Moonlight shadow

39.Reakce

Tak tohle bychom měli, teď ještě říct vše ostatním. Na to jsem se vlastně těšila. Byla jsem zvědavá na jejich reakce, na výrazy jejich tváří. Viv byla velmi překvapená, tak jsem byla natěšená jak na tom budou ostatní. Vyšli jsme z pracovny společně. Táta šel první. Zastavila jsem se hned za dveřmi a otočila jsem se k Raeovi. Pochopil můj natěšený výraz.
„Musím tě zklamat, cosi tuší! Matt byl kapku hlasitější!“ vysvětlil mi svou poznámku.
„Ach ne!!“ uniklo mi.
„Neboj není to nic konkrétního.“ políbil mne a asi byl náš polibek delší než je únosné protože se ozvalo se nedočkavé : „EHM EHM“ od Matta. Odtrhli jsme se od sebe a vyrazili za zbytkem rodiny.
Táta vešel první a šel rovnou k Viv. Ještě stále se trochu mračil. Já s Raem jsme si stoupli před rodinu a Rae si mne přitáhl před sebe. Objal mne a spojené ruce položil na mé bříško.
„Když jste tu všichni“ začal „ chtěli bychom vám něco oznámit. Jak jste jistě slyšeli požádal jsem Matta o Jasmíninu ruku. Sice není moc nadšen , ale svolil a tak v den jejích 18tých narozeniny se stane mou ženou.“
Prohlížela jsem si tváře mých blízkých a přála si slyšet to co Rae. Tvář Viv byla spokojená, ale i vyčkávavá. Jistě čeká zda řekneme i druhou nečekanou novinu. Julie také nevypadala překvapeně. Nicky se uculoval a Tom byl s Lolou jediní kdo byl překvapen. Ani Natha totiž naše prohlášení příliš nepřekvapilo.
„Svatba, svatba!!!“ začala vykřikovat Lola když naši zprávu zpracovala.
„Míno, že ti jí smím pomoci zařizovat?! Už dlouho v rodině žádná nebyla. Naposledy před 15 lety když se brali Viv a Matt a předtím my. To je kolik … 20 let?“ obrátila se na Toma.
„Tak nějak miláčku!“ potvrdil jí Tom.
„Jas co šaty?! Máš nějakou představu? Můžu ti je navrhnou jestli chceš!“ byla jak tajfun, ale když jsem si vzpomněla na své plesové šaty, uvědomila jsem si, že by to nebyl tak marný nápad. Lola měla vkus i nápady a já stejně neměla tušení jakou vlastně chci svatbu. Já se netoužila vdát, ale jen zůstat s Rea navěky.
„No myslím, že to stejně bude víc na Raeovi a ten jistě každou pomoc uvítá. Já budu mít jiné starosti.“ přijala jsem opatrně její pomoc.
„Jak víc na Raeovi? Ty jako nevěsta si máš říct o vše aby tvůj velký den byl ten nej nej!“ nechápavě se ptala.
„No tím se dostáváme k druhému bodu programu.“ vzal si slovo zas Rae.
„Co ono je ještě něco?“ divila se Julie. Cítil jsem jak se Rae za mnou neslyšně zasmál.
„Je zvláštní, že se ptáš zrovinka ty, která na tom má taky svůj malý podíl viny.“ usmál se na ni.
„Stalo se něco co nikdo nečekal. Jas……….ne já a Jas, ne tak taky ne.“ koktal. Bylo to roztomilé když zrovna on nemohl nejít slova. Rychle je , ale našel.
“Díky Jasmíně se mi splnil do teď nemožný sen. Bude ze mne otec.“ dostal konečně ze sebe.
Výraz jejich tváří byl úchvatný. Tolik emocí jsem nikdy neviděla. Překvapení, nevěřícnost , nadšení, radost, nechápavost ale i zděšení. Tak moc jsem stála o to slyšet co se jim při tom honilo v hlavách. Třeba mi to až budeme sami Rae řekne.
„Míno to …… to je úžasné!“ vyskočila Jul a sevřela mne v náruči. Když mne pustila a chytla mne jen za ruce musela jsem se na ni usmát. Byla jediná která zareagovala tak rychle.

„Jak ti je?“ ptala se. Koukla jsem na okolí. Všichni tedy až na tátu a Viv byly stále tak šokovaní, že nebyli schopni reakce. Dívali se na nás jako mramorové sochy s nechápajícími pohledy. Musela jsem se v duchu smát
„Dobře. Vlastně líp než dobře.“ odpovídala jsem vlastně jen jí.
Pustila mne a také se koukla a začala se smát nahlas na rozdíl ode mne. Teprve její smích jako by je probudil.
„Rae, to myslíš vážně!!“ vykřikl Nath.
„Ano smrtelně vážně.“ usmál se ironicky Rae.
„To přeci není možné!“ ozval se Tom.
„Jas má to co společného s tím co jste onehdy upekli s Julií?“ ptal se Nicky. V jeho hlase bylo ohromení, ale někde vzadu i tiché přání aby to byla opravdu pravda. Pak by on…..
„Má , ale i tak je to zázrak. Náš zázrak „ přitiskla jsem se ještě blíž k Rae hrudi.
„O čem to mluvíš? „ ptal se Tom.
„Asi takhle. Holky se rozhodly, že Jas už nebaví jak jí Rae dává košem a díky Juliiným znalostem a schopnostem se jim povedlo spoutat Raeovi instinkty a tak nějak ho polidštit do té míry, že on a Jas mohli vztah muže a ženy naplnit ve všech rovinách které nabízí.“ shrnul dosti neromanticky vše Nick. Zašklebila jsem se na něj. On přeci věděl, že to nebylo jen proto. Nechtěla jsem aby se naplnilo proroctví. Nechtěla jsem o Rea přijít.

„Ono to vlastně tak uplně nebylo. Povedlo se mi na pár minut spoutat Rea schopnosti, ale opravdu jen na malou chvíli . Zbytek byl jen a jen na nich, něm.“ Julie nesměle prozradila podrobnosti, které možná ještě víc ohromili okolostojící.

„Tak to je dost dobrý! Budu strýc!!“ poznamenal nadšeně Nath. Už se vzpamatoval a jistě začíná vymýšlet jaké rošťárny bude s naším potomkem vyvádět.
„Vlastně ten mrňous bude mít kopu neobyčejných příbuzných.“ to už se smál dost nahlas.
„Jo teď už chápu proč ten řev Matte. Být dědečkem v tvém věku naštve co!“ byl k neudržení. Jeho dobrá nálada stále stoupala a on se začínal trefovat do zůčasněných.Je jen otázkou kdy dojde na mne.
„Nathe klid prosím !“ snažil se ho uklidnit Tom, ale moc mu to nešlo když se smál skoro stejně jako Nathan.
„Míno?“ zeptala se tiše Lola, přišla až k nám aby nemusela překřikovat kluky.
„Hm“
„Jaké to je?!“
„Myslíš …být těhotná?“ Přikývla.
„Zvláštní a jedinečné.“ mj hlas byl nadšený, ale jen co jsem dořekla druhé slovo nejraději bych se plácla. Vždyť Lola nikdy……….
„Zvláštní………..“ zašeptala.
„Nicku potřeboval bych s tebou mluvit!“ zaslechla jsem Rae.
Cítila jsem jak mne pouští i jak mi zmizela opora za zády.
„Posaď se:“ řekl mi táta a udělal mi místo mezi ním a Viv. Sedla jsem si a odpovídala na řeku otázek které se na mne hrnuly. Byli neuvěřitelně zvědavý a já měla co dělat abych si uchránila alespoň kousek soukromí.
Dopoledne uběhlo a já začínala mít zas hlad. To jediné se změnilo. Nikdy jsem moc nejedla, ale teď jsem měla apetit jak dřevorubec. Snědla jsem toho neuvěřitelné množství.
„Vím, že máte ještě asi tak milion otázek !“ oznámila jsem „Ale já, tedy my máme hlad a tak když dovolíte jdu do kuchyně ho zahnat, Jul přidáš se?“ Jen se zvedla. Naštěstí se ona společně s Viv na nic neptaly.
Společně jsme došli do kuchyně. Byla jsem ráda za chvíli samoty i když jsem si nedělala moc velké iluze o soukromí našeho rozhovoru.
„Jas myslíš, že bych i já a Nicky mohli…..?“ začala Julie když jsme byly samy.
„Jul nevím, já sama z toho nejsem moudrá, ale když se to povedlo nám tak proč by to nemělo vyjít i u vás!“ řekla jsem to co jsem si myslela. Tolik bych jí to přála, nejen jí, ale i Nicholasovi. Přemýšlela jsem jaké by to asi bylo, mít tu dvě mimina místo jednoho. Julie, ale zatím „nesmí“. Ta hloupá podmínka o tom , že jen panny mohou mít moc.
Uklohnily jsme si cosi k jídlu a vracely se zpět. Už u schodiště byla slyšet vzrušená debata z knihovny. Muži řešili co přísluší ženě.
„Jas.“ ozvalo se mi nad hlavou. Stál tam Rae s Nickem.
„Pojď prosím nahoru.“ požádal mne. Šla jsem.
„Jas . Už jsme se o tom bavili, myslíš , že by jsi nechala Nicka aby tě vyšetřil?“ zeptal se Rae.
Tedy ne, že by se mi to zrovna zamlouvalo, ale chápala jsem důvody proč on a ne nějaký cizí doktor. Přesto….
„Asi mi nic jiného nezbývá.“ podotkla jsem odevzdaně a kývla.
„Neboj budu opatrný a nebudu koukat víc než je nutné.“ ujišťoval mne Nick. Sám mi přišel v rozpacích, ale mohl to být jen můj dojem.
Prohlídka byla rychlá a jak řekl Nick stejně bude muset sehnat ultrazvuk. Jinak, ale vše vypadalo normálně jako u jakéhokoli běžného těhotenství. Atmosféra v rodině se pomalu uklidňovala a jak se mi dařilo zjistit při pravidelných návštěvách i Rolův stav se lepšil. Už začínal ovládat sám sebe a měnit se když chce on a ne když ho něco vyprovokuje. Trávili jsme společně dlouhé chvíle povídáním. Dozvěděla jsem se mnoho o historii jejich rodu.

Eat stále hledal nějaký způsob jak vyzkoušet jeho sebeovládání, ale nic nebylo dost…….no řekněme kách!! Já bych o něčem věděla, ale to by tu nesměl být Rae který se teď ode mne téměř nehnul. Když už nebylo zbytí zkusila jsem se domluvit.
„Rae já vím, že to myslíš dobře, ale já vážně nejsem ani nemocná , ani nemohoucí a už vůbec ne prostoduchá abych musela mít doprovod na každém kroku.“ začala jsem po pár dnech.
„Ale Jas……….“ ohradil se.
„Ne, ale Jas…, prostě se budeme chovat normálně. Ty se vrátíš ke své práci a já ke svým povinnostem.“ oznámila jsem.Stále jsem si tvrdě za svým, to jediné ho mohlo zvyklat.
„Vážně ti tolik vadí má společnost?“ zeptal se zkroušeně.
„To není o tom, ale chybí mi volnost.“ pohladila jsem ho. Nechtěla jsem aby byl smutný, jen jsem potřebovala volnost.
„Dobře, asi tu svou starostlivost přeháním co?!“ omluvně se na mne podíval. Pochopil.
„Kapku.“ souhlasila jsem a snažila se o ironii. .
Bylo fajn , že si to pak už pamatoval a věci se vrátili do relativně stejných kolejí.
Vyšetření ukázalo, že jsem opravdu těhotná a že je vše O.K. Nicky si vlastně myslel, že bych měla do porodu chodit k lidskému specialistovi. Byla kvůli tomu docela mela , ale nakonec to vyhrál a já byla nadšená. Nick sice jako doktor asi věděl co a jak, ale byl to bratr a to mi jaksi vadilo a jemu také. To sice nepřiznal mě, ale Julie mi to prozradila.
Zbýval ještě jeden úkol. Oznámit vše mámě. Trochu jsem se toho bála. Nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli jejímu stavu. Byla přeci jen taky těhotná a na rozdíl ode mne jí hrozilo spousta rizik. A měla jsem pravdu. Reagovala podobně jako Matt, jen s tím rozdílem, že křičela na mne a nechápala jak jsem mohla být tak neopatrná (jak to nazvala) a v době antikoncepce a osvěty otěhotnět v 17. Nakonec se, ale uklidnila a už klidná mi popřála vše dobré a hlavně aby vše dopadlo jak má (čekala jsem na výsledky různých testů). Domluvili jsme se, že přijedou už týden před svatbou aby to nebylo na mámu příliš. Přeci jen ona je v jiném stavu o něco déle než já.
Týdny poklidně ubíhali a já během nich pomohla Eatonovi s zátěžovou zkouškou Rola. Když byl bezpečně zavřen v cele oznámila jsem jim, že se budu vdávat. To zvládli oba docela v pohodě. Když jsem, ale oznámila, že čekám dítě s upírem bylo to horší, ale i to jakž takž ustál jak Rol tak Eat. Nakonec jsme se dohodli, že tomu malému půjdou za kmotry. Bude mít docela povedenou rodinu.
Svatební den se blížil a sním zároveň i jediná skvrna na mém štěstí, den střetu s Iainem.
Asi týden před dnem D se stalo něco zvláštního a jak nám čas ukázal i rozhodujícího.