Moonlight shadow

27. Stěhování
„Vstávej lásko.“ budil mne polibky jako by se jich nemohl nasytit.
„Už musím?“
„Ano“
Ranní rituál moc času nezabral a tak jsme vyráželi včas. Ve škole byl celkem klid, jen Marlen na mne házela vzteklé pohledy a Rol se choval neobyčejně galantně a mile. Byl pozorný, uctivý a Robert na něj nechápavě koukal. Eaton se milé smál a zdálo se, že ho bratrova změna těší. Když jsme se vrátili domů byla už Julie na trvalo u nás.

Události pohledem Julie a Nicholase

Málem jsem spadla, ale jeho ruce byly rychlejší. Ležela jsem v jeho náruči a topila se v studánkách jeho zlatých očí. Byl nádherný a vzdálený. Chci aby to trvalo věčně, navždy být v jeho objetí. Chlad který vycházel z jeho těla mi nevadil. Pomalu jsem odpoutala oči a sklouzla na jeho rty. Byly plné a přímo vybízely k políbení. Nesmím , ale nemohu si pomoci.

Je úchvatná, bezbranná v mé náruči. Její horký dech a vůně mě připraví o rozum. Vím, že už potom co teď udělám se ke mně nepřiblíží, ale nemohu si pomoc. Její rudá ústa lákají tak silně. Sklonil jsem hlavu a lehce se dotkl jejích rtů. Byly hebké a teplé, chutnaly po exotickém ovoci snad po mangu nevím. Neodtáhla se , její ruce se propletly za mým krkem a tělo se přitisklo na mé. Eufórie jakou jsem cítil byla neskutečná. Chce mě! Došlo mi, ona mne chce. Pochopil jsem! Rae, Tom a Matt. S Nathem jsme se smáli jejich pohledům když je dívali na své ženy, teď je chápu. Není nic co bych pro ni neudělal.

Políbil mne !! Je to možné? Mě šedou myš políbil anděl. Srdce mi chvíli přestalo být a teď běží jako splašené. Naše rty se oddálily a já zaslechla ta nejkrásnější slova světa. „Miluji tě“ zatočil se se mnou svět. „Miluji tě“ vydechla jsem v odpověď těsně předtím než se naše rty znovu semkly v láskyplný polibek. Každému to jistě přijde uspěchané, ale já to tak cítila, věděla jsem, že ho miluji a nic se na tom nikdy nezmění. Tak jako má matka, věděla hned jak otce poprvé uviděla, že v jejím životě bude mít místo už jen on.

Byl jsem nadšený. Společně jsme došli do jídelny. Nezpozoroval jsem kdy zmizela Jas s Raem, ale musím bráškovi poděkovat za soukromí.
Jasmína, moje zlatá Jasmína!! Je skvělá moje malá švagrová. Julie tu zůstane přes noc, získat tolik času s ní je ………
Co se to děje? To byl hlas Míny volá o pomoc. Dole se setkávám s Rae. Kroutí hlavou na mou nevyřčenou otázku. Neví co se děje. Otevřené dveře Eleeina pokoje říkají kde jsou, Julie, má Julie leží na zemi a Mína u ní. Beru ji do náruče a co nejrychleji ji pokládám na postel. Probírá se. Je jen lehce zmatená. CO?! Ona tam chce zpět! Je to nerozum a Mína ji v to ještě podporuje. Co když ji to zas ublíží.
Vidění! Né moc pozitivní vize. Začínám se bát o Rae a Jas, teď když chápu sílu a hloubku jejích vztahu vím, že ani jeden by nedokázal přežít bez druhého. Ani já bych už nedokázal být bez Juli.

Bojí se o mne. Je dokonalý a přesto chce mne. Mne, která sama neznamená nic. To co jsem viděla bylo děsivé. Jen Rae ví jak moc a on i já si to necháme pro sebe. Nemáme šanci proti takové přesile. Každý tady má proč žít i proč zemřít a ani jeden neodejde. Musíme najít způsob jak je zastavit. Jasmína měla sen vlastně dva ten druhý mi nedá spát něco mi to říká jen nevím co.
Doma bude peklo, zjistit kde jsem a ským je pro tetu jen otázkou času ,velmi krátkého času. Co mi asi udělají? Kdybych tam tak nemusela, mohla zůstat tady s nimi , s Nicholasem.
Jas je fajn a její nadšení je nakažlivé. Zná je lépe a tak ví co říká když tvrdí, že mne tu všichni rádi uvítají. Nick jistě, budu mu nablízku. Třeba blíž ……..Ne Julie tak blízko ne, ale třeba až to bude za námi tak……… Jsi snílek.

Chce se k nám přestěhovat! Musím se domluvit s Nathem aby vyklidil pokoj vedle mého. Mít ji u sebe co nejblíž . Snad se jí bude líbit a rozhodne se pro něj.
Nechce aby její rodina věděla kam jde. Proč? Není problém ji přenést věci, to je pro nás otázka minut . Přijala pomoc a její zářivý úsměv je dostatečnou odměnou. Jsem sobec, já se raduji zatím co mému bratrovi štěstí utíká mezi prsty.
Rae neboj, jsme tu my, tvá rodina a ani Jas ani tebe nenecháme padnout.

„Jul neměla bys jet domů?“ slyším Jas. Už musím domů, ale nechce se mi. Nicky mne chce odvést . Jak ráda bych se nechala, ale nejde to . Teta by zjistila kdo mne přivezl ještě dřív než bych prošla dveřmi. Máme plán. Snad to vyjde. Musím se rozloučit. Jsou skvělí, nechali nám chvilku pro sebe. Jak božsky líbá! Nemůžu se nabažit jeho polibků jsou tak opojné. Tak zpět na zem a k realitě.

„Kdes byla?“ plivla po mě otázku teta.

„U známých. Je pozdě a jsem unavená jdu si lehnout!“ řekla jsem příkře, to jsem si nikdy nedovolila. Podívala jsem se do rohu, v křesla jako vždy seděla mamka.

„Dobrou noc, maminko!“ pohladila jsem ji a spěchala k sobě. Zamkla jsem pokoj a snažila se vymyslet jak těch pár věcí co si chci vzít poskládat. Chtělo by to ještě jednu tašku ta je, ale u Mar v pokoji. Ráno až zmizí. Ulejt se ze školy nebude problém , alespoň k něčemu mé každoměsíční trápení je.
Povedlo se všichni jsou pryč. Teta se vrátí cca za dvě hodiny.
„Nicky jde to!“ nic víc nebylo potřeba a během deseti minut tu byli.
„To je vše?“ zeptal se když viděl dvě tašky a krabici s knížkami.
„Ano !?“
„Jen tak málo ?“ podivil se pro změnu Matt.
„Být na tvém místě Lola tak nám nestačí náklaďák. Tohle bych zvládl sám.“ mudroval Nicky.
„My to vezmeme, ty vezmi Julii a mizíme. Mám pocit, že tetinka se vrací dřív. Něco se jí nezdálo.“ otočil se Rae na mne.
„Mizíme.“ řekl Nick a než jsem se vzpamatovala byl okolo mne les.
„Uděláme zastávku co ty na to?“ zastavil a položil mne na zem.

„Hm“ koukala jsem mu do očí a zas se topila. Chtěla jsem polibek a nevím jak a kde se to ve mně vzalo, ale natáhla jsem ruce a naznačila co chci. Vyhověl mi a já měla zas v hlavě průvan a jediné co jsem cítila byla láska.
„Miláčku. „ odtrhl se od mých rtů, „ musíme si promluvit.“
Ne, co se děje?
„Nic se neděje“ usmál se když viděl můj obličej,“ jen je pár věcí co by jsi měla vědět.“

Mám ji. Matt a kluci odnesou její věci domů, má jich zoufale málo. Lola to jistě brzy napraví. Já bych ji chtěl mít pro sebe. Rae mi kladl na srdce abych jí vysvětlil pár pravidel. Ví co říká ,sám jak řekl je málem porušil jen proto, že je Jas pečlivě nevysvětlil. Mohl ji zabít kdyby se neovládl. Tady by bylo ideální místo. Klid a naprosté soukromí. Zastavil jsem.„Uděláme zastávku co ty na to?“ jen přitakala. Její ruce jasně říkaly co chce. Jak bych ji mohl nevyhovět obzvlášť když si nepřeji nic jiného. Její rty jsou to nelepší co znám, ani krev, lidská krev nedávala takovou rozkoš. Mohl bych ji líbat celou věčnost a stejně bych neměl dost. Nicky zastavil jsi i z jiných důvodů!! Odtrhl jsem se násilím od jejích sladkých úst.
„Miláčku,musíme si promluvit.“ Její tvář se stáhla do vystrašené grimasy, byla roztomilá. Copak si myslí, že bych ji odvedl do lesa a tam……….. hlupáček můj.
„Nic se neděje jen je pár věcí co by jsi měla vědět.“ uklidňoval jsem ji.
„Co?“ zeptala se a nedočkavě na mne otočila své nádherné zelené oči. Záplava jejích blond vlasů se jí rozlila po ramenou.
„Sedneme si?“ rozhlédl jsem se a našel kmen hodící se k tomuto účelu.
„Nicky je zima a ten kmen je mokrý.“ upozornila mne. Hups
„Tak na něj si sednu já a ty na můj klín. Ten je alespoň suchý.“ nabídl jsem jí. Usmála se a sedla si na mne.
„Julie jsme tím čím jsme a to sebou nese i jistá omezení při styku se smrtelníky. Miluji tě jako nikoho ve své životě, ale nikdy ti nebudu schopen dát vše co obyčejný, lidský muž. Nedám ti děti ani radost a slast z tělesné lásky. Polibky jsou to jediné co smím. Jsi příliš zranitelná a kdybych se nechal ovládnout vášní, přestal bych se kontrolovat, tebe by to stálo život. Chápu, že nenabízím nic , žádnou budoucnost jen samotu ve dvou a pokud se rozhodneš kdykoli odejít nikdy ti bránit nebudu. Musíš být šťastná ať je to s kýmkoli.“
Dívala se na mne se zvláštním výrazem.
„Nicky a co kdyby………..“
„Ne, to neudělám!“ Rae se vztekal když jsem se ho na to samé ptal u Jas a já nechápal proč . Teď už ano , nemůžu chtít aby obětovala vše , svůj život jen protože já nejsem dostatečně silný. To ne.

„Jsi člověk a tak to zůstane.“
„Nejsem až tak normální člověk!“ rozčílila se.
„Co když to není kvůli tobě, ale kvůli mně. Já chci být tvá se vším co k tomu náleží.“ stála teď proti mně s rukama v bok a byla rozlobená a tím i ještě krásnější. Jak rozlobené kotě.

Co si o sobě myslí. Copak je tu jen on! Já přece taky nejsem z kamene. I já chci poznat lásku se vším co k ní náleží. Jistě že ne teď , ale až přijde čas. A chci to vše poznat s ním a ne s nějakým……….. Vyskočila jsem mu z klína a ani si nevšimla jak lehce jsem se dostala z objetí jeho rukou.
„Co když to není kvůli tobě, ale kvůli mně. Já chci být tvá se vším co k tomu náleží.“ vykřikla jsem a koukala na něj rozezleně. Snažila jsem se aby mi ta zlost kterou jeho poslední slova způsobila vydržela alespoň pár minut. Ne, nevydržím tak dlouho. Jeho zlaté oči ………….ne nejsou zlaté …jsou skoro černé . Jak to? Vždyť ještě před chvílí….
„Nicky co se stalo…….. tvé oči?“ veškerá zlost mne přešla.
„Julie to je jedna z věcí. Být s tebou a odolávat pokušení tvého těla je velmi vysilující a tak budu muset na lov. Normálně mi stačí lovit tak jednou za 14 dní, ale dnešek je poněkud náročnější.“
„Má krev?“ ajaj nechci mu to dělat těžší.
„Ne, tvá krev sice krásně voní, ale není to nic co bych lehce nepotlačil, to tvá blízkost. Julie jsem do té míry muž aby mne tak nádherná žena jako ty …………. Vím jak chutná láska mezi ženou a mužem a proto je tak těžké ti odolat, má mysl mne zrazuje. Toužím po tobě. Odpusť.“ sklonil halvu jako by se styděl.
Co mu mám odpouštět? To, že i já jsem plná touhy , nikdy jsem nic takového necítila, až když mne políbil . Bylo to jako výbuch sopky všechna ta horkost je stále ve mně a nemůže ven. Spaluje mne.
„Nicholasi“ pošeptala jsem a pohladila ho po tváři. Vtiskl ji do mé dlaně a když jsem se dostala k jeho rtům políbil mi ji. Vztáhl ke mně ruce a já najednou seděla v jeho rukou s naše rty a jazyky se milovali tak jak mi nemohli.

Bude to těžké je tak nádherná, tak svůdná a to zatím nevytáhla vědomě jedinou ze svých zbraní. Líbali jsme se nevím jak dlouho, ale když jsem ucítil jemný dotek padajících vloček. Ukončil jsem naše „milování“ zvedl ji a odnášel k jejímu novému domovu.
„Tak kde chceš spát?“ zeptala se Viv když jí ukázala všechny volné pokoje. Podívala se na mne.
„Vedle Nicka“ řekla. Viv se jen usmála všichni to věděli hned jak do toho pokoje vešla. Rae ji slyšel. Odnes jsem jí tam její věci a nechal s Viv domluvit se na úpravách. Mám ji u sebe. Mé sny se plní. Krom Rae si všichni mysleli, že mám jen toulavé boty . Rae jednou zahlédl myšlenky které jsem tajil a díky tomu ví, že jsem utíkal kvůli Lole a Tomovi a pak i Mattovi s Viv . Záviděl jsem jim. Měli svou druhou polovinu, toužil jsem po ní a ona nikde nebyla, procestoval jsem celý svět a hledal ji. A našel ji doma. Ironie.
Už slyším „školáky“ bude veselo.