Moonlight shadow

Konečně ! Konečně začínal uznávat čím je.

„Já….“ podíval se na mne.

„Co mám dělat?“ zeptal se mne beze slov.

„Co takhle požádat o pomoc?“ zeptal jsem se.

„ Prosím?!“ Jeho hlas zněl ztraceně.

„Vinci tohle vše … miluješ ji?!“

„Co ? Proč to sem taháš?“

„Odpověz!“ Podíval se na Texas. Viděl drobnou dívku se svůdným úsměvem. V hlavě mu běžely vzpomínky a jako poslední byla ta na jejich první polibek.

„To je těžké. Ano miluji ji, ale….“ stále si nezvykl. Jistě je jiný pár hodin a slovo „zrůda“ je stále na snadě.

„Vincente ona není zrůda, stejně jako ty i my ostatní. Tvé vzpomínky…….co v nich vidíš?! Dívku, křehké stvoření, plné života, rozdávající úsměvy a energii. Připadalo ti někdy, že je zrůda? Ona totiž není !‘ je přesně to co vidíš ve svých vzpomínkách. Je to stále ona, ta dívka která opanovala tvé srdce. Až teď můžeš cítit a chápat jak moc tě miluje ona. Nikdy …nikdy by neudělala nic co by tě ohrozilo, zklamalo či jinak ublížilo. To co teď, ale prožívá je horší než bolest proměny. Odmítl jsi její city a jí zmizel smysl dál setrvávat tady na tomto světě. Je jen jediné co jí stále ještě drží v Richardově náruči. Její láska k této rodině, ke každému jejímu členovi, její matce. Ta jiná , malá část lásky která ji zbyla je to proč je stále ještě tady. Takže … pokud ji opravdu miluješ a já vím, že ano. Pak je to ona koho by jsi měl požádat o pomoc a nejen o ni.“ Byl stále nesvůj, ale díky mě cítil i její bolest. I proto tento tichý rozhovor.

„Gregory , ale ….způsobil jsem jí bolest. Bude mi ochotna odpustit? A Richard, Melody… ostatní? Nevím co říci, jak požádat o odpuštění. Sám nevím co cítím. Ano to, že ji miluji vím jistě, ale ….potřebuji čas.“

„Toho se ti teď momentálně nedostává. Tvá proměna byla nezvykle rychlá a normálně trvá 1-2 dny než se na plno projeví změny kterými prošlo tvé tělo, ale mám strach, že u tebe je tento čas omezen na hodiny. Teď je mnohem důležitější Samantha a její budoucnost než ty. Tvůj čas přemýšlet přijde. Dozvíš se vše co je potřebné. Proto tě teď prosím, žádám pro štěstí tvé, Tex i Sam, nechej pochybnosti prozatím stranou. V tuto chvíli je vše celá budoucnost těchto dvou dívek jen ve tvých rukách.“ Konečně zvedl obličej z dlaní.

„Texas?! … Prosím, pomůžeš mi?“ Zněl nejistě. Pomalu pootočila tvář z Richovi hrudi a podívala se na něj.

„Vinci?!“ její hlas byl plný strachu. Vnímal jsem jeho pocity, teprve když jí pohlédl do tváře si uvědomil jak moc jí ublížil, nejen psychicky, ale i na těle. Cítil jsem její strach i bolest a díky mě i Vincent. Naše malá Tex se bála! Bylo to poprvé co jsem z ní cítil strach.

„Ach Tex…omlouvám se ….. prosím!“ Klek před ní.

„Richarde nech ji. Bude v pořádku.“ jemně jsem zastavil jeho ruku. Texas vyklouzla z jeho sevření. Podíval jsem se na Joshu a naznačil mu, že je čas nechat je o samotě. Dřív než on to pochopila Rie.

„Pojďme.“ zašeptala a důrazným gestem posunula Joshuu i Riche k východu z pokoje. Já i Rox jsme šli sami. Pro jistotu jsem se znovu „napojil“ ne Vincovu mysl.

„Neboj se bude v pořádku jak jsi řekl. Nic jí neudělám. Miluji ji.“ Bylo to zvláštní, tahle debata odehrávající se v mé hlavě. Stále jsem si nemohl zvyknout.

„Věřím ti. Už nikdy jí neubliž. Je nás tu víc kterým by jsi se musel zodpovídat.“ Upozornil jsem ho, zbytečně. Cítil jsem jeho city stejně jako on ty mé. Až v tento okamžik jsem si , ale uvědomil jeden dost podstatný detail. Tlukot srdce. Vincentova srdce!! Jak…?

„Josuho?!“ otočil jsem se, byli jsme již na schodišti vedoucím do obývacího pokoje.

„Omlouvám se, ale … Ona bude potřebovat ochranu. Každý z nás má někoho je jen spravedlivé aby měla i ona. Díky tobě – s mou malou pomocí – teď nikdo nepozná, že Vincent není čistokrevný. Omlouvám ti i proto ta únava a hlad. Doufal jsem, že když se mi to povedlo Rí povede se ti to i u Vince. Jsi královské krve , máš tu moc.“ Bylo to zvláštní vysvětlení, ale .. on ..opravdu je vyjímečný. Já .. nikdy by mne nenapadlo… Texas a její život po tom co s Richardem stanem na trůnu. Vlastně jsem o tom neuvažoval vůbec. Byl jsem natolik zaujat současností a blízkou budoucností, že jsem úplně vypustil myšlenky na to jaký bude náš život pak. Neuvažoval jsem nad postojem společnosti našeho druhu k „nečistým“. Jsem příliš dlouho mimo aby mi byl blízký. Nedělám rozdíl v původu, ale jen v charakterech. Teď jsem si , ale začal uvědomovat kolik změn bude třeba udělat a hlavně času bude potřeba jejich přijetí. Vše co bylo tisíce let pevně dané nebude snadné změnit. Vlastně Josh nebyl zas tolik vyjímečný, jen měl přede mnou náskok několika staletí života a zkušeností. Uměl svou pozornost zaměřit více směry a vidět dál. Mou mysl teď zabírala starost o Lili a naše dítě nic jiného nemělo pro mne smysl. Což mne přivádí k bodu který je potřeba vyřešit. Poslední z mých „hříchů“.

„Richi! Mohl bych s tebou mluvit? V soukromí.“ ať to mám za sebou. Stejně si myslím, že vhodná chvíle nikdy nenastane.

„Jistě, děje se něco?“ přešel ke mně.

„Uvidíš.“ dal jsem mu neurčitou odpověď a zamířil si to ven k břehu jezírka. Né že by to stačilo aby nás ostatní neslyšeli.

„Co potřebuješ? Proč….?“ zvědavě se na mne díval.

„Víš…. Richarde to maličké co nosí Eli pod srdcem……“ kruci jak do toho!? „…no….ono..“

„Co?“ nechápavě na mne zíral.

„No … on…ono otce má.“ Konečně jsem to ze sebe dostal.

„Ona ti řekla kdo to je?“ Byl překvapený, nic ho nenapadlo.

„Nemusela.“

„Tomu nerozumím?!“ Tohle je horší než jsem čekal, nic mu nedochází.

„Richarde já … zamiloval jsem se do tvé dcery mnohem dřív než před pár měsíci. Miluji ji již více jak tři roky.“ Nechal jsem ho aby zpracoval co jsem řekl. Stále si nespojil 1+1. Což mne udivovalo. Znám jeho brilantní myšlení, byl by opravdu eso v právnickém světě kdyby se neomezoval kvůli utajení.

„Sblížili jsme se na její narozeniny. Jen jednou jedinkrát pak mi zmizela a objevila se až tady o dva měsíce později. Neměl jsem nejmenší tušení, že ……….“ pokračoval jsem.

CVAK!!! Chvíli bylo ticho. První co jsem slyšel bylo tiché vrčení linoucí se z Richardovi hrudi pomalu nabírající na hlasitosti. Začal jsem se soustředit jen na jeho mysl. WAU!!! Představy ukazující co by mi nejraději učinil byly……děsivé. Všechny, ale končily obrázkem plačící Elizabeth a to on nesnesl.

„Měl by jsi mi jít na čas z očí.“ procedil skrz zuby. Byla to jen láska k dceři která mu bránila povolit hrázi svému rozhořčení.

„Richarde … miluji je! Oba. Jsou pro mne cennější než vlastní život.“ Řekl jsem tiše a rychle odešel. Vrátil jsem se do domu k ostatním.

„Jak to vzal?“ zeptal se tiše Joshua.

„Líp než jsem očekával.“

„Líp?!“ nevěděl jak to myslím.

„Přesněji , ovládá se lépe než jsem očekával. Jinak má víc jk sto chutí mne zabít.“ upřesnil jsem.

„On to překoná. Ví, že teď už nic nezmění, láska si nevybírá to poznal i on. Je to hodný hoch.“ To byla Rie. Znala Riche nejlépe z nás. Jejich pouto se její proměnou ještě upevnilo. Nevím jak, ale od Vince a Tex nebylo slyšet nic a já se rozhodl respektovat jejich soukromí. Trvalo ještě víc jak hodinu než se objevili mezi námi. Nedalo mi to nahlédl jsem rychle do mysli Tex. Nemohu říci, že by byla smutná. Cítila naději a to mi v danou chvíli stačilo. Vincent byl upřímný a co žádat víc.

„Gregory neublížil jsem jí, ale jednal jsem na rovinu. Vše chce čas, musím si zvyknout na to čím jsem. Mé city se nezměnili, jen …“ přihlásil se Vincův hlas hned jak jsem opustil její hlavu.

„Ale to víš teď i sám“ zasmál se. Byl to povrchní smích, roztřesený.

„Vinci ty víš co dělám?“ tohle bylo neuvěřitelné, překvapivé. Byl stvořený neměl mít žádný dar.

„Ano. Slyším či vidím vše co uděláš, vše co máš v hlavě. Ale jen tebe, zkoušel jsem to u Tex a nešlo mi to.“ Jeho odpověď se mi zjevila v mysli.

„Fascinující.“ pronesl jsem tiše.

„Co je fascinující?!“ ozval se Richard. Ten se vrátil jen pár minut před tím než dolů sešel Vinc s Tex.

Pronesl jen jedinou větu určenou pro mne.

„Zklam je, ubliž jim a nebudeš žít déle než jeden jediný den.“ Jen němě jsem přikývl , nebylo třeba slov.

Teď jsem se otočil k němu.

„Netuším jak, ale Vincent získal část jednoho z mých darů. Přesně jak víte jsem schopen slyšet i vidět vše co se děje, dělo v mysli kohokoli krom Lizi. No a Vinc je na tom stejně jen s určitým omezením a to, že slyší a vidí jen mou mysl. Vše co vidím, slyším či si přečtu v cizí mysli nebo i na co pomyslím já může i on skrze mne. Máme schopnost mezi sebou komunikovat aniž by to kdokoli zaznamenal. To byla ta tichá místa v naší konverzaci, pokračovali jsem telepaticky.“ shrnul jsem to co bylo zřejmé.

„Fascinující!“ zopakoval Josh.

„Ano“ potvrdil Rich a Rí jen souhlasně přikývla.

„To je vyjímečné. Ovšem má to pro nás i skryté výhody. Myslím, že Texina ochrana je víc než dostačující. Vinc je ideální ochránce.“ Josh pronesl nahlas to o čem už byla jednou řeč.

„Ochránce?!“ Vinc neměl nejmenší tušení o čem se mluví.

„V našem světě je společenské uspořádání sto let za opicemi. Rie, Melody, Tex i ty jste v očích našeho druhu nečistí, méněcenní. Byli jste stvořeni. My ostatní jsme se tím čím jsme zrodili, Kromě Richarda, ten je jediný svého druhu stejně jako Elizabeth. Proto také Mel ani Tex nebije srdce a nemají „dar“. Rie jsem změnil já a použil ……tajemství královského rodu. Proto její srdce bije a tvář nenese stopy jejího věku. Tebe změnil Gregfory pod mým vedením. Chtěl jsem aby Texas měla po boku někoho koho by ostatní považovali za čistokrevného a díky tomu jí mohl poskytnout ochranu. Změnění jsou v našem světě míň než v tom vašem bývali otroci. Proto potřebuje ochránce.“ Joshua velmi zjednodušil systém a struktůru našeho druhu.

„Aha a to, že mám dar ještě podpoří tohle zdání?!“ Ujistil se.

„Ano pochopil jsi správně.“ Pousmál se Josh a já pomyslel na tu spoustu věcí a pravidel které se bude muset naučit.

„Teď se ale vrátíme k palčivějším otázkám. Jak jsi se rozhodl ohledně Samanthy?“ Přešel k současnosti.

„Jak moc je realné aby o vás, ..nás věděla?“ zeptal se.

„To záleží na tom jak moc své sestře věříš. Zvládne to, nesloží se?“ odpověděl mu Joshua otázkou.

„Sam je silná holka. Vědomí toho, že není sama jí pomůže. Zvládne to.“ Byl přesvědčený a já s ním souhlasil.

„Dobrá.“ Josh jen kývl na Richiho. Tomu se objevil telefon v ruce během mrknutí oka a už vytáčel číslo.

„Ahoj. Přivez děvčata, obě. …Vinc je vzhůru a připraven…. Sam se dozví pravdu…. Počkáme.“ položil.

„Máš nějaké otázky?“ ozvala se Rí.

„Asi milion.“povzdechl si, ale na tváři se mu konečně mihl úsměv.

„Posaď se.“ Rie ukázala na pohovku. Popošel k ní s Tex těsně za sebou. Posadil se o když dosedla i ona obtočil ruku kolem jejího pasu a přivinul k sobě. Podívala se na něj očima plnýma lásky, jo tohle bude fungovat. Usmál jsem se, trochu pozitiva v už tak zamotané situaci potěší.

„Říkal jste královské krve? Jak tomu mám rozumět.“ Obrátil se zpět na Joshe.

„příběh který by ti vše vysvětlil je dlouhý a nehodí se pro tuto chvíli, ale … Já patřím k třem vládcům našeho druhu. Richard a Gregory jsou našimi nástupci. Richard jako můj syn a Gregory je synem mé milované sestry, princezny Kaishy. Hierarchii našeho světa ti jistě vysvětlím, ale pro teď je nedůležitá. Jako královská rodina máme jisté přednosti. Dar který může mít i jiný čistokrevný se neprobudí bez našeho ..polibku. Ovšem naše osobní dary se neomezují jen na jeden a jsou mnohem mocnější a silnější než u našich poddaných. Rodíme se s nimi i se schopností je ovládat. U talentovaných jedinců jejich „dar“ jen spí dokud se některý z vládců či členů královské krve nerozhodne ho probudit. Máme moc nad životem a smrtí nejen upírů, ale i lidí a všeho živého na planetě. Jsme těmi nejvyššími bytostmi. Doslova!“ Vincent užasle pozoroval Joshuu. Ten, vědomě vložil do svých slov malé množství své vnitřní síli. Jen aby Vinc pochopil o čem a o kom je řeč. Aby získal respekt.

„Aha.“ nic jiného ze sebe nedostal.

„Dál?!“ usmál se jeho reakci Josh.

„Texas říkala něco o boji…“ začal.

„To už je složitější a byl bych raději kdybychom si toto téma nechali na později. Vysvětlení vyžaduje více času. Nevadí?“

„Jistě že ne. Je něco co bych neměl dělat?“ další dotaz na který je potřeba čas. Byl chytrý a mnoho věcí mu došlo takže se ptal na podstatné detaily.

„Toho je mnoho, pro tento okamžik , ale bude stačit když neublížíš sestře. Nezapomeň , že tvé tělo disponuje o moc větší silou a rychlostí. Budeš muset být velmi opatrný. Jako by tvá sestra byla z nejtenčího skla.“ To byl Richi. Měl pravdu teď nebyl čas ho cokoli učit či vysvětlovat naší současnou situaci. Budeme mít ještě dost času.

„Co to bylo?“ nadskočil když se do nočního ticha ozval zvuk motoru.

„Mel přivezla dívky..“ vysvětlil suše a vydal se po schodišti k vstupním dveřím.

„Smysli jsou ostřejší, neboj zvykneš si.“ poplácal ho po rameni když procházel okolo. I já se zvedl. Mel přivezla nejen Sam, ale i Lizi a já už se nemohl dočkat až je sevřu v náručí. Dveře klaply.

„Gregory!“ zaslechl jsem ji dřív než uviděl.

„Tady“ šeptal jsem jí do ucha už v objetí.

„Ahoj tati“ zdravila a věnovala mu úsměv.

„Ahoj holčičko. Jak ti je?“ Než stačila odpovědět políbil Mel a zadíval se na Sam která nesměle stála za nimi.

„Teď už mnohem líp.“ přitiskla se ke mně. Jen nepřítomně kývl.

„Vítám tě Sam.“ usmál se na ni a snažil se zaujmout její pozornost. Měla nepřítomný výraz a ani nekývla na pozdrav. Naboural jsem se jí do hlavy. Stále nechápala co tu dělá, proč se tak rychle změnila nálada Mel a Lizi.

„Pojďme.“ Mel ji vzala za ruku, společně s Richardem a pomalu scházeli do obýváku za zbytkem rodiny. Došli dolů a Sam stále nechápala proč je tu. Stále neviděla Vince. Přesněji nepoznala na čí záda se dívá. Rie se zvedla a natáhla ruku k ní.

„Sami pojď sem. Sem ke mně.“ Vzala ji za loket a pomalu jí vedla k sedačkám. Až teď zareagovala zvedla oči za hlasem který jí byl tolik povědomý a trhla sebou. S nechápajícím výrazem si Rí prohlížela.

„Maj?!!“ její hlas vyjadřoval to co cítila, nechápala jak, ale věděla, že ta mladá žena před ní ja její přítelkyně a rádkyně. Poznala ji s naprostou jistotou.

„Ano jsem to já drahoušku.“ S mateřským úsměvem ji pohladila po vlasech.

„Ale…..?!“ Zmatené myšlenky jí létaly hlavou. Byla zmatená, ale přesto věděla, že je to pravda, neváhala. Zbláznila jsem se!!! Ano zbláznila, jinak to totiž není možné. Vždyť ….Mluvila v duchu sama se sebou.

„Sam neměj strach vše pochopíš. Jen něj trpělivost a věř.“ V gestu čistě mateřském ji objala a posadila do křesílka vedle pohovky. Já si společně s Lizi si sedli k ní.

„Sami!“ promluvil Vincent.

Sam nadskočila, vrhla pohled do míst odkud slyšela svého bratra. Rychle jsem zkontroloval jeho pocity. Zatím nic, žádný náznak žízně. Tex ho držela za ruku a jak se zdá pomáhá mu to i když si její dotek ani neuvědomuje.

„Ano jsem to já.“ pousmál se nad jejím výrazem. Byla vyděšená, překvapená a hlavně zcela ohromená.

„Ale … ale ty….. říkali …..!“ byla konsternována.

„Ano vím co ti řekli a měli svým způsobem pravdu. Nebýt Gregoryho a Joshui neseděl bych tu a nemluvil s tebou.“ V hlase mu zněla láska a trpělivost. Nechápavě se podívala na mne a Joshe.

„Ale …jak … ?… Vypadáš zdravý!“ Vyčítavě pronesla. Soustředil jsem se na ni místo na Vince, který se zdál O.K. Začínala se zlobit.

„Ano teď již ano, ale nebýt jejich …. zásahu zemřel bych.“ moc jí toho neřekl a její zmatek se víc a víc měnil v zlobu.

„To nechápu. Vincente!!!“ Vzdala se hledání logiky. Zloba zmizela stejně rychle jako se objevila radost. Zvedla se a vběhla bratrovi do náruče. Oči plné slz. Teď chtěla cítit jen a jen jeho blízkost, vše ostatní bylo nepodstatné. Tex se nenápadně stáhla.

„Sami! Je mi to tolik líto.“ hladil ji po vlasech a nechal si smáčet triko jejími slzami.

„Proč? ….Proč jsi o sobě nedal vědět? Víš jak mi bylo!“ radost se znovu měnila ve vztek. Stiskla dlaně v pěst a ještě s vlhkýma očima ho začala bít do hrudi.

„Sam, Sam dost. Ublížíš si!“ Tišil ji. Ano už nebyl tak měkký jako dřív.

„Už jsem tu a budu navždy pokud budeš chtít.“ Broukal jí tiše. Pomalu se uklidňovala.

„Jak to?“ zeptala se když konečně měla své emoce pod kontrolou.

„Jak to co?!“ nechápavě se zamračil Vinc.

„Jak to, že teď jsi v pořádku když jsi měl umřít?“ zeptala se znovu.

„No nevím zda jsem tím nejpovolanějším který ti to vysvětlí. Já byl u toho jaksi mimo a teď se sám teprve smiřuji s danou situací.“ Prosebně se rozhlídl.

„Sam, jistě znáš spoustu pověstí a báchorek o tvorech podobných lidem. Viď!“ promluvil Joshua. Byl jistě tím nejpovolanějším. Jen kývla a já se rozhodl „poslouchat“ její mysl během následujících chvil a upozornil jsem na to Vince. Bude jen dobré vědět jak na tom je.

„No a my jsme takovými bytostmi. Máme dar, možnost za určitých podmínek zabránit smrti člověka.“

„Za určitých podmínek?!“ podezřívavě se na Joshe podívala. Seděla teď vedle Vince. Obrazy v její hlavě mne překvapili. Byla opravdu velmi všímavá. Již před nějakým časem si všimla jistých odlišností u mne a Tex. Nezatěžovala se jimi, jen občas si vymýšlela různé scénáře proč to tak je. Teď jí mysl vyplavila ten nejšílenější a zároveň jediný správný. Děti noci, nemrtví, požírači duší…..upíři. Stále, ale odmítala uvěřit, že bychom opravdu existovali.

„Ano. Už nikdy nebudou jako dřív, změní se.“ Josh nehodlal nic tajit ani zastírat, nemělo to význam když se Vinc rozhodl.

„Změní!? ….V co?“ Potřebovala to slyšet, nebála se stále se Vince držela.

„V upíry.“ Pronesl ta slova tiše Vinc.

„To je jen hloupý vtip, že?! Brácho vždyť to …. oni jsou jen výmysl, neexistují!“ část, větší část jejího já věděla, že je to pravda, ale malá část ta praktická to nechtěla přijmout. Tolik připomínala Vince před pár hodinami. Možná jen … nebyla tak tvrdohlavě přesvědčená o opaku.

„To jsem si taky myslel než jsem se stal jedním z nich.“ Smutně pronesl Vincent. V ten okamžik se ho znovu dotkal Texina ruka. Rychle se na ni podíval a věnoval jí úsměv.

„Počkej! Ty mi chceš tvrdit, že všichni tady kolem jsou….upíři?“ rozhlédla se po pokoji, ale její se již nevrátil k bratrovi. Jako jeden z posledních se v jejím zorném poli objevil Rox. Stál opodál, mimo a teď upřeně zíral na Samanthu. Jejich pohledy se do sebe zasekli a z její hlavy zmizeli všechny obavy, myšlenky a zmatky. Nejen já, ale i Vinc rychle hledal důvod. Rox! Nemohl jsem jinak než nahlédnout i do jeho pocitů. Byl vykolejený, nikdy necítil nic podobného. Poprvé jsem měl možnost vidět, cítit a vlastně i zprostředkovaně zažít jaké to je zamilovat se na první pohled. Ano zamilovat. Rox sice stále nevěděl co se sním děje, ale já tyto pocity znal. Cítil jsem to samé k Lili. Byl na tom stejně jako Sam i když u něj tento stav trval o nějaký čas déle. Pochopil jsem, že je mimo od chvíle co ji spatřil. Tak se asi musel cítit Josh když uviděl svou Rie. Kochal bych se déle nebýt Vince.

„Samantho !!!!“ vykřikl. Jasně i on teď věděl co se děje. Ač ve skutečnosti neuplynulo víc než pár vteřin, pro nás to bylo spousta času.

„Vinci klid. Nic se neděje.“ Rychle jsem mu položil ruku na rameno. Teda zatím se nic neděje. A doufal jsem, že ani nebude.

„Co se má dít?“ Joshuv hlas byl ostražitý.

„Komplikace.“ odtušil jsem.

„Zdá se, že Rox a Sam jsou si souzeni.“

„Ach…..“ Joshua vydechl. Nevím zda úlevou nebo ohromením.

„Co to znamená?!“ Vinc byl rozlobený, nechápal co se stalo mezi jeho sestrou a Roxem.

„To znamená, že Rox je od této chvíle zcela oddán tvé sestře. Není nic co by pro ni neudělal, položí za ni i život když to bude nutné. Stává se to vyjímečně i když …..“ rozhlédl se kolem sebe a usmál se.

„Vincente, zkus se podívat sobě do nitra. Co by jsi udělal kdyby byla Tex vystavena nebezpečí?“ Zkoumavě si ho prohlížel. Ticho se mi zdálo neskonale dlouhé.

„Nedovolil bych to.“ Vypadal , že ho to samotného překvapilo.

„Vidíš a on to cítí stejně , jen objektem jeho lásky je Sam.“ jeho hlas byl laskavý.

„Jenže co……..“ Začal znovu.

„Pššš teď nic. Nech je. Však ona se dozví vše co má.“ Rie se pousmála.