Moonlight shadow

Opatrně jsem přešla k Mattovi, drobné střípky povalujícího se skla na zemi se mi zabodávaly do chodidel, ale nedávala jsem na sobě znát bolest. V duchu jsem si jen opakovala ta stejná slova, pořád dokola, jako bych si je navždy chtěla zapamatovat. Prosím, ať není mrtvý! Hlavně ať není mrtvý! Absolutně bych nesnesla pomyšlení na to, že mám na svědomí život dalšího člověka. V tomto případě upíra. A ještě ke všemu přítele muže, kterého mám nesmírně ráda.

„Matte? Matte, slyšíš mě?“ ruce měl divoce rozhozené, hnědé vlasy rozcuchané a nejevil žádné známky života. „Ježišmarja, prosímtě otevři oči a podívej se na mě!“ zaúpěla jsem a jemně ho poplácávala po tvářích. Pak jsem se rychle otočila za sebe, když jsem uslyšela skřípení skleněných střepů a namáhavé oddechování. „Danieli!“ vypískla jsem a skočila mu kolem krku. Ze srdce mi nespadl obrovský kámen, ale hotová skála. „Jsi v pořádku? Není ti nic? Měla jsem strach, že jsem tě… zabila.“

„Co je s ním?“ zeptal se mě jako bych nic neřekla a neudělala. Úlevu vystřídalo naprosté zděšení a neskrývaná panika. Jeho chladné chování mi vehnalo slzy do očí. Pokud byl tak odtažitý kvůli toho co jsem způsobila, měl na to právo. Konec konců, z jeho obývacího pokoje jsem udělala kůlničku na dříví. Pokud to ale mělo jinou příčinu, chtěla jsem vědět jakou. Ublíženě jsem se od něj odtáhla a poklekla zpátky k Mattovi. Sklonila jsem se těsně k němu, aby si Daniel nevšiml, že mi po tvářích tečou slzy zklamání.

„Prosímtě, otevři oči. Matte…“ stiskla jsem mu dlaň nejpevněji, jak to šlo a mlčky čekala několik dalších vteřin. Nic se nedělo. „No tak, vzbuď se! Vždyť jsi upír!“ druhou rukou jsem ho dloubla mezi žebra a říkala si, že jestli ani tohle nezabere, tak ho praštím něčím těžším aby se vzpamatoval. Léčba šokem, ne? Pokud se neprobere, neodvažovala jsem si ani představovat, jak mě bude Daniel nenávidět a obviňovat mě z úmrtí svého nejlepšího přítele. Nejspíš by mě úplně zavrhl a už nikdy se mnou nepromluvil. V zájmu mém i Mattovém, by se tedy měl co nejdřív probrat!

„Ty jsi tak otravná ženská! Nic mi není!“ protivně mě plácl přes ruku a já si úlevou sedla na zadek. Viděla jsem kratičký záblesk starostí v jeho očích, když uviděl mé slzy. Hned se začal škrábat na nohy a i když jsem mu chtěla říct, aby to nedělal, dřív se stačil zvednout. Hned jsem se zvedla pro případ, že by se rozhodl odporoučet k zemi. Jak se ukázalo, nebyla jsem tak daleko od pravdy. „No sakra! Něco mě děsně píchá v zádech…“ zaskuhral a dlaněmi se opřel o kolena. Poplašeně jsem se podívala na jeho záda a strnula. Nebyl to sice dřevěný kolík, ale neměl by už být mrtvý?

Na několika místech měl protrhnutou košili a z kůže potřísněné krví mu trčely skleněné střepy. Bylo to dost nechutné a dělalo se mi z toho opravdu špatně, ale musela jsem uklidit škody, které jsem napáchala. „Vytáhnu to. Nehýbej se.“ Zněla jsem mnohem odhodlaněji, než jsem se ve skutečnosti cítila. Ne zrovna s citem jsem mu začala střepy vytahovat ze zad a s odporem je házela na zem.

„Hej! Měj trochu soucitu, čarodějnice! Bolí to jako blázen!“ zamrmlal. Nevím čím to bylo, ale jeho slova mě vůbec nerozhodila. Ani oslovení čarodějnice se mě nedotklo tak, jak by se mohlo zdát. Konečně… proč by se mě to mělo dotknout? Podle všeho to byla pravda.

„Přestaň si stěžovat. Jsi upír, tebe by nic bolet nemělo!“ ohradila jsem se na něj a prudce škubla s dalším skleněným střepem. Ignorovala jsem jeho bolestné zaskučení a poslední dva střepy vytáhla najednou. Vlastně, docela jsem si to užívala. Možná jsem si tímhle způsobem vylívala vztek, sice na špatné osobě, ale pomáhalo to. Když jsem všechny úlomky vytáhla, cítila jsem se líp. Pak jsem jen sledovala, jak se Mattova kůže zaceluje a uznala jsem, že je všechno v pořádku.

Všechno až na Daniela, který celou tu dobu neřekl ani slovo. Nepohnul se ani o jediný milimetr. Jako by ani nebyl duchem přítomný v téhle místnosti. A já nebyla jediná, kdo si toho všiml. Matt trochu znejistěl, když pohlédl na svého přítele, jehož pohled byl skelný. Mával mu rukou před očima, i když s trochu bolestnou grimasou. Asi ho pořád bolely záda…

„Brácho! Slyšíš mě?!“ louskl mu prsty těsně před obličejem, ale s Danielem to ani nepohnulo. Matt na něj křičel, mluvil, ale Daniel prostě nereagoval. „Já vím, že jsi naštvaný, ale přece musela vědět pravdu! A o tom, že jsi zabil půlku města… neodsoudila tě! Pořád tě vnímá stejně a já taky! Jsi můj přítel! Však my se s tím vším nějak popasujeme!“ položil mu dlaň na rameno, ale Daniel ji setřásl. Sledovala jsem Mattovu snahu se slzami dojetí v očích a nechápala jsem. Už zase jsem nechápala.

Co se stalo s Danielem? Proč se takhle chová? Asi toho na mě bylo moc, a tak jsem se zhroutila na podlahu. Obličejem jsem tvrdě dopadla na zem, ani jsem se neobtěžovala dát před sebe ruce, abych tak zbrzdila pád. Zůstala jsem ležet a zavřela oči. Nechtěla jsem je otevřít, alespoň nějakou dobu. A i když mě dvě dlaně poplácávaly střídavě po obou tvářích, protestovala jsem a oči neotvírala.

„Jasně, já vím, že trucuješ! Ale buď v klidu, Daniel tady není. Takže si přestaň hrát na uraženou a otevři ty oči.“ I přes zavřená víčka jsem si dokázala představit jeho obličej a zamračila jsem se. Pak jsem opravdu pouze z donucení oči otevřela a zjistila, že ležím ve své posteli, ve svém pokoji a nade mnou se sklání Matt. Když jsem překotně zamrkala, zaskočená jeho blízkou přítomností, spokojeně se ušklíbnul. Bylo to až děsivě zvláštní, ale srdce mi bilo jako zblázněné, jen ztěží jsem mohla tak rychlý tlukot ignorovat a Matt si toho povšimnul.

„Co tady děláš?“ zeptala jsem se raději. Byla to vlastně vskutku dobře položená otázka, protože na jeho místě by právě měl být Daniel, nebo snad ne? Měl by to být právě on, kdo si sedne na mou postel, políbí mě na tvář a omluví se za své záhadné chování, které jsem si nijak nedokázala vysvětlit. Proč tady není? Proč se mi to sakra právě teď nesnaží vysvětlit?! „Kde je Daniel?“ další otázka. Matt se zakabonil, svraštil čelo a postavil se před francouzská okna vedoucí na terasu.

Několik okamžiků jsem jen tupě zírala na jeho záda a pak, když se otočil, jsem si ho prohlédla. Nebyl to nějaký předem promýšlený pohled, prostě se občas stane, že si prohlížíte lidi kolem sebe. Od toho přece máme oči. A zrovna v tomhle případě jsem byla ráda, že mám dobrý zrak, protože Matt vůbec nebyl škaredý chlap. A uvědomění si této skutečnosti mě samotnou zaskočilo, možná tak trochu i vyděsilo. Na krátký okamžik jsem dovolila své fantazii, aby se brouzdala v myšlenkách, které se týkaly Matta a toho, jaké by vlastně bylo se s ním líbat. Jenže je to Danielův přítel a nejspíš by nebylo dobré si s ním cokoliv začínat. Navíc mě chtěl zabít. Prostě má smůlu. Jenže…

Matt vypadal vážně skvěle. Hnědé vlasy měl neposlušně rozčepýřené po celé hlavě, očima se do mě vpíjel jako inkoust do papíru, jeho oči se opět staly důležitými body v prostoru. Jedno husté černé obočí měl zvědavě povytáhnuté, zaujatě se na mě díval a velice pomalu se rozpohyboval. Hlavu lehce naklonil na stranu, ruce si založil do zadních kapes u tmavých džínů a já pohledem sjela níž, na jeho poodhalenou hruď. Možná to byl záměr, aby mě upoutal, ale černou košili měl napůl rozepnutou. Přemýšlela jsem, jaké by to bylo se dotýkat jeho svalů, prsty jemně přejíždět po šlachách na jeho vypracovaných pažích. Přestat nad vším přemýšlet a prostě se oddat této nečekané touze. Na chvíli vypnout, hodit starosti za hlavu a nedělat si vrásky s tím, co se děje s Danielem.

Došel až ke mně a klekl si před postel. Zvědavě jsem se naklonila přes pelest a čekala co se stane dál. Matt vyndal ruce z kapes, dlaní mě pohladil op tváři a já pod jeho dotekem docela roztála, jako kopeček zmrzliny na letním slunci. „Daniel jel do města pro další krev. Jsme tady sami. V celém domě.“ Rukou pokynul do prostoru, druhá dlaň však stále spočívala na mé tváři.

„Proč jsi přišel?“ vypravila jsem ze sebe kostrbatě. Kdybych stála, nohy by se mi klepaly jako právě narozenému štěněti. Prozatím se mi třásl jen hlas.

„Chci, aby ses trochu uvolnila, pobavila se. Jsi hrozně napjatá, vystresovaná a trápíš se. Potřebuješ trochu zábavy a já ti ji můžu poskytnout.“ Při slově zábava mě ihned napadl sex s ním, ale tohle neměl na mysli. Bylo to něco jiného, při čem se mu v očích objevilo něco, co jsem nikdy předtím u nikoho neviděla. Nedokážu to pojmenovat, ale bylo to velmi silné. A ať měl v plánu cokoliv, přikývla jsem. Chtěla jsem být zase ta stará bezstarostná Lisa.

„Upíří život je založen na úplně jiných hodnotách, než život lidský. Na prvním místě je pro nás krev… hned za ní se však drží naše touhy a základní pudy. Všechny prožitky jsou pro nás mnohem emotivnější, silnější. Stejně je to i u sexu. Upíří sex je to nejlepší, co kdy zažiješ. Věř mi.“ Zamrkal na mě. Přísahala bych, že jsem se mírně začervenala. Tak přeci jen jde o sex? „Když upír po někom touží a má možnost napít se jeho krve, je to zážitek s ničím nesrovnatelný. Nedá se to popsat. Pokud je touha po tom člověku vážně silná, jedno kousnutí a pár kapek krve, je mnohem lepší požitek než sex samotný.

„To je odporné.“ Vykuckala jsem ze sebe přidušeně. On však nesouhlasně zavrtěl hlavou a hbitým pohybem, který mě až vyděsil, ke mně natáhl i své druhé zápěstí.

„Až budeš upír a kousneš někoho, po kom skutečně toužíš… poznáš jak erotické to je. Budeš to chtít pořád a budeš na to myslet. Je to jako droga…je to horší než droga.“ Mluvil tichým hlasem, stále se ke mně přibližoval a zápěstí mi strkal skoro až pod nos. „Vím, že tě přitahuju. Stejně jako Daniel. Cítím, jak ti tluče srdce, když jsem ti nablízku. Vím, jak jsi nervózní, když je s tebou v místnosti Daniel. Toužíš po něm stejně jako po mě, i když si to nechceš přiznat.“ No, sebevědomí mu tedy rozhodně nechybí.

Když o tom tak mluvil, zdálo se mi, jako kdyby mi mluvil přímo z duše. Daniel i on byli velmi přitažliví, o tom nebylo pochyb. A mě na mysl začaly vyplouvat divoké představy, ve kterých jsem prožívala okamžiky rozkoše s Danielem… s Mattem. Zatřásla jsem hlavou, až mé krční obratle zaprotestovaly. V tu chvíli se však Mattovy rty ocitly příliš blízko u mých.

„Vím, že mě chceš, Liso.“ S těmito slovy mě pomalu otočil na záda a položil se na mě, opírajíc se o lokty. Ignorovala jsem mrazení, které vycházelo ze všech míst, ve kterých se dotýkala naše kůže a několik málo vteřin jsem nečinně čekala. Zpříma mi pohlédl do očí. Jednou rukou mi odhrnul vlasy z krku. Cítila jsem na sobě jeho chladný dech, pak i jeho rty. Zlehka mne líbal na krku a já mu ruce položila na hrudník. Jako kdybych to snad ani nebyla já!

Naplno jsem se mu poddala a pak jen prsty opatrně rozepínala zbývající knoflíčky jeho košile. Když jsem byla hotová, dlaněmi jsem hladila jeho vypracovaný hrudník, břišní svaly a potlačovala vzdechnutí, když jeho rty klouzaly stále níž a níž. Byla jsem to já, která nevydržela a nedočkavě si přitáhla jeho rty ke svým. Překvapilo ho to, ale ne na dlouho.

Bylo to jiné, než cokoliv co jsem dosud za svůj osmnáctiletý život zažila. S každým pohybem jeho rtů, s každým dotekem jeho prstů na mých zádech ve mně rostla nepopsatelná touha a vzrušení. Když se jazykem začal nenasytně dobývat do mých úst, tiše jsem zasténala. Ani jsem nepostřehla, že se položil na záda a já teď ležela nad ním. Jemně stiskl můj spodní ret mezi zuby a pak mě znovu začal líbat tak, až se mi z toho točila hlava. Rukama jsem ho chytila za košili a s jeho pomocí jsme se posadili. Seděla jsem na něm obkročmo, zatímco jeho ruce putovaly po mých bedrech stále výš. Mezi polibky se zasmál a znovu svými zuby stiskl můj ret. Tentokrát to ale přehnal.

„Au!“ zasyčela jsem. v ústech jsem cítila chuť vlastní krve, což poněkud ubíralo tomuto okamžiku na jedinečnosti. Kapičky krve mi kanuly do pusy. Chtěla jsem se odtáhnout, zbytečně Matta neprovokovat… byl to konec konců upír. „Matte…“ vzdychla jsem a rukama zatlačila proti němu. Nepohnul se ani o píď. Stále se vášnivě věnoval mým rtům a špičkou jazyka ochutnával mou krev.

Vší silou jsem se ho pokusila od sebe odstrčit, ale byl jako smyslů zbavený. Začínal mě děsit čím dál tím víc. „Řada je na tobě.“ Zamlaskal a špičkou jazyka si oblízl rty, které byly zbarveny mou krví. Nechápala jsem, v čem je řada na mě, ale odpověď se dostavila téměř okamžitě. Matt si k ústům přiložil svoje vlastní zápěstí, podíval se na mě a pak se zakousnul.

„Proboha…“ uniklo mi ze rtů. Sledovala jsem, jak si prokousnul kůží na zápěstí a první kapičky krve se vyvalily z rány. „Proboha…“ zopakovala jsem nevěřícně s rukou před pusou. Bylo to nechutné a zvrácené, ale i tak u toho byl Matt dokonalý. A kdo jsem já, abych ho za tohle soudila, když jsem sama sebe kousnula do zápěstí jen proto, aby se Daniel mohl napít mé krve.

„Ochutnej.“ Řekl prostě a podstrčil mi svou ruku pod nos, který jsem však ihned nakrčila při zápachu krve. Tahle ale nevoněla stejně jako moje. Byla jiná… mnohem tmavší, hustší a voněla až nepřirozeně sladce. Matt zrychleně oddechoval, mezitím mě sem tam políbil. „Jen pár kapek. To z tebe ještě upíra nedělá, pamatuj.“ Sledovala jsem, jak mu krev pomalu odkapává na mé oblečení. Hezky to vonělo… pokud si představím, že je to malinový sirup možná bych mohla trochu zkusit…

NE! Ozval se vnitřní hlásek.

JEN PÁR KAPEK! Volal ten druhý.

A já se z nevysvětlitelného důvodu rozhodla poslechnout ten druhý. Rychle jsem popadla jeho zápěstí a přiložila si ho k ústům. Překonala jsem počáteční odpor z krve a zlehka přitiskla rty na jeho ránu. Teplá tekutina se dotkla mých rtů a pak mým tělem projel záchvěv elektřiny.

Pomohla jsem si rukama a držela jeho ruku u svých rtů. Nasála jsem trochu krve do úst a několik vteřin rozmýšlela, jestli mám polknout nebo ne. Křečovitě jsem semkla oční víčka k sobě a se zatajeným dechem polkla. Dalších několik vteřin jsem čekala, jestli se dostaví onen skvělý prožitek, o kterém mluvil Matt. Nic se však nedělo a mě začínalo být zle ze mě samotné. Pila jsem upíří krev, proboha!

Když jsem toho chtěla nechat a jít se vyzvracet, v žaludku a končetinách se mi rozeběhlo drobné mravenčení. Cítila jsem jak se mi do hlavy nahrnuje velké množství krve, jak se v mém krevním řečišti mísí moje vlastní a Mattova krev. Jakoby najednou všechno dostalo správné barvy, zvuky se vyostřily a já se začala třást. Nebylo to nic nepříjemného, právě naopak. Byl to tak vzrušující pocit! Jako by mi do hlavy stoupala nějaká návyková látka a já se dostávala do stavu.

Znovu jsem se drobným douškem napila Mattovy krve a ve stejnou chvíli jsme zavzdychli. On divoce zvrátil hlavu dozadu, nejspíš to pro něj byl silný zážitek. Nic se ale nemohlo rovnat tomu, co jsem prožívala já. Cítila jsem se jako v nebi. Byli jsme s Mattem propojeni krví… a to doslova. Když se na mě znovu podíval, zorničky měl široce rozšířené a dýchal tak rychle, jako by právě prožil nejlepší orgasmus svého života.

„Liso, stačí.“ Vytrhl mě z toho báječného stavu a odtrhl od mých úst svou ruku. „Pár hodin budeš mít skvělou náladu, jako bys byla opilá a budeš silnější…“ palcem levé ruky mi ze rtů setřel poslední kapičky jeho krve a já užasle sledovala, jak se ranka na jeho zápěstí zaceluje přímo před mýma očima. Zuřivě mě políbil a pak prsty jemně objížděl linii mých rtů.

„Bylo to skvělé.“ Zamumlala jsem zahanbeně a bála se mu pohlédnout do obličeje. Byla jsem na rozpacích. Pít něčí krev, když nejste upír, to přece není normální. „Ale už se to nestane.“ Snažila jsem se přesvědčit sama sebe. Matt se na mě usmál, zapnul si košili a přitáhl si k sobě můj obličej.

„Věř mi, že se to stane.“ Zkousla jsem si spodní ret a špičkou jazyka objela linii svých rtů. Pořád jsem cítila chuť jeho krve. „Pojď se pobavit. Pár hodin si užijeme… než dorazí Daniel.“ Navrhl a já se nezmohla na to, abych odmítla. Tohle jsem přece chtěla, a když už jsem jednou začala, neměla bych v nejlepším přestat. Zábava teprve přijde.

„Co budeme dělat?“ zeptala jsem se po chvíli, zatímco Matt pobíhal po pokoji sem a tam a rozmisťoval nábytek tak, aby uprostřed pokoje bylo co nejvíce místa. Odsouval všechno ke stěnám, přes okna přetáhl závěsy a skokem byl u cd přehrávače.

„Pobavíme se.“ Zamrkal na mě a já jen horoucně přikyvovala. „Muzika… tanec… dobré pití…“ natáhl ke mně ruce, pak mě otočil do piruety a spokojeně se zasmál. Já se jen decentně chichotala. Snažila jsem si představit, jaké to asi musí být, vidět tančit upíra, který má… Jak je vlastně Matt starý? Nějakých tři sta let, plus mínus? Zasmála jsem se sama pro sebe a nechala Matta, aby mě otáčel stále dokola, až se mi točil celý svět.

Potom pustil nějaké rychlejší písničky, hlasitost dal na maximum a snažil se chytnout vždycky v refrénu. Občas jsem se zapojila i já, ale nechtěla jsem moc zpívat. Nikdy jsem na zpěv nebyla příliš talentovaná. Proto jsem párkrát otevírala pusu jen tak naprázdno, aby se neřeklo a někdy jsem se odvážila zapojit do práce i své hlasivky. Mým štěstím bylo, že hudba hrála skutečně naplno, nešlo slyšet vlastního slova.

Zpívali jsme a tančili na známé písně déle jak dvě hodiny. Bylo až neuvěřitelné, jak lehce jsem se dokázala bavit s Mattem. Přišlo mi to, jako kdyby se tímto čerstvě vytvořeným krevním poutem mezi námi, otevřelo spoustu dveří. Přišlo mi, že se známe celou věčnost, ne teprve necelé dva dny. Všechny zábrany padly, měla jsem skvělou náladou a veškeré starosti, strach a obavy o sebe, Daniela a vůbec všechno, ze mě na chvíli opadly. Cítila jsem se bezstarostně jako dřív… jako kdyby se nic z toho nestalo. Jako kdybych nikdy nikoho nezabila…

„Podej mi polštář.“ Řekl po chvíli pomalého plouživého tance Matt a žuchnul sebou na sedačku. Já jsem s úšklebkem na tváři skočila do postele, kde se povalovaly rozházené peřiny a polštáře a jeden jsem popadla. Když jsem seskočila z postele a došla k němu, široce se usmíval.

„Co je?“ zeptala jsem se ho a začala se smát.

„Je srandovní tě pozorovat, když jsi taková… uvolněná a svá.“ Řekl zvesela, dloubnul mě prstem do žeber a vytrhl mi polštář z ruky. „Ukážu ti co upír dokáže jednou rukou, chceš?“ souhlasně jsem přikývla a sledovala ho, jak si jde sednout doprostřed pokoje. Zkřížil nohy, polštář si položil na kolena a mrknul na mě. Jednu ruku si dal za záda, druhou chytil polštář a jediným plynulým pohybem, ani jsem nepostřehla jak, ho roztrhl na dvě souměrné poloviny. Chomáčky bílého prachového peří se ihned rozlétly po pokoji.

„Vyhlašuješ mi válku?“ zažertovala jsem. Matt bez dalšího slova popadl hromádku peří ze země a vší silou ji po mě hodil. Nestihla jsem uhnout, a tak jsem jen zaječela a divoce kolem sebe máchala rukama. Peří jsem měla všude ve vlasech. To nemohlo zůstat bez odplaty. Sebrala jsem také peří a začala ho v malých kuličkách házet na něj.

Propukla nemilosrdná bitva, kdy jsme na sebe s Mattem házeli chomáče peří, naschvál si je lepili na vlasy, aby nešly dolů. Roztrhali jsme, lépe řečeno Matt roztrhal, dva další polštáře, takže celou podlahu v pokoji pokrývala tenká bílá vrstva. Vypadalo to, jako kdybychom měli sníh i tady vevnitř. Smíchy jsem chvílemi až brečela a Matt se prohýbal pod nápory smíchu tak silného, že občas nemohl popadnout dech.

Skákali jsme jako šílenci, zpívali a křičeli na hudbu, tancovali až mě bolely nohy. Přišlo mi to zcela normální, i když ztřeštěné. Přisuzovala jsem tyto pocity jen tomu, že mi v žilách koluje trocha Mattovy krve. A chomáčky peří létaly vzduchem stále dál a dál, dokud se dveře do mého pokoje nerozlétly a neobjevil se v nich Daniel.

Mohlo uběhnout sotva pár sekund, ale mě to připadalo jako několik minut. Všichni tři jsme zkoprněli na místě, jen peří bylo to jediné, co se pohybovalo. Jednotlivá pírka plachtila vzduchem a hromadně se usazovala na zemi. Hudba stále hrála na maximum… Daniel se nejspíš zlobí, napadlo mě jako první.

„Jak jsi jí mohl dát napít svojí krve? Zbláznil ses snad?“ bylo to jediné, co z Daniela vypadlo po notně dlouhé chvíli mlčení. Nepochopila jsem, jak na to mohl přijít tak rychle. Copak to na mě šlo tak moc poznat? „Tohle ji mohlo klidně zabít! Uvažuj sakra!“ zakřičel na Matta, který se však úkosem podíval na mě, protočil oči v sloup a provinile se zasmál. Věděla jsem však, že si za to žádnou vinu nedává.

„Je mi skvěle.“ Řekla jsem na Mattovu obhajobu a pokrčila rameny. „Vidíš? Je mi fajn.“ Snažila jsem se ho přesvědčit, a tak jsem se otočila kolem dokola, natáhla před sebe ruce, pak jsem si protáhla nohy a zakroutila hlavou. „Živá a zdravá.“ Dodala jsem ještě a plácla sebou na zem, až se peří kolem mě divoce zvedalo.

„A taky o něco víc zkušenější…“ doplnil mě Matt, spiklenecky na mě zamrkal a pak se s trpitelským výrazem v obličeji obrátil zpět na svého přítele. „Trochu jsme si s Lisou pohráli. Poznali jsme se o trošku lépe…“ Daniel však zřejmě nechtěl poslouchat, co všechno se v době jeho nepřítomnosti stalo, a tak Matta zvednutým prstem umlčel.

„Ty a já si teď promluvíme.“ Řekl rozzlobeně. „Ty se ani nehni.“ Přikázal mi a beze stopy humoru se otočil na patě.

„Vždyť nikam nejdu.“ Protestovala jsem dotčeně. Zavřela jsem oči a slyšela, jak se dva páry nohou vytrácejí z místnosti. Kolena jsem si přitáhla blíž k tělu, čelo si opřela o studenou podlahu a schoulila jsem se do těsného klubíčka. Najednou na mě padla nesnesitelná únava, žaludek se mi divoce obracel a ostrost barev a zvuků se jako mávnutím proutku vytrácela. Účinky krve pomíjely a mě bylo opravdu špatně.

Když jsem se o několik hodin později probudila, ležela jsem zase ve své posteli, ale místnost kolem mě potemněla. Nejspíš už musel být večer. Snažila jsem se tedy nahmatat lampičku, ale něčí ruka mě zastavila a položila mi mou ruku zpět na postel. Unaveně jsem si povzdechla a tiše zasténala.

Bylo zvláštní, jak rozdílně jsem se cítila před pár hodinami a jak se cítím teď. Hlava mi třeštila jako jeden obrovský střep, stěny pokoje se kolem mě nebezpečně otáčely a můj žaludek pěkně cvičil. Opatrně jsem protáhla své unavené tělo a došla k závěru, že mě bolí snad každý pohyb. Připadala jsem si křehká jako porcelán, který se každou chvílí rozpadne. Cítila jsem se jako kdybych za sebou měla bouřlivou noc plnou alkoholu.

„Zdá se, že jsem se ti nezmínil, jaké vedlejší účinky má pití upíří krve, že?“ promluvil posměšný Mattův hlas někde vedle mě. Automaticky jsem natočila hlavu po směru jeho hlasu a očima pátrala v té tmě, jestli ho uvidím. „Musíš vypít hodně vody, to pomůže.“ Přišlo mi podivné slyšet jeho hlas, ale nevidět ho. Skoro jako bych mluvila s duchem.

„Jak dlouho ty vedlejší účinky potrvají?“ zeptala jsem se ochraptělým hlasem. Odkašlala jsem si a snažila se udržet žaludek dál v sobě. Měla jsem pocit, že brzy budu potřebovat záchodovou mísu a že ji hned tak neopustím. „Je mi mizerně… jako kocovina.“ Hlesla jsem a zavrtala se do peřiny. Nejraději bych sama sobě pěkně naplácala, že jsem se nechala přemluvit k takové nerozvážnosti, jako je pití krve. Ještě ke všemu krve kdo ví kolik let starého upíra. Musela jsem se dočista zbláznit…

„Tohle ještě bude horší než kocovina, Liso. Věř mi.“ Zahuhlal si pod nosem. Otráveně jsem zamručela, nechtěla jsem poslouchat jeho výsměšné poznámky, a tak jsem si přes hlavu přetáhla peřinu. „Nevysmívám se ti. Jen tě chci připravit na to, co přijde za pár minut.“ Řekl omluvně a já jen cítila, jak se snaží ze mě stáhnout peřinu. Chvíli jsme se jen tak přetahovali, až se mu nakonec podařilo ze mě peřinu stáhnout.

Zamrkala jsem na něj s tragickým výrazem bezmoci v obličeji a pocitem viny v očích. Zatímco jsme se hašteřili o peřinu, stihnul rožnout lampičku, takže jsem mu viděla do tváře. Nevypadal zrovna dvakrát nadšeně, spíš byl nazlobený a ustaraný zároveň. „Bude to hodně zlé?“ zachraplala jsem a nakrčila se před jeho odpovědí.

„No…“ začal pomalu a rozvážně. Nejspíš volil správná slova, kterými by to popsal. Nakrčila jsem čelo a doufala, že to až tak hrozné nebude. „Nejspíš se ti bude pekelně točit hlava, celou noc prozvracíš a ráno budeš mít takový hlad, že ti obsah celé ledničky nebude stačit. Pokud ale nechceš zvracet i zítra z přejedení, budeš se muset v tom jídle trochu brzdit.“ Odříkal to jako nějakou básničku a pak se na mě otočil.

„Paráda.“ Špitla jsem s předstíranou radostí a dlaní jsem se plácla do čela. „Matte, přísahám, že za tohle tě zabiju. Nakopu ti ten tvůj upíří zadek, zmlátím tě, zabiju tě.“ Ulevila jsem si a volnou rukou mlátila do matrace.

„O zabíjení si povíme až potom. Teď bychom se raději měli přesunout do koupelny, protože každou chvílí začneš zvracet…“ současně s jeho slovy jsem se prudce vymrštila do sedu. Tento prudký pohyb se však příliš nezamlouval mému žaludku, který byl jako na rozbouřeném moři. Cítila jsem tlak stoupající vzhůru, a tak jsem si jen přitiskla dlaně na ústa, připravená k úprku do koupelny.

Stačila jsem ještě přidušeně vypísknout, když mě Mattovy svalnaté paže popadly a během dvou vteřin, možná to netrvalo ani tak dlouho, jsme najednou byli v koupelně a já klečela na dlažbě v koupelně, před sebou záchodová mísa. Ihned jsem se nad ni naklonila a pořádně ji objala. Mattovy ruce mi přidržovaly vlasy, aby mi nepadaly do obličeje a já za to byla vděčná. Alespoň něco dobrého pro mě dnes udělal.

Když jsem několik dlouhých minut dávivě zvracela a kuckala, Matt se mě snažil uklidnit. „Čím dřív to ze sebe všechno dostaneš, tím dřív to skončí.“ Říkal mi a na zátylek mi přikládal studený ručník. Občas jsem se vzmohla na přikývnutí, ale ihned poté následovaly další bolestivé křeče v žaludku a opět jsem naplnila záchodovou mísu. Tak to šlo několikrát rychle za sebou, takže když jsem si konečně na chvíli mohla oddechnout, byla jsem vyčerpaná jako kdybych uběhla maratón.

„Omlouvám se, že jsem ti o těch vedlejších účincích neřekl. Vážně mě to mrzí, ale byla jsi tak uvolněná a to co se stalo mezi námi, ještě před tím než ses ze mě napila… Docela mě to vyvedlo z míry.“ Přiznal se otevřeně. Neměla jsem v úmyslu mu snad vyvracet, že to nebylo skvělé a že se mi to nelíbilo. Právě naopak, nejraději bych takhle v rauši byla častěji, jenže to nebylo správné. Byl to Danielův přítel a já Daniela milovala. Nemohla jsem s jistotou říci, jak to cítí on, ale dokud si o tom s ním otevřeně nepromluvím, mezi Mattem a mnou se nic nestane.

„Omluva přijata.“ Zabrblala jsem a snažila se z hlavy vytěsnit myšlenku na to, že líbat Matta bylo v mnoha ohledech jiné, než líbat Daniela. Musela jsem potlačit to, že s Mattem v tom bylo víc touhy a vzrušení, než s Danielem. Což jsem nechápala, protože mezi mnou a Danielem to jiskřilo už dlouho. Matta jsem skoro neznala…

Možná tyhle myšlenky a úvahy způsobily, že jsem se opět těsněji přitiskla k záchodové míse a začala znovu zvracet.

P.S. Prosím, nezabijte mě za to, co jsem udělala s Mattem.