatna. Vše akorát pro Charlottu.
„Jé jsou tu tajné dveře“ slyšela jsem a rychle vyběhla zpět do pokoje. U hlavy postele byly opravdu „tajné“ dveře. Byly potaženy stejnou látkou jako stěny a tak nebyly hned vidět. Otevřela je a… „Tome už vím který pokoj bude tvůj!“ Zářivě se usmála a nechala ho projít do vedlejší místnosti.
„Jdem dál a necháme naše hrdličky ať si tu cukrujou sami“ ozval se Nath.
Vyšli jsme na chodbu a šli dál. Nathan si zabral pokoj na druhé straně a ten poslední je prý pro Nicka. A co já? Je tu sice ještě jedno patro, ale že bych chtěla bydlet na celém patře sama to ne. I když! Kde má pokoj Rae a Viv s tátou, ti taky ještě nejsou ubytovaní.
„Jasmíno!“ přistoupil ke mně táta.
„Ano?“ otočila jsem se k němu.
„Chtěl bych ti něco ukázat, myslím,že tenhle pokoj by se ti mohl líbit.“ vzal mne za ruku a spolu s Viv jsme se vraceli zpět ke schodům. Sešli jsme až na galerii a vydali se tou druhou chodbou. Došli na konec a cestou minuli minimálně patery dveře. Otevřel nenápadná dvířka na konci a před námi se ukázalo bohatě vyřezávané točité schodiště a zdobné dveře. Cestou vzhůru jsme minuli podestu z které vedli jedny dveře které jsme přešli a pokračovali dál. Když jsme dosáhli posledního schodu prošel táta zdobeným portálem a zastavil se. Před ním byly malé dubové dveře.
„Kde to jsme tati?“
„V Jižní věži zlatíčko. Je jediná obyvatelná, z té druhé toho už moc nezbylo.“
Pokoj ve věži?! Super, ale tak daleko od ostatních.
„Víš tohle je srdce Dunravenu, je to nejstarší část hradu a neboj nebudeš tak daleko od nás. Pamatuješ na ty poslední dveře dole před vstupem na schody?“ dotazuje se táta.
„Dole v chodbě?“ ujišťuji se.
„Ano, tak to je Vivianina a moje ložnice.“
Uf tak přeci jen bude někdo ve stejném křídle a blízko.
„Co ty dveře pod námi?“ uvědomila jsem si.
„Ty dole vedou do chodby , taková obrazová galerie předků a za těmi druhými je volný pokoj, ale ten není upraven k obývání. Nefunguje krb a podobně.“ vysvětloval a já měla pocit, že nechce abych na ten pokoj myslela.
„Tak co?“ vzal za kliku „Zvědavá?“
Kývla jsem a on otevřel dveře.
Místnost měla okrouhlý tvar a zařízená byla překvapivě útulně a pohodlně. A hlavně dobově. Místo po pravé straně bylo určeno rozsáhlému zdobenému krbu v kterém hořel oheň. Jako by tušil, že tomuhle pokoji okamžitě propadnu. Masivní psací stůl byl v kraji pokoje, ale co pokoji vévodilo byla ohromná postel s nebesy. Jak mohutné čelo tak i pevné sloupy podpírající tmavě modrá nebesa s třásněmi byly bohatě vyřezány do tvaru pnoucího se psího vína. Kamennou podlahu zahříval tlustý a hebký perský koberec laděný do sytě modrých odstínů s příměsí béžové. Úzká okna po celém obvodu s barevnými skly dokreslovali příjemnou atmosféru MÉHO pokoje.
„Tati!!“ vydechla jsem , „Tohle může být můj pokoj?“
„Je tvůj pokud chceš!?“ podíval se na mě a odpověď mu byla jasná.
„To je pohádka!“ políbila jsem ho a vydala se na průzkum.
Krom postele a stolu tu byla ohromné stará skříň, jako malá šatna,pár křesílek a truhla pobitá kovovými hřeby, ta stála v nohách postele. Skoro schovaná stála na opačném konci jemná toaletka i s křehkou stoličkou.
„Koupelna tu bohužel není, ale naproti naší ložnici je jedna a ta ti je plně k dispozici.“ doplnila Viv.
„O.K.“ Trochu tělocvik , ale za tohle to stojí. Spím ve věži!!!!!
Sešli jsme dolů a narazili na zbytek rodiny v hale. Všichni krom mě a Viv s Mattem už měli věci odnošené a tak jsem koukla na svá zavazadla, teď už mi jedna taška nestačila, a vzdychla.
„Klid Jas“ ozval se mi Nath hned u ucha „já ti pomůžu.“ Vzal dvě ty největší tašky.
„Jen mi ukaž kam si tě Matt před námi schoval!“
„Mě taky.“ ozval se i Tom a držel zbytek mých věcí.
„Jasně , ale taky můžu něco nést.“ dožadovala jsem se .
„To víš, že můžeš. Sebe před námi!!“ rýpal Nath.
“Tak jdem.“ rezignovala jsem.
Když jsem otevřela dveře pokoje znovu se mi zatajil dech. Byl naprosto dokonalý.
„No páni, tady se snad zastavil čas!“ zhodnotil Tom.
„Hele už vím jak ti budeme říkat.“ začal se smát Nath.
„Jonathane !“ zavrčela jsem.
„Klid má paní z věže.“bránil se a chechtal zároveň. „Počkej až to uvidí Lola“ varoval mne „ budeš ji tu mít pořád. Žádný soukromí. “
„Neboj já ji udržím v jejím pokoji dost často.“ ujišťoval mne Tom, „ale vážně je to tu moc hezký. Jen nevadí, že jsi tak daleko od ostatních?“
„Viv a táta mají ložnici hned dole tak tu nejsem sama.“
„Tak jo, jdu se kouknout jestli Charllota něco nepotřebuje. Zvládáš?“ zeptal se ještě s rukou na klice.
„Jasně!“
„Neboj jsem tu ještě já.“ ozval se Nathan.
„No právě!“ zašklebili se na sebe.

Byl prosinec a do rána napadl sníh. Byl super, blbli jsme venku všichni i Rae. Už se nekoukal zle a podrážděně spíš jako by nevěděl jak se ke mně chovat. Zabydleli jsme se rychle , teda ostatní, mě trvalo zhruba týden než jsem se přestala ztrácet. Školu nám táta až do nového roku odpustil, stejně za čtrnáct dní začínají prázdniny a tady končí až po prvním týdnu ledna. Díky tomu byl čas poznávat okolí. Okolo bylo opravdu hojnost lesů a civilizace docela daleko. Bez auta ani ránu. Spolu s Lolou jsme dostaly Jeep prý jako školní auto. Spíš , ale protože naši miláčci by tady v tom sněhu uvázly hned za branou. Lola byla z mého pokoje nadšená, ale prý za komfort svého by spaní ve věži nevyměnila.
Vracely jsme se právě z jednoho předvánočního nájezdu na místní módní obchody Né že by jich tu moc bylo a Lola díky tomu nebyla zrovinka v nejlepší náladě. Měla utkvělou představu, že musí nadělit víc dárků než Santa. Zrovna před chvílí jsme měly hádku kdo vlastně rozdává dárky a kdy. Jako bychom tomu ještě věřily. No spor skončil 0:0 Já tvrdila , že Ježíšek a večer 24. a ona , že Santa a 25. ráno. Nakonec jsme dospěly k závěru, že je to jedno protože co ti nedají blízcí si musíš obstarat sama.
Dojely jsme k domu a běžely i s taškami dovnitř, do tepla. Tedy hlavně já, mě byla venku děsná zima. Vítr a mráz nejsou moji oblíbenci. Lola byla hned za mnou, ale jako vždy jí nedělalo počasí problém.
„Nicky!!!!“ zaječela a hnala se po schodech .
V ústí chodby stál černovlasý muž. Vyšší, delší černé vlasy, oči stejného odstínu jako všichni a…..nebezpečný. Alespoň mi tak připadal než se mu po zamyšlené tváři rozlil nadšený výraz.
„Charllotko!!“ zavolal směrem k ní a rozevřel náruč přesně v okamžiku kdy mu do ní vskočila.
„Nicky, to je super, že jsi tu“ brebentila „doufám, že se zdržíš. Nechci abys hned zmizel. Alespoň Nathanovi vrátíš část jeho legrácek kterými otravuje život mě a Míně. NO vlastně Mína!!! Ty ji ještě neznáš.“ vypletla se mu z objetí a otočila se na mne. Pomalu jsem docházela k nim.
„Míno“ začala vážným hlasem“ Tohle je náš strýček smích Nicholas.“
Podával mi ruku, měl stejné oči jako ostatní.
„ Nick“
„Mína“
Přijala jsem podávanou ruku, ale místo potřesení mne za ní vtáhl do náruče a políbil. Zalapala
jsem po dechu. Vytrhla se z jeho objetí a zlobně na něj koukala. Usmíval se bez kouska studu, nebo snad rozpaků.
„Ehm..“ odkašlala si Lola “ myslím Nicku, že tohle gesto Mína neocenila.“
„Třeba ano!“ pronesl tajemně a díval se upřeně na mne.

6. Nick a Rae
„Jdeme do knihovny“ oznámila Lola. Ta se stala místem kde jsme se scházeli, něco jako místní obývák. Bylo tam nejpohodlněji a nemuselo se tu provést moc úprav. Přibyla jen plazma, pár křesel a pohovka.
„Jasmíno“ otočil se na mne táta když jsme vešli. Byl jediný kdo mi tak říkal. „Volala Lili a domluvili jsme se, že hned po vánocích poletíš za ní a já si tě vyzvednu na Silvestra.“ oznamoval mi, „Á koukám, že Nicka už jsi poznala.“
„Ano“ zasyčela jsem. Fajn jen se to jakžtakž srovná s Raem, náš vztah je ve fázi ignorace , tak se tu objeví další protivný individum. Tohle mne sice neprobodává nenávistným pohledem, ale výraz jeho očí také neslibuje klid. Má takový lačný pohled.
„Matte netušil jsem, že máš tak krásnou dceru!“ ozvalo se mi za zády. „Kdybych to věděl přijel bych mnohem dřív ! Myslím, že tentokrát si mě užijete déle.“
„Nevadí ti to Viv, viď?“ dodal a otočil se k sestře.
„Ne, když nebudeš dělat problémy !“ varovala ho.
„Jako beránek , slibuji“ díval se na ni nevinně.
„No uvidíme!“ usmála se na něj.
„Cos dělal, kdes byl, vyprávěj !“ pobízela ho Lola a usazovala se Tomovi v klíně.
„Nic moc.“ utrousil a sedal si do křesla.
„No tak, nedej se prosit.“ žadonila Lola.
„Kdyby si takhle řekla Mína tak si určitě vzpomenu na pár zajímavých historek.“ Nestydatě si mě prohlížel.
Zaslechla jsem zavrčení, tedy alespoň mi to tak přišlo. Než jsem stačila zjistit jestli se mi to nezdálo Nick se zvedl a vydal se ke dveřím u kterých jsem stále stála.
„Ahoj bručoune!! Ty jsi tady taky!?“
Otočila jsem se a za mnou stál Rae a díval se na Nicka zlobným pohledem. Alespoň mi to na zlomek sekundy tak přišlo. Teď už měl ve tváři úsměv a vítal se srdečně s Nickem.
„Jasně kde jinde bych měl být. Vítej doma tuláku. Jak bylo?“ jeho hlas zněl nadšeně tak jak jsem to nikdy nezažila. Byl to úžasný hlas. Potřásli si rukama a společně si sedli na pohovku. Zalezla jsem si do svého ušáku, který stál naštěstí dost daleko od nich i když téměř přímo proti jejich sedačce.
„Budu ti dělat společnost. Můžu?“ zašeptal Nathan a sedl si na polštáře u mých nohou.
„V poho.“ usmála jsem se na něj. Vždy se drží někde blízko.
Nick vyprávěl, přeháněl a přitom po mě občas koukl zda poslouchám. Asi po dvou hodinách jsem začala mít hlad.
„Jdu si pro něco do kuchyně,“ vysvětlila jsem „Chcete někdo něco?“
Rozhlédla jsem se po nich. „Zatím nic“ odpověděl Tom a ostatní zavrtěli hlavami. Pohledu na Nicka a Raee bych se raději vyhnula. Oba na mě koukali a jejich pohledy si byly velmi podobné. Zachvěla jsem se. Nevím co v těch pohledech bylo. Nepřátelství NÉ a u Rae ani netečnost, ale znepokojila mne ta emoce kterou jsem z jejich pohledů cítila.
„Půjdu s tebou!“ zvedl se Nath
„Dík“ usmála jsem se, chytil mne za ruku a zmizeli jsme.

Nathan (myšlenky)

Přijel Nick. Super!! Bude švanda. Jsem zvědavý co na něj řekne Mína.

Jasmína – je jak obrázek. Moc bych chtěl aby mne přestala vnímat jen jako bráchu, ale zároveň jsem rád i za tohle přátelství. Můžu jí být na blízku.

Je zvláštní, už skoro půl roku žije s námi a zatím neměla jedinou otázku, nad ničím se nedivila. Jistě snažíme se chovat jako lidi, ale někdy to nevyjde. Rae její myšlenky neslyší, a je z toho pěkně vytočený.. Vyhýbá se jí jak může, ale už jsem ho v noci načapal dvakrát v její věži. Co tam chtěl? A tak netušíme co vše už o nás zjistila. Tedy zjistila-li něco. Nebojí se nás, to víme. Viv říkala, že z ní cítí sílu, takže by nějakou tu schopnost měla. Matthova schopnost na ní taky nepůsobí, nedokáže předvídat její chování. Jsem zvědavý jestli Nickův dar zapůsobí.

Docela by mě zajímalo jestli už se zamilovala a jestli jí to vyšlo. I když to bychom věděli. S nikým krom mamky a nějaké holky si nepíše ani nevolá.

Už přijely. Byla s Lolou na nákupech. Chudák. Počkám až dojdou a pak skočím pro Nicka. Ale co bych se namáhal vždyť stačí zavolat on uslyší.
Tak Nick je slyšel taky a šel jim naproti. Lola už se zas vine k Tomovi. Ach ,jak já těm dvěma závidím.
„Jasmíno,volala Lili a domluvili jsme se, že hned po vánocích poletíš za ní a já si tě vyzvednu na Silvestra.“ oznamoval jí.
Ne to myslí Matt vážně! To tu Mína vážně nebude celý týden. Zatraceně!
„A koukám, že Nicka už jsi poznala.“ Tak Lola už je představila. „Ano“ zasyčela, co jí provedl, že je namíchnutá? Usmál jsem se a koukl po něm. Ten pohled jakým po ní koukal! Bože on ji chce!!!!!!!
NÉ to NÉ.

„Matte netušil jsem, že máš tak krásnou dceru! Kdybych to věděl přijel bych mnohem dřív ! Myslím, že tentokrát si mě užijete déle. Nevadí ti to Viv viď?“ Viv se na něj dívala varovně asi tady zahlédla ten chtivý pohled.
„Ne, když nebudeš dělat problémy !“ varovala ho.
„Jako beránek slibuji“ díval se na ni nevinně. Ha ha ten a nevinnost.
„No uvidíme!“ usmála se.
„Cos dělal, kdes byl vyprávěj !“ pobízela ho Lola
„Nic moc.“ utrousil
„No tak, nedej se prosit.“ žebrala Lola.
„Kdyby si takhle řekla Mína tak si určitě vzpomenu na pár zajímavých historek.“ on jí otevřeně svádí. Ach ne!

Co to bylo?! Ve dveřích stojí Rae a vrčí ?! Proč?

On přeci Nickův pohled vidět nemohl a i kdyby on Mínu nemusí. Vlastně pohled neviděl, ale nejspíš slyšel co si Nicky myslí. No páni to muselo být hustý když Rae reagoval.

„Ahoj bručoune!! Ty jsi tady taky!?“ Nick se evidentně nenechá vyvést z rovnováhy a chová se jako, že nic neslyšel. Rae odvedl Nicka k sedačce. Mína zamířila do svého oblíbeného křesla na opačném konci.
Mohl si Rae všimnout, že tam sedává a Nicka odvest jinam úmyslně?

Takže mi nic nebrání si sednout k ní tak aby to nabylo nápadné.
„Budu ti dělat společnost. Můžu?“ zeptal jsem se a sedl si pod ní.
„V poho.“ usmála se. Ten úsměv, je tak krásná když se usmívá. Schoulila se v křesle a poslouchá. Žádný obdivný pohled spíš pobavenost v jejích očích. Úleva. Měl jsem to vědět, ona na frajery není. A vypadá to, že Nickyho schopnost je u ní taky k ničemu. Zvedla se . Jasně bude mít hlad. Kouká po všech a já s ní.

Kruci co to !? Rae i Nick se na ní dívají s takovou touhu v očích !!!!! Tak tohle bude ještě zajímavé. Ne, že bych proti těm dvěma měl nějakou šanci, ale RAE??? Vždyť se jí vyhýbá a jeho ženy nikdy nezajímaly.
Všimla si toho. Odvrátila hlavu a zachvěla se. Využiji své situace.

„Půjdu s tebou!“ vzal jsem ji za ruku a ještě než jsme úplně zmizeli zaslechl jsem dvojí zavrčení. No potěš, to jsem si pomohl. Usmál jsem se , ale jsem teď s ní to oni ne. Výhra.

NICK (myšlenky)

Blíží se vánoce, rodinka se přestěhovala asi bych se měl za nimi kouknout. Tom říkal, že mají u sebe Mattovu dceru. Je jí 17 tak jsem zvědav jak se mu povedla. Jo prý netuší co jsme zač. To bude sranda. Docela se mi stýská po bráchovi. O pardon teď je to můj synovec. Prča co!!
A to jsem mladší asi o 10 let, jen už to není znát. Oběma je nám cca 20.
To bude radosti ztracený syn doma. Už vidím Lolu.

Rae, Lola a Jasmína tu nejsou. Počkám zatím si prohlídnu pokoj. Zaslech jsem auto a šel se podívat jak náš přírůstek vypadá. Stál jsem na schodišti a v tu chvíli vběhla do haly holka. Je docela hezká a voní! Voní jak rozkvetlá louka plná slunce. To bude zajímavé.

„Nicky!!!!“ To je Lola. Stihnul jsem zareagovat akorát. „Charllotko!!“ zavolal jsem a už jí měl v náruči. Skřítek, už zas mele. Konečně se dostala k tomu na co jsem čekal. Ta malá už došla skoro k nám. Stačí jeden úsměv a bude moje. Snad mě Matt nezabije, ale co ať se holka otrká.

„ Nick“

„Mína“
Přitáhl jsem si ji k sobě a políbil. Prostě jsem neodolal. Chutnala po lesních jahodách. HM mňam !!!!
Vytrhla se. A jé, to asi nebylo úplně správně. Ale co když ……. Co moje schopnost? Měla mi teď ležet v náruči.
„Ehm..“ odkašlala si Lola “ myslím Nicku, že tohle gesto Mína neocenila.“
„Třeba ano!“ díval jsem se na ni a uvažoval.
„Jdeme do knihovny“ táhla nás Lola za rodinou.
„Jasmíno, volala Lili a domluvili jsme se, že hned po vánocích poletíš za ní a já si tě vyzvednu na Silvestra.“ To je Matt,ale né takhle mne obírat o její společnost. „Koukám, že Nicka už jsi poznala.“
„Ano“ zasyčela a jé tak vážně ten polibek nebyl dobrý začátek, ale byl tak sladký, že bych to udělal zas. Díval jsem se na ní a nemohl si pomoci. Chtěl jsem ji.
„Matte netušil jsem, že máš tak krásnou dceru! Kdybych to tušil přijel bych mnohem dřív ! Myslím, že tentokrát si mě užijete déle.“ polichotil jsem mu
„Nevadí ti to Viv viď?“ dodal jsem
„Ne, když nebudeš dělat problémy !“ a jé Viv si všimla.
„Jako beránek slibuji“
„No uvidíme!“
„Cos dělal, kdes byl vyprávěj !“ Lola jako vždy zvědavá a koukám, že mezi ní a Tomem se nic nezměnilo. Když ho to baví být s jednou už 100 let. Nato já nikdy moc nebyl, ale u nich si snad zvyknu .
„Nic moc.“ šel jsem si sednout a přemýšlel jak to zkusit na tu malou. Co třeba jen vyjádřit zájem .
„Kdyby si takhle řekla Mína tak si určitě vzpomenu na pár zajímavých historek.“ Ty její sladké rtíky s našpulily , ale bylo by prima se jich zas zmocnit a nejen jich, musí být sladká celá.

Wow co to bylo ?

Bráška je tady a vrčí ! A vrčí na mne! Že by se mu moje myšlenky na Mínu nelíbily !? Ale, ale vždyť on a ženy to bylo přece téma bez náplně. Copak se to tu děje ? !

„Ahoj bručoune!! Ty jsi tady taky!?“ no jasně ten vzteklý pohled. Rychle mu zmizel, teda co mu je?
„Jasně kde jinde bych měl být. Vítej doma tuláku. Jak bylo?“ přivítal mě srdečně, ale stejně si zjistím o co tu šlo.

Tedy on mě normálně vmanévroval do sedačky. Tak jo pro teď. Poslouchali všichni, dost jsem toho vynechal, dopovím až tu ta malá nebude, a dost upravil pro Jasmíniny uši. Občas jsem na ní koukl. Měla pobavený výraz. Alespoň něco. Má hezký úsměv a její modré oči jakoby byly plné hvězdiček. Bože co to melu? Náš Nath jí sedí u nohou jako pes a zamilovaně na ní kouká. Najednou se zvedla.
„Jdu si pro něco do kuchyně,chcete někdo něco?“ dívala se po místnosti. Nikdo nic jasně.
„Půjdu s tebou!“ Nath ! Co! On jí vzal za ruku a zmizel. To ne, co si ten smrad myslí. Zavrčel jsem !!!!!!
Vedle mne se ozval stejný zvuk. RAE !!!!!!!

RAE (myšlenky)

Super Nicholas je doma. Můj milý mladší bratříček se uráčil taky objevit. Doufám, že se bude chovat slušně. Jeho slabost pro něžné pohlaví bude vystavena pokušení. Ona je Mattova dcera a člověk tak snad…………
No a co ty ? Ty představy co máš taky nejsou zrovinka nevinný, teda některý. Už zas si povídám sám se sebou. Kdy jsem začal? Přesně v ten okamžik cos ji uviděl !
Ach to bylo teda něco. Ještě než jsem se otočil tak jsem ji cítil. Voní jako rozkvetlá louka když na ní po dešti zasvítí slunce. Byla stejně nádherná jako její vůně. Černé vlasy do poloviny zad, oči jak noční nebe plné hvězd, jemná ústa podobná nerozvité růži. Drobná ramena , útlý pas a štíhlé nohy. Zatočil se se mnou svět.
A pak jsem zjistil, že její myšlenky neslyším, že jsou mi skryté. To byl šok, už několik století jsem zvyklý slyšet co si kdo myslí a teď když tuto výhodu potřebuji …NIC !! Sakra. Musel jsem pryč. Ona si do mne ještě vrazí! Vůbec jsem ji neslyšel a ona mne nejspíš také ne. Omluvila se. Tolik jsem v tu chvíli toužil ji chytit do náruče a políbit. Co to se mnou je? Podívala se na mne a jako by se lekla. Trhla sebou a zmizela v pokoji. Co sis myslel? No jasně , že utekla. Před tebou vždyť jsi netvor.
Musím odsud, večer promluvím s Viv.

Už jsem se celkem vzpamatoval. Dnes přijíždí. Matt mě požádal abych opravil horní pokoj v Jižní věži. Pochopil jsem, že má být pro ni. Chtěl jsem aby vše odpovídalo atmosféře věže a tak použil co nejvíce dobových věcí a moderní vymoženosti do nich schoval. Přál jsem si aby se jí tu líbilo. Vše jsem dělal sám cítil jsem se jí tak blíž. Jediné co jsem nedonesl byla postel ta byla původní. Možná že jsem znal jejího výrobce? Ha ha.

Líbil se jí. Celého mě naplnilo štěstí když jsem na schodech poslouchal její reakci. Bál jsem se moc ukazovat. Nechtěl jsem vidět strach v jejích očích a vědět že za něj můžu. Už po týdnu jsem to, ale nevydržel a šel za Viv. Řekl jí co se se mnou stalo. Usmála se a řekla velmi zvláštní věc.
„ Kdyby Matt nebyl její otec a Tom bezhlavě nemiloval Charllotu myslím,že by jejímu kouzlu propadli stejně jako vy.“
Vy? Jasně já a Nath. Myslel na ni skoro pořád, ale i když cítil to co já ,u mne bylo to mnohem silnější.
„Viv co mám dělat? Ona se mne bojí!“
„Nebojí! Nebojí se nikoho z nás, ale zkus být pozorný, zábavný, milý prostě oprav její mínění o tobě. To je jediné co ti mohu poradit. Jestli pak bude cítit to co ty k ní nezaručím, ale možné je vše. A nezapomeň je to Mattova dcera a on ji velmi miluje. A hlavně je to člověk !!“
Fajn, co teď s tím. Chci jí být co nejblíže jako Nath. Začal jsem se objevovat v knihovně, zkoušel se usmát, ale ona nic , ignorovala mne. Alespoň jsem neviděl strach i když mne její nezájem taky bolel. Miluji ji!

A do tohohle zmatku si přijede můj bráška. Byl jsem na lovu a tak jsem ho viděl až když jsem došel do knihovny, ale jeho myšlenky byly slyšet až do lesa.
A jé tak vážně ten polibek nebyl dobrý začátek, ale byl tak sladký, že bych to udělal zas. Cože!? On ji políbil?
Evidentně se jí to nelíbilo. Úleva. Ale ne i on. Koukám, že stačila chvilka a i jeho dostala. Aby ne, je anděl ! Už jsem doma, pár kroků a uvidím ji. Ty její sladké rtíky s našpulily , ale bylo by prima se jich zas zmocnit a nejen jich, musí být sladká celá. DOST !! Ty jeho představy byly horší než mé. Žárlivost mne zasáhla naprosto nepřipraveného. Zavrčel jsem. Doufám, že si toho nevšimla. Ostatní totiž ano. Měl jsem chuť se na Nicka vrhnout, ale klid on přece netuší co k ní cítíš. Nikdo to netuší krom Viv.

„Ahoj bručoune!! Ty jsi tady taky!?“ usmívá se.
„Jasně kde jinde bych měl být. Vítej doma tuláku. Jak bylo?“ Klidně se snaž zjistit co chceš, nemáš šanci.
Dostal jsem ho od ní co nejdál. Našla si ušák, sedává v něm často, a usadila se. Nath jako vždy jí nablízku. Tolik mu závidím. Může se jí dotýkat, sbírat její úsměvy. Ach jo!
Vypadá to, že bráškovo kouzlo na ní nezapůsobilo. Jako by láska k jejímu srdci nemohla. I na Natha se dívá jako na milovaného bratra ne jako na potencionálního přítele. Nic takového. Zvedla se. Zajisté musí mít hlad. Nath se zvedl taky.
Cože?! Touha v mých a Nickových očích! Bože ona se otřásla. Jak se cítí? Nath toho hned využil, jasně štěně jedno. Zavrčel jsem a stejný zvuk se ozval vedle mne. NICK!!!!

7.Vánoce

Bylo 22. a Nick už tu byl deset dní. Stále jsem se snažila být v něčí společnosti. Matta, Viv nebo Loli, Toma , Nathana jen abych nebyla sama a nepotkala Nicka. Jednou se mi to stalo a už to nechci znovu riskovat. Čert ví jak by reagoval pak.
Tehdy jsem šla do kuchyně a on přišel za mnou. Byl neodbytný, otevřeně mě sváděl a když jsem odmítla jeho návrhy tak byl v jeho očích hněv, naštěstí tam přišla Viv a zachránila mne.
Mělo to, ale i pozitivní stránku. Poznala jsem Rae. Jednou mne moje snaha zahnala do knihovny, nemohla jsem nikoho najít. Seděl tam Rae a četl si.
„Promiň,….nebudu rušit………..můžu tu zůstat?“ koktala jsem.
„Samozřejmě a nerušíš“ nesměle se usmál, “ můžeme si povídat jestli chceš?“ Byl rozpačitý.
Chvíli jsme si povídali a potom dvě hodiny hráli scrabble. Smáli se a hledali jsme po slovnících jestli existuje to či ono slovo. Já spadla z žebříku když jsem lezla pro slovník, Rae mne chytil do náruče ,bylo v ní příjemně a přišlo mi, že jemu to taky nevadilo mě totiž ani trochu. Byla to příjemná změna oproti nevraživosti a netečnosti předtím. Zjistila jsem, že Rae je nejen nádherný muž, ano muž ke klukovi měl daleko, ale i příjemný a zábavný společník. Ten den se náš vztah změnil, já tehdy netušila jsem jak moc. Za těch pár dní jsem si jeho společnost užila ještě několikrát, ale už jsme nikdy nebyli sami. Nick se omluvil a poprosil mne zda bych na jeho nevhodné chování mohla zapomenout. Vypadalo to, že to myslí vážně a tak jsem souhlasila. Byl potom jak vyměněný. Galantní, pozorný, pravý gentlemen.
„Tak mládeži nasedat jedem pro stromek“ zavelel dnes po obědě jedla jsem zas jen já táta.
„Všichni?“ ujistila jsem se.
„Všichni!“
Rae vzal do auta Lolu, Toma a Nicka, já, Nath jsme jeli s tátou a Viv.Jen jsem si říkala proč vozík když stromek může dát na střechu. Mělo mi dojít,že nepůjde o žádný stromeček. Kluci vybrali skoro čtyřmetrovou jedli. Chtěli ji postavit v hale, ale povedlo se nám (holkám) ukecat je,že v knihovně jí to bude slušet víc.
Měla jsem nápad a teď byla ta nejlepší doba ho uskutečnit.
„Tati …“
„Ano.“
„Myslíš, že bychom mohli mít vánoce jako u nás doma?“
„Jasmíno to je skvělý nápad. Bude změna.“ nadchl se.
„Hej! Poslouchejte všichni. Letos má přípravy na vánoce na pokyn Jasmína. Budou tradiční české vánoce!“ oznámil.
„Jú a co máme dělat?“ byla dychtivá Lola.
„No … asi půjdeme nejdřív zjistit co máme a co nám chybí“
„Jde se na to!!“ zavelela.
S Lolou jsme daly do kupy ozdoby a kluci dostali za úkol sehnat jablíčka a ořechy. Tak se povedlo mít ve Štědrý den vše nachystané.
Ráno jsme začaly zdobit strom, měla tam být jen jablka, ořechy, slaměné ozdoby a malinké bílé kuličky (světýlka) až teď mi došlo na co jsem zapomněla. Hvězda!!!
„No Jas hvězda to sice není, ale je to rodinná památka.“ zachraňoval mě táta a přinesl nádherného dřevěného andílka zdobeného barevnými sklíčky a barvami. Lola rozvěsila po všech místnostech hradu cesmínu a jmelí. Cukroví jsme měli jak pro regiment. Lola totiž s Viv propadly pečení. Ještě, že mi mamka poslala recepty. Rae mi nabídl pomoc při přípravě večeře, ale nakonec jsem nedělala skoro nic, přidal se totiž i Nick a tak byla sranda dívat se jak se ti dva předvádějí a předhánějí.
Večeře byla skvělá všichni jsme byli pohromadě. Sice toho nikdo moc nesnědl, ale to nevadilo, byla jsem zvyklá. Krájeli jsme jablka, pouštěli lodičky po vodě a povídali si, prostě idyla. Nevím jak, ale najednou zazvonil zvon a stromek se rozzářil. Pod ním bylo neskutečné množství balíčků.
„WOW!“ vydechla jsem.
„Tak začni!“ řekl mi táta, „Jsi nejmladší a tomu přísluší nám starším posloužit a dárky roznést.“
„To tu budeme do rána.“ vzdechla jsem.
Nastalo všeobecné veselí, šustění papíru a výbuchy smíchu protože Lola popletla jmenovky a tak Tom dostal růžové tričko velikosti S, Nathan lodičky na vysokém podpatku, Viv rybářské náčiní, Matt výbavu na motorku(byla pro Nicka), já trekové boty velikost 48 a nejhůř dopadl Rae ten si rozbalil úžasný krajkový korzet a tanga v černočervené barvě. Skončili jsme až někdy po půlnoci. Byly to ty nejúžasnější vánoce co jsem prožila.
Odcházela jsem s Mattem a Viv když jsme šli kolem kuchyně odpojila jsem se.

“Mám žízeň“ vysvětlila jsem, “dojdu sama. Dobrou noc!“

Šla jsem ztichlým hradem se sklenicí vody a okolní klid a uvolněná atmosféra byla moc příjemná.
„Jasmíno!“ přede mnou stál Rae. Byl přesně ve dveřích ke schodišti do věže.
„Rae co tu děláš?“ překvapil mne, ale byla jsem ráda, že tu je.
„Chtěl jsem ti něco dát. Já ……..“ byl v rozpacích.
„Něco na cos zapomněl?“ snažila jsem se mu pomoci.
„Ne, chtěl jsem ti to dát osobně. Je to maličkost.“ vyhrkl a podal mi drobnou krabičku.
Otevřela jsem ji. Vevnitř ležel nádherný a určitě starožitný hřebínek do vlasů. Stříbrný, zdobený složitým vzorem představující květy. Modré květy chrpy.
„Ach! Rae ten je nádherný! Děkuji!“ zvedla jsem oči.
Vypadal jako by se mu ulevilo. Nevím proč, ale cosi v jeho očích a mém srdci mne nutilo to udělat. Stoupla jsem si na špičky a políbila ho. Jen lehce, ale účinek toho doteku na mne byl zničující. Rychle jsem se otočila a vyběhla nahoru do pokoje. Zabouchla dveře a opřela se zády o ně. Co to bylo? Když se naše rty dotkly bylo to jak malý nuklearní výbuch, horko se mi rozlilo po celém těle a srdce svými údery hrozilo rozbít zeď která ho chrání.
Dost!! Je to můj bratr a nic jiného rozkazovala jsem si.

Ráno mne budila Viv. „ Vstávej ospalče, musíte za chvilku vyrazit!“
Letadlo!!!
Vždyť jsem si nařizovala budík!!
Rychle jsem se oblékla a v duchu děkovala Viv, že mne donutila zabalit už předevčírem.
V hale byla nastoupena celá rodina, aby se se mnou rozloučila. Jela jsem jen s tátou.
„Jé víš kde stojíš?!“ vykřikla najednou Lola. Nechápavě jsem se na ní podívala a zjistila, že kouká někam nad moji hlavu. Bože ať tam není !!!! Bylo, přímo nad sebou jsem měla jmelí!
„To chce pusu“ usmál se Tom a lehce mne políbil na tvář. Kéž by to tak udělali i ostatní. Marná snaha!
„Tak se brzy vrať sestřičko!“ objal mne Nath a dal mi opatrnou pusu na rty. Rozpačitě se usmál a pustil mne. „Neboj za chvilku jsem zpět.“ zašklebila jsem se na ně.
„Už se těším až tě budu vítat Míno!“ objal mne Nick, rozpačitost nikde. Sklonil hlavu a políbil mne, ne sice tak dravě jako poprvé, ale i tak jeho rty zůstaly na mých déle než bylo nutné. Čekala jsem, že mi to bude protivné, ale mě se to líbilo!
„Budeš mi chybět!“ zašeptal mi do ucha Rae,jemně se dotkl svými rty mé tváře a odtáhl se.
„Počkat to nebyla pusa a ona je pod jmelím!!“ rozčilovala se Lola, „Rae ty nechceš aby byla šťastná?“
Vzdychli jsme oba. Omluvně se na mne podíval.

„Promiň!“ řekl a přitiskl své rty na mé. Byla to zas jen chvilka , ale ………..
Rychle jsem zamávala a utekla do auta. Tváře mi hořely a srdce mi bilo jako bych běžela maraton.
Rae (myšlenky)

Jde spát. Stále nevím jak jí svůj dárek předat a zda bych vůbec měl.
Asi před týdnem jsem v jednom malém starožitnictví objevil nádherný hřeben do vlasů. Jen co jsem ho uviděl, věděl jsem jak moc jí bude slušet. Jen jak jí ho dát? Nechtěl jsem aby ho dostala „anomyně“ pod stromeček, na to je pro mne příliš osobní. Nakonec jsem se rozhodl. Nechala Viv a Matta odejít samotné. Věděl jsem, že bude v křídle sama. Rodiče měli v úmyslu skočit si na lov. Počkám na ní u schodiště.
„Jasmíno!“ bože nevím jak na to.
„Rae co tu děláš?“ lekla se, ale jen malinko.
„Chtěl jsem ti něco dát. Já ……..“ nevím jak dál.
„Něco na cos zapoměl?“ snažila se mi napovědět.
„Ne, chtěl jsem ti to dát osobně. Je to maličkost.“ dokončil jsem konečně větu.
„Ach! Rae ten je nádherný! Děkuji!“ Líbí se jí, to je skvělé!!
Dívám se na ní a její radost je pro mne tím nejkrásnějším dárkem dnešního večera.
Co to dělá? Postavila se na špičky a ………..
Na kratinký okamžik se naše rty setkaly. Lehce se svými rty dotkla těch mých . Chutná jako jahody. Ztuhl jsem a uvažoval jestli se to opravdu stalo nebo to bylo jen mé přání. Než jsem stačil cokoli udělat odtáhla se a utekla nahoru do věže.
Co jsem udělal? Co asi! Tvé rty jsou ledové a tvrdé jako mramor. Muselo jí připadat, že líbá sochu. Nic moc!
Teprve teď jsem dostal ten nejkrásnější dárek svého života.
Loučení. Lola a ten její výmysl s jmelím. Nathan je nadšený, je to jeho první příležitost jí políbit na ústa a nenechá si ji ujít. Nemůže být taktní jako Tom ?!!!
Nathanovi myšlenky jsou ještě fajn, ale za to Nick !!!! Nejraději bych ho …..
Už se jí sice omluvil, ale představy nezměnil. Byla první která mu řekla ne a to ho dráždilo. Zdá se, že na ni jeho dar nepůsobí a tak se musel začít snažit jako každý jiný aby si ji naklonil. Teď se nemůže dočkat až ji políbí. Znovu!!! Mohl jsem to tušit, žádné bratrské objetí a políbení už vůbec né. Stále chce víc!
Rae takt hlavně takt. Víš jak utekla včera!
Políbil jsem ji na tvář, ale už když jsem se odkláněl , slyšel jsem myšlenky okolo. Hlasitě je řekla jen Lola , ale překvapilo mě , že s ní Viv souhlasí.
Nathan se tetelil blahem, že jsem ji nepolíbil a Nick se mi smál že mi chybí kuráž.
„Promiň“ lehce jsem se dotkl jejích růžových rtů a pocítil zas ten otřes v celém svém vědomí.
A byla pryč.

8.Praha
Jsem doma!!! Mamka je nadšená a Petr taky, ale je tu něco jinak. Dívají se po sobě daleko zamilovaněji a Petr nenechá mámu skoro nic dělat.
„Mami, co se tu děje?“
„Holčičko máme pro tebe ještě jeden dárek“ začala.

„Petře!!“ zavolala a čekala než přijde a chytí ji za ruku.
„Víš Jasmínko já …..prostě stal se tak trochu zázrak. Jsem těhotná!!“ vyhrkla rychle.
„To je skvělý mami!!“ vykřikla jsem se a radostně ji objala.
Věděla jsem,že se jí moc stýská když jsem pryč a zas budu,….. a teď ! To je zázrak přesně jak řekla. Vždyť se s Petrem snažili takovou dobu a mámě ještě není tolik. Já, i když jsem se cítila provinile, jsem byla u tátovi rodiny spokojenější, cítila jsem se že tam patřím víc než sem. Miminko bylo jako náplast na bolístku pro mou duši. Nevím proč, ale cítila jsem, že tady už doma nejsem. Mamka i Petr mne milovali, ale já už cítila, že mé srdce zůstalo u Matta a ostatních. Stýskalo se mi po nich víc než po mamce když jsem v Anglii.
„Co jít do kina?“ zeptala se Jana když jsme už druhý den seděly doma a nic nepodnikly.
„O.K. Jsem pro jen, žádná romantika, prosím.“ Tu bych nějak neustála.
„Neboj běží teď nějaký prima horor tak co ten?“ Ujišťovala mne Janka a já se nedivila, že má přehled o nových filmech s podobnou tématikou, byla to její úchylka. Milovala vše tajemné a děsivé.
„Já ti nevím“ Nechtělo se mi ven. Nějak jsem zlenivěla, ale doma bylo teplo, útulno a venku deset pod nulou.

„Tak víš co, kašlem na kino,skočíme do půjčovny a uděláme si svůj filmový program, už mě ty pohádky neba!“ změnila plány Janka a škaredila se na obličej nějaké princezny v televizi.
„Jasně to beru.“ vyskočila jsem z gauče a vyrazily jsme.

Ještě vydržet tři dny a vracím se.
Chyběli mi až neskutečně. Zvláštní bylo, že se mi vzpomínky stále vracely k Raeovi a Nickimu a vyvolávaly ve mně zvláštní pocity. Každý jiné. Bála jsem se jich – nechápala jsem je, sama v sobě jsem se nevyznala.
Raději jsem myslela na ostatní a přemýšlela nad zvláštnostmi mé rodiny. Až tady mi některé věci přišli hodně zvláštní a našla jsem čas i chuť se vším zabývat.
A najednou mě to napadlo, asi za to mohl film na který jsme kukaly s Janinou. Vstala jsem a zkusila myslet reálně. Vzala jsem tužku a napsala si vše co je na nich jiné. Hledala jsem uvěřitelnou odpověď.
Bledost ,chlad, oči které mají u všech stejnou barvu a v pravidelných intervalech se mění její odstín, velká síla , bystřejší smysly i to, že jsem je neviděla pořádně jíst . Nechodí na slunce a přijde mi jako by ani nespali.
Vím, je to hloupost, vždyť je to můj otec !!!
Ale i přesto, mají tajemství které neznám a týká se všech i Nicka.
Nikdy jsem se na nic neptala, ale občas a nebo když si myslí, že je nevidím se jako lidé nechovají.
Dospěla jsem k řešení! Je tu ještě jedna věc které jsem si nevšimla. Jejich srdce!!!
Zjistím zda bije a podle toho se zachovám.
Bije a pak jsou vše jen mé hloupé smyšlenky a představy, nebije a pak se začnu ptát a žádat odpovědi.
Vím,ale že nic, vůbec nic nezmění to co k nim cítím, jsou má rodina , miluji je!!
Lehla jsem si a v ruce držela hřebínek od Rae. Byl hmatatelnou vzpomínkou na něj i ostatní.
Usnula jsem a tehdy se mi ten sen zdál poprvé.
Ona se zjevila poprvé.

9.Sen a důkaz
Běžela jsem chodbou k věži. Bála jsem se toho co mne pronásleduje. Zabouchla jsem dveře, otočila klíčem a spustila závoru. Rozeběhla jsem se po chodech. Rychle vběhla do pokoje a zamkla. Opřela se o dveře a rychle dýchala.
Ale počkat !! Ty dveře co jsem otevřela nebyly moje, tohle byl jiný pokoj! To je ten druhý ve věži.
Rozhlédla jsem se. I tady byl krb, postel i když mnohem menší než ta má, truhla , lavor a džbán. V krbu hořel oheň a před ním byla markýza a na zemi kožešiny. Pokoj osvětloval jen oheň z krbu a pár svící. Odpoutala jsem se ode dveří a šla směrem k posteli, obešla ji a zastavila jsem se před obrazem. Byl to velký rám který zabíral místo jednoho okna a dotýkal se téměř země. Klekla jsem před něj a zvedla k němu oči.

ALE ….. !!!! Na obraze jsem já !! Tedy asi. Ta žena je …krásná a má mou tvář , ale v jejím pohledu je vznešenost která mi chybí. Na sobě má bílé šaty rozevláté jako ve větru, dlouhé havraní vlasy sepnuté jen hřebínky. Ach hřebínkem s květy chrpy ! a u boku jí stojí ohromný pes – vlk? na jehož hlavě spočívá její ruka. To vše na pozadí lesa.
„Pomoz mi paní .. “ šeptám k obrazu, „..pomoz. Udělala jsem vše oč jsi požádala.“
Ozvala se rána a já se rychle podívala ke dveřím.
„Už jde.“ vydechla jsem.
Došlo mi, že někdo vylomil dveře u paty schodiště. Otočila jsem se a ….. v odraze skla jsem zahlédla svou tvář.
To jsem nebyla já. Tato dívka měla vlasy barvy slámy a její šaty vypadaly velmi jednoduše a starobyle !!!! tohle nebyla má doba !!!!
„Paní pomoz, prosím !“ vykřikla hlasem plným hrůzy.
Probudila jsem se a vzrušeně dýchala. Co to bylo? Co se stalo s tou dívkou? Ještě teď jsem cítila její strach.
Už jen dva dny tady. Jak mi teď připadají dlouhé!
Podívala jsem se na hřebínek který mi v noci vypadl z ruky a teď ležel na zemi vedle postele. Byl naprosto stejný jako měla ta žena, já? na obraze.
Další noci už byl klid.
Dnes odlétám, mamka brečí a já i Petr ji utěšujeme. Cesta do Londýna byla krátká a Matt už na mne čekal. Byl sám, naštěstí. Čas pro můj test! Vrhám se mu do náruče a pokládám ucho k hrudi. Není to nápadné a tak poslouchám a…..TICHO !!! Nic než ticho. Fajn. Cestou přemýšlím jak nejlépe začít. Mám se ptát když tam budou všichni ? Nebo raději v soukromí ? Nakonec usoudím, že si promluvím nejprve s tátou , ale zkusím si „poslechnout“ ještě někoho. Když to půjde! Hlavně nenápadně tak zní mé heslo. Lola s Nathanem nezklamali. Vítali mne s otevřenou náručí a objetím. Skvělá příležitost. Poslouchám a ozvalo se také jen ticho !! Takže už není cesty zpět . Vím to !!!! Nick mi odnesl tašky do pokoje a Lola začala plánovat jak zítřejší silvestr pojmeme v duchu středověku.
„Lolo, ale já žádný kostým nemám ?!“ upozornila jsem svou sestřičku.
„Máš !!!“ vítězně se na mne podívala, „ připravila jsem ho pro tebe. Zítra ráno ti ho přinesu.“
Ach jo co zas vymyslela, mračila jsem se.
„Tak dobrá, když se ti nebude líbit“ zabručela v reakci na můj obličej „ vymyslíme něco jiného. Máme na to celý den.“

Kývla jsem a vydala se k pokoji. Cestou jsem přemýšlela jak vše udělat, co my vyšlo doma o možnostech původu mé rodiny a tehdy….
Najednou vím jak chci vypadat, jaký kostým budu mít. Budu ženou z obrazu !!

10.Pravda
Ráno přišla Lola a nesla pytel na šaty. Rozepnula ho a na ramínku byly lehké šaty z bílé organzy. Velmi podobné těm na obraze, stačí jen pár malých úprav.
„Loli ty jsou super, ale kdo mám jako být?“ zeptala jsem se, nechtěla jsem uvěřit svému štěstí a zároveň jsem byla zvědavá zdali ona ví kdo byla ona tajemná žena z mého snu. I když o něm nikdo neví.
„Podle místní legendy Paní vlků nebo taky Paní z věže.“ odpověděla a já si sedla. Tohle nemohla být náhoda, ten sen, ty šaty a legenda. Co to vše znamená?
Musím se podívat do spodního pokoje, ale teď jsem měla před sebou palčivější otázku.
Rozhodla jsem se, že s tátou promluvím už dnes. Zítra už je nový rok a já bych do něj chtěla už vstoupit bez lží.
Odpoledne jsme měly šaty hotové. Lola je poklad. Když se i ona běžela převléknout, dala jsem se do svého zevnějšku. Jsem zvědavá co na to řekne Rae a Nick.
Oblékla jsem si šaty, rozpustila vlasy a na temeni sepnula hřebínkem od Rae. Podívala jsem se do zrcadla a to co mi ukázalo bylo ohromující. Byla jsem tak podobná té dívce z obrazu,že mi chyběl jen vlk a iluze by byla dokonalá. Sešla jsem dolů a zamířila za rodinou. Cestou jsem zkusila kliku neznámého pokoje, bylo zamčeno. Zastavila jsem se ve dveřích knihovny, všichni už tam byli. Otočili se jakmile jsem vstoupila a oni i já jsme koukali překvapeně. Zůstala jsem stát.
Tom a Charlotta představovali Ludvíka XVI a jeho královnu Marii Antoinettu, Viv vypadala jako šlechtična z dob Richarda Lví srdce a Matt ten byl v starodávném kiltu naprosto neodolatelný, pravý pán z Dunravenu. Nathan se skvěle hodil k Tomovi a Charlottě vypadal jak člen jejich dvora. Mladý šlechtic.
Ale největším překvapením pro mne byli Rae a Nicholas.
Oba vypadali naprosto úžasně a zároveň si byli neuvěřitelně podobní. Měli na sobě kostým hm… nevím snad představující rytíře bez brnění ? Kůže a len. Oba byli až neslušně přitažliví a sexy.
I reakce na můj kostým byla celkem výrazná, hlavně u mužské části rodiny. Šaty mi velmi těsně obepínaly hrudník a sukně z lehounkého šifonu působila jako bych byla oděna do pavučiny. Nejsilnější reakci jsem, ale překvapivě viděla na tátovi. Zbledl ještě víc než normálně a jakoby zmrzl.
„Ach Míno vypadáš úchvatně!“ přišel ke mně Nath a dvorně mi nabídl rámě. Přijala jsem a nechala se odvést do místnosti.

Zábava se pomalu rozjížděla Tom pouštěl hudbu a já se nějak ocitla v Nickově náruči a po boku Matta a Viv kroužila po improvizovaném parketu.
Nick mne držel velmi jemně a opatrně , ale i tak se na mne tiskl celým tělem. Bylo to ……….já nevím vzrušující a příjemné, ale i přesto nějaká část mé mysli hlasitě zvonila na poplach Pozor to není ten pravý!!!! Nepodlehni!!!!!!
„Dovolíš Nicku?“ zaslechla jsem Raeův hlas a za chvilku i ucítila jeho ruce jak mne přebírají z Nickyho objetí.
To co jsem cítila v jeho pažích bylo jiné. Byla jsem rozechvělá a cítila se v bezpečí, žádný poplach. Chtěla jsem mu být blíž a tak jsem to byla já kdo se tentokrát tiskl.
Ani jemu srdce netluče uvědomila jsem si najednou. Ach je čas mluvit s otcem! Hudba skončila. Usmála jsem se na Rae když mne neochotně? pouštěl z rukou. Nechtělo se mi od něj ! Cože?! Co se to se mnou pro boha děje?
Když se mě dotýká Nick cítím vzrušení, tělem jako by mi probíhal neklid, touha. Když Rae cítím chvění v srdci a potřebu být sním. Rozhodně ani v jednom případě to nejsou pocity vhodné pro vztah bratr a sestra. Už je tak nedokážu vidět, jsou pro mne muži kteří probudili mé tělo!
„Tati“ zašeptala jsem téměř u jeho ucha. Nechtěla jsem aby mne slyšel i někdo jiný, „mohla bych s tebou na chvilku mluvit? V soukromí!!“ dala jsem důraz na poslední slovo. Podíval se na mne zkoumavým pohledem a kývl. Šla jsem za ním a společně došli do jeho pracovny. Ostatní tím zůstali na druhém konci hradu. Doslova.
Zavřela jsem dveře a otočila se na něj. Seděl za stolem a díval se. Jak začít? Začal on. Sláva.
„Jasmíno? Co se děje?“ položil otázku, ale v hlase mu byly spíš slyšet obavy.
„Já…, víš je konec roku a letos se stalo mnoho věcí, přibylo hodně nového a já bych nechtěla začít nový rok dokud si neudělám v jistých věcech pořádek“ začala jsem zmateně.
„Tati já vás mám velice ráda, vlastně vás miluji jste má rodina a proto chci znát pravdu.“ odmlčela jsem se „Kdo jste?“
„Jak to myslíš Jas?“ řekl klidně, i když už za tu dobu co jsem s nimi poznám, že jeho klid je jen na povrchu, je to jen maska a vstal.
“Dobrá tak jinak. Lidé nejste tak KDO ?!!!!“ řekla jsem věcně a klidně, nevím kde se ve mně ten klid vzal. Znovu si sedl.
„Kdo myslíš, že jsme?“ zeptal se tiše.
„To bych raději slyšela od tebe, tati!“ řekla jsem prosebně. Nechtěla jsem to vyslovit první.
„Proč si myslíš, že nejsme lidé?“ odpověděl otázkou.
„Krom jiného vám nebije srdce, tati“ usmála jsem se. Hraje o čas, hledá výmluvu, vysvětlení došlo mi.
„Mě je jedno kdo či co jste, jen nechci aby jste mi lhali, aby jste se museli přetvařovat. Chci pravdu!! Unesu ji, jsem tvá dcera. Že jó !!?“
Najednou mě napadlo. Co když né? Ale ano jsem , má podobnost s ním je více než zřejmá.
„Jsi chytrá a všímavá Jas. Proč jsi se neptala dřív?“ natahoval to.
“Asi jsem na to nechtěla myslet a tak jsem dělala, že nic nevidím, že je vše normální. Že vy jste normální!“ plácla jsem co mne v tu chvíli napadlo a až potom mi došlo, že je to pravda.
„Co se změnilo, proč jsi změnila názor?“ nedal se.
„Já nevím, možná je to tímhle místem. Cítím se tu doma jako bych sem patřila, jako bych konečně patřila k vám víc než ke svému dřívějšímu životu. Jako bych se tu probudila. Tati nezamlouvej to! Chci odpověď a to hned!!“
„Jasmíno vážně si jsi jistá, že chceš znát pravdu?“ ujišťoval se smutným hlasem.
„Ano“
„Dobrá tak tedy pravdu. Jsme upíři. Všichni na tomto hradě krom tebe.“ pozorně se na mne díval.
Vydechla jsem. Byla to pravda. Cítila jsem se najednou tak klidně a uvolněně. „Fajn. Jak to, že ještě……“
„Neživíme se lidmi Jas. Naší potravou je krev zvířat,“ vysvětloval. „Bojíš se?“
„Ne už jsem ti říkala, že vás miluju, jste má rodina a té se člověk nebojí. Nic na tom nemění ani fakt, že vy nejste lidé.“ utvrzovala jsem ho už v jednou pronesené pravdě.
„Smím se ještě na něco zeptat?“
„Teď už na cokoli!“ rezignoval, ale bylo slyšet úlevu v jeho hlase. Usmál se.
„Co vše dokážete?“
„Nespíme a díky tomu máme fůru času, máme mnohem lepší sluch i zrak, čich, jsme rychlejší než cokoli živé na této planetě. Téměř nic nás nezničí. Máš na mysli něco konkrétního?“ zeptal se on.
„Já nevím…….ve filmech je toho spousta?!“ snažila jsem se odlehčit situaci. Zasmál se .Povedlo se.
„Dobrá tak pár hloupostí alá Hollywood. Slunce nás nespálí, kůl by neprošel naší kůží, stříbro ani svěcená voda nám neublíží. Do kostela občas zajdu a jak jsi si jistě všimla na krku nosím křížek tak ani ten neúčinkuje. Pravda nestárneme, ale v netopýra se proměnit nedokážu ani já ani nikdo jiný.“ vysvětloval se smíchem.
„Jas měli bychom jít. Začnou nás za chvilku hledat.“ zvedl se a tím přerušil náš rozhovor. Vyšel ze dveří a já sním.
Došli jsme nepozorovaně zpět. Znovu jsem si prohlížela členy své rodiny. Najednou mne něco napadlo. Ty kostýmy jakoby každý z jiné doby. Co když je to jejich doba?
Cestou jsme se dohodli, že jim řekneme o našem rozhovoru i na tom , že to nechám na Mattovi.
„Ehm ehm..za chvilku bude půlnoc a já mám pro vás důležitou zprávu“ oslovil všechny a vzal mne kolem pasu.
„Chtěl bych vám všem oznámit, že jako herci nestojíte za nic a nebo mám velmi všímavou a chytrou dceru. Takže naše hra právě končí. Jasmína zná pravdu a jak zas znám já ji čeká nás teď spousta otázek!“
Dívala jsem se během jeho řeči na každého z nich. Všichni až na Rae byli překvapeni, on měl tento výraz už když jsme vešli. Jak to? Vypadalo to jako by byl jediný kdo si všiml naší nepřítomnosti.
„Wooow … Jas od kdy to víš?“ vzpamatoval se první Nath.
„Že jste jiní?……… Toho jsem si všimla už v Americe a………… kdo jste? …Věci mi zapadly když jsem byla u mamky. ………..Byl čas přemýšlet.“ pokrčila jsem rameny.
„Jasmíno opravdu ti nevadí kdo jsme?“ jasně Viv starostlivá. Je jako máma.
„Ne, nevadí Viv, ale vám asi za chvilku začnu vadit já. Mám milion otázek!“ usmála jsem se na ni a ujišťovala ji o svých citech.
„Nebudeš, já se na to přímo těším!!“ ozval se natěšeně Nick.
„Jasně náš vejtaha. TY budeš mít vymezený čas jinak se na nikoho jiného nedostane.“ brblal Nath.
Lola se už taky vzpamatovala , přiběhla ke mně a vrhla se mi kolem krku.
„Míno to je super, už žádné hlídání! Jsem ráda, že to víš a bereš tak klidně. Nic to mezi námi nemění viď? “ dívala se mi zkoumavě do očí.
„Ne, nic jsi dál má milovaná sestřička.“
Tom jen mrkl a kývl, měli jsme povahově k sobě nejblíž a tak nebylo potřeba slov. Hledala jsem očima Rae, jeho reakce byly vždy tak odlišné a tak jsem chtěla vědět jak se bude chovat teď. Nikde jsem ho ale neviděla. Mrzelo mne to. Na jeho reakci mi záleželo víc než jsem si chtěla připustit.

11.Půlnoc

„Už je tu půlnoc!“ ozvalo se.
„10,9,8,7,6,5,4,3,2,1 Šťastný a veselý nový rok“ znělo odevšud.
Všeobecné objímání a líbání bylo nepřehledné jen do okamžiku kdy jsem na svém těle ucítila Raeovy ruce. Hned jsem věděla, že je to on. Řeklo mi to mé tělo. Zachvěla jsem se, ne zimou, ale štěstím.
„Rae“ zašeptala jsem do jeho prsou. Jako by se s odhalením jejích tajemství odhalilo i jiné, to mé vlastní.
Podíval se na mne.
„Pojď!“ odpověděl stejně tiše. Zmizeli jsme tak aby si nikdo nevšiml. Jen co jsme byli z knihovny vzal mne do náruče a odnášel pryč.
„Kam jdeme?“ zeptala jsem se , ale bylo mi to jedno.
„Uvidíš!“ vyběhl se mnou schody a já se poprvé ocitla v nejvyšším patře. Jeho patře. Otevřel jedny dveře a vyšel ven. Byla tam něco jako terasa nebo balkon? Pohled který se mi naskytl byl úžasný. Byl vidět ohňostroj daleko v krajině. Já měla oči, ale jen pro svého společníka.
Postavil mne, ale nepustil. Zvedla jsem hlavu a on tu svou sklonil, naše rty se setkaly. Ne letmo, ale v nedočkavém polibku. Cítila jsem jak zeď okolo mého srdce padá a mění se v prach.
Začala jsem znovu milovat, nebo spíš jsem začala opravdu milovat. Milovat víc než jsem si v tu chvíli uvědomovala a mou láskou se stal Rae.
„Miluji tě!“ vyznal se jen co se naše rty oddělily.
„Rae….já…..nevím co se se mnou děje, ale řekla bych……….Taky tě miluji!“ koktala jsem.
Znovu jsme se políbili. Stáli jsme na střeše, jak mi vysvětlil, a dívali se na hvězdy.
Pak mne rozklepala zima.
„Pojď jdeme zpět.“ vzal mne znovu do náruče.
„Ještě se mi nechce“ nesouhlasila jsem .
„Zmrzneš mi tu“ nedal se. Dívala jsem se na něj prosebnýma očima.
„Dobrá , co můj pokoj?“ navrhl. Přitulila jsem se a on pochopil.
Položil mne na postel a zabalil do deky. V tomhle pokoji se netopilo. Za chvilku mi bylo i tak teplo.
„Jas, promiň mi jak jsem se ze začátku choval!“
„To už se dávno stalo, jen by mne zajímalo proč?“
„Zamiloval jsem se do tebe na první pohled. Jenže… já jsem upír , ty člověk a navíc Mattova dcera. Další důvod byl , že jsem nikdy nic podobného necítil ani jako člověk. Víš mám dar. Slyším myšlenky lidí a upírů okolo jen tvé ne. Byl jsem ztracený. Netušil jsem co si myslíš a jestli vůbec mohu mít i sebemenší naději. Utekl jsem. Lekl se svých pocitů, bouře kterou jsi ve mně rozpoutala. Nevěděl jsem co se sebou.“ zpovídal se.
Pohladila jsem ho po tváři. Usmál se. Měl nádherný úsměv jako by vyšlo slunce. Dívali jsme si do očí.
„Už nás postrádají!“ řekl najednou.
„Ach!“
„Neboj netuší, že jsme spolu.“
„Ne, tak jsem to nemyslela.“ lekla jsem se jeho smutného hlasu.
„Chceš aby to věděli?“ ujistil se.
Místo odpovědi jsem ho políbila. Zasmál se, vzal mne do náruče a nesl zpět. Před knihovnou mne položil a chytil za ruku. Naše prsty se propletly. Podívali jsme se na sebe a s roztřeseným úsměvem vešli.
„Á tady jsi! Jste?!“ zamračil se táta.
„Hm… ano“ zamumlala jsem „ byli jsme na střeše, Rae mi ukazoval ohňostroj.“
„Aha“ odtušil, ale zkoumavě se koukal na Rae a na naše spojené ruce. V tu chvíli se Rae usmál, pustil mou ruku, přitáhl si mne za pas k boku a políbil do vlasů.
„RAE!!!“ zakřičel Matt.
„Pojď se mnou. Hned!“ dodal už klidněji.
„Jdu také“ řekla jsem když vyšel táta ze dveří.
„Neboj to bude dobré.“ šeptl mi do ucha Rae ,políbil mne a zmizel za ním.
Otočila jsem se zpět a dívala se do očí zbytku rodiny. Á jé!!!!! Lola, Tom a hlavně Viv byli evidentně nadšeni. Nath měl v očích zklamání a smutek, ale Nick ! Tomu v očích doutnal vztek, ale ne na mne, díval se totiž ke dveřím.
„Tak to je překvapení !“ slyšela jsem Lolu a cítila jak mne objímá.
„Ty a Rae? Kdo by to do něj řekl. Nikdy ho žádná žena či dívka ať sebe krásnější nezaujala. Spíš bych řekla, že mu byly všechny ty ženy a upírky které o něj projevovaly zájem protivné, ale tobě prostě neodolá ani mrzout jako náš Rae.“ rozjímala nahlas.
„Gratuluji sestřičko“ popřál mi smutně Nath.
„Děkuji Nathe, ale to nic nemění na tom , že jsi můj nejmilejší bráška.“ usmála jsem se na něj a políbila ho na tvář.
„O.K. Přátelé?!“
„Jasně co bych bez nich byla.“
Vtom se ozvala rána. Néé!!! Co se stalo? Chtěla jsem běžet hledat tátu a Rae. Viv mě zastavila.
„Neboj, oni si to vyříkat musí. Jinak by nebyl klid. Tvůj otec tě miluje a Rae také tak je nech vymezit si hranice. Kam která láska smí až zasahovat.“
„Viv a co Nick?“ ptala jsem se když jsem zjistila , že zmizel.
„To nevím, jen doufám, že to unese. Rae je jeho bratr a tak doufejme, že bratrská láska zvítězí nad hněvem.“ hledala odpověď na mou otázku.
Co jsem to způsobila?

12.Jak to viděl Rae
Vrátila se!

Nemohl jsem se dočkat. Nickovi myšlenky mě ničily. Je jí naprosto posedlý. Tedy spíš jejím tělem. Miloval se s ní v mysli snad tisíci způsoby. Copak si neuvědomuje, že ona je člověk? Fyzický vztah s námi by nepřežila. Hele ty jsi mi nějaký moralista. Co ty a tvé představy!! Taky se v nich nechováš zrovinka jako bratr! Jasně i mne přitahuje. Pochopil jsem, že ji nemohu milovat a přitom na ni nepomyslet jako na ženu.
Lola měla docela zajímavý nápad. Uspořádat silvestr v „kostýmech“, prostě obléci si šaty své doby. Jen Matt je z obliga ten dostane kilt. Co na sebe? Lola je hvězda, zajistila šaty pro všechny. Jsem zvědavý jaké šaty má pro Jasmínu. Stále myslí na něco jiného a tak je nevidím.
Vítání proběhlo klidně, jen Nick byl rychlejší než já. Pomohl jí s taškami. Zalezl jsem do svého pokoje. Doufal jsem, že budu mít brzy možnost předvést se. Celý týden jsem piloval své kuchařské umění.
Jak moc mi chyběla! Toužil jsem svěřit se jí se svými city, vědět jestli by mohla milovat i ona mne.
Je čas musím se převléknout. Za chvilku jsem hotový a stačí jen seběhnout dolů.
Tedy Lole se to vážně povedlo.
Viv je nádherná a s Mattem tvoří dokonalý pár. I ona a Tom ladí. Ty šaty musely dát spoustu práce, ale koukám, že je ještě nezapomněla nosit, Tom je sice mimo svou dobu , ale to jí odpustíme všichni. Nathan, no skoro jsem zapomněl jak mu to tenkrát slušelo. Ani gesta nezapomněl. Kruci a Nick ,.., no to bude silná konkurence. Máme podobný šat, zvýraznila se tím naše podobnost, je vidět, že jsme bratři.
Už jí cítím, srdce jí buší. Je nervózní! Otočit a uvidím ji.
Ach to je…………. ona je nádherná. Vypadá jak víla.
Né už zas, to si nemůžou dát pokoj! Nath je úplně ztracený, ale na rozdíl ode mě a Nicka se už vzpamatoval.
Nicky jí svléká nejen očima , ale i myšlenkami.
„Ach Míno vypadáš úchvatně!“ přišel k ní a dvorně nabídl rámě.
Přijala a nechala se odvést do místnost. Tom pustil hudbu a Nick se k ní dostal první. Vzal jí do náruče a tančil. Tiskl se ji k tělu a jeho představy nabyly na reálnosti. Ne, i já ji chci sevřít v náruči.
„Dovolíš Nicku?“ požádal jsem ho.
Hudba skončila. Usmála se na mě a já ji neochotně pouštěl z rukou.
Šla za otcem a odešli do pracovny. Matt měl dost zmatené myšlenky. Vypadá to, že nikdo jiný si nevšiml, že zmizeli. Nick se hádá s Nathem kdo umí lepší poklonu a zbytek se tím baví.
Co se děje, že Mína chtěla mluvit s Mattem. Chce od nás odejít? To ne prosím, to ne. Zkouším si poslechnout alespoň Mattovy myšlenky, ale ty stále přelétávají a kombinují. Co to znamená!! Mám pocit, že se snad zblázním.
Už jdou.
Cože ona to ví!! A nevadí jí to?! To to je skvělé, ale proč jí to Matt říkal? Neřekl ,ona na to přišla sama. Je chytrá, ale to už vím. Vešli.
„Ehm ehm..za chvilku bude půlnoc a já mám pro vás důležitou zprávu“ oslovil všechny Matt a vzal ji kolem pasu.
„Chtěl bych vám všem oznámit, že jako herci nestojíte za nic a nebo mám velmi všímavou a chytrou dceru. Takže naše hra právě končí. Jasmína zná pravdu a jak zas znám já ji čeká nás teď mnoho otázek!“
Dívala se po všech.
Musel jsem odejít. Za chvilku je půlnoc a i já bych nechtěl začít rok s předstíráním.
Zalezl jsem do pokoje a uvažoval. Musím jí dát znát co pro mne znamená.
Kvůli ní půjdu kam se dá
Kvůli ní spoutám oceán
Kvůli ní vítr předhoním
Kvůli ní hvězdy spočítám sám
Kvůli ní poruším vše co jsem!
„10,9,8,7,6,5,4,3,2,1 Šťastný a veselý nový rok“ znělo odevšad. Všichni se objímali a já chtěl sevřít v náruči jen ji. Nevnímal jsem myšlenky ostatních a šel přímo k ní.
„Rae…“ zašeptala mi do prsou s takovou něhou, že jsem hned věděl.
Teď je ona chvíle!!
„Pojď!“ odpověděl jsem stejně tiše. Zmizeli jsme. Vzal jsem ji do náruče a vyběhl s ní na střechu. Byl tam nádherný výhled do krajiny a dnes jistě budou vidět i ohňostroje. Postavil jsem ji a ona zvedla hlavu. Musel jsem ji políbit jinak se nepohnu dál. Naše rty se setkaly a to co následovalo mne ochromilo. Žádný nesmělý polibek, ale touha a nedočkavost se zrcadlila v tomto spojení.
„Miluji tě!“ řekl jsem jí hned jak se naše rty oddělily. Nebylo nic co bych mohl říci jiného. Tato dvě slova vyjadřovala vše co cítím.
„Rae….já…..nevím co se se mnou děje, ale řekla bych……….Taky tě miluji!“ zadrhávala a stále se mi dívala do očí.
Znovu jsme se políbili. Stáli jsme v objetí když v tom se rozklepala zimou.
„Pojď jdeme zpět.“ vzal jsem ji znovu do náruče.
„Ještě se mi nechce“ nesouhlasila .
„Zmrzneš mi tu“ nedal jsem se. Dívala se prosebnýma očima. Co jsem měl dělat i já toužil být s ní sám.
„Dobrá, co můj pokoj?“ navrhl jsem. Přitulila se.
V pokoji jsem ji položil na postel a zabalil do deky. Cítil jsem potřebu se jí omluvit.
„Jas, promiň mi jak jsem se ze začátku choval!“
„To už se dávno stalo, jen by mne zajímalo proč?“ ujistila mne. Co mi zbývá než pravda.
„Zamiloval jsem se do tebe na první pohled. Jenže , já jsem upír , ty člověk a navíc Mattova dcera. Další důvod byl , že jsem nikdy nic podobného necítil ani jako člověk. Víš mám dar. Slyším myšlenky lidí a upírů okolo jen tvé ne. Byl jsem ztracený. Netušil jsem co si myslíš a jestli vůbec mohu mít i sebemenší naději. Utekl jsem. Lekl se svých pocitů, bouře kterou jsi ve mně rozpoutala. Nevěděl jsem co se sebou.“
Pohladila mne po tváři. Dívali jsme si do očí.
„Už nás postrádají!“ řekl jsem když jsem zaslechl myšlenky Matta.
„Ach!“ No jasně nechce aby věděli, že ona a já.…uklidním ji nikoho to ani nenapadlo.
„Neboj netuší, že jsme spolu.“
„Né, tak jsem to nemyslela.“ vyhrkla. Jí to nevadí!?
„Chceš aby to věděli?“ ujišťoval jsem se.
Místo odpovědi mne políbila.

Zasmál jsem se a vzal ji do náruče. Před knihovnou ji položil a chytil za ruku. Naše prsty se

propletly. Podívali jsme se na sebe a s roztřeseným úsměvem vešli.
„Á tady jsi! Jste?!“ zamračil se Matt . Co se tu děje?
„Hm… ano“ zamumlala „ byli jsme na střeše Rae mi ukazoval ohňostroj.“
„Aha“ odtušil, ale naše spojené ruce mu nedali klid. NO co, ať je to v plné parádě ! usmál jsem
se. Pustil jsem její ruku, přitáhl si ji za pas k sobě a políbil do vlasů.
„RAE!!!“ zakřičel Matt. Co to znamená, to je má dcera, ona je člověk!!!!
„Pojď se mnou. Hned!“ dodal už klidněji, ale jen kvůli své dceři. Uvnitř vřel vztek a rozhořčení.
„Jdu také“ řekla jsem když vyšel Matt ze dveří.
„Neboj to bude dobré.“ šeptl jsem ji do ucha a zmizel za ním. Provázely mne myšlenky ostatních. Nath byl smutný, ale přál nám to, Nickem cloumal hněv a Viv, Lola a Tom byli nadšení.
Došli jsme ven.
„Co si myslíš, že provádíš !!“ křičel Matthewu a rozčileně shodil jednu z kamenných váz.
„Nic, jen to že miluji tvou dceru. Ty sám nejlíp víš, že když už se zamilujeme je to cit neměnný a hluboký.“ snažil jsem se mluvit klidně, ale jeho myšlenky v kterých mě posílal do horoucích pekel mě rozptylovaly a štvaly. Copak za to můžu, že ona je můj osud.
„To sem nepleť, je to má dcera a je a zůstane člověk, to ti je doufám jasné!!!“ rozčiloval se dál, ale již tišeji.
„Víc než jasné ani já si nepřeji nic jiného.“ uklidňoval jsem ho.
„Fajn to říkáš teď, ale nemusím číst myšlenky na to abych pochopil, že ti to stále stačit nebude. Jsi mladý muž a pokud ti ženy nic neříkaly, tak od teď to bude jiné, s láskou se probudí i ostatní touhy a nejen u tebe. Ty se možná, možná ovládneš, ale co ona? Vezmeš jí šanci poznat co vše láska nabízí ? Jak dlouho to ona zvládne a jak ty potom dokážeš odolat jejím svodům? Za pár let bude z dívky žena a to co dívce nechybí bude zdravé a milující ženě zoufale chybět. Co chceš dělat potom!?“ pokládal mi otázky na které jsem neměl odpověď ač jsem je hledal už tak dlouho.
„Nevím co odpovědět, ale pokud se rozhodne, že když nemůže mít tělesnou lásku ,chce odejít nebudu jí bránit. Chci aby měla od života vše co si přeje.“ odpověděl jsem to jediné co mne napadlo.
„Matte já ji miluji celou svou bytostí, je to nejdůležitější co mne potkalo. Ona z nějakého neznámého důvodu mou lásku opětuje tak nás nech si najít cestu. Je to silná a chytrá dívka a jak jsi řekl,je tvá dcera. Zvládneme to líp když budeme mít tvou podporu. Jsi pro ni důležitý a rozhodování mezi tebou a mnou by ji trhalo na kusy a to nechceme ani jeden, na to ji oba příliš milujeme.“ cítil jsem v jeho myšlenkách nejistotu a tak jsem kul železo dokud je žhavé jak se říká. Stačí , že Nick je na mne naštvaný až hrůza , kdyby byl i Matt nebyla by šťastná Jasmínka a tím pádem ani já. S Nicky si to budu muset vyříkat, ale to počká až bude má hvězdička spát.
„Dobrá Rae, ale upozorňuji tě stane-li se jí něco tvou vinnou, nepřežiješ!“ dodal důrazně a já v jeho hlavě viděl, že to myslí naprosto vážně. Nevadilo mi to, stejně bych pak nemohl žít.
„Jdeme už tak je vystrašená až dost. Tedy ne, že by se bála o mne !“ pousmál se a já viděl jak kouká na scénu v pokoji očima Viv.
Usmál jsem se také a vydal se za ním. Nickovi myšlenky mne provázely z lesa.
„Jen co usne jsem ti k dispozici, bráško!“ zavolal jsem tím směrem a vešel do hradu.

13.Příběhy
Matt s Raem se vrátili asi za půl hodiny. Nick nikde.

„Tati“ vrhla jsem se k němu “ nezlob se, prosím!“
„Nezlobím se Jas, já jen………“ odmlčel se, „.. byl to šok. Pochop, sotva před hodinou mi oznámíš, že jsi přišla na to co jsme a chvíli potom, že miluješ jednoho z nás víc než bratra. Na otce i když je to upír je to kapku moc rychlé.“
Objal mne a předal do náruče po které jsem toužila. Přitiskla jsem se k Raeovi a byla šťastná.
Tentokrát jsem ve „svém“ křesle nebyla sama. Rae si mne usadil na klín, ale nejdřív mne zabalil do deky.
„ Nastydla by jsi, lásko“ zašeptal „já tě nezahřeji, bohužel.“ dodal smutně.
„Tak začni Míno, určitě máš fůru otázek“ popíchl mne Nath. Vypadá to, že mi odpustil. Pro něj bylo její štěstí víc než to jeho. Byl jejím bratrem ve všech významech toho slova.
„Mám, ale co začít od začátku?“ koukla jsem po pokoji. Hledala jsem nějakou reakci abych věděla koho se ptát prvního. Nic.
„Kdo byl první? Teda myslím z vás?“ zeptala jsem se tedy do pléna.
„Já.“ ozvala se Viv . To jsem nečekala.
„Asi bys chtěla slyšet můj příběh od začátku viď?“ koukla na mě a chytla Matta za ruku. Kývla jsem.
„Narodila jsem se na začátku 15. století. Nevím kdy přesně. Když mi bylo 26 tak můj muž a oba synové zemřeli na tyfus. Nechtěla jsem žít dál a toulala se bezcílně po krajině. Smrt nebo i šílenství se mi vyhýbaly a tak jsem si plně uvědomovala veškerou bolest svého srdce. Jednoho večera mě našel můj stvořitel, Iain. Není to zrovna příjemný společník a dnes vím, že mne nechal žít jen proto, že velmi rád vidí kohokoli trpět. Tehdy jsem myslela, že umírám a vítala jsem to. Bohužel přeměnil mne, ale nejprve si nechal vyprávět můj příběh. Cítil všechnu tu bolest co jsem v sobě měla a přímo se tetelil při pomyšlení, že ji budu prožívat do konce věčnosti. Nepovedlo se!! Po přeměně mi vysvětlil co jsem, čím se živíme a že první a jediný náš zákon je udržet tajemství naší existence. Odešel dřív než mi byl jeden jediný den.
Nebyla jsem schopna ulovit člověka a tak jsem hladověla. Jednoho dne se mi do cesty připletla raněná srna a mě přemohlo volání krve. Díky tomu jsem zjistila, že mohu přežít i bez lidské krve. Pro mne neskutečná úleva. Pár let jsem se stranila veškerých lidí. Bála jsem se nepodlehnout žízni. Asi po 20ti letech už jsem byla natolik silná, že jsem se mohla pohybovat i ve městech aniž bych komukoli ublížila.
Zhruba 50 let jsem se toulala po Británii a Irsku a pak našla Rae.
Měnil se, ale v okolí nebyl žádný jiný upír jen slabý povědomý pach. Došlo mi, že měl být jen potrava, ale z nějakého důvodu přežil. Počkala jsem s ním a pomohla mu přivyknout a vyrovnat se ze změnami. Zůstali jsme spolu. Brala jsem ho jako syna. Začali jsme cíleně cestovat po Evropě a tam poznali Charlottu a Jonathana. Jsou opravdu dvojčata. Bylo to neobyčejné setkání a jak Lola řekla, zachránilo jim duši.
Nikdo z nás nelovil lidi a tak nebyl problém zůstávat nějakou dobu na jednom místě. Raeovi, ale chyběl domov a tak jsme se vrátili. Cestou jsme potkali Toma a ač prý s námi zůstane jen na cestu přes kanál už nikdy neodešel. Lola!! Čas utíká rychle když pro tebe nic neznamená a mi se vraceli do Skotska po 100 letech. Čekalo tu na nás, teda hlavně na Rae velké překvapení. Našel tu svého bratra. Nickovi bylo 10 když Rae zmizel a 220 když se znovu potkali. Rae neví kdo ho přeměnil. Nick ano, Iain. Nevím proč, protože Nick evidentně žádné utrpení neprožil. Před dalšími 200 lety jsme se přestěhovali do Ameriky. Bylo to neuvěřitelné, to množství prostoru, svobody.
Tvého otce jsem potkala před 17 lety v Anglii. Vracím se sem vždy na 10leté výročí, na hrob své rodiny. Víme, že Matt byl také změněn úmyslně, jen netušíme proč. Nemohl se vrátit ke své rodině,k tobě a tvé matce. Vzala jsem ho sebou do USA a stalo se nám to co Lole a Tomovi a teď i tobě s Rae. Zamilovali jsme se!“ usmála se na tátu a podívala na mne.
„Chápu dobře, že už žiješ cca 700 let?“ nevěřila jsem svým výpočtům.
„Zhruba ano, spíš 600 a nějaký ten rok plus mínus.“ upřesnila.
Dívala jsem se na ni a nemohla uvěřit.
„Věř“ zašeptal Rae. Ach vždyť i on …….600 let je fakt dost velký věkový rozdíl.
„Lolo, Nathe vám je kolik?“ ptala jsem se už opatrněji.
„Jak se to vezme. Lidsky 18 a jinak … žili jsme za vlády Ludvíka XVI“ odpovídal Nath. Podívala jsem se na něj a očima poprosila aby pokračoval.
„Jsme opravdu bratr a sestra jak ti řekla už Viv a upíry jsme se stali díky sázce. Ne naší samozřejmě. Na jednom z plesů u dvora se Lole udělalo zle a tak jsem ji vyvedl ven. Jen tak mimo za ty mdloby mohly ty příšerné šněrovačky. Bohužel šel s námi i její „nápadník“. Měl hlad, ale prý se vsadil, že se ovládne a nevysaje nás “do dna“ smál se u toho. Tu sázku vyhrál a mi se změnili. Chtěli nás spolu se svým společníkem zabít hned jak proměna skončí, ale podcenili sílu novorozených a tak jsme přežili mi místo nich. Toulali jsme se po Francii a Lola nesla stále hůř náš způsob obživy. Potom jsme narazili na Viv a Rae. Bylo to jako najít rodinu, zjištění, že můžeme přežít i jinak než zabíjením lidí bylo hlavně pro Lolu vysvobozením. Po pár letech tréningu mohla zas bez obav mezi lidi, což jí chybělo nejvíc. Já měl bratra se kterým jsem mohl podnikat všemožné skopičiny a Charlott zas matku. Byli jsme spokojení. Když potom potkala Toma nezmohl by nic ani Nickyho dar. Ze spokojené se stala šťastnou a nám přibyl chlap do party.
To je asi vše. Víš Jas když je ti nějakých 300 a víc už nemáš problém se ovládat, zvláště jsi-li sytá i kdybys ses živila přirozeně.“ domluvil Jonathan a usmál se na mě.
Až teď jsem si všimla jak dokonalý mají všichni úsměv – přesněji zuby. Dokonale bílé a jiskřící.
Celou dobu jsem seděla Raeovi na klíně obalená dekou. Tedy seděla není přesné, pomalu jsem se stulila do klubíčka a přilepila na jeho hruď.
„Jas nechceš něco? Pít, jíst? Spát!?“ zeptal se, „Sedíme tu už téměř tři hodiny.“
„Kolik je?“ zhrozila jsem se.
„Asi čtyři ráno.“
„Tolik?“
„Ano, myslím, že naše příběhy ti neutečou než si odpočineš!“ přemlouval mne sladkým hlasem.
„Asi ne, ale…..“ koukla jsem na něj a úplně zapomněla, že tam nejsme sami. Jen co jsem viděla ty oči jakoby plné slunečního svitu nemohla jsem si pomoci a přitiskla jsem se mu na rty.
„Ehm, ehm,ehm…….“ vrátil mne do reality hlas mého otce.
„Jo………promiňte“ omluvila jsem se a byla rudá kde se dá. Nath se pochopitelně řechtal.
„Rae má pravdu, je pozdě měla by jsi jít spát.“ Ozval se táta.
„Dobrá, ale mám podmínku!“
„Jakou?“ vzdychl.
„Rae půjde se mnou!“
„Jasmíno!!“ vykřikl a rozzuřeně se na mě podíval.
„ Ne, ne tak jsem to nemyslela, jen nechci být sama. Prosím!!!“ dělala jsem na něj oči jak kocour ze Shreka.
„Matte budu se chovat slušně, slibuji!“ ozval se Rae a díval se na tátu.
„O.K. Víš cos slíbil!“ kývl po chvíli.
„Jasmíno, dobře se vyspi“ políbil mne na čelo.
„ Uvidíme se až se vyspinkáš sestřičko“ loučila se Lola když mne Rae v náruči odnášel spát.
Uložil mne do postele tak jak jsem byla. Vůbec mi to nevadilo byla jsem vážně unavené. Koupelna musí počkat do rána. Lehl si vedle mne a přikryl.

„Spinkej hvězdičko.“ zašeptal ,políbil mne lehce na rty a já za chvilku usnula. Zas se mi zdál ten sen. Stejný děj dnes pokračoval.
Rae
Usnula, nechtělo se mi od ní ani na okamžik, ale budu muset. Nick čeká a nepomůže když to budu odkládat.
Počkám hodinku a pak zmizím.
Převaluje se a občas cosi vykřikne nerozuměl jsem, ale přišlo mi to jako starý gialekt ?!
Už je klidná a já můžu jít.
„ Kde jsi,“ zavolám do lesa. Čekám jen okamžik než se vynoří z lesa. Mám velké štěstí, že jeho moc můžu blokovat stejně jako on tu mou. Propojení krve.
„Nicholasi prosím buď rozumný, „ prosím ho, “ To ona rozhodla a já ji miluji. Zemřel bych pro ni, co ty ? Udělal by jsi to samé?“
„Ty, ty ,ty hajzle jeden !!!“ zavrčel.
Věděl jsem, že potřebuje nějak dostat ven všechen ten vztek co má v sobě. Skočil po mě, připraven se rvát. Nechtěl jsem , ale byl téměř nepříčetný musel jsem se bránit. Než jsme skončili odneslo to nejen oblečení, ale i pár stromů okolo. Po hodině vztek vyprchal a Nick se začal uklidňovat.
Seděli jsme v té spoušti co po nás zbyla a povídali si. Docela jsem teď vítal jeho toulavý a přelétavý život. Nějaká ta zkušenost se hodí. I když on se tím neskonale bavil. Ha ha ha to je humoru, no tak jsem ještě neměl ženu. Tedy měl, ale ne z lásky. Kdysi mi otec přivedl kurtizánu. Prý, muž má vstupovat do manželství poučen.
Ráno jsme se vraceli k hradu společně. Věděl jsem, že ještě stále cítí zklamání, ale už tam byla i radost z mého štěstí. Časem to bude dobré.
Rychle jsem se vrátil do jejího pokoje a lehl si tak jako předtím. Byl jsem pryč tak tři hodiny, ale přišlo mi to jako roky.

14.Co bylo dál
Zas se mi zdál ten sen. Stejný děj dnes pokračoval.
„Pomoz mi paní, prosím!“ vykřikla ta dívka a otočila se k obrazu. Dívala jsem se jak se žena na něm usmála a zvedla ruku z vlčí hlavy.
“Běž“ řekla jen, téměř neslyšně. Vlk vyskočil z rámu a vrhl se ke dveřím. V ten okamžik se dveře rozletěli na třísky a v místě kde ještě před chvíli byly stál muž. Vlk stál rozkročen před ním, oči mu žlutě žhnuli a z tlamy se ozývalo temné vrčení. Muž odtrhl pohled od dívky krčící se před obrazem a podíval se na vlka, ten byl neuvěřitelně velký. Také zavrčel, ale tento zvuk byl mnohem zlověstnější a hrozivější. Na chvíli se jejich pohledy do sebe zasekly a dřív než jsem si stačila uvědomit proč ta dívka křičí, vrhli se oba na sebe.
Cítila jsem jak okolo mne někdo prošel a najednou k oběma bojujícím tvorům došla dívka z obrazu.
„Drž“ znovu jen zašeptala a vlk se najednou přestal hýbat, držel muže – upíra za hrdlo a stál předními tlapami na jeho hrudi. Dívka položila svou ruku na čelo upíra a ten se začal s úděsným křikem rozpadat v prach.
„Pojď“ zašeptala potřetí a s úsměvem vešla zpět do rámu, vlk za ní. Pohladila ho a v okamžiku kdy se její ruka dotkla jeho hlavy obraz znehybněl.
A byla tma.
Probudila jsem se do plného dne a Rae byl stále ve stejné pozici jako když jsem usínala.
„Krásný den, hvězdičko!“ usmíval se .
„Tobě taky“ oplatila jsem mu úsměv.
„Jak jsi spala ?“
„Dobře“ lhala jsem- z části.
„Jas, půl noci jsi sebou házela a vykřikovala. To nevypadá na klidný spánek.“ nedal se.
„Tak dobrá zpočátku jsem měla zvláštní sen, ale potom už jsem spala dobře.“ vysvětlila jsem a doufala, že nebude chtít podrobnosti.
„Dobrá“ nedůvěřivě se na mne podíval, ale za chvilku měl už v očích zas jiskřičky úsměvu.
„Nechám ti teď chvilku a počkám v knihovně s ostatními a snídaní. Nebo raději oběd?“
„Kolik je?“
„Skoro poledne, ospalče!“
„A………., co takhle něco mezi!?“
„Tak já něco vymyslím“ zvedl se , políbil mne a odešel.

15.Příběhy pokračují
Ještě jsem chvilku ležela a přemýšlela a svém snu. Lola říkala něco o místních legendách, Kouknu do knihovny snad tam něco bude. Určitě tam nějaká kniha o místních pověrách a mýtech bude.
Vstala jsem, vzala si oblečení a šla do koupelny. Cestou mi došlo, že mi chybí hřebínek. Najdu ho jen co se umyji. Po cestě jsem znovu zkusila dolní dveře. Nic. Oblečená,umytá a hladová jsem vpadla do obýváku. Celá rodina už tam byla a Nick mne chytal hned ve dveřích, protože jsem zakopla o práh.
“Teda Míno to si nechám líbit. Hned po ránu mi padáš do náruče! Co by tomu řekl Rae kdyby nás viděl!“ smál se a koukal střídavě na mne a na Rae.
„Ahoj Nicky“ políbila jsem ho na tvář, „řekl by že mám ráda svého bratra. Obzvlášť když mi pomáhá se nezmrzačit.“
Vypadalo to, že je vše zas tak jak má být. Šla jsem za Raem zjistit co to tu voní.
„Co jsi vymyslel?“
„Máš hlad? „
„Hroznej!!“
„Sedneš si ke stolu nebo tě mám krmit tady?“
„Hm………krmit!!“ koukla jsem na něj nevinným pohledem a otevřela pusu. Zasmál se.
„Mrško!“
Snědla jsem vše co uvařil. Na někoho kdo už pár století nic nejí a ani předtím jistě v kuchyni nestál, vaří naprosto skvěle. Což jsem mu také řekla. Místo odpovědi se, ale ozval hurónský smích z míst kde seděl Tom, Lola a Nath. Nechápavě jsem se po nich podívala.
„Co ???“
„No, víš on Rae se to učí celou dobu co jsi tu“ smál se Tom
„Dokonce absolvoval i kurs!!“ dodávala kuckajíc smíchy Lola.
„ Jasně a byl úplně vytočenej když mu říkali aby to dochutil podle chuti“ skoro se válel smíchem Nath, „ a on žádnou chuť, teda lidskou nemá!!!“
Podívala jsem se na něj. Moci se červenat tak je jak rak, takhle házel popuzené pohledy na všechny okolo.
Potom se podíval na mne mrkl a políbil mne.
„Pro tebe cokoli.“ zašeptal při tom.
„Mohli bychom pokračovat ve vyprávění?“ zeptala jsem se když jsem se zas uvelebila v Raeově klíně.
„Koho chceš slyšet dnes?“ Zeptal se Rae.
„Tebe!“ otočila jsem se k němu a lehce ho políbila, „A potom Nicka.“
„Dobrá. Už víš , že mne našla Viv. Nevím kdo mne přeměnil. Byl jsem na lovu a něco mne srazilo s koně k zemi. Než jsem se stačil vzpamatovat stál u mne muž. To jediné vím. Smál se a já stačil zjistit, že jeho oči svítí červení. Pak už jen bolest a tma. Po nějaké době mne ze tmy vyvedla bolest ještě větší, pocit že mi hoří celé tělo. Slyšel jsem andělský hlas který pronášel slova útěchy i uklidnění, že to vše brzy přejde. Nevím, jak dlouho jsem prožíval svá muka, ale najednou začala bolest ustupovat a sní i žár. Když zmizela úplně otevřel jsem oči a zjistil že jsem schopen vidět každičkou částečku prachu. Barvy které mi do té doby byly skryty. Otočil jsem hlavu a spatřil Viv. Vysvětlila mi co jsem prožil a kým jsem se stal. Vše co sebou nese má nynějším existence. Cítil jsem se vděčný, že mne nenechala jen tak ležet ponechaného svému osudu. Zjistil jsem, že její způsob vyrovnání se s realitou je pro mé svědomí nejlepším řešením. Zpočátku, ale díky mému daru bylo těžké se v určitých případech ovládnout. Když slyším myšlenky lidských zrůd je velice těžké ovládnout se a nechat je žít. Cestovali jsme po Evropě a jak už víš potkali Lolu a Natha. Bylo to prima. Moc mi chyběl bratr a Nath mi ho zčásti vynahrazoval. Nick, byl sotva 10letý kluk když se ze mě stal upír, ale než jsme opustili ostrovy prošel jsem s Viv svůj kraj a podíval se i na svou rodinu. Byl z něj 18letý mladík s hezkou tváří a veselou náturou. Zmizeli jsme v Evropě a já se snažil nemyslet co se děje doma. Léta běžela a mě který jsem byl vychován k lásce k rodnému domu a rodině se stýskala čím dál víc. Toužil jsem po Walesu. Vlastně jsme docela zvláštní skupina. Irka, dva welšané , skot ,dva frankové a seveřan a ty“ když to říkal vždy se jeho oči zastavily na jmenovaném. Pohladil mě když jeho oči doputovali ke mně a políbil. Nemohla jsem se jeho polibků nabažit.
„Když jsem konečně naši skupinku přesvědčil k návratu na ostrovy čekala nás dvě osudová setkání. V Le Havre jsme potkali Toma. Ne, že by i on tehdy na 100% vyznával naši dietu, ale nečinila mu problém. Prý jen společná cesta přes kanál!! Haha To by se nesměl zakoukat do naší Charlotty. Takže cestu do Walesu jsme absolvovali v pěti. Tom se zcela při způsobil našemu způsobu obživy a Lola zas Tomovi. Takže jsme měli první pár. Viv pro nás vždy byla a je matkou. Při hledání vhodného domu jsme ucítili pach jiného upíra. Nebyl starý a tak nebyl problém po něm jít. S Nathem jsme se pustili po stopě. Jaké bylo mé překvapení když jsem zjistil, že jím je můj vlastní bratr. Přidal se k nám i když měl s naší dietou menší problém. Časem ji , ale zvládl i on. Jeho povaha je toulavější než má a tak čas od času zmizí. Po čase jsme se rozhodli zkusit štěstí v Americe . Byl to ráj. Volný prostor a téměř neobydlené pustiny. Hojnost zvěře i šelem. Zůstali jsme a můj stesk po domově se neobjevil. Z počátku jsme se toulali krajinami a za čas jsme se usadili a začlenili do lidského světa. Viv se vždy jednou za čas vracela do Anglie. Většinou jezdila sama. Jednou se vrátila s tvým otcem a zamilovaná!“ dokončil Rae.
„To je vše?“ zeptala jsem se.
„Ne úplně. Díky tvému otci, který má mimochodem velmi užitečný dar, jsme byli opravdová rodina. Otec , matka, děti a rodinný přítel či strýček. Zjednodušilo to i včlenění do lidské společnosti. Náš model je univerzální. Lola , Nath můžou chodit do školy, já občas na vysokou s Nickym. Mattův odpor ke krvi mu pomohl při styku s lidmi a schopnost předvídat v tom ostatním, třeba zlepšit finanční situaci. (ohlédla jsem se na otce s překvapeným výrazem) A potom jsi se objevila ty a převrátila mi život na ruby. Vlastně nejen mě, ale celé rodině.“ usmíval se když poslední věty říkal přímo mě. Chvíli jsme na sebe tiše koukali a naše rty se pomalu přibližovaly k sobě. Z polibku nás vyrušil až Nickův hlas.
„Tak sestřičko, myslíš, že bych tě teď mohl bavit já?!“ smál se.
„Jasně už poslouchám!“ uculila jsem se na něj.
Nějak moc se teď směju, ale cítím se tak šťastná jak nikdy. Zvláštní když jsem obklopena upíry.
„Když Rae zmizel byl doma poplach. Byl nejstarším synem a tudíž i dědicem panství. Já měl do té doby bezstarostné a klidné dětství, žádné povinnosti v dohledu.
Teď se vše změnilo. Rae hledali týden a nic. Potom vše utichlo jen matka truchlila a já se začal připravovat na Raeovo místo. Když mi bylo 20, to jest stejně jako Raeovi když zmizel, vracel jsem se v noci domů z flámu ve vedlejším městě. V lese najednou kůň začal ržát, zastavil a nechtěl z místa. Seskočil jsem ve snaze ho uklidnit. Během okamžiku u mne stál chlap v kápi a dlouhém plášti. První co mne na mě upoutalo byly oči. Rudě žhnuly.“ Doufám, že jsi se rozloučil s rodinou?“ řekl klidným hlasem. “Proč?“ Nechápal jsem.
„Už nikdy je neuvidíš.“ zachechtal se. „Proč bych neměl!“ stále jsem nechápal. „Protože teď půjdeš se mnou!“ rozkázal tónem který nedovolal odpor. Dojeli jsme k hradu ukrytému v lesích a on mne odvedl dovnitř. Než jsem se stačil rozkoukat chytil mne do ocelového sevření a zakousl se mi do hrdla. Cítil jsem prudkou bolest a žár v okamžiku kdy mne pustil. Ležel jsem v bolestech tři dny a poté ke mně přišel a s úšklebkem mi řekl co jsem. Jmenoval se Iain a jak jsem zjistil je on a jeho garda nejstarší rod upírů v této zemi. Ostrovy jsou něco jako jejich država. Představují tu zákon. Haha to je docela diskutabilní, spíš bych řekl, že představují svrchovanou moc. Strávil jsem u nich cca půl roku a jediné co se mi povedlo zjistit ohledně důvodu proč mne přeměnil, většinou to nedělal, byla nějaká stará legenda, proroctví. Chtěl zabránit jejímu naplnění. Jak už Rae řekl, mám toulavé boty a tak jsem když se naskytla příležitost, tak jsem zmizel. Už během pobytu na hradě jsem zjistil, že mám určitý dar. Mohu manipulovat s tužbami lidí i upírů, mohu jim vnutit svou vůli. Donutit je milovat, nenávidět, plakat, smát se prostě ovlivnit jejich „duševní „ pochody. Nepochlubil jsem se se svou schopností a tak mne nehledali. Toulal jsem se po ostrovech a zjišťoval kam až má moc sahá. Po pár desítkách let jsem se naučil ji celkem slušně ovládat a tak se můj „život“ stal docela příjemným. Tedy až na tu samotu. V té době jsem začal zjišťovat vše co jsem mohl o tom proroctví co děsí Iaina. Moc toho není, protože většina z těch co něco ví je u něj. Ale i tak se jsem zjistil pár útržků.
Jednoho dne jsem zjistil, že na „mém“ území je skupinka upírů. Chtěl jsem zjistit kdo to je a plně se spolehl na své schopnosti. Když jsem zjistil, že dva z nich jdou po mé stopě rozhodl jsem se setkat se s nimi. Mohl jsem svůj dar použít jen když dotyčné vidím. Dnes díky Viv umím to samé i na dálku. Neuvěříš jaký byl můj šok když jsem v jednom z nich poznal Rae. Vyprávěl mi svůj příběh a já mám čím dál větší podezření, že to byl Iain kdo nechtěně přeměnil Rae. Když jsem se vzpamatoval přidal jsem se k jeho „rodině“ a splnil podmínku, nelovit lidi. To byl celkem nezvyk po 200 letech bez diety. Je s nimi fajn, ale občas rád zmizím a toulám se po světě. Díky tomu se mi daří dodávat dílky do skládačky zvané proroctví! Ještě jich, ale dost chybí. A tím vlastně můj příběh končí, pro teď. Jak řekl Rae ty jsi změnila mnohé. Stejně jako Mattův, Raeův tak i můj dar na tebe nepůsobí. Jsi nějakým způsobem imunní.“ skončil a vrátil se pohledem zpět do přítomnosti.
„Děkuji“ řekla jsem a otočila se k tátovi.
„Takže ty máš dar? Proč jsi mi to neřekl? A kdo ještě?“ sypaly se ze mne otázky.

16.Tom a táta
„Jas, nějak nebyl čas, ale ano mám schopnost nad rámec „normálu“.Ale nejsem zdaleka jediný. Já umím předvídat, není to úplný pohled do budoucnosti jen tušení co, jak dopadne, nebo co kdo udělá či co se bude dít. Viv umí vycítit dar u člověka a u upíra pozná přesně co jeho dar dokáže, má-li nějaký. Pozná či vidí nazývej to jak chceš, rozsah jeho schopností i míru jeho obratnosti svůj talent ovládat. Rae jak už víš umí číst myšlenky a manipulovat s nimi, vymazat, předělat…

Charlotta a Nath jsou takovou naší silou ovládají živly Lola vítr a vodu a Nath zemi a kov. Tom je zas silnější než všichni upíři které na svých cestách potkal a Nick ten manipuluje s pocity a duševní rovnováhou jak upírů tak i ostatních živých tvorů planety tj. i lidí a nejen jich.“ vysvětloval táta. „Jak vidíš propojení krve se promítá i do schopností. Jsou si u sourozenců podobné.“
„WOW tak to je tedy něco! Viv a co já, cítíš něco?“ nadšeně jsem se ptala.
„Ano , ale je to jiné než co cítím normálně. Je to velmi silné, nejsem si jistá co to má znamenat.“
odpověděla mi se zamyšlenou tváří. Jaj, nebudeme do to tedy raději šťourat.
„Tome?“ podívala jsem se na něj. Byl jediný kdo krom táty kdo zatím mlčel.
Kývl.
„Jak už víš jsem s touhle rodinkou jen o chvilku déle než Nick“ začal a rozhlédl se okolo sebe s láskou v očích “ a tak nic nového ti nepovím. Můj život před proměnou si nepamatuji, jen pár záblesků. Toulám se po světě už stejně dlouho jako Vivian. Když jsem měl dost samoty a lovu zkusil jsem žít mezi lidmi a to mne nutilo změnit způsob stravování. Mělo to i vedlejší efekt, mé oči zezlátli a já mohl ven aniž bych se bál přemíry pozornosti. Jednou když jsem měl dost pevniny a rozhodl se přes ostrovy podívat domů jsem v přístavu jsem potkal Viv a ta mne představila rodině. Chtěl jsem s nimi jen přes kanál. Jen co jsem, ale uviděl Charlottu věděl jsem, že ji opustím pouze za předpokladu, že si to sama bude přát. Měl jsem velké štěstí, že ona nic takového nechtěla a našla ve mně stejné zalíbení jako já v ní. Jediná „cena“ kterou jsem měl zaplatit za její lásku, bylo zříci se lidské krve a samoty. Nic co by mi příliš chybělo. Získal jsem mnohem víc! Lásku a rodinu.“ podíval se zamilovaně na Lolu . „Jak víš můj dar není nic zvláštního, ale v kombinaci s Rae a ostatními je dost účinný. Překvapilo mne jak lehce mne přijali a co víc, že opravdu byli a jsou rodina se vším všudy. Hádky, škádlení , ale hlavně láska, důvěra a soudržnost. Věci které jsem dlouhá staletí neměl a jestli vůbec kdy? Mé zkušenosti nomáda se hodili vždy když jsme měnili působiště a já si tak připadal plnohodnotným členem rodiny. Když se objevil Matthew byl jsem neskonale šťastný, protože být jediný zamilovaný muž není nic moc, zvláště je-li dlouho stav je 4:2. Když jeden umí číst myšlenky, druhý tě může přinutit je vyjadřovat v tu nejnevhodnější chvíli a třetí je vtipálek tak si jistě dokážeš představit co to obnášelo. No a teď je to prima protože už jsme tři.“ zakřenil se a koukl na Rae.
„Jas…“
„Ano?“
„Myslím, že by jsi měla něco sníst.“ staral se zas Rae.
Do teď jsem hlad neměla a také jsem to řekla, jenže jen co dozněla má slova mi hlasitě zakručelo v břiše. To spustilo salvu smíchu.
„Fajn jde se jíst.“ zvedl mne a odnášel do kuchyně.
Jen co jsme osaměli přitiskla jsem se blíž. V kuchyni mne postavil na zem a chtěl se otočit aby mi z lednice přichystal něco k jídlu. Nechala jsem své ruce za jeho krkem a tím ho donutila sklonit obličej k mému. Jakmile se naše rty dostaly blízko k sobě spojily se ve vášnivém polibku. Naše jazyky tančily dávný tanec vášně a touhy. Opustil má ústa jen na okamžik nutný k mému nádechu a náš polibek pokračoval. Jeho ruce putovaly po mých bocích vzhůru a mé nohy se obtočily kolem jeho boků. Po pár minutách se odtáhl, hluboce jsem dýchala a horko se mi rozlévalo z klína do celého těla.
„Hvězdičko musíš se najíst!“ šeptal a snažil se dostat z mého dosahu. Sedla jsem si, pozorovala jak kouzlí mé oblíbené sendviče s kuřecím masem a rajčaty a uvažovala co to se mnou bylo. Jako bych to nebyla já při tom polibku. Najedla jsem se a vraceli k rodině. Už jsem šla po svých a Rae hlídal naše doteky, jako by se něčeho bál ?
„Že vám to trvalo !“ rýpl s úsměvem Matt.
„Tak co i já mám vyprávět?“ koukl na mne a já zuřivě přikyvovala.
„Dobrá tedy tak se někam usaďte a já začnu, ale vezmu to rychle většinu toho už znáš.“ řekl a čekal.
Zalezli jsme zas do „mého“ ušáku a já zabalená do dek se usadila v Raeově klíně a tulila se k jeho široké hrudi. „Můžeš začít!!“ hlásila jsem.
„ Můj lidský život znáš z vyprávění Lili a tak začnu tím co způsobilo náš rozchod. Pár týdnů po tom co mi Lili řekla , že je těhotná mi volali, že musím domů. Odjel jsem a teprve tady se dozvěděl, že můj bratr je už týden nezvěstný. Otec zemřel když jsme byli malý a tak jsem teď byl po strýci, který neměl potomky, posledním z rodu a tudíž dědicem. Zůstal jsem a týden po mém příjezdu našli bratrovo tělo v řece. Hledal jsem řešení své situace, nechtělo se mi tu zůstat a pomalu přebírat panství a zajistit pokračování rodu jak řekl strýc. Nikdo netušil, že někde na mne čeká žena a miminko které se nám má narodit. Než jsem stačil najít řešení stalo se pár událostí které jak už víš změnili můj život od základu. Jel jsem na obhlídku lesa a dostal se do míst kam se moc nechodí. Než jsem ho stačil zaregistrovat, stál u mého auta muž v plášti. Vystoupil jsem a on mne chytil v pevném stisku a já ucítil ostré zuby na svém krku, jeho stisk trval jen chvilku a potom zmizel. Měl jsem pocit že hořím.
Byl tam celé dva dny co trvala mé přeměna. Když jsem se probral řekl mi, že toto bylo jediné řešení a zmizel. Toť vše, nevím co tím myslel, řešení čeho? Za den mě našla Viv seděl jsem celou tu dobu na jednom místě a nechápal vůbec nic. Cítil jsem jen, že už to nejsem já jako dřív. Viv mne vzala sebou a tím na sebe vzala i riziko kterém jsem jako novorozený představoval. Vysvětlila mi vše co jsem měl vědět. Jenže mě krev nevoní, žádná a lidská je ještě horší než zvířecí. Jako člověk jsem omdléval při pohledu i na jedinou kapku krve i z jejího pachu. Tohle jsme v tu chvíli s Viv netušili. Dnes už jsem si zvykl , ale i tak chodím na lov méně než ostatní. Musel jsem nějak vyřešit tebe a Lili a jediné schůdné řešení byl rozvod. Vrátit k vám jsem se nemohl a posléze ani nechtěl“ pohlédl s láskou na Viv, která si během jeho vyprávění přesedla k němu.
„Vím, že mne tvá matka milovala a věř , že i já ji a nejvíc mne rmoutilo nevidět tě vyrůstat. Lili mi sice posílala fotky a když jsi povyrostla tak mi přibyli naše telefonáty, ale to milujícímu otci nestačí.
Nemohl jsem tě k sobě vzít dřív , těžko bych vysvětloval, že nestárnu já ani má rodina. A tak jediný způsob jak získat nějaký ten rok tvé přítomnosti bylo vydržet až dospěješ. Tvá matka je velmi rozumná žena a tak naše vztahy jsou přátelské. Díky tomu nebyl problém domluvit se abys poslední ročníky školy dostudovala u mne. Ani netušíš jak moc jsem toužil po tom mít tě u sebe.“ skončil, zvedl se a přišel ke mně. Políbil mne do vlasů a pohladil.
“Jsi tátova holka, viď?“ usmál se
„Ano jsem!“ podívala jsem se na něj v pohledu všechnu lásku kterou k němu cítím.
„No a máme po vyprávění.“ konstatoval Nath.
„Neboj až to zažije tak ona si něco najde!“ podotkl Nick. Teď jsem to byla já kdo se stával terčem jejich vtípků.
“Najdu, třebas: Kdo mi udělá večeři?“ zeptala jsem se
„Rae ! Kdo jiný umí v téhle rodině vařit?“ to byla Lola.
„Viv a já taky „ kontroval táta.
„Tedy tady je kuchařů!“ rýpla jsem si „ a člověk by tu umřel hlady!!“
„Pomůžeš mi?“ šeptl mi Rae. Otočila jsem se a kývla. Zvedla jsem se a šli.
„Jen se tam zas nezapomeňte. Jo a Rae jíst má Mína a né ty!!!“ volal za námi se smíchem Nick. Rea jen zavrčel. Ten zvuk měl na mne zvláštní účinek. Po zádech mi přeběhl mráz a podivné mrazení se usídlilo v podbřišku.
„Kolik je?“ zeptala jsem se když jsme byli sami.
„Osm. Proč?“
„Jen tak. Víš teď mi čas utíká nějak rychle.“
„Neboj za týden začíná škola a ta ti to zpomalí!“ sdělil mi .
Asi má pravdu. Nová škola, nový spolužáci , ještě, že v tom nebudu sama. Lola i Nath jdou se mnou.
„Co budeš dělat ty?“ došlo mi,že to vlastně nevím.
„To co do teď . Jsem Mattův správce a tak mám pořád co dělat.“ Wow to jsem netušila.
„Na!“ podával mi talíř s rosbeefem a čerstvou zeleninou.
No ještě týden volna to bych mohla stihnout nakouknout do polic co skrývá za poklady knihovna.

17.Co je to za legendu?
Těch pár dní do začátku školy uběhlo rychle. Strávila jsem je ve většině s Raem. Musel párkrát pracovně zmizet, ale když to šlo vzal mne sebou. Vztah s Nickym byl teď mnohem lepší i horší zároveň. Věčně si ze mě utahoval , ale bylo vidět, že nám naši lásku přeje.
Jsem zvědavá kdy bude chtít zvednout kotvy. I když pojem času u nich je jiný. Takže jeho brzy může klidně znamenat za 10 let. Nath je už zas jako dřív jen nesmí přijít do styku s Nickem to jsou pak na zabití. Jejich vtípky totiž odnáším já a Rae. Lola viditelně pookřála. Teď ještě víc sršela energií. Nebo taková byla vždy jen se mnou se musela krotit. Jen s Tomem a Viv se vztahy viditelně neměnily, jen jakoby nabyly na pevnosti. Dva dny před nástupem do školy přinesl Matt školní uniformy. Brrrrr nikdy jsem nic příšernějšího neviděla. Tedy střih i barvy by šly, ale ten materiál. Děs!!! Co dělala Lola když je uviděla? Nechtějte vidět, byla jak tajfun. Do rána ušila pro nás tři nové, úplně stejné jen materiál byl její. Myslím, že kapku upravila i střih protože mi ta její sedla, na rozdíl od té původní.
„Vstávat ospalče!“ budil mně Rae, který teď v mém pokoji trávil většinu nocí tím, že mne pozoroval když jsem spala. Veškeré mé pokusy o sblížení jiné než jen opatrný polibek, totiž ignoroval. Prý jsem na to ještě mladá!!!!! Hahaha vždyť Viv měla v mém věku už dítě.

Dnes je poslední den volna. Většina osazenstva se vypravila na lov. Jen táta zůstal a Rae chtěl také, ale jeho téměř černé oči prozrazovaly, že by měl jít také. Musí jít! Já mám totiž v plánu se porozhlédnout po knihovně. Do teď nějak nebyl čas. Povedlo se, ukecala jsem ho, že mi tu s tátou bude dobře. Táta je stejně ve většině zalezlý v pracovně a tak mám klid. Po dvou hodinách hledání jsem v oddíle s „nejnovějšími“ knihami ( nejmladší výtisk byl starý 20 let) našla útlou knížečku o místním folklóru.
Nic moc, ale alespoň nějaký začátek. Když to bude zajímavé tak prohledám i ostatní regály pečlivěji. Sedla jsem si do křesla a pročítala obsah. Moc tam toho nebylo, ale přeci jen jsem našla zmínku o Paní vlků. Štěstí mne neopustilo a byla tam i ona pověst sice jen velmi kratinká verze, ale je to stopa.
Za dávných časů kdy lidé věřili v skřítky, víly, čarodějky a jiné kouzelné tvory žila na hradě Dunravenu dívka jménem Eleein. Sličná a spanilá byla. Hodná a soucitná k lidu. I zamilovala se láskou tak horoucí, že i žár slunce by pobledl, do chlapce sousedního rodu. I on její lásku opětoval a položil by život svůj za její. Ovšem otci nebyl hoch po chuti. Byl druhým synem a tudíž bez dědického práva na titul i majetek. Chtěl svou jedinou dceru provdat bohatě ač sám měl bohatství dost. Nebral zřetel na city dívčiny a zaslíbil ji bohatému nápadníkovi. Eleein ho odmítla a v den svatby utekla. Běžela za svou láskou. Wolf byl mladík čistého srdce a počestných mravů. Nemohl by žít s Eleein v hanbě a hříchu a proto šel za jejím otcem žádat o ní. Ne o věno, ale jen a jen o ní.
Hradní pán se zlobil, ale zároveň ho sžírala bolest po dceři. Věděl, že jediná možnost jak se oné bolesti zbavil je dovolit aby si vzala toho jež miluje. Neboť pro ostatní na ní ležela hanba a tak by ji už nemohl provdat, svolil. Eleein byla šťastná a když se jim po roce narodila dcera jejich láska jako by ještě vzrostla. Dávno zapomněla na slib který učinil odmítnutý ženich, že si pro ni přijde a ona potom bude jeho. Bohužel každý máme jen vymezený čas pro štěstí a tak když byla nejšťastnější objevil se stín. Jedné noci se rozrazily dveře jejich komnaty ve věži. Ve dveřích stál odmítnutý nápadník a jeho oči rudě žhnuly. Zlověstně se chechtal.
„Přišel jsem si pro tebe má Eleein“ řekl. Wolf vyskočil z postele a postavil se před svou ženu.
„Nemáš na ni žádného práva!“ řekl „Odejdi!!“
„Kdo jsi že si dovoluješ mě okřikovat ?“
„Já jsem její muž po právu i srdcem!!“
„Ty ?!! hahaha“ zachechtal se a odhodil ho na zeď vedle postele jako loutku. Wolfram se zhroutil a pomalu z něj unikal život. Eleein vstala.
„Stůj ty zvíře!“ řekla pevným hlasem a oči upírala na vetřelce beze strachu. Zastavil se.
„Nikdy nebudu tvá ! Má láska mne chránila, chrání a chránit nepřestane co budu žít. Žádná zrůda jakou jsi na mne nemá práva. Nebudeš mít nade mnou moc. Tak jako nad nikým kdo věří v čistou a horoucí lásku. Má láska má sílu ohně v kterém shoříš ty a všichni ti podobní!!“
Zasmál se a přistoupil k ní blíž. Už stál u pelesti. On v černé haleně a kalhotách, ona jen v bílém nočním rouchu jak o svatební noci.
„Nemáš úniku Eleein. Už teď jsi má! A budeš jí na věky!“ řekl a natáhl k ní ruku. V tom se ozvalo varovné zavrčení. A na místě kam dopadlo tělo jejího muže stál ve světle měsíce mohutný černý vlk rozhodnutý bránit svou paní. Než mohl muž cokoli udělat vlk na něj skočil. Silou se mu vyrovnal či ji dokonce předčil. Během chvíle ležel vetřelec s rozdrásaným hrdlem na podlaze a vlk s mordou od krve mu stál vítězně na hrudi. Tu k nim přistoupila i ona. Pohladila zvíře po hedvábném kožichu a potom se dotkla i muže ležícího pod ním. Když se její ruka dotkla jeho holé kůže začal vetřelec nesmírně úpět a jeho tělo se měnilo v prach. Od té doby již nikdo neviděl manžela paní Eleein a ona sama jen málokdy opouštěla svou komnatu bez vlka které jí byl stála věrně po boku.

WOW tak to lecos vysvětluje. Pokoj, sen , ale proč já? Ano mé druhé jméno je Eleein, ale to se rozhodla dát mi mamka a ta o téhle pověsti neměla nejmenší tušení. Ani táta neví, že mám druhé jméno, nikdy ho nepoužívám. I když teď už to asi ví, když vyřizoval papíry ohledně školy. Musí znát tu pověst i ten obraz proto ta reakce na silvestra! Hm pokusím se zjistit co je na té legendě pravdy. Musí tu jistě někde být kronika rodu a tam by něco mohlo být. Tady toho vážně víc není nehledě na to, že to je jen komerční knížečka. Uklidila jsem ji do knihovny a šla si taky něco „ulovit“ do kuchyně. Udělala jsem si kuře s nudlemi a snědla ten skvělý citrónový koláč od Viv. Nacpala jsem se k prasknutí a chce se mi spát. Sedla jsem se k telce a za chvilku usnula. Cítím jak mne někdo pokládá! Otevřu oči a dívám se rovnou do jiskřivých panenek barvy zlata. Rae!!
„Usnula jsi u televize a tak jsem tě odnesl do tvé postele.“ vysvětloval.
„Aha tak si lehni ke mně a dobrou noc.“ políbila jsem ho rozespale a znovu usnula tentokrát však v jeho objetí

18.Škola

A máme tu školu. Krásná, impozantní budova s třemi trakty. Připadám si tak o století zpět. I když to by byla pouze dívčí či chlapecká a né jako teď namíchaná. Formality máme za sebou a teď už jen najít učebny. Naštěstí mám sama jen jeden předmět. Super!!! Lola i Nath samozřejmě přitahovali pozornost . Co jsem čekala? Že to tady bude jiné? Ha ha. Už během prvních dvou hodin stačila Lola nakrknout Marlen. Nej holku školy. Chtěla Lolu uvést do nějakého dívčího klubu a ona odmítla. Že prý to není pro ni. Snoby bytostně nesnáší, má na ně alergii. Dodala vážným tónem. Prostě Lola.
Kluci z ní byli hotový a holky žárlily. U Natha to bylo podobné jen kluci asi nežárlili tolik.Já byla jen nezajímavý doplněk. I když některé slečny i hoši si nejspíš mysleli, že bych mohla funguvat jako přestupní stanice aby se dostali k sourozencům. To nebyl dobrý nápad. Obzvlášť Nath to neocenil. První týden utekl a já se těšila na víkend . Učiva bylo dost, ale stíhala jsem a tak mi toho moc nezbývalo.Rae byl dva dny pryč a já byla jak na trní. Lola se mi smála, že bloumám po hradě jak pes co hledá pána. Haha moc vtipné chtěla bych vidět ji. Ona je nesvá už za těch pár hodin ve škole. Už je zpět!! Vrhla jsem se mu kolem krku a šťastně vdechovala jeho vůni.
Dva dny volna utekli a na nás zas čekala škola.
Dorazili jsme ke škole a na parkovišti byl větší mumraj než minulý týden. Aha tenhle Hummer tu minulé dny nebyl. No co fůra žáků ještě chybělo, užívali si hory déle.
Hlouček se rozestoupil a z něj vyšla partička kluků vedená vysokým, urostlým klukem s delšími vlasy a ostře zelenýma očima. Které upřel na mne a mé sourozence.
„Heleďme nové maso!!“ ušklíbl se.
„Heleďme staré maso!!“ prohodil vzápětí Nath a vzal mě i Lolu kolem pasu a odcházel ke škole. Docela zajímavý pohled. On a z každé strany si vede holku :), Rae by se utlouk smíchy kdyby slyšel myšlenky lidí okolo, napadlo mne. Jasně Lola je kráska, ale já jim to lehce kazím.
Hned první hodinu – anglické dějiny, jsem s oběma. Sedím sice sama, ale to neva. Teda do teď. Vešli jsme do třídy a Lola s Nathem si sedli k sobě a já před ně. Vyndám si věci na stůl a …………
„Tedááááá, takový štěstí!!“ slyším ten hlas co pronesl ráno hloupou poznámku. Zvednu hlavu a proč? Vedle mne se usazuje kluk se zelenýma očima.
„Ahoj já jsem Rol, teda Roland.“ podával mi ruku.
„Jasmína, těší mne „ přijala jsem ruku a snažila se chovat slušně. Chtěla jsem ruku stáhnout zpět, ale držel mě.
„Ale no tak krásko. To mi ani neřekneš kdo jsou oni?“ kývl hlavou k Nahtovi a Lole.
„Charlotta a Jonathan moji sourozenci a pust mne, prosím!“ odpověděla jsem naštvaně. Zaslechla jsem jak Nath tiše zavrčel.“Klid bráško.“ šeptla jsem tak potichu aby to slyšeli jen oni. Naštěstí právě vešel učitel a tak jsme museli dávat pozor. Hodina byla celkem zajímavá – kvůli látce, přítomnost Rola ji každopádně kazila. Nějak mne začala historie bavit. Možná protože většina mé rodiny ji prožila.Další dvě hodiny byly v klidu. V jedné sedím s Lolou a v druhé s Nathem. Ale poslední hodinu před obědem mě čekalo nemilé překvapení. Sedla jsem si do „své“ lavice a když už byla třída skoro plná a u mne stále byla tři volná místa začala jsem se těšit , že prázdná i zůstanou. Chyba!! Na poslední chvíli vpadli do třídy oni, tři kluci z rána.
„Ále takže zas mi budeš dělat společnost krásko!“ usmál se Rol.
„Nic co by mě těšilo.“ odtušila jsem. Lolo pomóc!!!!
„No tak nebuď zlá. Taková se tu hned tak nenajde i když tvoje sestřička taky stojí za hřích.“ povídal se smíchem a usazoval se v lavici vedle mne zatím co druzí dva si sedali za nás.Ještě, že je matika a ta mi jde téměř sama. Profesor byl tak zabrán do učiva, že vůbec nevnímal Rola jak se se mnou snaží flirtovat. Ignorovat, ignorovat říkala jsem si.
„Krásko! Já jsem tady a né před tabulí!“ ozval se zas, ale tentokrát mi dal prst pod bradu a snažil se mi otočit hlavu k sobě. Udělala jsem to s naštvaným pohledem.
„Ale no tak krásko, nezlob se na mě. I když i ten vztek ti moc sluší. Jó abych nezapomněl“ otočil se dozadu „ tohle je Eaton a to Robert můj brácha a bratránek. Pánové a tahle kráska je Jasmína. Jméno jak pro princeznu. Čí vlastně jsi krásko?“
„Mackinnon“ odsekla jsem,.
„Páni vždy jsem si myslel, že ten starouš nikoho nemá!“ houknul Rol.
„Měl mého otce!“ byla jsem byla vážně naštvaná.
„Hele to je ten co zdrhnoul do ameriky, né!?“ rozumoval Eaton.
Už jsem měla plné zuby těhle pak. Nemohla jsem se dočkat zvonění.
„Krásko, víš, že tu za měsíc máme velkou slávu?“
Nechápavě jsem se na něj koukla.
„Takže ne, budem mít velký ples k výročí založení školy. Co takhle jít spolu?!“
„Cože? Tak to zapomeň nikam nejdu a s tebou už vůbec!“
„Ale krásko nenech se prosit. Nechám ti čas a za týden se zeptám zas!“ Mrkl na mne, na tváři samolibý úsměv.
Zazvonilo. Vysvobození. Lola a Nathan už na mne čekali před třídou.

“Oběd?“ zeptala se Lola.

„Jo mám hlad.“ Vešli jsme do jídelny a já zjistila, že dnes jediné poživatelné jídlo je fish end chips. Anglická klasika.
Ještě jedna hodina a už se vrátím za Rae. Začala jsem se usmívat když jsem si na něj vzpomněla.
Přírodní vědy, dnes nás rozdělili do dvojic a protože jsem zbyla chtěla jsem jít ke svým sourozencům v tom vpadl s omluvou do třídy Eaton. Zas jeden z těch….Nakonec, ale nebyl tak hrozný. Choval se slušně a na rozdíl od svého bratra ( byli dvojčata, ale až na ty oči si moc podobný nebyli) mi říkal jménem. Hodina skončila a já ještě přemýšlela o tom co jsem se dozvěděla. McNab, to je ten druhý hrad hned za lesem. Takže také „hradní“ páni. Došli jsme k našemu jeepu a chtěli odjet.
„Hej krásko! Nechceš svést?“ ozvalo se za námi.
„Ne, nechci mám svůj odvoz!“ ani jsem se neotočila.
„To myslíš tu plechovku?“
Tak to ne, už toho mám dost!!
„Ty máš jistě něco lepšího, viď!!“ otočila jsem se vztekle.
„Možná!“ uculil se a kývl k H3.
„To myslíš tohle?!“ odtušila jsem „ To nám stojí v garáži taky, ale jeepu se na cestách tady nemůže rovnat ani pohodlím. A to nepočítám s tím co má pod kapotou. S tím se dá něco dělat a ne jako s tou tvou hračkou na balení husiček.!!!“
Lola už otevřela dveře a Nath si sedl za volant. Nasedla jsem dozadu k Lole a zabouchla dveře . Jeho vyjevený obličej zmizel. Doufám, že ho to brzy přejde. Cestou domů jsem oba požádala aby se o Rolandovi před Raem zbytečně nezmiňovali.
„Klid sestřičko, toho usměrním sám, k tomu nebude Rae zapotřebí!“ pochechtával se Nath a já se děsila na co myslí.
Doma jsem vyskočila z auta Raeovi přímo do náruče. Čekal na nás.
„Chyběla jsi mi hvězdičko.“ zašeptal mezi polibky.
„Ty mě víc“ vážně ho miluju.
A tak probíhaly dny klidným tempem až….
Seděli jsme večer v obýváku a povídali si, četli nebo koukali na televizi, jak kdo.
„Slyšela jsem, že škola pořádá nějakou akci k výročí?“ řekla najednou Viv.
„Jo ples!“ chytla se toho hned nadšeně Lola. Už jsme se o tom bavily a já byla proti.
„Viv já si myslím, že to není povinné!“ snažila jsem se zachránit situaci.
„No myslím, že je Míno“ ozval se táta ode dveří. Otočila jsem se k němu připravena nesouhlasit. Držel v ruce nějakou kartičku . Čekala jsem co budu dál.
„Tohle je pozvánka na ples pro celou naší rodinu. Ples se koná za tři týdny.“ informoval nás.
„Tati já……..“ nenechal mne domluvit
„Ne Jas jdeme všichni.“
„Super jdeme vymýšlet šaty“ rozzářila se Lola „ neboj Jas nemusíš mít strach , vymyslím ti něco sexy.“
„Opovaž se !!!!!!“ křikla jsem na ni a chtěla odejít. Nepovedlo se . Rae mě chytil okolo pasu a políbil zezadu na krk. Trik kterému neodolám, nikdy.
„Proč se tak bráníš?“ zeptal se šeptem. “Já ……….neumím tancovat.“ hlesla jsem celá rudá. Rozesmál se.
„Tak co bando“ otočil se na zbytek rodiny „ naučíme jí to?“
„To nebude problém“ usmál se Nick, „ co začít hned?“
„Hned?!“ vyjekla jsem.
„Není důvod jakkoli to odkládat“ přidal se Nath.
A tak začaly mé taneční lekce. Nebylo to zas tak zlé a když mne vedl Rae šlo mi to přímo skvěle. Dny utíkaly a jak řekl Nath zklidnit Rola alespoň k hodinách které jsme měli všichni společně nebyl problém, horší to bylo když jsem byla sama. Dařilo se mi to utajit před Raem. Bála jsem se, že kdyby to zjistil mohl by provést nějakou nepředloženost. Rol se ještě tak milionkrát zeptal jestli s ním půjdu na ples. Nějak se mi nechtělo říkat, že jsem změnila názor a jdu , tak jsem to nechala u mé první odpovědi. Nikam nejdu, tečka!
Nevím co na něm je, ale holky na škole se rozdělily na dva tábory. Jeden se snaží uhnat Natha a druhý zas Rolanda a oba nenávidí mne. Mezitím je malinkatá skupinka já, Nath a Lola a asi ještě jedna dívka Julie. Jakoby sem ani nepatřila.
Večer plesu se blížil, své šaty jsem neviděla, ale podařilo se mi Lolu ukecat na něco klasického. Dost jí do toho mluvil Nicky tak jsem zvědavá. Den před tou slávou byl Rol dost nepříjemný. Už pochopil, že s ním nikam nejdu. Eaton mi prozradil, že se už před 14 dny se domluvil s Marlen. Ti dva se k sobě dokonale hodí.

19.Ples

Lola ke mně vtrhla okolo čtvrté a vyhodila Rae. Přinesla ohromný pytel se šaty a kufřík s kosmetikou. Nejprve mě vykázala do koupelny a pak se dala do práce. Líčení a úprava účesu byla čistě její věc nic jsem nezmohla jakoukoli poznámkou. Jediné o co si řekla byl Raeův hřebínek.
Nevím co vše dělala, ale když skončila, otevřela pytel a přede mnou se objevily nejkrásnější šaty co jsem kdy viděla. Barvu měly jako podvečerního nebe. Tmavě modré, ale beze stopy černé. Korzetový živůtek ze saténu mi opravdu , opravdu dost zdůraznil dekolt a dlouhá sukně skvěle seděla a dojem doplňovala dík spodničce s obručemi. Vzadu jsem ji měla složenou do motýlího skladu přecházejícího do krátké vlečky. Zdobené byly jen stříbrnými kamínky které jakoby se sypaly z horního lemu korzetu až dolů na spodní lem sukně kde se sbíraly do silnějšího pruhu. Když mi otevřela dveře skříně tak mi zrcadlo ukázalo obraz který mne ohromil. Oněměla jsem úžasem. To jsem já?? Vlasy sčesané do hladkého uzlu zdobeného jen složitě překládanými prameny vlasů a vše spojené hřebenem který dokonale ladil s šaty. Nalíčená jsem byla jen lehce. Oči jejichž tvar byl zvýrazněn jen černou linkou a modrostříbrnými třpytkami a na rtech jen růžový lesk.
Ta žena která se objevila v odrazu zrcadla byla úchvatná.
„Díky Lolo! Já ………“ koktala jsem když se mi podařilo trochu vzpamatovat stále jsem ještě hledala slova.
„Pro tebe cokoli!“ zachichotala se , „ a teď pokud mne omluvíš tak se také připravím. Jen nezapomeň na boty!“ připomněla a byla fuč.
Já pořád koukala na to co dokázala. Dnes se jí povedlo udělat z kačátka labuť. Z tranzu mne vytrhlo až zazvonění !!! byl to mobil. „Halo!“ zvedla jsem ho „Halooooo!“ až teď mi došlo že to nebyla melodie zvonění ,ale alarm budíku. Lola mi ho nařídila abych přišla včas dolů. Obula jsem modré střevíčky s mnohem vyšším podpatkem než na jaký jsem zvyklá. Asi tak o 100% !! Šla jsem opatrně dolů ze schodů. U paty schodiště na mne čekal Rae a šok. Byl v černém smokingu a sněhobílé košili neodolatelný. Vše doplňoval pas, motýlek a kapesníček v barvě mých šatů. Došla jsem k němu.

„Ach !!! Hvězdičko“ vydechl překvapeně, „ vždy si nádherná, ale teď tvůj půvab zastíní i slunce. Jsi vílou z mých snů!!“
„Zas přeháníš, ale teď se ti krásou trochu blížím.“ usmála jsem se.
„Smím?“ podal mi ruku a nabídl rámě. Zavěsila jsem se a nechala vést. V hale už byli všichni. Stála jsem s Raem na podestě a dívala se na šest nejkrásnějších a nejdokonalejších „lidí“ co znám. Pohled který vyrážel dech. Lola měla rudé šaty bez ramínek, Její štíhlé tělo obepínala látka velmi těsně až ke kolenům kde se sukně rozšířila a vzadu přešla ve vlečku jejíž konec měla zachycený za očko na prostředníčku pravé ruky. Ruce halily rukavičky dosahující nad lokty. Dělala dojem mořské panny v rudě červené. Vlasy vyčesané vysoko a zkadeřené do koketních prstýnků jak tanečnice z Moulin Rouge. Tom po jejím boku také ve smokingu , ale na rozdíl od Rae byl sladěn k Lole takže v červené. Viv mě překvapila nejvíc. Byla v zelené, ale takové jakou má tráva na jaře. Základní a jednoduchý princess střih šatů nebyl téměř poznat pod jakoby pavučinkami vyšívanými v různých barvách žluté, oranžové, černá i blankytně modré to vše dělalo dojem motýlích křídel. Když udělala krok zjistila jsem že i sukně je různě prostříhána a působí velmi svůdně. Její dlouhé rusé vlasy byly hladce spleteny na krk v cop podobný biči. Táta byl stejně jako Tom a Rae sladěn s Viv do zelena. Nick a Nath měli fraky a jediné co měli v barvách žen byl motýlek a kapesníček. Nath červený a Nick modrý jako mé šaty.
„WOW brácha!!! Tak teď bych ti i záviděl kdybych ti ji nepřál! Jas kdyby tě přestal bavit tak já stále čekám.“ Složil mi Nick poklonu, po svém.
„Sluší ti to Jasmíno.“ řekl táta a nespouštěl ze mne oči.
„Jedem !!“ volal Nath.
„Ještě chvilku tohle chce fotku!!“ poskakovala Lola a něco hledala. Fotoaparát ! Co jiného. Blesk zasvítil několikrát než byla spokojená.
„Tak teď už jdem?“ zas Nath a zamířil ke dveří. Rae mi přehodil přes nahá ramena pelerínu a šli jsme. Venku už čekala dvě auta. Tátův rolls pro něj, Viv, Lolu a Toma a nový bentley pro mne a kluky. Jak řekla Viv kdo něco znamená ví kdy přijet a tak jsme před budovou zastavili 15 minut po zahájení. Vystoupili jsme a ač už jsem byla zvyklá , že muži mé rodiny jsou gentlemani za každé situace, dnes jsem si připadala opravdu jak princezna. Vešli jsme do haly velkého sálu kde byla šatna. Rae mi pomohl svléknout a najednou z jeho tváře zmizel úsměv a nahradil ho tvrdý nic neříkající výraz. Otočil se k podestě dvojramenného schodiště kterým se vcházelo do sálu. Tam stál Robert a sledoval nás. Když zaregistroval i můj pohled zle se ušklíbl a odešel dovnitř. Cítila jsem jak Rae vedle mne zaťal ruce v pěst a jemně se třásl.
„Klid Rae, prosím!“ špitla jsem a políbila ho na hranu tváře, výš jsem nedosáhla.
„Pokusím se !“ nepřítomně kývl. Otočila jsem se na Nicka.
„Nevím sestřičko pokusím se“ šeptl a usmál se. Rae mi nabídl rámě a šli jsme. Do sálu jsme opravdu vstupovali za všeobecného zájmu a pozornosti. Polovina lidí koukala a ta druhá se otočila hned jak Viv s tátou sestoupili na první schod. Za nimi sestupovala Charlotta zavěšená do Toma a Natha a nakonec já mezi Raem a Nickym.
Pomalu jsme scházeli z širokého schodiště a já toužila být neviditelná. Tolik očí a ani mě neunikl šepot linoucí se sálem. Nick vedle mne se tiše zasmál , zatím co Rae vrčel a tvářil se ledově.
„Nicky co se děje?“ zasyčela jsem mezi sevřenými rty.
„No když uvážím poznámky které jsou slyšet tak si dokážu představit ta muka co má Rae když slyší i myšlenky. Ty asi nebudou tak cudné jako slova. Jsi dnes opravdu okouzlující a polovina mladíků tiše zapomněla na svůj doprovod a má nemravné myšlenky o tobě a ta druhá je zas věnuje Lole. Viv také není ušetřena, jen věková hranice jejích obdivovatelů je kapičku výš.“ vysvětloval s pobaveným pohledem. Otočila jsem se na Rae akorát když jsme sešli schody.
„Miláčku“ pustila jsem se Nicka a obrátila se přímo na Rae, „ to bude dobré. Miluji tě!“ pohladila jsem ho po ruce. Zamířili jsme k našemu stolu. Za okamžik začala hrát hudba. Rae seděl celou dobu nehnutě a ruce svíral v pěst. Tom vstal a Rae také, galantně se uklonili a.. …jasně jde se tančit. Když dali tolik úsilí abych se to naučila bylo by škoda se nepředvést. Viv a Mattem už také šli k parketu. Rae mě lehce chytil a nepatrně se dotkl mé nahé kůže na zádech. Projel mnou pocit jako by mne zasáhl elektrický proud. Oči se mi rozšířily a srdce rozbušilo. Vypadalo to, že tohle dokázalo Rae odpoutat od myšlenek v sále. Pomalu jsme začali kroužit sálem v rytmu valčíku. Uvolnila jsem se a oddala se hudbě a rukám které mne vedly. Když hudba skončila začala jiná a já pomalu ztrácela pojem o čase a o tanci který se právě tančí.
„Ehm ehm…“ vyrušil mne ze snění známý hlas patřící Rolandovy,“ smím prosit?“
„Jistě „ řekl slušně a klidně Rae, ale jeho pohled mi říkal, že je to jen maska, že by nejraději Rola roztrhl ve dva. Podíval se na mne, usmála jsem se jak nejlépe mi to šlo a on odešel. Věděla jsem, že uslyší každé i nevyřčené slovo a doufala, že se udrží.
„Role“ kývla jsem.
„Krásko jsi přímo k nakousnutí. Jen nechápu proč jsi šla s bratry! Chápal bych kdybys se nastrojila pro nějakého kluka, ale jen tak? Divné! Leda …že…. „ mlel si svou a já ho sotva vnímala, „ …by to vše bylo kvůli mě!!! Jasně nechtěla jsi jít se mnou abych já musel za tebou, to proto jsi dnes tak neodolatelná!“
„Ne!! Jsem tak, protože jsem se chtěla líbit svému příteli !“ řekla jsem naštvaně a přestala tančit. Rae byl v okamžiku u nás.
„Jas, vše v pořádku?“ ptal se mne očima, ale propaloval Rola.
„Ano lásko, chtěla bych si sednout“ snažila jsem se zabránit katastrofě.
„To je on?“ houkl Rol.
„Ano, to jsem já a pro příště nech mou přítelkyni na pokoji. Všude!!“ cedil skrz zuby Rae. Musím říct , že teď bych se ho bála i já, vypadal jako upír , jako hodně naštvaný upír. Táhla jsem ho pryč.
„Rae mohli bychom domů ?“ prosila jsem a dívala se na tančící rodinu. Viv, Matt i Lola s Tomem tančili a Nath s Nickem okouzlovali slečny. Bavili se.
„Jak si přeješ, neboj oni si to užijí i bez nás.“ dořekl když viděl kam se dívám.
„Děkuji.“
Vyvedl mne před budovu.
„Počkáš ? Dojdu pro auto.“
„Ano. Jdi.“ Nechtělo se mi v šatech a podpatcích na namrzlý chodník kde kouskama ležel sníh.
„Jsem tu hned.“ ujistil mne a zmizel.
„Kam utíkáš krásko!“ ozvalo se vedle mne. Bože ten je neodbytný!
„Pryč od tebe!!“ odsekla jsem a dívala se na něj.
Vtom zpoza mraků vyšel měsíc. Měla jsem pocit, že se na okamžik zastavil čas. Dívali jsme se na sebe a já se v jeho zelených očích topila. Měla jsem pocit , že ho znám, že mé tělo po něm bolestně touží, že je tím pravým. Stříbrná koule měsíce se schovala znovu za mrak a já musela zatřepat hlavou abych se zbavila podivných pocitů. Zhluboka jsem dýchala a bála se znovu na Rolanda podívat.
„Jas!!“ slyšela jsem Rae. Právě včas . Rychle jsem nasedla do otevřených dveří a byli jsme pryč.
Doma jsem Rae požádala zda by mi nepomohl z šatů. Přeci jen rozvázat korzet v tomto století už moc žen samo neumí. Vešli jsme do pokoje a já byla už v pořádku jen jeden pocit mne neopouštěl. Touha !! Věděla jsem, že korzet byla výmluva, že jsem dnes chtěla Rae svést. Když mi rozvázal a povolil šněrování otočila jsem se a přitiskla se na jeho hruď, jednou rukou jsem hlídala živůtek před pádem. Políbila jsem ho na krk výš jsem bez podpatků nedosáhla. Jeden , druhý , třetí ….během polibků jsem druhou rukou rozepínala knoflíčky jeho košile. Motýlka a sako už neměl, svlékl si je než mi začal pomáhat. Zachvěl se a sklonil hlavu dolů. Naše ústa se spojila v žhavém polibku tatam byla veškerá opatrnost. Pustila jsem korzet a volnýma rukama mu stáhla košili. Povedlo se. Opřela jsem se nahými ňadry o jeho vypracované tělo.. Cítila jsem horko a vibrace v celém těle. Chvěl se a naše rty se nemohli nasytit polibků. Nemohla jsem myslet na nic než na něj. Naše rty se oddělily a jeho ruce doteď putující po mých zádech se dotkly ženských křivek mého těla. Z hrdla mi unikl sten.

20.Myšlenky a skutečnost

RAE
Je skoro neuvěřitelné jak klidně bere to čím jsme. Dnes je řada na mě. Chce abych vyprávěl, ale co když jí bude něco vadit, co když se potom začne bát? Nepřežil bych kdybych o ni přišel.
Vypadá to, že se bojím zbytečně. Všechny informace do sebe saje jak houba a ani na okamžik nezakolísá. Nebojí se ani trochu. Je zvláštní slyšet ty příběhy znovu a takhle za sebou. Docela překvapující jak mnohým z nás zasáhl Iain do života. Dřív jsem si to neuvědomil. Když o tom tak přemýšlím a porovnám svou vzpomínku, vzpomínku Viv, Nicka a Matta přijde mi že jde o jednoho a totéž upíra . Jenže proč? Proč by to dělal vždyť mezi námi není spojitost. Tedy mezi mnou a Nicky ano, ale jinak? A pak ty útržky proroctví jak Nick říkal. „ …. a jejich láska vzplane žárem slunce pak nastane noc pro toho kdo rozsévá smrt a zmar…..“ Nevím co to znamená. To už povídá Matt? Nějak jsem se zamyslel. Už končí. Vstal a políbil ji. Miluje ji a kdo z nás ne. Je milovaným členem rodiny, jediným zranitelným členem a o to víc se oni všichni bojí.
“Jsi tátova holka, viď?“ usmál se na ni a byl šťastný, že se mohl stát otcem. To je to jediné co mu závidím.
„Ano jsem!“ podívala se na něj s láskou.
„No a máme po vyprávění“ konstatoval Nath.
„Neboj až to zažije tak ona si něco najde!“ podotkl se smíchem Nick. V hlavě mu běžely nápady na co vše se může zeptat a nebyl by to on kdyby se nezaobíral mým a jejím intimním životem a mohl se utlouct smíchy.
“Najdu, třebas: Kdo mi udělá večeři?“ zeptala se
„Rae ! Kdo jiný umí v téhle rodině vařit?“ Lola, vlastně on nikdo nikdy nevařil nebyl důvod.
„Viv a já taky „ odporoval Matt, jasně vždyť Viv měla rodinu ona musí umět vařit, ale Matt? Aha staromládenecké vaření!!
„Teda tady je kuchářů! a člověk by tu umřel hlady!!“ jak je její hlas krásný když je v něm smích.
„Pomůžeš mi?“ šeptl jsem. Otočila se a kývla. Chtěl jsem ji mít chvilku jen pro sebe. Matt už si docela zvykl. Jen v duchu je ještě ostražitý, ale na povrchu dělá dojem smířeného.
„Jen se tam zas nezapomeňte. Jo a Rae jíst má Mína a ne ty!!!“ volal za námi se smíchem Nick. Ha ha a jeho obrázek mě a Míny ve velice choulostivé pozici mě provázel ven.
„Kolik je?“ zeptala se když jsme byli sami.
„Osm. Proč?“ Copak se děje? „Je vážně frustrující ji neslyšet.
„Jen tak. Víš teď mi čas utíká nějak rychle.“ Ach zas jen hloupost a já tu vyšiluju vždyť co by se jí mohlo stát když ji chrání sedm upírů.
„Neboj za týden začíná škola a ta ti to zpomalí!“ snažil jsem se ji rozptýlit.
„Co budeš dělat ty?“ zeptala se nečekaně.
„To co do teď . Jsem Mattův správce a tak mám pořád co dělat.“ Bylo fajn moci dělat to k čemu jsem byl vychován. Moc mě to bavilo. Asi si pro příště najdu něco podobného.
„Na!“ podával jsem jí talíř s rosbeefem a čerstvou zeleninou který jsem mezitím udělal.
Musím na lov, ale nechce se mi od ní. Utěšuje mne ,že tu bude s Mattem a tudíž v pořádku. Má pravdu. Jdu s ostatními. Když jsme se vrátili spala stočená do klubíčka na sedačce a telka hrála. Vzal jsem ji do náruče a opatrně odnášel do její postele. Probrala se až když jsem ji ukládal.
„Usnula jsi u televize a tak jsem tě odnesl do tvé postele.“ vysvětloval jsem když se na mne tázavě dívala.
„Aha tak si lehni ke mně a dobrou noc.“ políbila mne a znovu usnula v mých rukách.
Dnes jedou do školy. Nejraději bych ji tam odvezl sám, ale to my nedovolili. Jsem jak na trní asi jsem fakt ztracený případ jak říkal Nick. Vlastně spolu vycházíme líp než kdykoli předtím. Občas sice jeho myšlenky zabloudí k Jas jinak než k sestře a snad jednou švagrové, ale pak se omlouvá. Vím, ona je vážně nádherná. Začínám mít strach, že Matt měl pravdu. Už teď je z Jasmíny cítit, že jí naše polibky nebudou dlouho stačit . Už několikrát se mne snažila svést, zatím neobratně a o to víc to bylo sexy a zároveň roztomilé. Svými výmluvami, na její mládí také nevydržím věčně. Musím odolat, ale nevím jak to dokázat a nezranit její city.
Už se vrací!! No to snad ne!! Cos čekal hochu? Je krásná a žádoucí to sis myslel, že si toho nikdo krom tebe nevšimne?? Ona nechce abych to věděl? Proč!? Já přece nic nevyvedu a asi bych se měl tvářit, že nic nevím když o to Lola tak moc prosí. Tohle není špatný nápad Nathe. Usmívám se když vidím co vše vymýšlí na nějakého otravu jménem Rol.
Otevřel jsem dveře a měl ji v náruči dřív než jsem u člověka čekal.
„Chyběla jsi mi hvězdičko.“ šeptal jsem jí mezi polibky.
„Ty mě víc“ zazněla její odpověď. Miluji ji víc než cokoli.
Dny utíkaly a jak jsem zjistil Nathovi se povedlo onoho mladíka docela usměrnit. Umí být docela děsivý náš Nath. Myslím, že Jasmíně by se nelíbilo kdyby věděla jak Nath tomu klučíkovi vyhrožoval a doprovázel to velmi bolestivým argumentem. Ona ruka v tenzi dost bolí, ale měl štěstí být tam já asi by neskončil jen se zkroucenou rukou za zády. Mám pocit, že mi Jas cosi tají, ale nevím možná to je jen pocit.
Dnes je klid krom Matta jsme tu všichni on si zas „hraje„ s čísly na burze a jde mu to. Nath a Nicky vymýšlí zas nějaký vtípek a Tom přemýšlí čím udělat Lole radost, ta zas…. , ale … o plese a Míně se na něj nechce, ale Viv ano.
„Slyšela jsem, že škola pořádá nějakou akci k výročí?“ řekla Viv hledala spojence proti Jas.
„Jo ples!“ chytla se toho hned nadšeně Lola nic jiného než tam jít si nepřála.
„Viv já si myslím, že to není povinné!“ zoufala se snažila Jas, nemá šanci jestli chce Viv.
„No myslím, že je Míno“ ozvalo se ode dveří. Stál tam Matt a prohlížel si oficiální pozvánku s rukou dopsaným přáním, ať se dostaví s celou rodinou od ředitele školy.
„Tohle je pozvánka na ples pro celou naší rodinu. Ples se koná za tři týdny.“ informoval nás.
„Tati já……..“ odmítavě zakroutil hlavou. Ona je jeho dcera a kdo jiný by měl jít. Ona má dědické právo na tohle všechno a to sebou nese i povinnosti. Byl rozhodnut začít jí je učit, hned. My budeme muset za čas zmizet, ale ona se bude muset vracet.
„Ne Jas jdeme všichni.“
„Super jdeme vymýšlet šaty“ rozzářila se Lola „ neboj Jas nemusíš mít strach , vymyslím ti něco sexy.“
„Opovaž se !!!!!!“ zakřičela rozčíleně na ni a chtěla odejít. Tak to ne, chytil jsem ji okolo pasu a políbil zezadu na krk při tomhle vždycky roztála.
„Proč se tak bráníš?“ zeptal jsem se tiše. Stejně nás všichni slyšeli, ale už pro ten pocit intimity a soukromí jsem šeptal.
“Já ……….neumím tancovat.“ hlesla rudá. Taková drobnost?! Zasmál jsem se to přeci není problém my bychom naučili tančit i pařez.
„Tak co bando“ otočil jsem se na ostatní „ naučíme jí to?“
„To nebude problém“ usmál se Nick, „ co začít hned?“ Jeho představa jak ji drží v rukách se mi nelíbila.
Klid brácha představovat si snad můžu ne!!
„Hned?!“ vyděsila se.
„Není důvod jakkoli to odkládat“ shrnul Nath a byl první kdo začal dělat v knihovně provizorní parket. Nebyla zas takové trdlo jak říkala po dvou lekcích jí to začalo jít a teď už tančí jako víla. Lola si to nenechala taky ujít a tak jsme tančili v šesti 4:2.
Je tu ples. Nicky byl u Loly dost často a oba dělali co mohli abych její šaty neviděl dřív než na ní. Lola mě vyhnala už kolem čtvrté. Nemohu se jí nasytit, jsem u ní snad každou noc a koukám jak spí, je tak roztomilá. Každá volná chvilka kterou můžu být v její blízkosti je pro mne svátkem. Co teprve její polibky !! Sen, a to potom že nemůžeme snít!! Celým hradem poletovaly myšlenky plné nadšení na dnešní zábavu. Jen občas se objevila starost, kvůli mně !! Já a žárlivost? A na koho! Na těch pár hejsků o jejichž existenci Mína ani neví!Jdu si pro ni. Scházela opatrně dolů ze schodů. Čekal jsem na ni dole u schodiště a když jsem ji spatřil přestal jsem dýchat i když to nepotřebujeme. Byla dokonalá, nic krásnějšího jsem neviděl. Hrdá, ušlechtilá a krásnější než kterákoli jiná živá bytost. Nebylo nic co zdokonalit. Teď chápu netradiční barvu pasu a ostatního. Máme ladit, ach Lolo děkuji. Došla na konec a dívá se na mne oči do široka rozevřenýma jako by nevěřila kdo jsem.
„Ach !!! Hvězdičko vždy si nádherná, ale teď tvůj půvab zastíní i slunce. Jsi vílou z mých snů!!“ nemohl jsem jinak než ji složit kompliment.
„Zas přeháníš, ale teď se ti krásou trochu blížím.“ usmála se. Copak vážně netuší jak je krásná?
„Smím?“ nabídl jsem jí rámě. Zavěsila se a nechala vést, asi její obuv není zrovna ideální . Vysoké podpatky vážně nenosí. V hale už byli všichni. Dívala se po nich s překvapením a ohromením. No tohle to……je Jas? Teda sorry ségra, ale na ni dnes nemáš !! to byl Nath. Bože té to sluší, Lola se vyznamenala její šaty jsou úchvatné Viv. Je vážně krásná ani se nedivím, že poblázní kde koho. Tom Tak to se mi vážně povedlo já věděl, že jí korzet bude slušet jen aby se brácha udržel je vážně sexy. Modrá jí sluší a lichotí teda Rae máš ty štěstí! Celá století nic a pak takovou krásu. Nick
„WOW brácha!!! Tak teď bych ti i záviděl kdybych ti ji nepřál! Jas kdyby tě přestal bavit tak já stále čekám.“ neodpustil si nahlas Nick
„Sluší ti to Jasmíno.“ řekl Matt a nemohl se vynadívat. Je nádherná a hotová žena ! Rae budeš to mít těžké ona už není dítě. Odolej !! Na plese i v soukromí. Mluvil ke mně. Já vím, doufám že ustojím její svody, dnes bych byl snadná kořist. Jediné řešení je ji unavit.
„Jedem !!“ volal Nath už chtěl vidět mou reakci na myšlenky ohledně Jas.
„Ještě chvilku tohle chce fotku!!“ poskakovala Lola a hledala foťák. Chce aby měla Jas vzpomínku.
„Tak teď už jdem?“ Nath byl nedočkavý a vyrazil ven. Pomohl jsem Jas do obléknout se a vyšli jsme také. Koupili jsme ještě jednu limuzínu pro holky na léto. Nechci aby tady jezdily těmi svými žihaly. Lole se nic nestane , ale Mína je křehká. Nechápu jak mohl Matt dovolit aby jezdila v něčem takovém v Americe . Sama!!!
Dojeli jsme před budovu a pomohli holkám vystoupit. Zaparkovali jsme a vešli. V hale nebyl skoro nikdo, ale v sále bylo narváno. Stáli jsme u šatny a já držel pelerínu Jas aby se mohla v klidu svléknout. Otočil jsem se ke schodišti za myšlenkami které se mi nelíbily.
Ale tak ona přeci jen přišla! To bude mít Rol radost a Marlen vztek. Copak se „bratříčkovi“ nelíbí? A tak už si mne taky všimla, tak to přeji „příjemnou“ zábavu. Kdo je ten skček?
Zaťal jsem ruce v pěst a třásl se vzteky. Klid hochu on jistě nebude jediný!! Je krásná a tak se vyrovnej s obdivem který vyvolá! Uklidňoval jsem se. Nějak to nepomáhalo.
„Klid Rae, prosím!“ špitla vedle mne a snažila se mne políbit. Trefila se na hranu tváře, výš nedosáhla.
„Pokusím se !“ odpověděl jsem , ale moc jsem si nevěřil. Otočila se na Nicka.
„Nevím sestřičko pokusím se“ šeptl jako by uměl číst myšlenky on a ne já a usmál se. Nabídl jsem jí rámě rozhodnut vstoupit do jámy lvové.
Do sálu jsme vcházeli jako poslední. Jas po mém a Nickyho boku. Zájem byl obrovský, celá rodina byla najednou středem zájmu. Těch poznámek! A co teprve ty myšlenky. Viv, Lola i Jas naprosto uchvátily muže v sále. Nebyl tu snad jediný který by alespoň na chvilku netoužil mít některou z nich v náruči a nejen v ní. Slovo postel zaznívalo velmi často Jedny myšlenky byly obzvláště hlasité, ale nemohl jsem najít jejich původce. Slyšel jsem Nickyho se zasmát. Já dělal co jsem mohl, ale vidět tolik mužů jak mou hvězdičku svlékají nejen očima , ale myšlenkou bylo k nevydržení. Vrčel jsem i když potichu, ale nemohl jsem si pomoc.
„Nicky co se děje?“ šeptala Jas.
„No když uvážím poznámky které jsou slyšet tak si dokážu představit ta muka co má Rae když musí slyšet myšlenky. Ty asi nebudou tak cudné jako slova. Jsi dnes opravdu okouzlující a polovina mladíků tiše zapomněla na svůj doprovod a má nemravné myšlenky o tobě a ta druhá je zas věnuje Lole. Viv také není ušetřena, jen věková hranice jejích obdivovatelů je kapičku výš.“ vysvětloval s pobaveným pohledem.
Jsme dole! Otočila se na mne.
„Miláčku to bude dobré. Miluji tě!“ pohladila mne a já se uklidnil. Nemohl jsem se dočkat až těm okolo ukážu že je má !! Zamířili jsme k našemu stolu. Za okamžik začala hrát hudba Tom vstal a já také. Úklonou vyzval Mínu k tanci. Ať se koukají jak tancují víly. Lehce jsem ji uchopil a nechtěně se dotkl její nahé kůže na zádech. Měl jsem pocit, že mne zasáhl elektrický proud. A její reakce byla naprosto překvapující oči se jí rozšířily a srdce rozbušilo. Zapoměl jsem na všechny myšlenky okolo a byla tu jen ona a hudba. Pomalu jsem ji vedl parketem za zvuku valčíku. Uvolnila se a oddala se hudbě a já s ní splynul. Tančili jsme a jakoby mimochodem měnili kroky podle hudby. Připadal jsem si jako král. A tak trochu byl, musel jsem se pousmát když jsem viděl, že na pár skladeb byla má rodina jedinými „lidmi“ na parketu. Tak to bývávalo když tančil král a členové jeho rodiny. Jas to nevnímala, její oči byli nepřítomné a já doufal, že za to může má blízkost.
Ne to jsou ty myšlenky co byly tolik slyšet! Kdo?
„Ehm ehm…“ vyrušil nás mladík jehož myšlenky ve mně vyvolávali zuřivost,“ smím prosit?“
„Jistě „ řekl jsem a snažil se být slušný a klidný . Podíval se na Mínu zda to chce. Usmála se, ale nebylo tam nadšení. Jeden tanec víc mu nedovolím, lásko.
„Role“ kývla aha tak o tomhle klukovy mluvil ten skrček.
„Krásko jsi přímo k nakousnutí. Jen nechápu proč jsi šla s bratry! Chápal bych kdybys se nastrojila pro nějakého kluka, ale jen tak? Divné! Leda …že by to vše bylo kvůli mě!!! Jasně nechtěla jsi jít se mnou abych já musel za tebou, to proto jsi dnes tak neodolatelná!“ Tedy ego mu nechybí a samolibost taky. Jas je naštvaná na to nemusím číst myšlenky stačí se na ni podívat.
„Ne!! Jsem tak, protože jsem se chtěla líbit svému příteli !“ řekla naštvaně. Byl jsem u ní okamžitě kašlu na lidskou rychlost jen ať je co nejrychleji co nejdál od toho kluka.
„Jas, vše v pořádku?“ ptám se, ale nejraději bych tomu …. zlomil čelist za myšlenky které o ní má. Ona není nějaká levná kočička za Soho aby ti dělala pomyšlení!!
„Ano lásko, chtěla bych si sednout“ zaprosila. Má štěstí, že je tu ona.
„To je on?“
„Ano, to jsem já a pro příště nech mou přítelkyni na pokoji. Všude!!“ cedil skrz zuby a musel se hodně ovládat, jak…. jak jen může. To to těm holkám nevadilo, že se chová jako největší sobec na světě, že je bral jako hračky? Jsem vzteklý a měl bych zmizel jinak se dlouho neudržím.
„Rae mohli bychom domů ?“ zaprosila najednou a dívala se na tančící rodinu. Oni to zvládnou i bez nás a bude to tak i bezpečnější.
„Jak si přeješ, neboj oni si to užijí i bez nás.“ uklidnil jsem ji.
Došli jsme pro věci a vyšli ven. Musel jsem pro auto a nechtělo se mi nechat ji jít po ledu v těch botičkách co měla. Vzal bych ji do náruče, ale to by se jí tady nelíbilo.
„Počkáš ? Dojdu pro auto.“ ujistil jsem se.
„Ano. Jdi.“
„Jsem tu hned.“ řekl jsem a zmizel
Přijel jsem ke schodům a viděl ji jak strnule kouká na toho kluka ze sálu. On byl jak přimrazený a koukal na ni. Jeho myšlenky, ale byly jiné jak obsahem tak hlasem.
Eleein? Jsi to ty lásko? Pojď ke mě! Toužím po tobě. Miluji tě!
Jsi stále tak krásná jako dřív. Objevil se obrázek Jasmíny v bílých šatech jako měla na silvestra.


Najednou vše skončilo a on zavrtěl hlavou, ale ony myšlenky nezmizely. Jas také třepala hlavou , ale její pohled byl už normální.
To ale nebyly jediné myšlenky tady které byly zvláštní. Nahoře u dveří stála jemná dívka a dívala se na to co já.

Tak přeci je to ona. Ale jak to, že ona ho nepoznala? On je zpět, ale co ona? Co se stalo, ach ano láska ! Jasmína a ten mladý muž, ale „jejich“ láska by měla být silnější než leda……to ne ona by se nikdy neměla zamilovat do člověka láskou tak silnou, že přetrvá i lidský věk. To by znamenalo, že Marlen… neměla ji ráda už od začátku a teď bude ji nenávidět. Pokud je, ale láska těchto dvou natolik silná aby zlomila sílu proroctví tak jim pomohu, nemám sice tolik sil jako Marlen , ale snad jim i tak mohu být nápomocna. Musím se zeptat Helgy snad si vzpomene na přesná slova která pronesla Eleein .
Zas Eleein to jméno si vybavil i Matt na silvestra. Kdo to je? Proroctví? Že by ……….!?
Teď není čas na záhady, zítra si promluvím s Nickym.
„Jas!!“ zavolal jsem a otevřel jí dveře vběhla dovnitř a já zabouchl dvířka a odjeli jsme.
Přijeli jsme domů a Jas mne požádala o pomoc s šaty. Co mi to provádí! Jak mám odolat když její nahá kůže láká k polibkům. Svlékl jsem si sako ,rozvázal motýlka nevadily mi, byl to spíše zvyk. Rozvázal jsem tkanici korzetu a pomalu ji protahoval ven. Pomalu se odkrývala její záda a já !! Posel bych polibky každičký kousek její sametové kůže. Rae nesmíš !! opakoval jsem si stále snad už po tisící. Když jsem skončil, držela si jednou rukou živůtek a rychle se obrátila obličejem ke mně. Políbila mne na krk, jemný dotek a další a další a…… já tomu neodolám . Cítím jak mi rozepíná knoflíčky košile a rozum na mne křičí uteč, ale nemohu toužím po ní, tak moc toužím splynout sní v jedno tělo. Sklonil jsem hlavu a hledal její ústa k polibku. Jen co jsem ucítil dotek její teplé jemné kůže zapomněl jsem na vše a snažil se ukojit svou touhu, zapomněl jsem na opatrnost a poddal se. Stáhla mi košili a opřela se nahými !!! ňadry o má prsa. Projel mnou pocit jaký musí mít stromy v silném větru, byl jsem bezmocný, muž ve mně začínal mít navrch. Stále jsem neměl dost jejích rtů , ale teď jsem toužil polaskat ta rozkošná poupátka která se dotýkala mé hrudi a vysílaly teplo do mého chladného těla. Mé ruce putovaly z křivek jejích zad pomalu přes linii boku vzhůru k oblinkám které jsem si přál zlíbat.
Opatrně jsem je sevřel v dlaních a sklonil k nim své rty. Jazykem jsem pomalu objel kroužek dvorce a lehce stiskl hrot jejích bradavek. Ozval se slastný sten z jejích úst. Touha mne pomalu pohlcovala. Rae!! Rae to nesmíš ,nepřežila by to !!!! Hlas v mé hlavě, ten co jsem až do teď ignoroval mne vytrhl z opojení. NE musím pryč a to hned. Pustil jsem ji a ……..utekl.
Stojím venku na vzduchu a snažím se uklidnit. Ublížil jsem jí. Ne tělesně, ale ona se mi vzdala a já……já jsem utekl jak malý kluk. Miluji ji , ale bude mi ochotna odpustit? Udělám vše co mohu. Budu prosit, třeba i škemrat o odpuštění udělám vše co po mě bude chtít. Jak jsem jen mohl být tak hloupý a uvěřit, že vydržím odolat svodům té kterou miluji. Jak jsem mohl dopustit aby to došlo tak daleko. Už nikdy se nesmím přestat kontrolovat, už nikdy. Nevím jak dlouho tu stojím a přemýšlím o hloupostech a ji jsem nechal samotnou. Musím za ní !!! Snad ještě není pozdě a odpustí mi.
V pokoji byla tma, nic co by pro mne bylo překážkou. Vešel jsem a viděl ji ležet v posteli, nespala a ještě teď byly cítit ve vzduchu její slzy. Jasně plakala. Plakala kvůli mně. Jsem netvor co umí jen způsobovat bolest i těm jež miluje.
„Hvězdičko, smím?“ zašeptal jsem otázku. Nechtěl jsem rušit její soukromí pokud by si mne tu nepřála. Neodpověděla, jen otočila tvář ke mně.
„Lásko můžeš mi odpustit? Vím, že jsem ti ublížil, že jsem se zachoval jako hulvát , ale nemůžu, nesmím se ………..“

21.City
Utekl!!! Proč?? Co jsem udělala špatně? Nechce mne? Tyhle a podobné otázky se mi honily hlavou když jsem ležela nahá na posteli a brečela do polštáře. Miluji ho! To vím, ale stačí to? Chtěla jsem k němu patřit jako žena k muži, ale on…….
Nevím jak dlouho trvalo než mé oči byly zas suché, ale byla jsem pláčem natolik unavená, že jsme přes sebe přetáhla deku a snažila se tenhle zlý sen zaspat. Vrzly dveře. Vrátil se ?!?!?!
„Hvězdičko“ zašeptal, „smím?“ Nebyla jsem schopna slova a tak jsem se ve tmě jen otočila směrem k němu.
„Lásko můžeš mi odpustit? Vím, že jsem ti ublížil, že jsem se zachoval jako hulvát , ale nemůžu, nesmím se …….“ jeho hlas byl prosebný a když se zlomil cítila jsem , že i on prožíval stejná muka.

“ Miluji tě víc než cokoli na světě, udělal bych vše co by jsi si přála, zemřel bych pro tebe, ale milovat se s tebou nesmím. Ne protože bych nechtěl nebo netoužil, toužím po tobě celou svou bytostí, tělem i duší, ale ………ty a já………..však víš. Byl by v sázce tvůj život, jsi tak křehká a zranitelná.“ jeho slova doléhali až k mému srdci a bolavé duši. I on po mě touží!!! Sedla jsem si, deka se svezla do klína, ale toho jsem si nevšímala. Seděla jsem na posteli těsně před ním a mé oči se upíraly do jeho. Pomalu jsem ho pohladila po smutné tváři.
„Miluji tě“ zašeptala jsem a naklonila se k jeho ústům.
„Ah………. Jas já tebe!“ ševelil jeho sladký hlas a naše rty se spojily. Byl to jemný polibek, prost veškeré vášně, ale prosycený láskou.
„Drahá!“ oddálil se, „ Prosím nedělej mi to ještě těžší. Kdybys jen tušila jak neodolatelně na mne působí tvá nahota.“ dodal s lehkým smutkem v hlase. Očima hladil má obnažená ňadra.
„Promiň!“ špitla jsem omluvně a sáhla rychle po dece.
„Zůstaneš tu se mnou? Budu hodná slibuji!“ zeptala jsem se s obavou.
Podíval se mi do očí a s láskou řekl „Ano“
„Jsi krásná když spíš“ dodal.
Lehl si vedle mne a já zabalená do peřiny usnula v jeho objetí.

Je to už 10let co matka odešla, její pokoj ve věži za tu dobu nikdo nenavštívil, nemohl byl zamčený a já respektovala její nevyslovené přání nechodit tam. Mě stačí ten druhý pokoj, je sice výš , ale to nevadí. Nemůžu spát, už třetí den se mi zdá stejný sen. Stále slyším volat své jméno, ale nikdo tu není.
„Kate pojď sem!“ To je přeci matčin hlas! Rychle jsem vstala, přehodila přes sebe plášť a utíkám ven. U dveří zamčeného pokoje stojí ona. Jakoby neuplynul jediný den, je stále stejná.
„Katrino odpust mi, že jsem tě opustila . Miluji tě!“ začala „Dnes jsem tu abych zajistila ochranu tobě i rodu. Nejsem už tou kterou jsi znala, můj čas na této zemi už vypršel, ale poslouchej ať můžeš pomoci.
KDYŽ PANNA Z RODU PÁNŮ Z WALESU POTKÁ SE SE SYNEM KRÁLŮ SKOTSKA A JEJICH LÁSKA VZPLANE ŽÁREM SLUNCE PAK NASTANE NOC PRO TOHO KDO ROZSÉVÁ SMRT A ZMAR.NENÍ V MOCI JEHO ODOLAT JEJÍ SÍLE A I ON V PRACH SE OBRÁTÍ BY STÁR TISÍCE LET. NENÍ PROŃ ZÁCHRANY ČI OBRANY JINÉ NEŽ PRAVÉ LÁSKY. I KDYBY STALETÍ UTEKLA VRÁTÍM SE JÁ I MÁ LÁSKA NAD NÍŽ JIŽ zlo NEMÁ MOCI.

Potom otevřela dveře své komnaty a pokynula mi abych vešla. Místnost byla stejná jako před 10 lety jen na všem ležela vrstva prachu. Jedna změna tu , ale byla. Místo jednoho okna byl obraz na němž byla má matka s vlkem po boku.
„Pamatuj tento obraz je součástí věže, on chrání tyto zdi před zlem. Nikdy nesmí opustit věž. Zavři tento pokoj a klíč zanech v kameni portálu u vstupu do komnaty. Jen dcery našeho rodu mají znát tajemství úkrytu i mého proroctví. Jen ony jsou strážkyněmi obrazu.“
Políbila mne a vyndala z vlasů jeden z hřebínků které jí je držely.
„Byl to dar tvého otce k tvému narození“ podávala mi ho,“ je tvůj jako upomínka na něj i mne. Ještě jedno tajemství ti odhalím. Vlk po mém boku je tvým otcem, ale jen v této podobě je dost silný aby se mohl postavil zlu které od nepaměti chodí po tomto světě. Jen spolu jsme natolik silní abychom chránili nejen své blízké, ale všechny kdo si to zaslouží. Tento testament vlož do rodinné bible ať až přijde jeho čas pomůže potřebným. . “ s těmito slovy mne pohladila, podala zapečetěnou listinu a vstoupila do obrazu.
„Matko!“ zašeptala jsem se slzami v očích a pohladila plátno obrazu. Zavřela jsem dveře a našla pěti hraný kámen velikosti dlaně. Zatlačila jsem a u podlahy odskočil malý kus kamenného obkladu. Byl v něm otvor tak akorát pro klíč. Vrátila jsem obkladový kámen zpět a vrátila se do svého pokoje. Věděla jsem, že svou matku už nikdy neuvidím. Klekla jsem a modlila se za ni , za Eleein a její lásku.

„Jas! Jasmíno!!“ někdo mnou třásl .
„Ach Rae, co se děje?“ zeptala jsem se a cítila slzy na tvářích.
„Měla jsi sen, nevím zda zlý, ale volala jsi někoho, plakala a třásla se.“ vypadal vyděšeně když to říkal.
Sen?! ano měla jsem sen, a………
„Měla jsem divný sen“ řekla jsem a uvažovala zda by mohla být pravda to co jsem viděla.
„Rae, já …..zdálo se mi o Eleein, o Paní vlků, už několikrát. Vím, že ta pověst není jen výmysl. Pojď!!“ vyskočila jsem rychle z postele a vůbec si neuvědomila, že stojím nahá před mužem jehož miluji.
„Ehm … Jas mohla bys…“ řekl nesměle.
„Jo jasně promiň“ rychle jsem sáhla po teplácích a triku. Oblékla jsem si je a běžela ke dveřím.
„Míno co se děje?“ byl rozrušený, ale jistě ne víc než já.
Bude tam opravdu ona skrýš ? A když ano, co klíč i ten bude kde má?
„Pojď honem!“ popoháněla jsem ho a rychle zbíhala schody. Zastavila jsem se u portálu dveří. Kámen by měl být ve výši očí. Po chvilce hledání jsem ho našla. Zatlačila jsem. Nic. Znovu, dala jsem do toho všechnu svou sílu. Nic. To ne, když je tu kámen musí tu být i skrýš.
„Rae prosím zkus zatlačit na tenhle kámen.“ chytla jsem se naděje. Nikdo už ji neotevřel desítky let. Poslední ženský potomek byla má prababička. Zatlačil a ozval se zvuk jakoby pukne skála. Dole u podlahy odskočil obklad. Byl tam ! ! !
„Jas vysvětlíš mi o co tu jde?“ byl evidentně nesvůj.
„Já sama nevím, ale chci to zjistit!“
Šla jsem ke dveřím. Klíč do zámku pasoval, ale nešel otočit.
„Rae!?“ zkusila jsem tu zas.
„Jas počkej do rána. Namažeme ho a pak zámek odemkneš sama. Teď bych ho zlomil. Prosím, pokud to má spojitost s Eleein tak by u toho měl být i Matt, nemyslíš?“ snažil se krotit mé odhodlání zjistit co se skrývá za dveřmi.
„Kolik je?“ až teď jsem uvědomila, že je venku tma.
„Tři hodiny ráno. Pojď si ještě lehnout. Prosím ! Teď už ti nic neuteče. “
„Asi máš pravdu“ uznala jsem. V pokoji jistě nebude elektřina a já po tmě nevidím. Rae vyndal klíč ze zámku a podal mi ho. Začala jsem stoupat zpět do svého pokoje. Teď jsem si uvědomila , že jsem usnula aniž bych osvobodila své vlasy ze složitého účesu. Vyndala jsem spony i hřeben. Držela jsem ho v dlaních a pozorovala květy. Ano byl to ten samý. Lehla jsem si k Raeovi a přitiskla se k jeho tělu. Dával mi pocit bezpečí. Co se to tu děje? Usnula jsem s rukama obtočenýma kolem Raevých.

22.Pokoj a kronika
RAE
Usnula. Co to mělo znamenat? Musím zajít za Mattem podle hlasů jejich myšlenek by měli být zanedlouho tady.
„Matte!“ zavolal jsem tiše přede dveřmi jejího pokoje.
„Rae!?“ Děje se něco? „ zaposlouchal se a když slyšel pravidelný dech své dcery jeho myšlenky se uklidnily. První co ho napadlo bylo samozřejmě, že jsem neodolal a, že je jeho dcera…..
„Promiň vím, že se dokážeš ovládat. Co se tedy děje?“ zeptal se znovu.
„Jas! Měla podivný sen a prý ne poprvé. Našla podle něj klíč od dveří k druhému pokoji ve věži. Ze spaní volala jméno a plakala. Nevím o čem byl její sen, ale když jsem ji probudil jediné co chtěla bylo jít sem“ právě jsme došli k zamčeným dveřím,“ otevřela tajnou skrýš a vyndala klíč.“
„Jaké jméno volala?“
„Katrina, Kate. Je to důležité?“
„Nevím, ale jistě se něco děje.“ Nevolala Eleein, ale jak našla ten klíč? Vím, že je to hloupé, ale pověsti už se víckrát ukázaly pravdivé. Můj případ. Jsme tu a možná proto, ale mi nejsme hrozba!
Co to je, na co to Matt myslí?
„Slíbil jsem jí, že ráno otevřeme dveře všichni společně.“
„Ano, to by bylo rozumné.“ mluvil nepřítomně.
„Matte asi by jsi měl jít. Viv tě hledá. Namažu ten zámek a vrátím se k Míně.“
„Jo jo řeknu to ostatním. Uvidíme se ráno v jídelně.“ Jeho myšlenky byli zmatené a nedávali mi smysl.

„Tak co už vyspalá?“ zeptal se milovaný hlas jen co jsem otevřela oči.
„Ano! Rae v noci………..“ nedopověděla jsem. Nevěděla jsem zda to vše nebyl jen sen.
„Vše se stalo.“ potvrdil mi jako by věděl na co myslím a podíval se na noční stolek. Ležel tam klíč! Důkaz pravdivosti mých snů.
„Rae!?“
„Klid. Pojď se umýt, nasnídat a pak můžeš jít otevřít 13. komnatu. „ mluvil s nadšením, „ už jsem ti promazal zámek.“
„Ještě Matt…..“
„Zařízeno“
„Díky“
„Počkám dole“ zvedl se a chystal se odejít.
„Rae!“ zavolala jsem.
„Já…….“ potřebovala jsem se také omluvit, „večer to nebyla jen tvá chyba. Vím jaký je mezi námi rozdíl a i když na to v tvé náruči zapomínám neomlouvá mne to. Miluji tě!“
Sklonil se nade mnou a políbil mne.
„Jsi to nejlepší co mi život dal a vůbec mi nevadilo čekat na tebe staletí.“ řekl s láskou.
Nezasloužím si ho. Rychle jsem posbírala věci a pospíchala do koupelny. Potřebovala jsem sprchu.
Když jsem byla hotová a vyšla z koupelny stál tam Rae s širokým úsměvem. To ať mi nedělá. Klepou se mi kolena a mysl utíká kam nemá. K včerejšímu večeru, k jeho žhavým polibků a dotekům. Jasmíno Eleein Mackinnon uklidni se !!!
„Jdem?“
Kývla jsem , mám hlad. V jídelně na mne čekala královská snídaně od táty a také celá rodina.
„Tak co? Nějaké novinky z nočního zpravodajství?“ ptal se Nick, ale nepřišlo mi, že by mu bylo úplně do smíchu.
„Žádné nové zprávy. Lituji.“ zasmála jsem se . Na Lole bylo vidět , že se nemůže dočkat, ale Rae, Nick i táta byli zamyšlení. Proč? Že by můj sen a proroctví? Taky mne to napadlo, ale ona mluvila o skotských a waleských pánech.
„Tak co najedená?“ zeptal se táta když jsem přestala tlačit. Měla jsem příšerný hlad.
„Jo jdem na to!“ řekla jsem odhodlaně, ale ve skrytu jsem měla strach. Co bude za těmi dveřmi? A co znamená ono proroctví? Jak souvisí se mnou! Miliony otázek a s každou odpovědí se objeví další. Došli jsme ke dveřím.
„Tak Jas do toho. Jsi jediná kdo má to právo.“ vyzval mne táta. Copak on ví o poslání žen našeho rodu?
Třesoucí rukou jsem vsunula klíč do zámku. Ucítila jsem Raevu ruku na rameni. Vrátil se mi klid.
Zkusila jsem otočit a………….zámek klapl. Vzala jsem za kliku a opatrně otevřela dveře. Vysoká vrstva prachu ležela neporušená všude. Tento pokoj jsem znala. Viděla jsem ho ve snech. Pár rozdílů tu bylo. Vešla jsem a jako omámená šla rovnou k obrazu schovanému za postelí.
„Eleein“ vzdechl vedle mne táta a díval se na ženu na obraze.
„Kdo je Eleein?“ nechápavě se zeptal Nath.
„Paní z věže či Paní vlků chceš-li!“ odpověděla jsem.
„Paní na Dunravenu“ dodal táta aniž by odvrátil pohled od obrazu.
„Ona!!“ ukázal .
„Ale to je……………!!!“ vykřikla Lola.
„Ano Jasmína je jí nesmírně podobná! Jakoby byly dvojčata.“
„To je a asi i to má spojitost z jejími sny.“
„Matte co o tom všem víš ty?“ Rea se zkoumavě díval na mého otce.
„Myslím, že bychom měli jít do knihovny. Čeká nás práce!“ dokončil rozhodně. Moc jsem nevnímala konverzaci co se vedla nebo spíš mi nedocházel její význam. Zamkla jsem a duchem nepřítomná jsem šla do knihovny. Všichni koukali na tu ženu, ale mě upoutalo něco jiného. Oči!! Oči toho vlka. Stejné jsem viděla týden po nástupu do školy. Byly to oči Rolanda Wolframa MacNaba. Byly identické i žluté žilky kterými byly protkány mi přišli stejné. Copak je to možné? Jak to říkala?“

KDYBY STALETÍ UTEKLA VRÁTÍM SE JÁ I MÁ LÁSKA NAD NÍŽ JIŽ ZLO NEMÁ MOCI.“ To by znamenalo, že já a Rol……….ach ne! Ne a ne já miluji Rae a žádné hloupé proroctví na tom nic nezmění. A ještě jedna věc. Na stolku vedle obrazu pod vysokou vrstvou prachu ležel druhý do páru k mému hřebínku.
„Tati?“
„Ano“
“Máme něco jako rodinnou bibli?“
„Jistě je to kronika rodu . Proč?“
„Já …….chtěla bych si něco ověřit.“
„Dobrá. Přinesu ji.“ odešel. Zvláštní myslela jsem, že bude tady v knihovně.
„Jas? Je ti dobře? Jsi úplně bílá!“ strachoval se Rae.
„To bude dobré, jen se bojím.“
„Čeho?“ Co mu mám říct? Je přece hloupost bát se bůh ví jak starého výroku. Ale já se ho bála.
„Proroctví!“
„CO!!!!!!!!!!!“ vyskočil Nick „Jakého proroctví?“
„Co pronesla Eleein.“
„ Eleein?!“
„Ano.“
„Ty ho znáš? Víš o čem je, čeho se týká?“
„Slyšela jsem ho dnes v noci.“ Ne Nicku to nemůže být ono, vždyť Iain …my přeci žili ve Walesu.
„Tady to je Jas.“ podával mi táta tlustou knihu už od pohledu velmi starou. Ležela na stole přede mnou. Bála jsem se jí otevřít, ale bude v ní onen list? Zdá se to nepravděpodobné. Mám pocit jako bych měla otevřít pandořinu skřínku. Musíš holka, musíš, nejsi přece zbabělec! Dodávala jsem si odvahy. Položila jsem ruku na kožené desky. Nic ! Cos čekala? Je to jen kniha. Otevřela jsem desky a podívala se na první list. Text mi nic neříkal nerozuměla jsem mu.
„To je latina.“ vysvětlil mi táta který koukal přes mé rameno.
„Aha a umíte to někdo přečíst?“
„Jistě.“ chvilku mlčel a soustředil se na text.
„Je tam o tom kdy a proč Reahan Donald Hargr odešel ze své domoviny a usadil tu.“
„Matte jak jsi říkal to jméno!“ zeptal se Rae a v očích se mu odrážel úžas.
„Reahan Donald Harg. Proč?“
„A letopočet?“
„ Je tu 1428. Co se děje?“ Rae to by znamenalo…..
„Ano Nicku to by znamenalo, že vše začíná dávat smysl.“
„Je tu něco co nám uniká?“ ptal se už potřetí táta a jeho výraz byl nečitelný.
„Já i Nicholas jsme z rodu Hargr. To je ona spojitost která mi stále unikala. Všichni jsme byli kousnuti Ianem který má strach z věštby. Nechápal jsem proč , ale krom Viv která s námi nemá nic společného jsme mi tři a Jas rodina. Jeden rod.“
„Lásko! Říkal jsi, ale že jste z Walesu?“
„Ano , my ano, ale praprastrýc musel z jistých důvodů opustit svůj rodný kraj a jak vidno zakotvil ve Skotsku. Skotsko!? To bych nečekal. Proč se ptáš?“
A já si myslela, že mám vyhráno když jsem skotka a česka k tomu. No nic asi bych jim měla říct vše. Doufám, že nám to pomůže zjistit co tenhle zmatek znamená.
„Asi bych vám měla něco říctt.“ řekla jsem váhavě. Myslím, že bude správné když budou znát to co já.
„Sedněte si. Musím vám něco vyprávět“ požádala jsem je.“ Před pár týdny když jsem byla doma se mi zdál zvláštní sen a ten potom pokračoval i tady. Včera se mi zdál potřetí i když tento byl jiný. V těch prvních jsem ji viděla zachránit nějakou dívku. V tom dnešním jsem viděla Eleein jako přízrak, jako paní vlků pronést proroctví a předat tajemství. „
„Pamatuješ si to proroctví?“
„Ano. KDYŽ PANNA Z RODU PÁNŮ Z WALESU POTKÁ SE SE SYNEM KRÁLŮ SKOTSKA A JEJICH LÁSKA VZPLANE ŽÁREM SLUNCE PAK NASTANE NOC PRO TOHO KDO ROZSÉVÁ SMRT A ZMAR.NENÍ V MOCI JEHO ODOLAT JEJÍ SÍLE A I ON V PRACH SE OBRÁTÍ BY STÁR TISÍCE LET. NENÍ PROŃ ZÁCHRANY ČI OBRANY JINÉ NEŽ PRAVÉ LÁSKY. I KDYBY STALETÍ UTEKLA VRÁTÍM SE JÁ I MÁ LÁSKA NAD NÍŽ JIŽ zlo NEMÁ MOCI.“

Odříkala jsem bez chyby. Pamatovala jsem si ho dokonale jako bych ho už nikdy neměla zapomenout.
„Míno můžeš ho prosím zopakovat!?“ požádal mne Rae.
„Ano , ale proč?“
„Udělej to prosím lásko. Pak ti vše vysvětlím a nejen tobě. „ poprosil mne velmi smutným hlasem Rae .
„Dobře. Když………….“ Je to ono nemýlíme se bráško! Rae, ale co to znamená ? Ty to chápeš?
„Pamatujete co před pár týdny vyprávěl Nick?“
„Ale né!!!“ zdá se , že Tomovi to došlo, ale já se ztrácela. Koukla jsem na ostatní a podle výrazů jsem pochopila, že všichni byli dál než já.
„Ano , vypadá to, že ono proroctví je spojeno s námi.“
„Ale jak? Vždyť vy jste nežili kde ona! Ona byla až po vás!! Nebo snad né?!“ Snažila jsem orientovat.
„Jas z toho co vím jsem pochopil pár věcí, ale možná by nebyla od věci tvá metoda. Vezmi si papír a piš.“ řekl připraven pomoci mi srovnat fakta do srozumitelné podoby.
„ Roku 1428 se náš nezdárný strýček dostal sem do Skotska a jediné co jsme věděli bylo, že se dobře oženil. V polovině 15. století mne jak víme našel Iain a o 10 let později i Nicholase. To už byla věštba pronesena. Iain je nějakým způsobem s o nimy slovy spojen jen zatím nechápu jak. Pověst říká, že útočníka Eleein zabila. Jisté je , že se snaží aby se slova proroctví nenaplnila a proto chce zničit náš rod. Asi si myslel, že se mu to povedlo, ale když zjistil , že naše krev nezmizela, vrátil se. Matthew a jeho bratr. Nikdo netušil, že Matt stačil zplodit potomka, který jak se zdá má naplnit ono proroctví.“
„Ne Rae to nikdy!! Miluji tebe a nikoho jiného. Svému srdci poroučím jen já a ne nějaká Eleein. I kdyby byla bůh ví co!!!“ zuřila jsem.
Vtom se ozval zvon u domovních dveří. Kdo to je?!
Za celou dobu co tu jsme nikdo nepřišel. Rae se najednou začal zvláštně usmívat. Ví kdo je za dveřmi?

23.Julie
Byl dobrý nápad sem jít? Co když mi nebudou věřit? Ale já musím. Vybrala jsem si stejně jako Marlen. Už tu stojím deset minut a přemlouvám se zatahat za šňůru zvonku. Zvon zazvonil už není cesty zpět. Čekám. Otvírají se dveře a v nich stojí on. Matthew Mackinnon, pán Dunravenu.
„Dobrý den. Přejete si?“ má příjemný hlas.
„Dobrý den já……..já jsem ….mohla bych s vámi mluvit? Jmenuji se Julie Withrington a jsem spolužačka vašich dětí.“ koktám, kruci proč se chovám jak retardovaná. Pořád nevím jak začít. Přeci nemůžu jen tak začít (Dobrý den jsem Julie a přišla jsem vám pomoc proti bytostem zla.) ha ha to by mě měli za blázna.
„Julie?!“ promluvil na mne ten který patří k Jasmíně, „ mi už se viděli. Venku na schodišti během plesu. Neboj nikdo zde tě nebude mít za blázna, ale co kdybychom šli do knihovny je to tam přeci jen pohodlnější než tu.“
Ohromeně jsem na něj zůstala koukat. Copak o mě ví?!
„Děkuji to by bylo asi nejlepší.“ Šla jsem spolu s nimi a vnímala tu úžasnou spoustu lásky tady všude. Stačilo se líp podívat a člověk ( teda ne tak docela obyčejný člověk) poznal tři páry a všechny se milující neuvěřitelnou silou. Pokud Jasmína vyrůstala v takovém prostředí tak chápu, že dokáže milovat s takovou intenzitou, ale i tak …Ještě zvláštnější byla, ale aura. Vidím auru každého živého tvora, ale tady kromě ní mají všichni auru v barvě zlata. Ta její hraje všemi barvami duhy. Ještě snad ten veliký v ní má nepatrné žilky červené. Je to neobvyklé většina tvorů má specifické barvy jako třeba otisk palce.
Došli jsme do knihovny. WOW jejich hrad je v daleko lepším stavu než náš.
„Asi bychom se měli představit.“
„A..ano „
„ Já jsem Matthew, ale to ty jistě víš, Lolu,Natha a Jas ty znáš také, takže kdo zbývá? Viv má žena, Rae můj starší syn, Tom přítel mé dcery a Nicholas mladší bratr Viv .“ ukazoval na každého z nich a ono mi podávali ruku.

„Julie“ opakovala jsem. Nicholas! Krásné jméno a ještě krásnější nositel. Ach né, to nesmím. Pokud jim chci pomoci, nesmím. Jinak jim budu k ničemu, ale stejně je úžasný. Ty oči jsou jak tekuté zlato stejně jako jeho aura. Zas mi myšlenky utíkají kam se jim zachce. Rae! Je zvláštní. Má v očích dobro, ale i zkoumavý a teď i pobavený ? Pohled.
„Copak jsi nám chtěla?“ zeptal se Matt.
„Matte“ dřív než já, promluvil Rae „myslím, že Julie je tu ze stejného důvodu, kvůli kterému jsme se ráno sešli v jídelně. Eleein!“
Počkat jak to myslí? Co oni vědí?
„Rae ona snad něco ví ? O Eleein?O proroctví? „ ozval se Nicholas i hlas má krásný, ach ……Julie uklidni se a zapomeň znáš pravidla. Všichni se otočili na mne.
„Ano vím toho o Eleein hodně , ale co víte vy?“ Snad tu nejsem pozdě!? Ne, nejsem ona se na něj dívá s láskou a on stejně tak na ni. Kruci jak jim to říct. Když začnu o vědmách a upírech vyhodí mě.
„Julie co víš o upírech?“ zas Rae, ale teď je jeho tón ostražitý! A jak sakra ví na co jsem teď myslela? To není možné, leda…………..no páni jestli je to pravda?! Ale jasně Iainova aura měla také jen jedinou barvu – rudou, krvavou. Říkal, že existují jedinci se zvláštním nadáním, ale to by pak znamenalo, že jsou……. ajajaj.
„Kdo jsi Julie?“ Další otázka a to jsem ještě nestihla odpovědět na tu první.
No co nevypadá to, že jsou zlí nebo nebezpeční vždyť s nimi žije člověk. Apropó a ví ona kdo jsou?
„Jsem Julie Withrington jak už jsem řekla a jsem…………..vědma, čarodějka, věštkyně vyberte si říkali nám všelijak. Patřím k rodu který bohužel zasáhl do osudu vašeho rodu i rodu MacNab. Počítám, že asi nejste lidé, co?“
„Máš pravdu nejsme lidé, tedy až na Jas. Kdo podle tebe jsme?“
A je to tu. Snad to nebude takový trapas.
„Upíři?!“ zkusím to a uvidí se, ale zas by odpadlo vysvětlování a přesvědčování.
„Ano, ale jak jsi na to přišla?“ Otočil se na mne ON. Ach je úžasný, já vím,že nesmím, ale asi je pozdě, zamilovala jsem se. Do upíra, no potěš, před jedním uteču a do druhého se ………..Celá já , neumím žít bez problémů. Počkat vždyť je to v klidu já se zamilovala, ale on? Kdo by se zakoukal do mě zvlášť když si může vybrat jakoukoli. Tak super je to v poho.
„Já….. jak to říct. Během let se Eleein i Wolfram už vrátili několikrát, ale zatím se vždy minuli a v našem rodě se vždy jedna z dcer narodila s určitým talentem. Jsme tu kvůli rovnováze, ale samy si určujeme stranu na kterou se dáme. Teď se, ale stalo, že jsme dvě já a má sestra. Ona si vybrala a já jak to tak vypadá, taky. Má volba mne dovedla sem. Já… jen jste upíři, ale Jas je člověk jak to…….“
Skvělí to si myslíš, že ti hned všechno vyklopí! Mají svá pravidla a jak se zdá s někým mě podobným se nesetkali. Jak by mohli je nás tak málo.
„Julie asi bych ti měl pár věcí vysvětlit. Tak za prvé ano umím číst myšlenky, za druhé neživíme se lidskou krví, ale zvířecí, za třetí ne nikdy jsme nikoho jako jsi ty nepotkali. Jen tak mimochodem nikdy jsem nezažil aby jakýkoli člověk dokázal v myšlenkách skákat z tématu na téma tak rychle. Chvílemi jsem se ztrácel.“ usmál se Rae.
Wow a já si myslela, že jsem divná!
RAE
Těsně než zazvonil zvon jsem ji uslyšel. Bylo to ta dívka z plesu. Co tu chce? No evidentně nám chce pomoct , ale proč? Ozval se zvuk zvonu.
„Rae ?“ koukla na mne Jas.
„Klid půjdeme všichni, ale prosím nevylekejte ji chce nám pomoci. Možná ví co se tu děje.“ uklidnil jsem je a poslouchal jak jsou zmatení. Ona ovšem také. Matt šel otevřít. Nick se snažil udržet klidnou náladu.
„Dobrý den. Přejete si?“ oslovil ji Matt. Teda jak to dělá? Myšlenky jí poletují neuvěřitelnou rychlostí.
„Dobrý den já……..já jsem ….mohla bych s vámi mluvit? Jmenuji se Julie Withrington a jsem spolužačka vašich dětí.“ Dostává za sebe. Musím se zasmát je vážně zvláštní. Bojí se, ale co vše ví.
„Julie?!“ zkusím ji uklidnit „ mi už se viděli. Venku na schodišti během plesu. Neboj nikdo zde tě nebude mít za blázna, ale co kdybychom šli do knihovny je to tam přeci jen pohodlnější než tu.“ Tak tohle nebylo ono je všímavá, hodně všímavá.
„Děkuji to by bylo asi nejlepší.“
CO!!? Tedy Nicky ano je docela hezká a i její vůně je příjemná, ale ty?!! Tak dobrá už to tak vypadá bratříček se nám zakoukal. Znám to, když jsem ucítil poprvé Jas zatočila se mi hlava. To by znamenalo, že singl zůstane už jen Nath. Ten asi nebude nadšen. Její myšlenky jsou fascinující a děsivé zároveň tolik toho ví a tolik zas ne .
„Asi bychom se měli představit.“ navrhl Matt.
„A..ano „
„Já jsem Matthew, ale to ty jistě víš, Lolu,Natha a Jas ty znáš také, takže kdo zbývá? Viv má žena, Rae můj starší syn, Tom přítel mé dcery a Nicholas mladší bratr Viv .“ ukazoval na každého z nás a mi jí podávali ruku.

„Julie“ opakovala. Když došla k Nickymu…… Teda brácha máš přeci jen štěstí nebudeš muset čekat jako já a doufat, že tě bude chtít.
Rae! Je zvláštní. Má v očích dobro, ale i zkoumavý a teď i pobavený ? pohled. Musím si dávat pozor , ale ono nejde odolat poslouchat ty dva jak jeden básní o druhém. Nick se rozplývá nad jejími dlouhými blond vlasy a šedýma očima, zkoumá každou oblinku jejího těla aniž by měl hříšné myšlenky. Zvláštní, u něj.
„Copak jsi nám chtěla?“ zeptal se Matt.
„Matte“ promluvil jsem rychle, pomůžu jí nějak začít „myslím, že Julie je tu ze stejného důvodu, kvůli kterému jsme se ráno sešli v jídelně. Eleein!“
Zas vedle tentokrát vůči rodině.
„Rae ona snad něco ví ? O Eleein?O proroctví?“ Nick se vytrhl ze svého zamilovaného zkoumání.
„Ano vím toho o Eleein hodně , ale co víte vy?“ Krucinál co ona tuší o upírech ? Jak ví o naší existenci!
„Julie co víš o upírech?“ zeptal jsem se rychle. To snad ne kdo je nebo co je?
„Kdo jsi Julie?“
„Jsem Julie Withrington jak už jsem řekla a jsem…………..vědma, čarodějka, věštkyně vyberte si říkali nám všelijak. Patřím k rodu který bohužel zasáhl do osudu vašeho rodu i rodu MacNab. Počítám, že asi nejste lidé, co?“
Tak tohle je ………nečekané.
„Máš pravdu nejsme lidé, tedy až na Jas. Kdo podle tebe jsme?“ Matt se ptá opatrně.
„Upíři?!“ vyhrkla a doufá, že jimi jsme. Je vážně zvláštní
„Ano, ale jak jsi na to přišla?“ Nick je rád, nemusí mít tajemství a tím získává i větší naději. On vážně necítí jak ji přitahuje? Ale i ona se nám zamilovala a nevěří si stejně jako moje hvězdička. Co to má s těmi pravidly?
„Já….. jak to říct. Během let se Eleein i Wolfram už vrátili několikrát, ale zatím se vždy minuli a v našem rodě se vždy jedna z dcer narodila s určitým talentem. Jsme tu kvůli rovnováze, ale samy si určujeme stranu na kterou se dáme. Teď se, ale stalo, že jsme dvě já a má sestra. Ona si vybrala a já taky. Má volba mne dovedla sem. Já … jen jste upíři, ale Jas je člověk jak to…….“
Je zvědavá, ale jak to, že zná Iaina? Ano ona si vybrala dobro to tedy znamená, že její sestra opak tj. Iaina ! Takže se naše rodinka rozroste, bylo by dobré začít ji s námi seznamovat.
„Julie asi bych ti měl pár věcí vysvětlit. Tak za prvé ano umím číst myšlenky, za druhé neživíme se lidskou krví, ale zvířecí, za třetí ne nikdy jsme nikoho jako jsi ty nepotkali. Jen tak mimochodem nikdy jsem nezažil aby jakýkoli člověk dokázal v myšlenkách skákat z tématu na téma tak rychle. Chvílemi jsem se ztrácel.“ Usmál jsem se na ni.
Wow a já si myslela, že jsem divná! Hahahaha je vážně fajn a k Nickymu se hodí.
NICK
Jen co se otevřely dveře jsem ji ucítil. Vůni exotických květin. Jak když vstoupíš do rozkvetlého skleníku orchidea, prothea,pomerančovník a další. Ještě nikdy jsem necítil nic tak opojného.
„Dobrý den já……..já jsem ….mohla bych s vámi mluvit? Jmenuji se Julie Withrington a jsem spolužačka vašich dětí.“ promluvila a její hlas zněl jak zpěv slavíka. Co se to děje? Snad to …………asi ano tak tohle cítil Rae když uviděl Jasmínu? Nedivím se, že vrčel když uslyšel mé myšlenky já bych i zabíjel kdyby o ní, o Julii, krásné jméno, měl kdokoli takové myšlenky. Je anděl. Její pocity se tak rychle střídají a jako bych do nich nemohl zasáhnout jen je „vidět“. Rae ji zná ? Z Plesu? Jak to, že jsem ji tam necítil? Jdeme do knihovny, jak jí být blíž aby se nelekla?
„Asi bychom se měli představit.“ slyším Matta.
„A..ano „
„ Já jsem Matthew, ale to ty jistě víš, Lolu,Natha a Jas ty znáš také, takže kdo zbývá? Viv má žena, Rae můj starší syn, Tom přítel mé dcery a Nicholas mladší bratr Viv .“ ukazoval na každého z nás a mi jí podávali ruku. „Julie“ opakovala, už je u mne dotknu se jí. Jaká je její kůže? Hebká jak vypadá? Nikoli je nádherná, dokonalá.
Její pocity už se zas změnily, co to znamená?
„Copak jsi nám chtěla?“ zeptal se Matt.
„Matte“ dřív než ona, promluvil Rae „myslím, že Julie je tu ze stejného důvodu, kvůli kterému jsme se ráno sešli v jídelně. Eleein!“
Co ten anděl ví o těchto temných věcech?
„Rae ona snad něco ví ? O Eleein?O proroctví? „ vytrhl jsem se z myšlenek o ní.
„Ano vím toho o Eleein hodně , ale co víte vy?“ řekla pevně.
„Kdo jsi Julie?“ Co se tu děje? Co Rae slyší?
„Jsem Julie Withrington jak už jsem řekla a jsem…………..vědma, čarodějka, věštkyně vyberte si říkali nám všelijak. Patřím k rodu který bohužel zasáhl do osudu vašeho rodu i rodu MacNab. Počítám, že asi nejste lidé, co?“Kruci tak u téhle nemám šanci. Může mít kohokoli tak proč by se zahazovala s upírem.
„Julie co víš o upírech?“ zas Rae, ale teď je ostražitý!
„Máš pravdu nejsme lidé, tedy až na Jas. Kdo podle tebe jsme?“
„Upíři?!“ Ona to ví? Nebojí se!!!
„Ano, ale jak jsi na to přišla?“ Otočil jsem se na ni.
„Já….. jak to říct. Během let se Eleein i Wolfram už vrátili několikrát, ale zatím se vždy minuli a v našem rodě se vždy jedna z dcer narodila s určitým talentem. Jsme tu kvůli rovnováze, ale samy si určujeme stranu na kterou se dáme. Teď se, ale stalo, že jsme dvě já a má sestra. Ona si vybrala a já taky. Má volba mne dovedla sem. Já jen jste upíři, ale Jas je člověk jak to…….“
Rae se usmívá. Aj že by…………..
„Julie asi bych ti měl pár věcí vysvětlit. Tak za prvé ano umím číst myšlenky, za druhé neživíme se lidskou krví, ale zvířecí, za třetí né nikdy jsme nikoho jako jsi ty nepotkali. Jen tak mimochodem nikdy jsem nezažil aby jakýkoli člověk dokázal v myšlenkách skákat z tématu na téma tak rychle. Chvílemi jsem se ztrácel.“
Už jsem vážně v pytli. Vždycky jsem se smál veršům, ale teď jsem si na jedny vzpomněl a dokonale vyjadřují ten zmatek v mém nitru.
Ach umírám!
Ach umírám!
Co je ti jen?
Jsem podveden!
Čí bídnou lstí?
Ach vzácné paní sličností
jež na mne vlídně pohlédla.
A v tom je tedy kořen zla?
Ba tak!!
Vzal ti snad srdce její zrak?
Ó, mnohem víc!
A proto chceš jít smrti vstříct?
Život mi není pochuti.
A co tě žene ke smrti?
Přílišná upřímnost a stud
Byls odmítnut?
Ne, ještě né
Pak nejednej tak sklíčeně
vždyť nevíš co ti odpoví.
Už předem se mi srdce chví
A proč?
Vždyť pro ni hořím jako louč.
A myslíš snad, že sama má ti lásku dát?
Ne, ale netroufám si k ní
Pak nečekej než trápení
Je pane rada na můj stesk?
Nu ano jest
A jak pak zní?
Jak zní? Že rychle půjdeš k ní
a požádáš ji o lásku
Neuvidí v tom urážku?
To nic.
Co když se rozhněvá tím víc?
To musíš snést
trpělivý se dotkne hvězd
A hlavně pevnou naději
jen mluv co nejpůvabněji
Teď už to vím
už díky lásce rozumím
že toužení je soužení
které jen láska odmění
Běž za štěstím
a nečekej a těš se sním
jen rychle než ti prodlení
bohatství v bídu promění

24.Rekapitulace a objev
Takže se objevila Julie, nečekaný zdroj informací. Už chápu proč byla mimo všechny skupiny ve škole. Zdá se , že Nickymu učarovala, nemůže z ní spustit oči a když teď už ví kdo jsou má rodina mělo by být vše v pořádku. Docela se mi líbí.
„Když to tak poslouchám, nebylo by od věci odnést si vše do velké jídelny a rozložit si to po stole? Bylo by to přehlednější , měli bychom dát dohromady co víme . Všichni a bez tajností!!! Těch už mám po krk!“ nadhodila jsem. Vážně mě štvalo jak jsem se nebyla schopna orientovat a to se jednalo o mě.
„To asi není špatný nápad“ souhlasila Julie.
„Fajn dámy tak my to posbíráme a přesunem se“ usmíval se Nicky.
Rozložili jsme vše co jsme zatím měli a začali dávat dohromady střípky informací. Složit mozaiku příběhu který se všelijak klikatil nám trvalo do večera.
„Měly by jste něco sníst!!“ vzpomněl si Rae když mi zakručelo v břiše.
„To je dobré!“ odpověděly jsme dvojhlasně s Julií.
„Ne to není dobré.“ přidal se Nick. Ach jo, už jsou tu dva kteří si myslí, že je naprosto nutné se o nás starat.
„Nebude se pokračovat dokud se nenajíte!“ rozhodl táta a bylo.
Vzala jsem Julii za ruku a šla s ní do kuchyně. Nicky a Rae nám samozřejmě dělali doprovod. Jsem zvědavá jestli se Nick také bude učit vařit? Musela jsem se zasmát, ti dva po sobě pokukovali jako kdyby jim bylo 13 a né 18 a 20, tedy spíš 18 a cca 520. Byla to švanda, když uvážím jak si dokázal Nicky každou omotat kolem prstu a teď byl nesmělý. Vypadali jsme s Raem stejně?
„Co máš ráda?“ zeptala jsem se Julie.
„To je jedno, co máš?“
„Kuře?“ odpověděl za mne Rae.
„O.K.“
Udělal nám zapečené tousty se sýrem a kuřetem. Nicky připravil salát a my jen přihlížely.
„To se o tebe takhle stará pořád?“ šeptala mi Jul. Věděla jsem, že ji kluci slyšeli, ale ona to netušila.
„Ano, je zlatý. Viď!“ zašeptala jsem zpět.
„Hm…je. Škoda, že ……….“
„Škoda, že co?“
„Ale nic.“ vzdychla a dívala se na Nicka. S těmi to bude ještě těžké. Chtělo by to zázrak. Najedli jsme se a vraceli k jídelně. Cestou nahoru Julie zakopla a nejít Nick za ní skončila by jistě až dole pod schody, ale takhle byla místo toho v jeho náruči. Zadívala jsem se na ty dva a zatahala Rae za ruku, snažila jsem se nás dostat rychle pryč aby měli soukromí. Třeba to pomůže a je to to co potřebovali. Dívali se na sebe jakoby neexistovalo nic okolo. Došli jsme do jídelny a museli chvíli počkat než dorazí ti dva.
„Tak co? Dáme se do toho?!“ byl pln nadšení Nick. Důvod byl zřejmý. Když vstoupili do dveří jejich ruce byly propletené jako dva hadi. V pořádku.
„Klidně, ale nebylo by lepší kdyby tu Jul přespala? Nějaký čas to ještě zabere.“ zeptala jsem se.
„Asi ano. Chceš?“ otočil se na ni Nicholas. Přikývla a rozzářila se jak sluníčko.
„Tak by jsi měla informovat svou rodinu.“ podotkl táta a podával ji telefon. Na chvilku odběhla na chodbu.
„Kde bude spát?“ zajímala se Lola.
„U mě? Mám v posteli místa dost když tam není Rae.“ usmála jsem se na něj.
„To by šlo, hned zítra dodělám hostinský pokoj.“ usoudila Viv.
„Vše zařízeno!“ hlásila Julie od dveří , ale dívala se jen na Nicka. Sedla si k němu, ale on nevydržel , zvedl ji a posadil si ji na klín. Ruce obmotal okolo pasu a tvářil se jako nejspokojenější člověk pod sluncem.
„Tak Rae začni, myslím, že se orientuješ nejlépe.“ vyzval ho Matt. Sedla jsem si k němu připravená poslouchat.
„Takže fakta: Eleein byla zaslíbena Eatnovi, který byl předkem Julie. Ona ho odmítla a ve svatební den utekla. Přísahal pomstu a když se Eleein a Wolframovi narodila dcera objevil se. Důvod proč se objevil až po takové době byl prozaický. Iain, jeden s nejstarších upírů tady na ostrovech je též z Juliina rodu a tak jako my byl vychovám v hodnotách krevní linie. Rod je pro nás základem života a tak i on „pomáhal“ svému potomkovi v pomstě. Proměnil ho a když se naučil ovládat byl připraven i k pomstě. Chtěl Eleein přeměnit a udělat z ní svou družku. Nevíme čím to, ale asi díky lásce kterou k sobě ti dva chovali se v Eleein našla moc která byla schopna zničit upíra pouhým dotekem. Sílu ji nahradil vlk. Proč se změnil umírající Wolf nevím, ale snad se nám to povede zjistit. Ovšem Iain nemohl dopustit aby někdo tak „nebezpečný“ chodil po stejné zemi a tak se Eleein a její vlk dostali do hledáčku lovců. Utekla aby ochránila svou jedinou dceru Katrinu a jak Julie řekla rozhodla se zbavit ostrovy zla. Mnoho upírů zahynulo než se povedlo oddělit Eleein a vlka. Ji si zabít netroufali , ale vlka ano a když umíral Eleein proklela Iana a jemu podobné. Víme, že se objevila tady a cosi předala Katrině než zmizela. Její i Wolframova duše se vrací aby jim byla dána nová šance prožít svou lásku. Zatím se to nepovedlo. Iain se od té doby snaží zabránit splnění proroctví. Má strach a proto jediné řešení které ho napadlo bylo vyhladit Eleein rod. Teď jak se zdá se duše Eleein a Wolfa vrátili ve stejný čas, ale protože má láska s Jasmínou je stejně silná jako ta jejich brání jim setkat se. Je to vše Julie?“ skončil Rae.
„Ano“
„Dobrá a co teď?“ zeptala jsem se.
„Bylo by dobré najít onen testament co napsala Eleein.“ rozumovala Jul.
„Ano , ale kde může být“ V kronice není a o Eleein je tu, že byla naposled viděna když bylo Katrině deset.“ byla jsem bez nápadu.
„Co pokoj?“ zeptala se Lola.
„To by mohlo vyjít, ale dnes už né. Holky sotva drží oči.“ už zas se staral Rae a Nick mu přikyvoval, to ti dva bráchy nezapřou. Ale co, dnes už stejně na nic nepřijdeme.
„Dobrá jde se do hajan. Nevadí když budeš spát u mne?“ otočila jsem se na Julii. Věděla jsem , že nemá význam se hádat, když si Rae vezme něco do hlavy nehne s ním ani stádo volů.
„Ne, ale já nemám co na sebe?!“
Lola vyprskla smíchy „ To zařídím!“
Než jsme došli ke koupelně byla u nás a nesla náruč oblečení pro Jul.
„Kluci sem je vstup zakázán“ zavírala jim dveře koupelny před nosem jako by snad chtěli vstoupit, „Jo Rae i myšlenky jsou tabu!“ dodala se smíchem.
Když jsme byly hotové vydaly jsme se ke mně.
„Ty máš pokoj ve věži? V té věži?!“ vyhrkla Julie
„Ano, ale její pokoj je tenhle!“ ukázala jsem na dveře které jsme právě míjely.
„Aha! Takže pokoj Katriny?“
„Ano“
Rae a Nick šli mlčky s námi. Prý pro pusu na dobrou noc 🙂
„Budeš mi chybět. Zvykl jsem se tě hlídat když spíš hvězdičko.“ šeptal mi mezi polibky když jsem seděla na posteli. Už teď mi bylo smutno. Koukla jsem na druhou stranu postele a tam se odehrávalo něco pohobného. Nick klečel u Juliiných nohou, její ruce ve svých a cosi jí šeptal. Otočila jsem hlavu zpět.
„Je zamilovaný stejně jako já. Skoro ho bolí nechat ji tu samotnou. Chápu ho.“ vysvětloval s jistým smutkem. Políbil mne a zvedl se
„Dobrou noc Julie:“ naznačil Nickymu, že je čas odejít. Osaměly jsme.
„Jas jaké to je chodit s upírem?“
„To nejkrásnější co znám, jen musíš zapomenout na projevy vášně. Jsme příliš křehké takže sex se nekoná!“ myslela jsem, že by bylo dobré aby věděla co ji čeká. Přeci jen byla o pár měsíců starší a i ona jistě bude chtít …………
„Vážně?!“ To znělo nadšeně??
„Tobě to neva?“
„Víš naše moc ona……….., no máme ji jen pokud jsme čisté a tak jsem se bála, že až by Nick chtěl…….však víš co ..já bych asi chtěla taky a ………pak už bych vám byla k ničemu.“
„Aha a tak to nehrozí a i kdyby tak patříš k nám a tady není nikdo k ničemu. Julie nenapadlo tě kam by mohla dát Katrine nebo někdo jiný ten testament? Proč se kruci ty sny vždycky objeví samy od sebe a ne když je potřebuju!“ vztekala jsem se.
„Zkusila jsi jestli nebylo něco co by objevení těch snů spojovalo? „
„Nic. Poprvé jsem byla doma v Praze, pak tady na silvestra a potom včera po plese.“
„Cos dělala?“
„Nic moc. V Praze jsem uvažovala jestli je možné aby má rodina byli upíři a než jsem usnula vzpomínala jsem na Rae a Nicka vlastně vzpomínala jsem protože jsem si prohlížela hřebínek co jsem dostala v vánocům od Rae. ………Julie no ano hřebínek, to je ono byl Eleein!!!“ vyskočila jsem a rychle běžela k šperkovnici kde byl uložen.
„Jas a ty další dny?“
„Podruhé jsem ho měla ve vlasech a usla jsem tak a včera to bylo stejné.“ Bylo to jednoduché když si to člověk uvědomil.
„Mám?“ zeptala jsem se a držela ho v ruce. Něco mne napadlo.
„Julie nebojíš se?“ zeptala jsem se
„Né proč?“
„V pokoji pod námi je druhý do páru.“
„A………..“
„Co ty na to?“ viděla jsem, že ji můj nápad došel.
„Jdeme!“
Seběhly jsme o patro níž v ruce baterku a klíč. Věděla jsem kam jít a nehledat. Otevřela jsem a vešla. Slyšela jsem Julii jak prošla za mnou. Došla jsem k obrazu a v tom se ozvala rána. Otočila jsem se a Julie ležela na zemi s očima rozšířenýma strachem ?! Co se stalo?