Moonlight shadow

V pokoji se rozhostilo ticho. Minuty běžely a ticho narůstalo.

„Samantho!?“ až Vincův výkřik ho narušil. Pomalu otočila hlavu a nepřítomným pohledem se na něj podívala.

„Vincente?“ zavrtěla hlavou a zrak se jí zaostřil. „Co se stalo?“

„Nic!“ Chladným pohledem zastavil Roxe, který jí chtěl vše vysvětlit, a nejen to, chtěl jí vyznat své city, jimž ani sám pořádně nerozuměl.

„Sami, holčičko,“ Rie si klekla před ní a vzala ji za ruce. Ta sklonila oči k ní.

„Upíři,“ špitla.

„Ano, no a jistě chápeš, že vše, co se tu dozvíš, je přísně tajné. Nikdy a nikomu se s tím nesmíš svěřit,“ její hlas zněl konejšivě a Samanthino srdce se pomalu uklidnilo.

„Jako by mi někdo věřil,“ odtušila.

„Sam, chápu, že jsi nejspíše zmatená, ale bude potřeba, abys mi teď věnovala veškerou pozornost. Ten, který tolik upoutal tvou pozornost, se jmenuje Rox a je jedním z mých poddaných. Jak se zdá, i ty jsi upoutala jeho. To, co se vám stalo, ti vysvětlím později. Teď máme důležitější věci.“ Slova se ujal Joshua.

Na okamžik spustil z očí Sam a podíval se na Vince:

„Chlapče, ať se ti to líbí nebo ne, nemáš žádnou šanci s tím cokoli udělat, jen se s tím smířit. V dané situaci je to to nejlepší, co se mohlo stát,“ promlouval k Vincovi. Jeho mysl ale ještě nebyla schopna se s něčím takovým smířit. Zatím jen chápal nutnost se nevměšovat. Josh se zase soustředil na Sam.

„Tvůj bratr podstoupil proměnu a stal se jedním z nás. Nebyla jiná možnost, jak ho zachránit. Zapomeň na báchorky, které o nás šíří lidé. Realita je poněkud odlišná, ale to jsi jistě poznala. Za prvé se nemusíš bát, že se na tebe někdo z nás vrhne a vysaje ti krev, živíme se civilizovaněji. Naší kořistí je zvěř. Jediným zádrhelem bude nejbližších pár dní u tvého bratra. Jeho změna neproběhla úplně standardně, tak počítám, že i doba pro jeho dospění bude kratší, než je zvykem. Během ní by nebylo vhodné se stýkat. Není nutné, abys jakkoli měnila své chování. Jsme velmi podobní lidem. Slunce nás nezabije, svěcená voda a podobné svaté nesmysly jsou také k ničemu. Nemusíš si dělat o bratra v těchto ohledech starost. Pravdou je, že máme pár schopností navíc oproti lidem, a věřím, že ti je jistě velmi rád předvede sám Vincent nebo někdo jiný. Pro tebe nejdůležitější změnou bude utajit bratrovu existenci a s tím i naši identitu. Jinak je jen na tobě, jak budeš chtít pokračovat ve svém životě. Pokud se rozhodneš spojit ho s naším, měla bys vědět, že tu nezůstaneme dlouho. Nikde nezůstáváme dlouho, maximálně deset let. Náš kontakt s lidským světem je do jisté míry omezený a řízený určitými pravidly. Byl bych rád, abys těch pár dní, po které se tvůj bratr bude učit žít novým způsobem, využila k přemýšlení o tom, jak budeš chtít žít dál. Jistě tě napadne spousta otázek a my ti je rádi zodpovíme. Z bezpečnostních důvodů nebude možné, abys zůstala tady, ale všichni jsme ti k dispozici. Můžeš se vrátit zpět k Elizabeth, nebo do domu svých rodičů, vždy ti bude někdo z nás nablízku a pomůže ti. Jen Rie a Vincent ne.“ Sam po celou dobu, co Joshua mluvil, vysela na jeho rtech. Teď jen zavřela oči.

„Znamená to, že když se rozhodnu… že budu mít i nadále rodinu? Můžu zůstat s vámi, i když jsem člověk?“ Nebyla si jistá, co chce, na to byla příliš zmatená.

„Ano, je to jen a jen na tobě. Tvůj bratr se rozhodl ti i nadále být oporou, proto jsme tě sem přivezli. Kdyby se rozhodl jinak, nikdy by ses o jeho existenci nedozvěděla, toto rozhodnutí bylo jen jeho . Nikdo z nás nemá právo do toho zasahovat, jen se podle toho zachovat. Měla bys vědět, že i pokud se rozhodneš žít sama, bude o tebe postaráno. Nebudeš už nikdy úplně sama, vždy tu budeme my, v pozadí připraveni ti pomoci,“ ujistil ji.

Tiše seděla a přemýšlela.

„Jaké to je?“ Podívala se na Rie.

„Myslíš-li proměna, tak ta nic moc, ale potom… Není, jak to popsat, je to jako se znovu se narodit a moci žít se vším, co už víš. Každý to asi cítí jinak. Já jsem tím dostala šanci zůstat se svou láskou, tvůj bratr možnost žít dál stejně jako Mel a Tex. Ostatní se tak narodili. Neměnila bych a věřím, že až Vinie dospěje a přijme svou novou formu, bude se mnou souhlasit. Nelam si hlavu s námi, Sami, ale přemýšlej nad sebou. Jsi už téměř dospělá a máš celý život před sebou, rozmýšlej, co od něj čekáš. Nikdo na tebe nebude neléhat, a ani tě do čehokoli nutit. Jsi to jen ty, kdo určí svou budoucnost. Ptej se, když budeš potřebovat – i mne, Lizi telefon zná a já budu čekat, až zavoláš. Kdykoli,“ usmála se na ni Rie a pustila její ruce.

„Už musím jít?“ rozhlédla se zmateně.

„Ne, ještě ne.“ Ozval jsem se. Celou dobu jsem teď vnímal Vincovo rozpoložení. Vysvětlil jsem mu, že to není proto, abych ho zbavil soukromí, ale proto, že dokážu rozpoznat, kdy nastane okamžik, kdy by mohl být pro Lili a svou sestru nebezpečný. Pochopil a neprotestoval. Sam se pomalu osmělila a začala se vyptávat. Její pohled se ale stále častěji stáčel k Roxovi. Ten ji ani na okamžik nespustil z očí a díval se na ni jako na div světa. Vincent si toho všiml také stejně jako ostatní, jenže jemu to na rozdíl od nás nebylo po chuti. Během rozhovoru, který vedl Richard se Sam, vysvětloval jí podrobnosti v našem stravování, se Vincentova mysl začala kalit.

„Je čas!“ skočil jsem mu do řeči a zvedl Lili sedící do té chvíle v mém klíně.

„Už musím?“ vyjekla Sam.

„Ano, už ano. Neboj, dáme ti vědět hned, jak bude po všem.“ Zvedla se a Vinc také.

„Sedni si a neměj vztek. Je to pro jejich ochranu,“ okřikl jsem ho na hlas. Byl rozčílený, že odvádíme Sam, a ani si neuvědomoval proč. Její krev ho začínala volat. Elizabeth zatím nevnímal. Její krev není cítit úplně jako lidská. Rox zmizel dřív, než si to kdokoli z nás stačil uvědomit, a Joshua společně s Richardem hlídali Vince. Ač jsem nechtěl, musel jsem zůstat. Jak Josh řekl, Vincova přeměna nebyla normální, a já byl v tuto chvíli jediný, kdo mohl mít nad ním kontrolu. Josh na něj mluvil a díky autoritě v jeho hlase Vinc pomalu nacházel cestu rudou mlhou zahalující jeho mysl. Trvalo to dvě hodiny, než byl znovu schopen plně vnímat. Hned, jak se tak stalo, jsme společně s ostatními vyrazili na lov. Kromě Mel, ta jediná byla s děvčaty. Tex běžela Vincovi po boku a tiše mu radila, co a jak. Já, Rox a Richard jsme tu byli hlavně jako stráž, kdyby se nečekaně v okolí objevil člověk. Ve chvíli, kdy se jeho zuby poprvé zanořily do tepny mohutného těla jelena a teplá krev začala proudit jeho hrdlem, jsem cítil, že už ho lidská krev nezláká. Netuším, jak to bylo možné, když ani on to vědomě necítil. Nevím, proč je jeho proměna tolik odlišná, zkrácená. Vše, co normálně trvá dny, u něj jen pár hodin. Pokud je to tak, znamená to, že jeho odloučení od Sam je otázkou maximálně dvou dnů. Až se vrátíme, promluvím s Joshuou, a zítra bych vzal Vince do Sacramenta. Čím rychleji si budeme jisti jeho odolností, tím dřív budeme moci vyrazit za naší úkolem. Nechtělo se mi nechávat tu Lili „samotnou“, ale teď díky zdokonalení mého daru je má přítomnost nutností.

O pár hodin později jsme již byli zpět a Richard s Roxem odjeli na Henson. Vinc se s Tex zavřel v jejím pokoji a já s Joshuou a Rie připravoval plány na nejbližší budoucnost. Vincova přítomnost poněkud pozměnila naše plány. Nemohl tu zůstat jen s Mel a Tex, a aby mohl s námi, je potřeba, aby se naučil základní informace o našem druhu. To bude na Joshuovi. Bylo dlouho po poledni, když jsme se dohodli. Rychle jsem „zkontroloval“ Vince. Nebyl ale důvod k obavám. Texas se snažila ukázat mu výhody jeho nového já. Využila ten nejpříjemnější způsob.

„Mohl bys laskavě zmizet z mé hlavy?!“ ozval se podrážděně hned, jak si uvědomil mou přítomnost.

„Omlouvám se, ale bylo to jen na chvilku. Odjíždím za holkami, mám něco vyřídit Sam?“ Naše konverzace beze zvuku mi stále naháněla trochu strach.

„Že zavolám. Později,“ dodal.

„Jistě. Mějte se a … Buď na ni hodný, miluje tě,“ zasmál jsem se a stáhl se.

Uběhl týden a Vinc, jak se zdá, prošel proměnou v neuvěřitelně krátkém čase. Teď, když se vše zdálo bez nebezpečných zádrhelů, se Joshua rozhodl podniknout první z návštěv. Byl vybrán lord Mesaney, jeden z nejstarších upírských rodů. Doprovázet ho mám já, Rox a překvapivě Vincent. Rich a ženy zůstávají zde. Nelíbilo se to nikomu ze zjasněných, včetně samotného Joshui, ale bylo to v dané chvíli nejrozumnější řešení. Rox a Samantha se pomalu sbližovali a byl to právě on, kdo zodpovídal většinu jejích všetečných otázek. Po počátečním šoku si na nový stav věcí zvykala pozoruhodně rychle jako její bratr a možná i o mnoho lépe než on. Její nadšení pomohlo Vincovi překonat určitý „odpor“ ke zdroji našeho života.

„Rory!“ Lili mi cvrnkla do špičky nosu. Ležel jsem a jemně tiskl ke svému tělu. Už jsem si s tím nedělal hlavu. Richard vše ví a já konečně mohu být s Lili tak, jak si přeji.

„Hm, co si přeješ, lásko?“ Její oči jiskřily a já bych do nich mohl hledět navždy.

„Jak dlouho budeš pryč?“ Před pár hodinami se dozvěděla, že musím odjet. Nebyla nadšená, i když o této možnosti věděla.

„Nevím přesně, ale doufám, že maximálně týden. Neboj, zůstává tu Rich a holky.“

„Já se nebojím, děda říkal, že to bude bezpečné, ale bude se mi stýskat. Je moc fajn moci být s tebou pořád. Už jsem odvykla tvým ‚odchodům‘,“ naznačila uvozovky.

„I mně se bude stýskat, po vás obou, ale pokud chci, abyste ty i naše malé byly v pořádku, musím to podniknout.“ Políbil jsem ji na čelo. Zavrtěla se a povytáhla výš. Chtěla dosáhnout na mé rty a já jí s radostí vyšel vstříc a sklonil se. Zatím jsem nenašel nic, co bych jí odepřel.I když jsem své plně rozvinuté schopnosti ovládal o mnoho lépe a své emoce dokázal zas udržet pevně v rukou, byla tu na rozdíl od původního stavu věcí jedna výjimka. Lili a její touhy, vlastně i mé. Nemohl jsem se nasytit jejího těla, výkřiků, stenů, vůně, rozkoše.

„Hmmm,“ spokojeně zavrněla, když jsem ji hladově políbil. Jistě, že to nemohlo zůstat jen u polibku, oba jsme nezaměnitelně cítili hlad toho druhého. Hlad po něžnostech, po splynutí. V domě kromě nás byla jen Sam a tu jsme rozhodně vzbudit nemohli.