Moonlight shadow

Povídkový web.

Zlomená – Epilog

Posted Středa, Září 22nd, 2010

Metatron seděl na parapetu jednoho ze stylových domků uprostřed Paříže a pozoroval spící dívku. Její zlaté vlasy se volně povalovaly po polštáři. Schoulená do klubíčka k sobě pevně přivinula peřinu. Plakala. Nemusel nahlížet do jejích snů, aby poznal, o čem se jí zdá. Opět snila o muži, kterého milovala od malička. I přes to, že celá historie byla přepsána Serena si ve své paměti zachovala vzpomínky na to, co bylo. Neměla si to pamatovat, ale její mysl pracovala jinak, než u ostatních lidí a ve snu k ní promlouvaly doby dávno minulé. Vždyť i první slovo, které pro probuzení vyslovila, bylo Jeho jméno.

Probudila se v němém výkřiku. Zakryla si dlaněmi obličej a chvíli tiše vzlykala. Měla pocit, jako by na sobě stále cítila jeho krev. Vyběhla do koupelny a pustila vařící sprchu. Nezáleželo jí na tom, že je oblečená do pyžama. Rovnou si vlezla pod proud vody. Kolena jí vypověděla službu a sesunula se na zem. Kapky vody se mísily se slzami. Po půl hodině se uklidnila, naplněná podivnou prázdnotou ze sebe sundala mokré oblečení a zabalila se do županu.

V chodbě jejího bytu se ozvaly tiché kroky. Její spolubydlící probudily Sereniny bolestné vzlyky a šla ji zkontrolovat. „Zase se ti o něm zdálo?“ objala svou kamarádku. „To nic Sero, byl to jen sen, ošklivá noční můra. Poď udělám ti něco k jídlu,“ od té doby, co se ty dvě poprvé setkaly, spojovalo je víc než sesterské pouto. Marry znala celý příběh o tajemném muži, kterého Serena každou noc potkávala ve svých snech, ale nikdy svou přítelkyni neviděla tak zdrcenou.

„Vypij to,“ podala jí šálek kávy. „Seber se holka, dneska je tvůj velký den. Na ten pohovor musíš vypadat dobře.“ Sera mlčky přikývla. Měla dojem jako by se vůbec nevyspala. Unavovaly jí neustálé sny o Razielovi. Po každém probuzení litovala, že není skutečný, protože její láska k němu bránila tomu, aby si našla normálního kluka.

Hodila na sebe nejlepší kostýmek a vyrazila směrem k nemocnici, kde probíhal konkurz do laboratoře. Vždycky byla fascinování lidským tělem a krví, což jí pomáhalo ve studiu. Na lékařské fakultě vystupovala vždy jako premiantka třídy a ani u promoce tomu nebylo jinak.

Seděla na chodbě před kanceláří ředitele Midnighta a čekala, až si ji pozve dovnitř. Dveře se otevřely a vyšel její bývalý spolužák ze školy. „Seš na řadě Sero.“ Popřál jí hodně štěstí a odešel. Dívka nesměle vstoupila do místnosti. V koženém křesle seděl muž s téměř černými vlasy. Víc toho neviděla, protože byl otočen k velkému francouzskému oknu a pozoroval čilý ruch v ulici. „Dnešní svět je jeden velký blázinec,“ pronesl hlubokým melodickým hlasem a Serenino srdce vynechalo jeden úder. Křeslo se otočilo a ona pohlédla do tváře muže svých snů. Sotva se její pohled střetl s jeho azurově zelenýma očima, udělalo se jí nevolno. „Sereno?“ zíral na ní stejně nevěřícně jako ona na něj. Zamotala se jí hlava a kolena vypověděla službu. Skácela se k zemi.

V rohu místnosti stál Met a všechno pozoroval. Jeho božský původ způsobil, že ho obyčejní smrtelníci, jakými teď byli ti dva, neviděli. Spokojeně se usmíval, když Raziel přešel ke své vyvolené, opatrně ji zdvihl do náruče a položil na gauč u zdi. To on byl tím, kdo zařídil, aby se ti dva setkali i po Razielově smrti. V hlouby duše tušil, že na svého drahého Serena nikdy nezapomene a měl pravdu. Díky jeho zásahu se našli a už jim nehrozilo žádné nebezpečí.

Andělova podstata se začala pomalu rozplývat. Nebylo to nepříjemné, protože sledoval, že dívka jeho srdce získala to, co si zasloužila, lásku na celý život. Kvůli zachování rovnováhy se sám obětoval, ale stálo mu to za to. Ti dva mohli být spolu.

Raziel pohladil Serenu po zbledlé tváři. „Konečně jsem tě našel…“ zašeptal.

THE END