Moonlight shadow

Povalovali jsem se společně v posteli přitulení jeden k druhému. „Miláčku?“ oslovil mě něžně, ale já místo odpovědi tiše zamručela. „Už jsme nevylezli z pokoje přes tři dny. Měl bych zjistit, jestli mi služebnictvo nezvlčelo,“ jeho zvonivý smích mě pohladil na duši. „Nechce se mi vylézt,“ odpověděla jsem trochu nevrle, ale nelíbila se mi představa zůstat bez něho. „Pomůžu ti do šatů a pak zase z nich,“ uličnicky na mě mrknul a políbil mě na čelo. „To beru,“ skočila jsem na něho a vášnivě ho políbila. Jeho tělo reagovalo okamžitě.

I se mnou v náručí se Raziel zvedl a přešel ke skříni. Kolena jsem mu pevně semkla kolem pasu a rukama se jako klíště držela kolem jeho krku. „Sero, zlobíš,“ zavrčel roztouženě. „Tak s tím něco udělej,“ škádlila jsem ho. V tu chvíli mě drsně přirazil na zeď. „Budeš ještě prosit, abych přestal…“ Měl pravdu, během následujících dvou hodin jsem ho prosila, nadávala a ve finále mu i vyhrožovala, když se mnou skončil, podlomila se mi kolena a já bezmocně klesla do jeho láskyplné náruče. „Až budeš schopná, přijď za mnou do pracovny,“ mezi dveřmi se na mě ještě otočil a zářivě se usmíval.

V pracovně na mě čekalo nepříjemné překvapení. V levém rohu místnosti stál v obklíčení tří silných strážců Marcellus. Při pohledu na něj se mi žaludek nepříjemně zhoupnul. Doufala jsem, že se tomu dokážu vyhýbat co nejdéle. Mělo mě napadnout, že Raziel na potrestání odbojného Vévody jen tak nezapomene.

„Seraphine, vím, že přes to všechno, co se stalo, si nepřeješ Marcellovu smrt. Být na mě už by se krve nikdy nenapil,“ přísně se na něho podíval. „Jen pro lásku k tobě ho nechám žít. Pokud budeš souhlasit s mým rozhodnutím, odsuzuji Marcella k jednomu století uvěznění s jedinou večeří týdně a tou nebude nic jiného než zvířecí krev.“ Už jen z té představy mi po zádech přeběhl mráz a hrdlo se mi podivně sevřelo. Marcellus nešťastně zaskučel. „To mě raději zabij!“ vykřikl odhodlaně. Přesto jsem úplně nechápala, co je na tom tak strašného. „Sero, měj slitování a nech mě napospas smrti,“ prosil mě Marcellus. „Je to jediná šance na jeho přežití, jinou nedostane,“ varoval mě Raziel a já mlčky přikývla. „Odveďte ho,“ zavelel a my osaměli.

„Co je na tom tak hrozného Razieli, nechápu Marcellovu reakci,“ vyptávala jsem se. Upřeně mi pohlédl do očí. „Nejen, že je zvířecí krev tím nejodpornějším, co můžeš pít, ale zároveň tě nikdy nezasytí. Udrží Marcella při životě, ale ne při síle. Kdybych takto odsoudil kohokoliv jiného, jistě by po pár desetiletích přišel o rozum, ale Marcell je můj bratr. Je to dost silná osobnost na to, aby vydržel i dvě stě let. Zvládne to,“ ubezpečil mě.

A tak jsme se v pokoji a míru užívali život po boku toho druhého. Bylo to neuvěřitelné pozorovat během staletí lidskou vynalézavost.

V roce 1804 vyjela na koleje první parní lokomotiva a mně se zatajil dech, když jsem tomu o několik měsíců později byla svědkem.

Mě ovšem daleko více zaujal jiný drobnější, ale přesto důmyslný strojek, který se stal mou vášní. 1850 byl zkonstruován předchůdce dnešních moderních fotoaparátů.

Jenže pak světlo světa spatřila a špatná stránka lidské povahy. Stali jsme se svědky první a druhé světové války. V těch dobách nás navštívil Gabriel, aby nám oznámil, že lidé si více nezaslouží ochranu shůry a náš druh se začal bez obav z potrestání množit.

Lidé jsou neuvěřitelně houževnatá stvoření a já se za staletí jejich pozorování naučila mít je v úctě, což ovšem neznamenalo, že jsem nezačala opět s radostí lovit.

Přišla doba internetu, mobilních telefonů, rychlých aut a silných motorek. Jenže tím, co si mou lásku získalo, ze všeho nejvíce se staly obchodní domy a nepřeberné množství oblečení v nich … zamilovala jsem si nakupování a Razielovi zlaté platební karty …

Protože měl Raziel příliš mnoho práce s novou skupinou neopatrných upírů a neměl na mě příliš mnoho času. Rozhodla jsem se pro další drancování jeho konta. Vyzvedla jsem si z garáže své oblíbené porsche barvy čerstvě prolité krve a vyjela směrem Paříž. Její ulice skýtaly nekonečné možnosti k utrácení.

Mé kroky směřovali do jednoho z největších a nejluxusnějších obchodů na hlavní třídě. Parkoviště bylo téměř plné ale já, jakožto VIP zákazník, jsem měla vždy připravené místo k zaparkování.

Proběhla jsem podzemním průchodem z garáže a stanula na prahu svého vlastního ráje. Mé čichové buňky podráždilo množství mě dobře známých vůní od lidí zabraných do nakupování přes džínovinu, bavlnu a satén až k zapáchajícímu rychlému občerstvení ze třetího patra.

Pomalu jsem se procházela mezi krámečky a přemítala o tom, kde dneska nakoupím. Nepotřebovala jsem prakticky nic, ale díky Razielově vášni se mi poměrně hodně zúžil výběr spodního prádla…

Proplétala jsem se davem lidí, když se mé oči v údivu pozastavily nad malým chlapcem na druhé straně uličky. Mohlo mu být tak kolem deseti let. Jeho matka očividně nezvládla jeho výchovu, protože se téměř hystericky rozeřval u obchodu s hračkami a požadoval autíčko na dálkové ovládání. Jeho zuřivé chování mi opět připomnělo, jak ráda jsem, že nemám žádné děti, které by mi ze života dělaly peklo. Ta malá ďábelská stvoření, schopná toho nejhoršího způsobu vydírání, mě svým způsobem fascinovala. Vypočítavost, jakou děti ovládaly, byla neúměrná jejich věku. Téměř neslušným způsobem jsem zírala směrem k nim, takže si mě po chvíli dítě všimlo. Chvilku na mě jen tak koukal, načež mu v očích vzplály pekelné ohníčky a vyplázl na mě jazyk. Okamžitě se ve mně zvedla vlna nevole a rozčilení. V tu ránu mé oči zbělaly a já mu ukázala svou nebezpečnou stránku. Jeho rázem vyděšený pohled a slzy na krajíčku mi přinesly jistou dávku sebeuspokojení. Nechala jsem svůj hlas zaznít v jeho hlavě: „Jestli nepřestaneš vyvádět, dostaneš ode mě pořádný výprask.“ Zavrčela jsem a chlapec se vyděšeně rozhlídl kolem sebe, pak jeho zrak spočinul opět na mě. Polkl tak hlasitě, že se doneslo až ke mně, pak chytil svou matku kolem nohou a ustrašeně ji prosil, aby šli domů. Spokojeně jsem se usmála a pokračovala ke krámku s prádlem.

Prodavačka mě jako vždy přivítala zářivým úsměvem ve vidině vysokých zisků. „Dobrý den slečno, doufám, že jste se měla dobře. Čím vám mohu pomoci?“ její přehnaná ochota mě pobavila. „Potřebovala bych něco, co by potěšilo mého partnera,“ odpověděla jsem a dívka za pultem na mě spiklenecky mrkla. Svým přátelským chováním si mě získala, na rozdíl od falešné obchodnice, která se ke mně přihnala.

Společnými silami jsme vybrali nejeden luxusní kousek. Od černé krajky přes zářivě rudý satén. Už teď jsem cítila jistou lítost nad tím, že mi nové sexy oblečky vydrží jen na jedno použití … při té představě jsem se radostně ušklíbla. Zaplatila jsem a pokračovala neobtěžkaná taškami do dalšího obchodu. Veškeré nákupy jsem si nechávala posílat domů, abych měla stále volné ruce.

Čas utíkal nemilosrdně rychle, takže většina krámku měla už dávno zavřeno, když jsem vyšla na ulici. Mou procházku po temných uličkách přerušil závan sladkého strachu. Zarazila jsem se, když mi na rukou naskočila husí kůže. Vůně vyděšeného člověka mi vždy přinášela uspokojení, ale tohle se lišilo. Chuť obav rozplývající se mi na jazyku se mi vzpříčila v krku. Zhluboka jsem nasála noční vzduch. O několik ulic dál se dělo něco nepěkného. Rychle jsem se rozběhla tím směrem a zpoza rohu sledovala, co se děje. Ve slepé uličce se krčila má oblíbená prodavačka, po tvářích jí stékaly proudy slz a tiše prosila neznámého, aby ji nechal na pokoji. Z jeho hrdla se ozvalo zvířecí zavrčení a já si uvědomila, že dívku loví mladičký upír.

Snažila jsem se proklouznout do jeho mysli, jenže ta mi byla z nějakého neznámého důvodu uzavřená. To mě velice znepokojilo, protože ten mladík nemohl být starší než několik týdnů. Jeho duševní obrana mě rozlítila stejně jako útok na mou, troufla bych si říci kamarádku.

Vykročila jsem směrem k nim a postavila se mezi ně. Mladíkovi se zablesklo v očích, zřejmě se domníval, že budu jeho dalším úlovkem. „Doporučuji ti, abys ji nechal nepokoji,“ sykla jsem. „Hloupý člověče, nepleť se do věcí, o kterých nic nevíš,“ zavrčel, vůbec si neuvědomoval, že s kým má tu čest. „Marry, zavři oči a nedívej se, dokud ti neřeknu,“ k smrti vyděšená dívka mě poslechla.

„Opravdu se domníváš, že jsem hloupý člověk, chlapečku?“ Vlna mé síly se kolem něho líně otřela. Zachvěl se, ale jinak to na něho nepůsobilo „Co si zač?“ vyjekl. Proměnila jsem se do své přirozené podoby a velice tiše na něho zavrčela. „Tahle dívka je ode dneška mou chráněnkou, ještě jednou na ní zaútočíš a zabiju tě.“ „Chráněnkou?“ vyštěkl opovržlivě. Než stačil mrknout okem, stála jsem před ním a pevně mu sevřela prsty kolem krku. Zvednout ho pár centimetrů nad zem mi nedělalo problémy. „Jsi drzý a nemáš žádný respekt ke starším, mnohem starším,“ zdůraznila jsem. Sekl drápy proti mému hrdlu, ale moje kůže za prožitá staletí příliš ztvrdla, než aby mi mládě jako on mohlo ublížit. Chytla jsem ho za paži, kterou na mě zaútočil a zlomila mu zápěstí. Bolestně zavil. „Stále nechápeš, co se ti tu snažím vysvětlit.“ Očividně byl přesvědčen, že jako upír – muž je silnější než já. Vůbec neměl tušení o hierarchii našeho druhu, což bylo velice znepokojující. Pokud je takových jako on víc, mohly by nastat potíže.

Postavila jsem ho na zem. „Vypadni,“ sykla jsem varovně, musela jsem ho nechat odejít, abychom ho později s Razielem vystopovali a zjistili, co se děje. Vývoj nového druhu, který bychom nemohli ovládat svou myslí, bylo to poslední, co bychom potřebovali…

Hlasitě, abych ji nevystrašila ještě víc, jsem přešla k Merry. „Už je to dobré, neboj se, nikdo ti neublíží.“ Chytla jsem ji kolem ramen a pomohla vstát. Pověsila se mi kolem krku a hlasitě plakala. Poprvé jsem si uvědomila sladkou vůni její krve. Seběhly se mi sliny a špičáky opět povyrostly. Měla jsem její hrdlo přímo před sebou. Pohladila jsem ji po vlasech a tím je shrnula stranou z tepny. Vkradla jsem se do její mysli, aby se uvolnila. Špičkou jazyka jsem přejela po tepajícím místě. Ztuhly jsme. Chuť mladičké kůže mi zalila ústa. Už jsem se nedokázala ovládat. Zabořila jsem zuby do jemného hrdla a pořádně se napila. Dívenka mi zeslábla pod rukama, tak jsem ji zvedla do náruče a odvezla si ji k sobě domů, abych ji zajistila bezpečí.

Náš sluha Pierre ji uložil do pokoje pro hosty a kuchařka Agnes připravila červené maso, zeleninu a víno, aby se rychle zotavila ze ztráty krve. Během jejího odpočinku jsem se vypravila za Razielem, abych ho obeznámila se svým večerním dobrodružstvím…