Moonlight shadow

37.Roland
„Lásko takhle nás uslyší celý hrad.“ zašeptal mi do ucha.
„Tak neprovokuj!“ ušklíbla jsem se. Ještě jednou mne políbil když se ozvalo zavolání.
„Halooo vy dva je čas.“
„Eat je tu.“ vysvětlil Rae. Rychle jsem se upravila a seběhli jsme dolů.
„Už jsme tu. Ahoj!“ zdravila jsem .
„Ahoj! Připravená?“ zeptal se Tom.
„Ano můžeme vyrazit.“ Rae i kluci šli s námi.
„Dej na sebe pozor. Na vás oba!“ zašeptal mi Rae tichounce do ucha když jsem nasedala do Eatonova auta. Políbila jsem ho a vyjeli.
„Eate co bude teď?“ zeptala jsem se.
„Jedem na jedno místo v lese. Je tam chatka a Rol si myslí, že tam máme milenecké dostaveníčko.“
„A…“ zavřela jsem zas pusu. Co na to říct. Za chvilku jsme zastavili u pěkného srubu. Rozhodně bych ho nenazvala chatkou.
„Teda ten je krásný!“ chválila ho nahlas. Chtěla jsem to už mít za sebou.
„Půjdeme dovnitř?“ zeptal se mne sladkým hlasem. Byl dobrý herec. Vlastně on asi moc nehrál jen nechal své city mluvit.
„Později. Ráda bych teď byla chvilku venku.“ Usmála jsem se na něj a nechala ho vzít mne okolo ramen.

„Líbí?!“ gestem ruky obsáhl nejbližší okolí.

„Ano. Vypadá to, že tu budeme mít soukromí.“ Přitulila jsem se k jeho tělu. Pokud nám má Rol uvěřit musí všechen stud stranou. Musí nám uvěřit.

„A zasloužím si malou odměnu?“ Mrkl na mne a naklonil se. Vrátila jsem mu úsměv a políbila ho na tvář.

„Malou ano, víc až později.“ jen co jsem to dořekla zaslechla jsem zapraskání větviček. Ohlédla jsem se za zvukem a zůstala jak opařená. U kraje skoro ještě pod stromy stál ohromný vlk. Žluté oči mne sledovali. Přeběhl mi mráz po zádech. Bála jsem se, poprvé za celou tu dobu co se můj svět změnil jsem cítila strach. Ve snu jsem již takového vlka viděla, ale z Rolanda šel strach kdežto z Wolframa jsem cítila bezpečí. Najednou mi to vše nepřišlo jako zas tak dobrý nápad.
„Rolande.“ zašeptala jsem. Sklonil hlavu, ale oči si nás stále prohlíželi. Nevěděla jsem co se za nimi děje. Zkusila jsem jediné co mne napadlo. Někde uvnitř jsem cítila, že je to správně.
„Klid, jsem tu Role „ udělala jsem krok k němu.
„Jas né…..“ volal za mými zády Eaton. Než jsem si stačila uvědomit co se stalo byl pryč. Místo kde stál bylo prázdné. Zaslechla jsem výstřel! Kdo a proč střílí! Vzápětí se ozvalo krátké, bolestné zavytí. Rol!!! Né! Rozeběhla jsem se k lesu. Byla to bezděčná reakce, můj rozum byl proti, ale mé tělo nemohlo jinak. Po pár metrech mne zastavily chladné ruce.
„Je po všem“ šeptal mi sladký hlas. Třásla jsem se a po tvářích mi kanuli slzy. Ne on nemohl…. Bolest která svírala mé nitro byla šílená.
„Rol on je………“ plačtivě jsem ze sebe dostala.
„Ne, je jen omámený. Sedni si do auta a počkej tu. Za chvíli jsem zpět jen pomůžu dostat Rola do bezpečí hradu.“ vysvětlil mi.
„Pojedu s vámi. Nebudu tu sama.“ vyvracela jsem mu jeho nápad. Musela jsem vidět, že žije. Potřebovala jsem to.
“Dobrá, ale nevystupuj.“ počkal až za sebou zavřu dveře od auta a zmizel. Dojela jsem je až na silnici a zaparkovala vedle nich hned jak jsme dojeli k hradu. Z Raeova auta Tom vyndal bezvládné tělo vlka a vydal se s ním za Eatonem a ostatními. Vystoupila jsem a rozeběhla se za nimi. Nechtěla jsem být sama ještě stále ve mně přetrvával strach. Strach a obavy o Rolanda.
„Jas neříkal jsem ti abys zůstala v autě?“ Rae stál přede mnou a zlobil se.
„Já vím, ale musela jsem ho vidět…. „ honem jsem hledala vysvětlení a nakonec to ze mne vypadlo,“…a bála jsem se … sama.“
„Miláčku!“ vzal mne do náruče. „Promiň neuvědomil jsem si co můžeš cítit. Zvykl jsme si, že ti už podivnosti nevadí. Jestli chceš tak pojď . Už ti neublíží.“ pohladil mne.
„Rae já se stále nebojím, ale to asi hormony. Jsem …. však víš.“
Došli jsme do podzemí. Byla tam cela , která měla místo dveří a celé jedné stěny mříže. Za nimi se probouzel Roland. Chvíli byl zmatený, ale potom uviděl Rae, Toma, Natha a Nickyho a zuřivě se vrhl na mříže. Zadunělo to jak do ní narazil. Odhalené pysky skýtali pohled na vyceněné zuby. Šla z nich opravdu hrůza. Hluboké a hlasité vrčení se vracelo v mnohonásobné ozvěně.
„Klid Role!“ slyšela jsem Eatona. Stále jsem byla schovaná za Raem.
„Prosím brácho poslouchej mne“ stál až u mříží. Vlk měl, ale oči upřené na Rae. Vystoupila jsem z jeho stínu.
„Rolande“ zašeptala jsem znovu. Pootočil hlavu ke mně. Vpíjela jsem se do jeho žlutých očí a hledala v nich stopy po člověku. Pomalu se uklidňoval. Má přítomnost jako by mu pomáhala se najít. Cítila jsem jeho emoce, jak se mu pomalu vracelo lidství. Stále tu stál vlk, ale netuším jak, cítila jsem jeho.Rolanda. Musela jsem s ním mluvit.
„Rolande uklidni se . Chápu zmatek který v sobě máš, ale nemůžeš za to. To to hloupé proroctví. Klatba našich rodů. Já nemohu být tvá. Já už muže mám.“ mluvila jsem tiše a došla k mříži. Vlk si lehl a nebezpečí z něj zmizelo. Klekla jsem k němu a protáhla ruku mříží. Rae i ostatní ztuhli. Pohladila jsem černý čenich který teď spočíval na mohutných předních tlapách. Vyndala jsem ruku.
„Ano mám muže v každičkém smyslu tohoto slova.“ Odpověděla jsem na otázku která se mi zjevila v hlavě. Cítila jsem jak sebou tři postavy za mnou cukly. Nick byl nejspíš jediný krom Rae který nebyl překvapen, tušil, že já a Rae……
„Ne, neublíží mi. Miluje mne.“

 
„To nejsi ty. Vrať se k večeru kdy byl ples a přemýšlej. Vzpomínej.“

 
„Ano to je ono.“

 
„Ne, nejsi to ty ,jen staré kouzlo.“

 
„Nejsi v tom sám. Pomůžeme ti.“

 
„Ano my. Já, Eat, i má rodina.“

 
„Chrání mne…..“

 
„Ehm“ ozvalo se za mnou. Tom.
„Asi tu probíhá konverzace, ale nám ostatním chybí souvislosti. Jedna strana dialogu jaksi není slyšet.“

Byla jsem tak zaujata Rolem, že jsem přestala vnímat okolí. Chvilku mi trvalo než mi došlo co tím chtěl Tom říci. Otočila jsem se na Eatona a Rae.
„Slyšíte to co já?“ Přikývli, oba.
„Tak to prosím překládejte klukům.“ otočila jsem se zpět a už zas věnovala celou svou pozornost Rolandovi. Věděla jsem, že jen já mám šanci ho z téhle lapálie dostat.

 
„Role on mne chrání, všichni mne chrání před tím samým co ty.“

 
„Ano, schyluje se k bitvě.“

 
„Kdo?“

 
„Marlén?! Sakra.“

 
„Julie je v pořádku u nás.“

 
„Jistě, že by se tvá pomoc hodila, ale nejprve se musíš naučit ovládat svou druhou část. Eaton ti pomůže.“

 
„Jistě ráda tě uvidím, ale ty vezmi na vědomí, že jsem zasnoubená.“

 
„Ano zasnoubená!“

 
„Miluji ho a on mne. Pojí nás víc než láska.“

 
„Ne to si nechám pro sebe.“

 
„Někdy jindy, až si o to řekneš jako člověk!“

 
„Držím palce. Zítra přijdu.“ Ujistila jsem ho.
Zvedla jsem se a otočila k Raeovi a klukům.
„Jedeme domů.“

Sedím v autě a přemýšlím nad vzniklou situací. To, že kluci už teď ví jak to mezi mnou a Rea je mě netrápilo, to spíš Rae utrápený pohled. Nechápala jsem ho, ještě včera byl nadšený, že… jediné co mne napadalo byl táta. Přeci jen je něco čeho se můj princ nebojí?

 
Rae (co slyšel on)

 
Eat ji odvezl a mi se rozeběhli. Věděl jsem kam ,už jsem tam byl když jsme ji hledali. Viděl jsem jak se chce rozeběhnout za ním. Slyšela výstřel. Požádal jsem ji aby na mne počkala v autě. Mohlo mne napadnout, že neposlechne. Ona se bála, jsem hlupák! Je toho teď tolik a ona vše nese tak statečně, že jsem si na to zvykl. Ještě se mi snaží omluvit, hlupáček můj. Já moc dobře vím, že to teď nemá lehké.
„Rolande uklidni se . Chápu zmatek který v sobě máš, ale nemůžeš za to. To to hloupé proroctví. Klatba našich rodů. Já nemohu být tvá. Já už muže mám.“ mluvila tiše a došla k mříži. Jeho myšlenky jako by se uklidnily. Začal zas myslet jako člověk.
Lehl si a ona si klekla k němu a protáhla ruku mříží. Jas to né! Pohladila černý čenich. Vyndala ruku. Cítil jsem , slyšel jak jeho nitro vrní spokojeností. Bylo to bolestné zjištění jak k sobě mají blízko. Ano ona mne miluji, ale to on měl být její volba a to jsme nemohli ignorovat. Bylo tu příliš mnoho v sázce. Ještě stále nebyl klidný, ale byl na tolik při smyslech abych si byl jist, že jí neublíží.

 
„Myslíš jeho? On není muž. Nikdy se k tobě tak nemůže mít!“
„Ano mám muže v každičkém smyslu tohoto slova.“
„Ublíží ti je to……….“
„Né neublíží mi. Miluje mne.“
„I já tě miluji! „
„To nejsi ty. Vrať se k večeru kdy byl ples a přemýšlej. Vzpomínej“
„Byla jsi nádherná a pak venku když zasvítil měsíc jsem ….“
„Ano to je ono.“
„Zamiloval jsem se když jsem tě viděl osvětlenou stříbřitým světlem. Já to cítím!““
„Né, nejsi to ty ,to jen staré kouzlo.“
„Kouzlo? To jsem v tom jako sám? Tobě se to nestalo?Jak se toho mám zbavit?“
„Nejsi v tom sám. Pomůžeme ti.“
„Vy? Kdo všechno?“
„Ano my. Já, Eat, i má rodina.“
„Oni jsou ……..mám tě před nimi chránit. Oni ti ublíží! Zabijí tě!“
„Chrání mne…..“

 
„Ehm“ ozval se Tom.
Otočila se na Eata a mne.
„Slyšíte to co já?“ Přikývli jsme.
„Tak to prosím překládejte klukům.“ otočila se zpět.

 
„Role on mne chrání, všichni mne chrání před tím samým co ty.“
„ Jsou tu další! ……Bitva,……… jistě na to si vzpomínám !“
„Ano, schyluje se k bitvě.“
„Chtějí tebe a mají armádu. Zabijí každého kdo se postaví na odpor. Říkala mi to!“
„Kdo?“
„ Marlén. Pořád se okolo mne točí. Prý je pro mne ta pravá. Nedovolí abys mě měla ty. Hlupačka jako bych jí někdy chtěl. Nenávidí tě.“
„Marlén?! Sakra.“
„ Julii také. Je v pořádku? Měla chuť ji zabít. Ona a její teta. Nahání jim strach, je jiná…“
„Julie je v pořádku u nás.“
„Mohu ti nějak pomoc? Asi by se hodila nějaká ta tlapa navíc né?!“
„Jistě, že by se tvá pomoc hodila, ale nejprve se musíš naučit ovládat. Eaton ti pomůže.“
„Ach ano můj dokonalý starší bratříček, ale dobrá. Uvidím tě? Možná je to kouzlo, ale líbila jsi se mi hned na parkovišti když jsem tě viděl poprvé. Věř mi, budu hodný. Jen …přátelé býti můžem.“
„Jistě ráda tě uvidím, ale ty vezmi na vědomí, že jsem zasnoubená.“
„Zasnoubená? Vážně!?“
„Ano zasnoubená!“
„Zaslouží si to? Co vás pojí? Jaký vztah může být mezi upírem a člověkem?“
„Miluji ho a on mne. Pojí nás víc než láska.“
„Co vás ještě pojí? Kouzlo? Ne to je něco jiného. Co je to, řekni!?““
„Ne to si nechám pro sebe.“
„Nepovíš mi to?Prosím!!“
„Někdy jindy, až si o to řekneš jako člověk!“
„Tak to abych už začal! Eate můžeme začít vím, že posloucháš. Přijdeš se podívat jak mi to jde Jasmíno?“
„Držím palce. Zítra přijdu.“
„Jedem domů.“ otočila se na nás. Jsem rád, že odsud odjíždíme. Ještě jeden problém a bude snad klid. Necháme to , ale na zítra. Jas musí padat únavou. Malé ji vyčerpává