Moonlight shadow

36.Vymýšlí se plán

Ráno byl u mne a když jsem otevřela oči zjistila jsem, že si mne prohlíží. Jistě to dělal celou dobu co jsem spala. Nechápu co ho na tom pořád tak baví.
„Hlídal jsi celou noc?“ ptala jsem se vesele.
„Ne! Díval jsem se celou noc! Jsi kouzelná když spíš, stále se toho pohledu nemohu nasytit.“ pohladil nejprve mou tvář a potom dal pusu mému bříšku. Roztomilé.
„Nezapomeň táta nic nevím a vědět zatím nemá!“ připomněla jsem mu.
„Vím a ještě pár dní to tak bude muset zůstat.“ doplnil.
Vzala jsem si věci a seběhla do koupelny. Naštěstí mne netrápily nevolnosti, vlastně jsem se teď cítila silnější, zdravější než dřív.
„Krásné ráno všichni!“ pozdravila jsem zvesela celou rodinu. Byli usazeni v knihovně když jsme s Raem přišli. Dokonce tu byli i Julie s Nickym.
„Tobě taky ospalče!“ usmál se táta. Ospalče? Kolik je vlastně hodin? Koukla jsem na hodiny a zarazila se. Bylo po jedenácté. Nějak v poslední době spím, za to asi může drobeček.
„Jak jsi se vyspala holčičko?“ zeptala se Viv a usmála se na nás oba. Rae se překvapeně podíval na mne a potom na Viv. Pokrčila jsem rameny a usmála se. Pochopil, že jsme tři zasvěcení.
„Dobře, jako miminko.“ nedalo mi to abych si nechala utéct příležitost pro žert který jsme chápali jen mi tři.
„Tome, Nicku, Nathe. Jas měla nápad. Ne, že by se mi líbil, ale bylo by to nejjednodušší řešení problému jménem Roland.“ začal Rae. Já si mezi tím vzala ze stolku koláče které tu jistě nechala od snídaně Jul.
Poslouchala jsem jak Rae stručně vysvětlil o co jde a s čím potřebuje pomoc.
„Míno to opravdu není moc bezpečné.“ mínil Matt.
„Já vím tati, ale potřebujeme klid abychom se připravili na Iaina a ne aby tu někde pobíhal poblázněný kluk. Takhle si vybereme samy kdy a jak ho necháme zaútočit.“ vysvětlovala jsem stejně jako včera Raeovi. Šlo to líp, táta totiž neměl tušení o ….
„Dobře, ale uděláš naprosto přesně to co kluci řeknou! Jasné!!!“ ujistil se.
„Jasné pane!“ zasalutovala jsem. Měla jsem vážně dobrou náladu a rozesmála i ostatní. Bylo to tím, že jsem už na svá tajemství nebyla sama a Rae mi dal najevo, že mám jeho veškerou podporu ve všem o co si řeknu. Rae byl jediný který se díval starostlivě a kdyby mohl jistě by se každých deset minut ptal jak mi je. Je sladký, ale nevím jestli takovou péči vydržím dalších osm měsíců.
„Necháme tu holky a půjdeme vymyslet jak na vlka jinam.“ ozval se Nath a zamířil si to ke dveřím. Nechápala jsem proč, ale bylo mi to jedno.
„HM“ ozvalo se trojmo. Zvláštní jak vynechali z plánování tátu. Chápala jsem, že jeho cena je jinde než v síle, ale byla jsem jeho dcera jistě se na tom chce také podílet.
„Tati ty nepůjdeš?“ zeptala jsem se když jsem ho viděla stále klidně sedět.
„Myslím, že by to nebylo nejmoudřejší. Stačí, že budou muset přemlouvat Rae aby dovolil alespoň část jejich plánu, kdybychom tam byli oba nevymysleli by nic co bychom jeden nebo druhý nezavrhli.“ vysvětlil mi důvod proč se nezapojil. Znělo to rozumě.
„Pokud se , ale nebudete zlobit tak vás také opustím. Měl bych nám něco vydělat.“ zvedl se a odcházel do své pracovny. Když zmizel i on rozhlédla jsem se po místnosti. Dívala jsem se jednotlivě na každou z žen tady. Lola, jaké to je smířit se s tím, že nikdy nebude mít dítě, že od Toma neuslyší ona nádherné slova? Najednou mi jí bylo líto. Vypadalo to sice,že jí to netrápí, ale nikdy jsme se na toto téma nebavily tak nevím. Viv ona ví jaké to je, musí se jí strašně stýskat po synech, už chápu proč je tak super „máma“ ,jsme určitým způsobem náhrada za ně. Julie? Jak to bude s ní? Možná, že se jim to povede také a chtěla by to? Nemám ponětí. Za chvíli – z pohledu upíra- tu bude poletovat drobeček, jak se budou ostatní tvářit? Přijmou ho? Hloupá otázka vždyť to bude mé a Raeovo dítě jak by ho mohli nepřijmout. Vždyť budou strýčky a tetami a …babička s dědou. Při téhle představě jsem se musela usmát. Představit si Viv a Matta v této roli chce velkou dávku fantazie. Zvedla jsem se musela jsem si odskočit. Cestou jsem slyšela velmi vzrušený hovor z pánského salónku. Neodolala jsem a šla poslouchat. Většinou totiž všichni mluvili tak tiše, že za dveřmi nebylo nic slyšet, tohle byla výjimka.
„…..Ne to ne je to příliš nebezpečné“ slyšela jsem Rae.
„Ale jediné řešení!“ oponoval mu Tom.
„Rae budeme tam všichni, nic se jí nestane.“ uklidňoval ho Nicky.
„Ona je ten důvod proč do té pasti vleze. Bez ní to nejde. Rae!“ tohle byl Nath. Takže plán by už měli a teď se snaží přesvědčit mou lásku aby ho mohli uskutečnit. Budou to mít teď těžší než tuší. Nebojí se totiž jen o mne, ale i o naše dítě.
„Tome jak chceš zařídit aby se k ní nedostal tak blízko, aby ji..jí mohl ublížit?“ skoro se  podřekl. Začal hledat trhliny. Usmála jsem se tohle znám i mě to dělá, když ví že podlehne, ale ještě se nechce vzdát.
„V tom by nám měl pomoci Eat.“
„Jak?“
„Když jsme se bavili řekl, že může nejen slyšet, ale i krátkodobě ovlivnit jeho myšlenky. Netuší proč on může a Rol né, ale asi to má co dělat s tím, že Eat se dokáže ovládat a je starší, sice jen o pár minut, ale … .“ Tom se s Eatonem docela sblížil.
„Dobrá, ale při první známce nebezpečí mi je jedno jestli přežije. Hlavní je pro mne bezpečí Jasmíny!“ řekl tvrdě Rae. Nikdy jsem u něj tenhle tón neslyšela. Kdybych nevěděla o co jde, bála bych se ho. Zněl tak cize, nebezpečně, temně !
„To by mohlo být schůdné.“ řekl Tom suše.
„Teď ještě říct a vysvětlit to Míně.“ zaslechla jsem Natha, jeho hlas zněl pochybovačně. Jako by si myslel, že se mi do toho nebude chtít.
„Jak ji znám tak s tím nebude mít problém Nathe.“ povzdechl si Rae který odpovídal na pochybnosti v Nathově hlavě.
„Taky si myslím!“ Tomův hlas zněl veseleji.
„Hej pánové ta holka má víc kuráže než mi a Rae ty se neboj nikdo z nás by jí nenechal ublížit!“ Nickův hlas byl plný optimismu.
„Půjdem?“
To byla chvíle abych rychle zmizela a vydala se za původním cílem mé cesty. Když jsem se vrátila do pokoje už tam byli.
„Míno“ začal Tom.
„Máte plán, co!“ usmála jsem se na něj.
„Máme a tvému Raeovi se moc nezamlouvá.“ během našeho rozhovoru ke mně přišel Rae, zvedl mne do náruče a nesl k pohovce kde byli všichni shromáždění k poradě. Posadil si mne na klín a  objal mne a ruce sepjal na mém břiše. Jakoby v ochranném gestu. Podívala jsem se na Viv. Usmála se na mne.
„Tak spuste!“ ponoukla jsem je.
„Domluvili jsme se s Eatonem, že tě vezme na výlet. Roland se to dozví o to se postará a jak jsme se dohodli odvede tě na námi určené místo kde by se nám mělo povézt bez problémů Rola zvládnout. Pomůžeme ho zkrotit a uklidit do bezpečí. Ty se budeš, celou dobu kdy tam bude nezajištěný držet stranou. Jasné!“
vysvětlil mi Tom základní osu plánu.
„To nezní složitě.“ přikývla jsem
“V jednoduchosti je síla. Rol nemyslí logicky a tak by nemělo smysl vymýšlet bůh ví jak složitou past.“ podělil se o své vědomosti.
„Dobře a kdy to spustíme?“ snažila jsem se být věcná hlavně kvůli Raeovi.
„Za hodinku by si tě tu měl Eat vyzvednout a můžeme to rozjet!“ použil má slova a culil se u nich.
„Tak až Eaton dorazí tak pro nás skočte. Nebo vlastně stačí zavolat on vás Rae uslyší. My totiž teď zmizíme , chtěla bych soukromí.“ pomalu jsem rozpojila jeho ruce a vstala. Šla jsem pryč a věděla , že Rae je hned za mnou. Chtěla jsem s ním mluvit a znát jeho názor na další postup ohledně mého těhotenství.
„Pojďme na střechu.“ požádala jsem ho.
Nic neřekl jen mne znovu zvedl a odnášel na horu. Postavil mne na „naší“ plošině. Přibylo tu lehátko, pro mne, když jsme v noci pozorovali hvězdy. Sedla jsem si a poklepala na místo vedle sebe.
„Rae já …. chtěla bych s tebou mluvit o tom co dělat dál.“ začala jsem.
„Co dál???“ nechápavě se na mne podíval.
„Netušíme co to malé bude. Člověk nebo ….Nevím zda jít k lékaři nebo to nechat na přírodě. Měli bychom vymyslet jak to vyřešit.“ vyslovit nahlas své obavy bylo osvobozující.
„Přemýšlel jsem o tom. Nicky studoval medicínu a ač se jí nevěnuje tak nic nezapomněl. Mohl by pomoci.“
„Nicky?“ vyhrkla jsem „Nicky a medicína? To bylo překvapení. No jistě to by mohlo pomoc. Asi počkáme co řekne on a myslím , že asi i zbytek rodiny. Jde o nás všechny.“ Uvědomila jsem si to najednou. Jsem součástí rodiny a tedy i jejích tajemství ke kterým teď přidám jedno své.
„Jas je něco co bych měl udělat a nedošlo mi to?“ zeptal se znenadání.
„Nevím co máš na mysli?“
„Já nevím……. Je cokoli co jsi čekala, že udělám a já tak neučinil?“ ptal se znovu.
„Nic….Snad jen…. Neboj se o mne tolik. Budeme v pořádku.“ přitulila jsem se k němu a políbila ho na hranu tváře. Sklonil se a polibek mi vrátil. Jemné spojení našich rtů se pozvolna prohlubovalo a nabíralo na intenzitě.
Tváře mi hořely a nedostávalo se mi dechu. Touha se na mne valila v ohromné vlně a nejen na mne. Cítila jsem jak Rae ztuhl.
„Ne, tady ne.“ zašeptal a odnášel mne k sobě. Položil na postel a pokračoval v polibcích kterými teď zasypával celé mé tělo. Každičký centimetr mé odhalené kůže. Neovládla jsem se a z mých semknutých rtů se prodral milostný sten.