Moonlight shadow

Ahojky,

u tohohle dílku trochu váhám. Proto prosím, jestli si to přečteš a ať už budou tvé pocity pozitivní, či negativní, zanech mi vzkaz. Stačí napsat líbilo, nelíbilo. Pokud budou převládat komentáře negativního charakteru, asi ho přepíšu. Díky moc. Nen.

„Miluji tě, Abby, tak moc tě potřebuji.“ Vztyčil se nade mnou, opírajíc se o lokty. Jeho hebká ústa pomalu laskala můj obličej. Každý dotek byl lehounký, jako zatřepotání motýlích křidélek.

Ze všech sil jsem se marně snažila urovnat myšlenky v hlavě, jenže to bylo jako honit mouchy cedníkem. Cítila jsem se uvězněna sama v sobě. Uzamknuta někde vzadu v mé hlavě, obrovnaná načechranou vatou.

Uslyšela jsem jemné trhnutí a pozdě si uvědomila, že ten zvuk patřil mému tričku, které nyní bezmocně leželo v cárech na podlaze, hned vedle postele.

Přitiskl se svou hrudí na mne. Pod dotykem jeho chladné pokožky mi ztvrdly bradavky. Posunul se výš a přitiskl svá ústa na má. Jeho zkušené prsty tančily po mé šíji, ramenou, pažích. Hladil mne a laskal špičkou jazyka.

Zavřela jsem oči a nechala se unášet pouze lehkými dotyky jeho dokonalého těla. Bylo to krásné, jako kdyby to ani nebylo skutečné, a pak mi něco došlo, takhle to přeci nechci. Nechci být omámená, zatímco se se mnou bude milovat. Sebrala jsem poslední střípky svobodné vůle a zatlačila proti jeho síle. S pevně zavřenýma očima jsem se snažila myslet na jediné. Tohle nechci.

Krůček po krůčku jsem nad sebou opět získávala kontrolu. Bylo to jako rozmotávat zacuchané klubko nití, když už si myslíte, že máte vyhráno, objeví se další uzlík.

„Co to děláš?“ Jeho zmatený výraz mluvil za vše. Zamrkala jsem a zamračila se.

„Vypadni z mé hlavy.“ Zašeptala jsem trhaně.

„Abby, ne.“ Vydechl mi do tváře a násilím se snažil nade mnou opět převzít kontrolu.

„Nech mě být.“ Pozvedla jsem ruce a zatlačila dlaněmi proti jeho hrudi. Paže jsem měla těžké, jako by byly zalité v betonu.

Jak ustával sametový tlak jeho vůle v mé hlavě, vzdaloval se i on. Nakonec skončil klečíc mezi mýma pokrčenýma nohama. Vyděšeně mne sledoval.

Chytla jsem se rukama za spánky, abych udržela hlavu pohromadě. Sice jsem to opět byla já, ale bolest mne zasáhla surově a vražedně. Zaúpěla jsem a zachvěla se. Do mozku se mi zabodávalo tisíce jehel a uvnitř hlavy mi bušilo ohromné ostré kladivo. S každým úderem tříštilo mou lebku na tisíc kousíčků. Cítila jsem, že mi každou chvílí exploduje hlava a mozek se mi rozstříkne po stěnách.

Dveře se otevřely a v nich se objevil Alex. Na sobě měl jen krátké černé sportovní šortky, takže byl víc nahý, než oblečený.

Obličej mu kroutila obdobná bolest, která nyní ovládala mne. Nechtěla jsem ho volat na pomoc. Nechtěla jsem mu projektovat mou vlastní bolest, ale bylo to natolik silné, že jsem to prostě nemohla ovládat.

„Abby.“ Vydechl a vrhnul se ke mně. Jedním rychlým ladným skokem překonal vzdálenost mezi námi a poklekl po straně postele.

„Bože můj, už ne.“ Chytil mne za paži a donutil mne, abych se mu podívala do očí.

„Adriane, pomoz jí, cítí hroznou bolest.“ Alexův hlas se chvěl.

„Nedovolí mi to. Vyšoupla mě ze sebe jako nezvaného hosta. Ještě se mi to nikdy nestalo.“ Očividně byl v šoku.

Přimáčkla jsem ruce těsněji ke spánkům. Fyzická bolest alespoň trošičku pomáhala zvládnout tu psychickou, která nyní decimovala mou maličkost.

Adrian se nade mnou naklonil a podíval se mi hluboce do očí.

„Nech mě, abych ti pomohl, prosím.“

Zavrtěla jsem hlavou a sevřela pevně čelist, abych nezačala křičet.

„Nechci být mimo.“ Zašeptala jsem skrz zaťaté zuby.

„Slibuji, že překryji jen tu bolest. Jen to. Máš mé slovo.“ Pohladil mě něžně po vlasech a díval se smutně, jak se mé tělo kroutí pod návalem další křečovité bolesti.

„Abby.“ Přidušeně zasténal Alex vedle mne a zatahal mi za ruku, jako malé děcko, dožadující se pozornosti.

„Jen bolest?“ Pozvedla jsem hlavu.

Adrian kývnul a pomalu mi páčil ruce přitisknuté ke spánkům. „Jen bolest.“

Jak se vkrádal zpět do mé hlavy, zalévalo mne příjemné hebké blaho. Bolest ustupovala jako mávnutím kouzelného proutku a já opět mohla klidně dýchat.

Zhroutila jsem se do polštářů a rozhodila paže vedle sebe. Alex mne znovu chytil za ruku a přitiskl si mou dlaň na tvář. Mohla jsem cítit jeho dvoudenní strniště. Záplava zlatavých tvrdých vousů mne píchala na kůži.

Neubránila jsem se spokojenému úsměvu. Byl jako veliká kočka, nabízející mi své horké tělo k polaskání. Jeho nepřirozeně ladné pohyby jsem vnímala více, až když se přehoupl přes okraj lůžka a přilehl si ke mně. Adrian mlčky sledoval jeho počínání, aniž by jen mrknutím oka projevil nesouhlas s jeho konáním.

„Už je jí líp.“ Vydechl Alex s ohromnou dávkou uvolnění v hlase a přitiskl se k mému tělu. Ležel mi po boku, hlavu na polštáři vedle té mé a upřeně sledoval můj výraz.

Bylo mi krásně, jeho pokožka vyzařovala teplo a já vnímala, jak moc se chci přitulit k tomu horkému tělu.

„Měli bychom si odpočinout, všichni. Noc bude dlouhá a náročná a musíme se na ni připravit.“ Alexův horký dech mi ovanul pravou tvář a já pootočila hlavu, abych mu mohla pohlédnout do očí.

Měla bych se před ním asi stydět, vzhledem k tomu, že mé tělo bylo skryto už jen ve světle modrých kraťasech. Všichni tři jsme byli od pasu nahoru nazí.

Nasucho jsem polkla a stočila svůj pohled k Adrianovi. Klečel na patách, ruce volně položené v klíně a upřeně sledoval, co udělám. Nemohla jsem si nevšimnout jeho dychtivého pohledu, jeho touhou černajících očí. Pomalu zatínal dlaně v pěst nedočkavostí. Věděla jsem, co chce, co potřebuje.

„Adriane.“ Šeptnula jsem a snažila se naznačit jemným zavrtěním hlavy nesouhlas, ale bylo pozdě. Když hluboká černota jeho očí přetekla a nabraly známě ďábelského vzhledu, věděla jsem, že teď bude nemožné mu vymluvit tělesnou lásku.

Byla jsem zmatená, stačilo by natáhnout k nim oběma ruce a vyzvat je tak ke společnému milování, jenže já nevěděla, jestli to chci, jestli to vůbec zvládnu.

„Já nevím jak…jak.“ Další marný pokus oddálit to, co se na mne valilo s neoddiskutovatelnou totálností. Polilo mne horko a krev se mi natlačila do tváří, když jsem si připustila, co mě v následujících minutách zřejmě čeká.

„Já nikdy…ještě…“ Adrian přimhouřil oči a přese mne se podíval na Alexe. Nemohla jsem od svého muže odtrhnout pohled, ale i tak jsem věděla, že vedou tichý rozhovor beze slov. Páni, co se jim jen mohlo honit v hlavách? Milion babek za to moci to zjistit, anebo radši ne.

Zezadu mi Alexovy ruce stáhly hebkou bavlnu přes boky, kolena, lýtka, až odhalil mé tělo celé. Došlo mi, že Adrian je teď už jediný, kdo má na sobě ještě jediný kousek oblečení.

Na malinkou chvilku jako by se zastavil čas, to když se Adrian podíval zpět na mě. Nemohla jsem se ani nadechnout pod tíhou jeho pohledu. Cítila jsem naprosto hmatatelně na své pokožce jeho chtíč, byl jako závan chladného vzduchu, ovinul mě celou. Měl neuvěřitelný hlad, mezi jeho rty se jasně rýsovaly hroty jeho tesáků. Dýchal rychle a mělce.

A pak jsem se nedopatřením otevřela Alexovým pocitům. Další vlna živočišné potřeby, tak surové a jednoduché se do mě vpáčila přes pokožku mých zad, kterými jsme se nyní dotýkali. Mohla jsem vnímat, jak se mu zrychluje tep, při představě mého drobného těla pod jeho. Jak si představuje, jak asi voním, jak chutnám. Jak ho pálí v rozkroku, jak se jeho přirození zvětšuje, jak tvrdne.

Vykulila jsem oči, když jsem na svém zadečku ucítila tlak toho, co jsem vnímala skrz Alexe. Vyschlo mi v ústech a já se trhavě nadechla. Jediné, co by mi snad mohlo ještě pomoci, by bylo utíkat a ze všech sil křičet.

Adrian sevřel pevně čelist a přesunul se pomalu do lehu, čelem ke mně. I jeho černé volné sportovní tepláky se připojily k našim svrškům, nakupeným na zemi kolem postele.

„Ničeho se neboj, Abby, jen se uvolni.“

Najednou jsem chtěla prosit, aby mne zase omámil, abych nevnímala, co se bude se mnou dít. Chtěla jsem žadonit, zapřísahat ho.

Jenže než jsem stačila cokoliv říct, přitiskl Adrian hladově svá ústa na má, a já se překvapením přitulila těsněji k Adrianovi. To mou mysl otevřelo ještě víc a já se na jednu jedinou vteřinu ponořila do hloubi duše vlkodlaka, ležícího mi za zády.

Mohla jsem ochutnat každý pocit, každé zklamání, každý záchvěv touhy, každou palčivou bolest, až po neuvěřitelně vřelý, pevný cit, který ke mně choval. Bylo to jako by mi někdo vyrval srdce z hrudi, roztrhl ho vedví a půlku věnoval jemu. Najednou jsem už nemohla říct, že ho nechci, že ho nepotřebuji, že ho nemiluji, a to už jen proto jak moc on miluje mne.

„Alexi.“ Vydechla jsem, když se jeho dlaně dotkly mých ňader. Byla jsem jeho, stejně jako byl on můj. Byla jsem jeho, stejně jako Adriana. A Adrian byl láskou mého života. Uvědomila jsem si, že od tohoto okamžiku budu mít život ještě složitější.

Nevěděla jsem, jak to všechno řeknu svému muži a jestli on vůbec tuší, do jaké situace mne dostal, kam až mne dotlačil. Bude schopen akceptovat náš společný vztah? Nebo si myslí, že je tohle jen jednorázovka? A pokud ano, budu já schopna, pod tíhou Alexových emocí, být věrná Adrianovi?

Hlava se mi točila a já se propadala do hluboké propasti touhy a lásky. Pokud přežiju dopad na její dno, budu si moci gratulovat.

Alex mne něžně líbal na šíji, zatímco Adrian se tvrdě dobýval do mých úst. Svým jazykem pronikl mezi mé rty a kousek po kousku si uzurpoval pokořené území. V jejich rukou jsem se stávala malátnou a poddajnou.

S každým chladným dotykem Adriana a horkým rozechvělým polibkem Alexe, jsem ztrácela kontakt s realitou. Vnímala jsem vlnění jejich pevných, svalnatých těl, ale nebyla schopná se k jejich laskání přidat.

Co nejpevněji jsem sevřela oční víčka a oddala se jejich dotykům. Nemohla jsem si pomoci, ale můj vlastní žár se v závislosti na jejich zvětšoval. Připadalo mi to, jako tanec bez hudby, jako složitá choreografie. Jenže já jaksi neznala kroky.

Adrian mne neustále líbal. Hladil mi ňadra, pomalu, nikam nespěchal. Skoro jsem ani nevnímala Alexův jazyk, který se sunul po mém bříšku níž, zanechávajíc za sebou vlhkou stopu a cestičku z mých zježených chloupků.

Jeho horké dlaně se dotkly mých stehen a on je lehkým tlakem oddálil od sebe. Lehl si mezi mé nohy a špičkou jazyka mi přejel po kyčli, zatím co se připravoval k útoku.

Vykřikla jsem do Adrianových úst, když se Alex hladově vrhl na místečko, které už netrpělivě očekávalo jeho laskání.

Adrian vzrušeně zavrčel a s ještě větší razancí se pustil do plenění mých rtů. Tiskl se svým chladným tělem k mému boku a já na stehně jasně cítila tlak jeho tvrdého přirození.

Hlavou mi problesklo, že ležím v posteli se dvěma nanejvýš připravenými muži, co si jenom počnu?

Alex zajel jazykem hluboko do mne a já se prohnula v zádech a zhluboka zalapala po dechu. Rozhodila jsem paže a pevně do hrsti sevřela béžové prostěradlo.

Adrian se přitiskl k mému boku a já ho váhavě chytla do ruky. Byl tvrdý jako kámen, připravený. Jeho sametově hebká pokožka mi prokluzovala pod prsty a Adrianovo tělo se chvělo rozkoší.

Už jsem se nebála. Zvládnu to, mám je tu oba a oba jsou tu jen pro to, aby mi dokázali svou lásku.

První orgasmus mne zasáhl nečekaně a já sevřela pevně Alexovu hlavu mezi stehny, prsty mu pročesávajíc dlouhé vlasy. Cítila jsem, jak mne zlehka lechtají na podbřišku i to, jak se Alex chvěje, ústy stále přisátý k mému horkému, vlhkému a vzrušením rozechvělému klínu.

Kolena se mi klepala a já vzlykala touhou pocítit ho v sobě. Sice jsem někde hluboko uvnitř sebe pěstovala malé sémě obav, jak zvládnu jeho sparťanskou velikost, ale věděla jsem, že bude něžný a opatrný.

Adrian uhnul, když se Alex, jako hladová šelma sunul podél mého těla vzhůru. Tiskl se mohutně svými boky na mé. Zapřel se o lokty, zhluboka se nadechl a pomalu vsunul svou pánev mezi mé nohy. Pocítila jsem na okraji špičku jeho přirození i to, jak se ze všech sil snaží být opatrný. Jeho pohyby byly pomalé, mělké. Vstupoval do mne po milimetrech a při tom zkoumal můj výraz.

Nezvládala jsem nic, kromě trhavých nádechů, které se mi draly skrz pootevřené rty. Prsty jsem nahmatala známě uklidňující chlad Adrianova těla. Byl tam, stále byl se mnou, neopustil mne. Špičkami prstů jsem přejela po jeho hladkém hrudníku, přes svaly na jeho plochém břiše, až k úzké cestičce černých chloupků, která mu začínala těsně pod pupíkem a neochvějně vedla mé prsty k jeho tvrdé chloubě.

Zaúpěl přes pevně sevřené zuby, když jsem přizpůsobila laskání jeho penisu rytmu našeho milování. Alex přirážel čím dál hlouběji a tvrději a netrvalo dlouho, zhroutil se mi do náručí, udýchaný a naprosto hotový.

Skoro jsem chtěla zklamaně vykřiknout, že ještě ne, když mi došlo, že mám po boku ještě jednoho naprosto vzrušeného milence.

Alex se skulil po mém pravém boku a spokojeně si užíval dohru.

Adrian mne chytil za ruku a vyhoupl si mne na klín. Osedlala jsem si jeho pevné tělo. Dlaněmi jsem se zapřela o jeho hruď a nepřestávala se mu dívat upřeně do očí, když nadzdvihl boky proti mně, aby naše spojení bylo ještě těsnější.

Cítit jeho chlad hluboko v sobě, bylo to, co jsem nyní potřebovala. Rozpálená díky Alexovu horkému údu i díky jeho zkušenému laskání bylo tohle jako hluboký nádech pro topícího se, jako doušek vody na poušti, jako ledová sprcha po pobytu v sauně.

Osvěžující a o to víc vzrušující. Adrian mě pevně chytil za stehna a nutil mne přirážet rychle a tvrdě. Zpočátku nepříjemně bolavý tlak, který byl způsoben jeho dorazy až na dno, se s každým zhoupnutím měnil v neskonalou rozkoš.

Když jsem mu udýchaně a vyčerpaně zaryla nehty do hrudníku, i jemu špetka bolesti, kterou jsem mu nevědomky způsobila, přinesla vyvrcholení. Zvrátil hlavu dozadu a zatnul mi prsty do masa, když tlumeně zasténal a ochabl pode mnou, užívajíc si toho pocitu úplného uspokojení.

Poslední pohyb, který mne donutil udělat, uvolnil i moji touhu a ta se přese mne přelila neskutečně silně. Jako bych mohla absorbovat veškeré vzrušení, které poletovalo vzduchem a naplňovalo ho zvláštní vůní něčeho přísně zapovězeného.

Vykřikla jsem, když jsem nechala vlnu silného orgasmu, aby mne naplnila od konečků vlasů až po prsty na nohou.

Zhroutila jsem se na něj a jako ve snu sledovala několik drobných ranek ve tvaru půlměsíce, jak se pomalu plní krví. Olízla jsem špičkou jazyka pár kapek, které stihly vytéct, než se ranky zatáhly a spolu s ostatními jizvami se mi hojily před očima.

Ani nevím, kdy jsem zavřela oči, ale probudila jsem se zaklíněná mezi jejich těly. Prapodivná změť rukou a nohou, kdy nejste schopni určit, kde jedno tělo začíná a druhé končí.

Zavrtěla jsem se, jelikož mi Alexova hlava spočívala na rameni a já necítila ruku.

Adrian se také pohnul a pak zamrkal. Hleděli jsme si navzájem do tváře a já se bála, co bude to první, co si povíme.

„Jak jsi se vyspala, lásko?“ Odtáhnul se, aby se mohl protáhnout. Nevypadal naštvaně, ani dotčeně. Na jeho líbezné a dokonalé tváři si pohrával něžný úsměv. Natáhl ke mně ruku a jemně mne pohladil po spánku.

Zapřela jsem tvář do jeho dlaně a odsunula se od Alexe. Ten jen něco ze spánku zamumlal a otočil se k nám zády, nevědomky si muchlajíc polštář pod hlavu.

„Jak se cítíš?“ Zašeptal můj muž a přitáhl si mě do náručí.

„Já nevím.“ Odpověděla jsem popravdě a zvedla své zmatené oči k němu. Teď, s odstupem času, už mi nepřišlo, že to, co jsme tu společně dělali, bylo správné. Byla jsem zmatená.

„Uklidni se, miláčku, všechno je v naprostém pořádku. Pokud chceš, už o tom nikdy nemusíme mluvit.“

„Já jen potřebuji čas k tomu, abych si rozmyslela, co bude. Bylo to krásné, ale nevím, jak se s tím mám vypořádat. Mám v tom všem zmatek.“

Kývnul a políbil mě na špičku nosu. „Jen si prosím pamatuj, že tě miluji a to z celého srdce. Udělám pro tebe vše. Vše a možná ještě víc.“

„Taky tě miluju, Adriane.“

„A já vás miluju oba.“ Ozvalo se mi za zády a Alex vyskočil z postele. Zamířil do koupelny a ani se nesnažil zakrýt svou „ranní“ erekci.

„Jsem tu jediná, kdo to všechno bere vážně?“ Vykřikla jsem za ním a on se jen zasmál.

„Vlkodlaci nejsou monogamní, Abby, tedy většinou ne. Sex je u nich něco jako prostředek vyjádření dominance a podřazenosti. Alex to nikdy nebude brát vážně.“

„Jak to myslíš?“ Zamračila jsem se při vzpomínce na sílu a intenzitu citů, které ke mně Alex chová.

„Tak, že by mohl mít klidně všechny ženy ze smečky a to zadané i nezadané, pokud by chtěl. Miluje tě? Možná, ale nečekej, že bude kvůli té naší malé hře ve třech nějak mimo.“

„A ty? Tobě je to taky úplně fuk?“ Nevrle jsem si protřela oči.

„Mně to není fuk. Co chceš, abych řekl. Mám ti spílat, že jsem tě viděl v náručí jiného? Mám žárlit, dělat ti scény? Abby, upíři si taky dvakrát moc nepotrpí na to, co se sluší a nesluší. Máme to v nátuře asi od přírody, abychom mohli zabíjet lidi, krmit se z nich. Potlačili jsme to, ale pořád to tam je. Někde uvnitř to dříme a tiše čeká.“

„Ne, tomu nevěřím, ty takový nejsi.“

Sklopil své oči k dece a jako by zkoumal její drobný vzorek.

„Abby, už jsem ti říkal, že na to budeš potřebovat mnohem více času, abys poznala, jaký opravdu jsem.“

Stáhlo se mi hrdlo, když jsem si uvědomila, že jsem se strachy zachvěla.

„Jaký máme čas?“ Vrátil se Alex po rychlé sprše do ložnice. Z konečků vlasů mu odkapávala voda a stékala mu po hrudi a břiše, aby se nakonec vpila do titěrného ručníku, který měl obmotaný kolem beder.

Adrian se letmo podíval na hodinky a pak zívnul. „Za dvě hodiny se stmívá. Je něco po páté.“

S hrůzou jsem zjistila, že jsme prospali skoro celý den. No, ne že by si každý jeden z nás, nepotřeboval opravdu pořádně odpočinout.

„Tak si dáme ještě jedno číslo, nebo mám uvařit něco k snídani?“ Přejel nás pobaveně pohledem a pod tíhou mého nevěřícného pohledu se nevinně zasmál.

„Myslím, že pořádná snídaně bude asi rozumnější.“ Tiše se ozval Adrian a pomalu se hrabal z postele.

Alex sebral ze země své šortky a přehodil si je přes rameno. „Ok, tak vás tu nechám a jdu kuchtit.“ Zmizel za dveřmi a já se nedokázala zbavit myšlenky, že prostě jenom zbaběle utekl.

„Pojď, potřebuješ sprchu stejně jako já.“ Podával mi ruku a pěkně dlouho vyčkával, jestli ji příjmu. Jelikož vypadal, že by takhle mohl klidně stát do konce věků, vzdychla jsem nakonec a rezignovaně se nechala vytáhnout na nohy.

Čekala jsem, až mi Adrian uvolní místo pod sprchou a využívala ten čas zapřená rukama o pult umyvadla, zkoumajíc svůj odraz v zrcadle. Pořád dokola jsem hledala na sobě nějakou změnu. Něco, co by jasně naznačovalo, co se mezi námi stalo. Něco jako Kainovo znamení, připomenutí toho, že jsem zhřešila a budu za to do smrti pykat.

„Volno.“ Probrala jsem se, až když mi Adrian přitiskl své vlhké horké rty na krk. Tahle chvíle, když byl rozehřátý z lázně, nebo sprchy, byla dokonalá. Na chvilku mi dal zapomenout, že není jen obyčejný smrtelník.

Pozorně se mi zadíval do očí, a pak mi s úsměvem vzal obličej do dlaní. „Pokud chceš zkusit sebemrskačství, mohu ti s tím pomoci.“

Přesně odhadl, na co myslím, co se ve mně odehrává. Proč jsem jenom nemohla říct to samé o něm? Proč mi pořád připadalo, že je až moc klidný, až moc v pohodě.

„Tak co se děje?“ Vzdychnul a netrpělivě přešlápl z nohy na nohu.

„Nic.“ Hlesla jsem tiše a radši se dívala na bílou podlahu, než-li na něj.

„Abby?“ Nehodlal mne propustit tak snadno.

„Já nevím, pokud jsem z toho všeho byla včera nesvá, dnes se cítím ještě hůř.“ Za to jsem jim vlastně mohla být spíše vděčná. Mou mysl zaměstnávalo stálé rozebírání naší situace a už mi nezbývalo místo, abych se trápila žalem kvůli ztrátě tatínka. Jenže necítila jsem se ve skutečnosti asi o moc lépe.

„Všechno je v pořádku. Prostě jsi udělala, co jsi udělat musela. Je teď jenom na tobě, jestli v tom budeš chtít pokračovat, nebo ne.“

Tak tohle mi mnoho klidu nedodalo.

„Proč jsi tak moc smutná?“ Sklonil hlavu k rameni a zkoumal můj zádumčivý výraz.

„Nelíbilo se ti to?“

Vzdychla jsem. „Ne, to ne.“

„Takže se ti to líbilo. Cítíš vinu kvůli tomu, že se ti to líbilo?“

„Asi ano.“

„Abby, já jsem s tebou a budu tu už pořád. Věř mi, že nemůžeš udělat žádnou věc, která by mě donutila tě opustit. Sice máme morální hodnoty podobné těm lidským, ale věř, že je to jen klam. Upíři nemají ve skutečnosti žádnou morálku, žádné slitování. Možná se moje rodina snaží zapadat, ale je to jen jejich přesvědčení. V Evropě si nehrají na rodiny, na vztahy. Loví tam postaru a žijí v obrovských klanech. Sex se tam bere jen jako příjemná záležitost, které se tam hromadně oddávají. Proč myslíš, že se tam Jasonovi tolik líbí? Tady by ho rodiče nutili mít jen jednu ženu a být jí věrný, to by neustál.“

„A ty, jak to vnímáš ty?“

„Abby, já jsem jiný. Prokletý, jak říká moje babička. Nejen, že jsem vyrůstal v lidsky nastavené rodině a ještě jsem od mala věděl, co mě čeká. Věděl jsem, že se zamiluji do člověka a budu s ním chtít strávit věčnost.“

„Ale vaši jsou si věrní, ne?“

Na tváři se mu objevil hřejivý úsměv. „Asi tak jako jiné lidské páry.“

„Adriane, já nechci, abys někdy spal s jinou ženou.“

Zasmál se tak, až jsem se lekla. „Tak toho se bojíš, že ti budu chtít oplatit stejnou mincí? Miláčku, já cítím, že to pro tebe rozhodně nebylo jednoduché. Neudělala jsi to s lehkým srdcem, ale rozhodně nepřipustím, aby ses tím nyní trápila. Myslím, že je tu spousta důležitějších věcí k řešení. Nic ti v tomhle ohledu nevyčítám a nikdy nebudu. Vím, že tě k Alexovi váže zvláštní pouto. Musí to být zvláštní, moci někomu nahlížet do mysli, do snů. Kromě toho, jsi na něm plně závislá, je jediný, kdo tě může nakrmit. Vím taky, že tě miluje, ale pokud neudělá tu osudnou chybu, že by mi tě chtěl vzít, nemám s ním problém.“

„Počkej, mám v tom zmatek. Není to tak dlouho, co jsi byl žárlivostí bez sebe, že jsem s ním byla a dnes mi tu říkáš, že to je v pohodě? Jak můžu vědět, že se zítra neprobudíš a nebudeš to vidět zase jinak?“

Sevřel rty do úzké linky a chápavě pokýval. „Spoustu věcí se od té chvíle změnilo, Abby. Pár věcí jsem si uvědomil a tváří v tvář smrti… no, dejme tomu, že mi už Alex nepřijde, jako to největší zlo.“

„K ničemu mne ale nebudete nutit, ano? Musím si nejprve rozmyslet, co bude dál.“ Zkřivil svůj úsměv do roztomilého úšklebku a přitiskl si mě k sobě. „Co jenom budeš chtít, lásko.“