Moonlight shadow

33.Rozhovor
Slyšela jsem Rae jak se vrací, otevřel dveře a já pochopila proč jsem ho tentokrát slyšela. Nesl plný tác se snídaní.
„Něco pro tělo i mysl.“ hlaholil. Asi jsem vážně vypadala špatně. Přinesl hlavně sladké a žádné kafe. Velký hrnek horké čokolády místo něj , čerstvé croasanty a máslo, džem, taky ananas a broskve se šlehačkou.
„Rozmazluješ mě.“ poděkovala jsem mu úsměvem a drobným polibkem.
„Ani dost málo, zasloužíš si víc. Jez.“ řekl , ale dřív než jsem mohla začít, mne začal krmit. Měla jsem ráda když to, dělal.
„Stačí?“ zeptal se po chvíli. Kývla jsem a zívla.
„Spinkej budu u tebe celý den. Matt dnes vzal práci za mne.“ znovu mi začal broukat a já zaspala. V ruce pod polštářem sevřené hřebeny. Rae si nepřál abych podnikala „noční výlety“ a tak jsem mu nic neřekla.

+ + + +
Počkal jsem až zaspí a zmizel jsem. Nicky a Tom ji hlídají. Vztek který jsem cítil při vzpomínce na Mínino vyprávění mne stravoval. Přepil jsem se abych se uklidnil.

+ + + +
Stála jsem v pokoji proti obrazu Eleein. Rozhlédla jsem se. Byla jsem tam já, jen já, opravdu já. Byla jsem zvědavá co to znamená.
„Kdopak jsi ?Co tě trápí ?“ ozvalo se přede mnou. Vrátila jsem se pohledem k obrazu. Eleein se usmívala když z něj vystoupila. Sledovala jsem ji jak si pomalu sedá do markýzky před krbem. Plál v něm oheň.
„ Jasmína, poslední potomek rodu MacKinnomů. Co mne trápí? Ty a tvé proroctví.“ odpověděla jsem. Jak to, že jí rozumím? Proč jsem najednou sama sebou?
„Proč?“
„Poznala jsem lásku, stejnou jako ty. Tvá předpověď ji, ale ničí.“ byla jsem naštvaná. Seděla tu přede mnou a arogantně se usmívala. To si myslí, že jen její život je důležitý?
„To potom tvá láska nestojí za nic je to jen poblouznění.“
„Nemyslím tím, že by mne opouštěla, ale je rozhodnuta pro mne zemřít. Jen pro tvá slova!“
„To je mi líto.“ stále se usmívala.
„Líto? Nevypadáš na lítost. Má láska byla schopna odolat i tvé klatbě rodů. Viděli jsme se při svitu luny, ale mé srdce zůstalo věrné jinému. Mé volbě, nikoli tvé.“ měla jsem chuť nějak jí setřít ten samolibý úsměv.
„Kdo je tvá volba, že překonala mou vůli?!“ už neměla na tváři ten blahosklonný úsměv. Ač jsem si to před chvílí přála, překvapilo mne to.
„Rae jeden z potomků rodu tvého otce. “
„Ale to je nemožné! Jeho rod zanikl tu i ve Walesu.“
„Koukám, že informace ti nechybí. Rae žije už přes 500let. Je …upír!“ koukala jsem na ni odhodlána bránit svou lásku. Mračila se.
„Krvežíznivec! „ vyštěkla,“ A ty žiješ? Jak je to možné?!“
„Nejsou všichni jako Iain. On lidi nezabíjí. Živý se zvířaty jako my lidé. My maso, oni krev.“
„ONI !“
„Má rodina. Jak jsem řekla, jsem poslední tvého rodu. Ale přesnější by bylo říci, poslední člověk. Můj otec, poslední pán Dunravenu je taky upír.“
„Ach…jak se to mohlo stát?“ vypadala zmateně.
„Elein jak to, že jsi byla schopna zabíjet u………je?!“ ijá měla své otázky.
„Byla jsem vyvolená i když jsem po tom netoužila. I ty jsi vyvolená. Vždy jednou za sto let se taková jako my v našem rodě narodí. Neutečeš před tím je to tvůj osud. Je nám souzeno chránit nevinné.“
„Nevinné!? Takže nikde není psáno, že je musíme zabíjet jen proto čím jsou ?“
„Chráníme nevinné nic víc. Až přijde čas i tvá moc se objeví. To jsi chtěla vědět ?!“
„Ano, ale i způsob jak to funguje?“
„Docela jednoduše. Máme v sobě sílu která je zničí. Jsme odolné vůči všem schopnostem které někteří mají. Jediné čemu neumíme čelit je jejich síla a rychlost. Proto se vždy objeví naše , řekněme druhá polovina, ta je naší silou. U mne to byl můj muž. Umíral a tak ho síla měsíce změnila, nevratně. Stal ze z něj vlk, symbol jeho rodu.“
„A naše moc?“
„Každá z nás máme jinou. Za tu dobu co pozoruji svět jsem některé z nás potkala. Má síla byla v doteku, viděla jsem ji i v pohledu, ve slovech. Netuším jak se projeví u tebe. Možná, že tvou silou je on. Zvláštní.“ na tváři zasněný výraz, vstala a vracela se k obrazu.
„Smím se zeptat. Co se stane když já nebudu mít děti? Skončí náš rod?“
„Asi, to nevím ani já. Je to tvá cesta a jen ty rozhodneš co na ní uděláš. Ale náš rod má žít dál. Jsi tím povinována nevinným světa. Ale dám ti ještě jednu radu. Láska, je to co Iain nezná a tudíž ji podceňuje. Nezapomeň!“ Usmála se a vstoupila do obrazu. Pohladila láskyplně vlka a …..už zas to byl jen obraz.

+ + + +

Vzbudila jsem se. Rae byl u mne. Usmála jsem se. Cítila jsem, že se nám může vše zdařit.
„Vypadáš líp.“ konstatoval.
„Cítím se líp.“ políbila jsem ho. Oči měl zas zlaté. Byl na lovu.
„Zítra jdu do školy.“ oznámila jsem mu.
„Ne!“
„Ano a nechci se hádat.“ Vstala jsem a šla si pro věci na sebe.
„Proč?“ On se hádat chtěl.
„Protože letos maturuju!“ odsekla jsem.
„Jasmíno!!!“
„Protože se nechci schovávat.“ vrátila jsem se k němu.
„Ale Ro………..“ položila jsem mu prst na rty a nenechala jsem ho domluvit.
„Ano je tam… možná, ale bude tam i Nath, Lola a Eaton. To jsou tři na jednoho.“
„A……….“ „
„Dost“ řekla jsem a políbila ho.
„Jdu do sprchy . Půjdeš se mnou?“ zamrkala jsem na něj. Chvilku na mne nechápavě koukal a pak pochopil.
„Nemyslím že to je dobrý nápad, je tu tvůj otec a ten by byl mnohem horší než deset Iainů, kdy nás viděl!“ usmál se.
Je super, že zatím nic nezjistil, ale já nechci kvůli dalšímu milování hledat způsob jak ho dostat z hradu. Musíme něco vymyslet.

Rol ve škole nebyl. Lola i Nath se snažili spojit s Eatonem, ale ani on nepřišel. Seděli jsme společně u telky a Julie mne pozorovala se zvláštním zkoumavým pohledem.
„Můžeš?“ kývla směrem ven .
Přikývla jsem na souhlas a zvedla se. Došly jsme ke dveřím a jen co jsme byly za nimi.
„Co se děje?“ šeptala Julie když jsme šly pryč od knihovny. Kuchyň, naše záchrana. Nebylo nápadné když jsme se tam vydávaly společně.
„Co by?!“ nevěděla jsem na co naráží.
„Jas dnes ve škole jsem měla vizi . Viděla jsem tebe a Eleein. Víš o tom něco?“
„Ach……….ano měla jsem sen.“
„Hřebínek?“
„Ano oba. Dnes to bylo jiné, mluvila se mnou. Žádný výjev, rozhovor.“
„Dobré zprávy?“
„Ano i ne. Mám zachovat rod a nikde není psáno, že „mou silou“ musí být někdo z MacNabů. Síla lásky je nejspíš rozhodující faktor.“
„Zachovat rod?“
„Jako, že mám mít děti. Tedy spíš musím mít děti, což půjde dost těžko když je Rae upír. Jak mi bylo řečeno tak cituji:“nemůže mít potomka své krve“ proto ta přeměna, kousnutí.“
„Aha, takže co s tím?“
„Nic, zatím máme jiné starosti k řešení, než jak se rozmnožovat“ usmála jsem se. Já a děti! Vždyť mi ještě není ani 18 teprve za………..za dva a půl měsíce.
„Jo a ráno jedu s vámi do školy.“
„Jsi si jistá?“
„Jsem!“
Ráno. Už si nejsem tak jistá, že jít do školy je dobrý nápad. Ale nepřiznala bych to ani za nic. Rae jel se mnou, stále byl proti.
Rol ani Eaton nebyl nikde vidět a tak jsem se vydala ke škole s Raem po boku. Mračil se, ale teď z jiného důvodu než před chvilkou.
„Lásko vážně tě nepřesvědčím?“ zeptal se.
„Ne a nemrač se . Miluji tě.“ pohladila jsem ho.
Usmál se a najednou měl v očích plamínky. Sklonil se ke mně a velice vášnivě mne políbil. Tak jak zatím jen jednou v životě, během naší noci. Když mne pustil a já začala vnímat zjistila jsem, že na nás kouká polovina školy.
„Ajajaja! „ podívala jsem se na něj. „Ty jsi to udělal schválně. „ došlo mi.
„Promiň , ale i upír může žárlit. Kdybys slyšela myšlenky těch kluků pochopila bys.“
„Vymezuješ si území?!“ zasmála jsem se.
„Tak nějak. Nevadí?“
„Ne . Mělo to účinek?“
„Větší než by jsi čekala. Teď mne polovina z nich nenávidí a ta druhá mi závidí.“ zablesklo se mu v očích.
„Dávej na sebe pozor.“ políbil mne do vlasů a já se zbytkem rodiny zmizela uvnitř školy. Roland ani Eaton se neukázali a tak to zůstalo ještě celý příští týden.