Moonlight shadow

 Noc byla divoká. Po dlouhé době měla sny. Ráno nebyla schopna si vzpomenout na jejich obsah, zůstal jen pocit ohrožení a úzkost. U snídaně, kde byl překvapivě i James, jí oznámili, že dnes byla zbavena svých povinností. Tak ji Damon vytáhl hned dopoledne do města, jak řekl. Celé dopoledne courali po buticích, ale Damonovi nebylo nic po chuti. Po obědě ji odvedl do obchodu, kde ho evidentně znali, a nejen jeho, jak posléze zjistila, ale celou rodinu.

„Ach, Damone! Dlouho jsem tě tu neviděla,“ s rozzářenou tváří ho vítala starší dáma.

„Ahoj, Mary. Byl jsem nějakou dobu za mořem. Mám prosbu. Olivier má dnes pracovní večeři a Clair lítá někde nad Atlantikem. Myslíš, že bys tu našla něco tady pro Serenu?“ Popostrčil ji před sebe.

„Jistě,“ přitakala žena a prohlédla si Ser cvičeným okem. „Těší mne, vaše velikost je… 6?“

„Ano,“ přitakala, a když ji Dam naznačil, aby šla, následovala ji do hlubin obchodu. Strávili tam téměř dvě hodiny. Odcházeli nejen se šaty, ale i s doplňky a spodním prádlem. Připadala si jako v Pretty woman a taky to Damonovi řekla. Jen se smál a dělal si z ní srandu kvůli profesi, kterou Vivien provozovala. Když před obchodem začala prskat ohledně všeho, co nebyly šaty, upozornil ji, že bez toho by to nebylo dokonalé a Oliver považuje dokonalost za standard. Mlčela.

„Co kadeřník?“ mrkl rozverně na ni, když se začala znovu usmívat. Místo odpovědi ho plácla a protočila oči. Své kratinké vlasy si umí upravit sama.

„O.K. Takže ne. Chceš domů?“ vzdal to.

„Jo, musím se dát do pořádku a ty jsi mi slíbil rychlokurs společenského chování, nezapomínej,“ připomenula mu. Zbytek dne seděla s Damonem v jídelně a snažila si zapamatovat vše, co jí říkal a ukazoval.

„Je to jen pracovní večeře, Ser, a ne oběd s královnou,“ utahoval si z její nervozity. Ona sama začínala litovat, že vůbec souhlasila. Čím více se blížila hodina, kde ji má vyzvednout auto, tím víc byla napjatá. 10 minut před stanovenou dobou se rozhodla sejít dolů a počkat na Oliviera u ostatních.

„Damone,“ zavolala na něj, aby řekl svůj názor a když tak opravil, co by nebylo dokonalé.

„Tak co?“ nejistě se otočila jako baletka, aby ji viděl ze všech stran.

„Jé, Sereno, ty jsi krásná!“ malá Žili se přihnala z pokoje a nadšeně kolem ní poskakovala.

„Má pravdu. Jsi dokonalá, Ser. Otec bude nadšen,“ potvrdil Damon a v jeho hlase zazněla lítost.

„Ano, myslím, že je vše, jak má být,“ přidal se rezervovaně i James.

„Co myslíš ty, Phili?“ zeptala se ona nejistě jediného členy rodiny, který do teď mlčel a přísně ji pozoroval.

„Strýc bude spokojený,“ jeho hlas zněl uctivě, ale bez špetky zájmu. Netrvalo dlouho a s mírnou úklonou na sebe upozornil André.

„Slečno, auto čeká.“

„Ach ano, děkuji, už jdu,“ zvedla se.

„Ser! Počkej,“ zavolal Damon

„Co? Měla bych něco-“

„Ne, ne, ale … na!“ podal jí do ruky pár bankovek.

„Co?“ nechápavě na ně koukala.

„Jen pro jistotu. Kdybys měla pocit, že to nevydržíš, tak uteč a vezmi si taxi,“ vysvětlil a usmál se.

„Ale,“ svraštila obočí, moc tomu nerozuměla, ale na tom nezáleží. Už nemá čas na vysvětlování. André ji odvezl do centra k velmi honosnému domu. Přesně v okamžiku, kdy auto zastavilo a on vystoupil, vyšel ze dveří Olivier. André blesku rychle pozdravil a podržel mu dveře. V tichosti nasedl a jen co se zavřely dveře, zaměřil svou pozornost na ni.

„Do, dobrý den,“ roztřeseně pozdravila. Byla v jeho přítomnosti nesvá a malý prostor to ještě umocnil. Celý prostor, jako by zaplnila síla jeho osobnosti, pro ni tu nebylo místo. Cítila podivné chvění, jaké zatím vyvolávaly jen vzpomínky na Gabriela.

„Vám též, Sereno. Zdá se, že jste poněkud nervózní!“ tázavě ji pozoroval.

„Ano, nevím, jak se chovat. Nechtěla bych Vám způsobit ostudu,“ jeho pohled ji nutil říci pravdu.

„Nemyslím si, že by tak krásná žena mohla udělat ostudu. Jen pohled na Vás je omluva,“ jeho obličej z ničeho nic ozářil úsměv. Bylo to tak nečekané, že Serena zůstala ohromeně sedět. Byl … krásný! To bylo jediné, co jí zůstalo v hlavě. Maska tvrdého obchodníka byla pryč. Vedle ní seděl nádherný muž. Ani nevnímala, že zastavili.

„Prosím,“ podával jí ruku, aby mohla snadněji vystoupit. Stále se usmíval a ona nemohla odtrhnout oči od jeho tváře. Jako ve snu mu podala ruku, zavěšená do tohoto charismatického muže vešla do podniku, o jehož prestiži nemohlo být pochyb.

„Vítám vás, pane Blackness. Stůl pro dva je již připraven,“ vítal ho číšník. Zavedl je ke stolu stranou od ostatních, v soukromí. Až v tuto chvíli se Serena probrala.

„Ale…“

„Pšt,“ přiložil jí prst na rty. Sám jí podržel židli a pak si sedl naproti ní.

„Wilieme, přineste nám…“ objednal víno i menu. Jen co číšník odešel, začal se věnovat Sereně.

„Omlouvám se, ale nechtěl jsem, aby Damon či James věděli, že s Vámi hodlám strávit večer o samotě. Jinak smím Vám složit poklonu? Dnes večer Vám to neskonale sluší, jste nádherná,“ vysvětlil a zářivýma modrýma očima si ji prohlížel. Jen tiše kývla, byla zmatená, neschopna slova.

„Damon Vám dal jistě mnoho důležitých rad, Prosím, zapomeňte na ně, alespoň pro dnešní noc. Chtěl bych Vás poznat.“ Stále jí poutal pohledem. Motala se jí z něj hlava a její vlastní vůle mizela.

Musela zatřepat hlavou, aby našla slova.

„Proč?“ i tak se zmohla jen na jediné slovo.

„Jste velmi půvabná. Nedivím se Damonovi, že se zakoukal, ale jak se mi svěřil, Vy jeho city neopětujete?“ poslední věta byla otázkou.

„Damon je … přítel,“ nevěděla, jak jejich vztah definovat, znala jeho city a věděla, že je nemůže a ani nechce opětovat. Možná z počátku, ale po incidentu s Gabrielem…. Nikdy nikomu neřekla, že nesnese Damonův dotek, že … Co vlastně? Sama nechápala, co cítí. Vzpomínka na Gabriela jí vrátila trochu vlastní vůle. Stačil však jediný pohled do jeho usměvavé tváře a znovu zapomínala na to, kým je. Jeho pohled ji znervózňoval i uklidňoval současně. Přes veškerou nervozitu, kterou pociťovala, se večer vydařil. Cítila, jak ji tento muž okouzluje víc a víc. Když auto zastavilo před domem a on ji jako pravý gentleman dovedl k domovním dveřím, zarazila se.

„Jak to…?“ zeptala se, došlo jí, že celý večer nepadla jediná zmínka, jak se má chovat, až se vrátí domů. Nebyla si jistá, zda si Olivier přeje, aby jeho rodiny něco věděla.

„Takhle!“ řekl rozhodně a sklonil se k ní. Jeho rty se zlehka dotkly jejích a ona zapomněla na vše. Rukama ji přitiskl k tělu a polibek, který vznikl, byl něžný i dravý zároveň. Cítila jeho sílu i touhu, ale sama pociťovala zmatek. Pocit souznění, který jí opanoval, když políbila Gabriela, nenastal. Ano, líbilo se jí to, víc než jen líbilo, jeho zájem jí lichotil, ale přesto. To vše si však uvědomila až později, až o samotě ve svém pokoji. V tento okamžik byla vzrušená a omámená. Otevřel dveře a nechal ji vstoupit. Došli společně do obývacího pokoje, kde i přes pozdní hodinu seděli Damon a James.

„Dobrý večer,“ promluvil Olivier. Oba muži jen kývli na pozdrav .

„Jaký byl večer? Žádný společenský prohřešek?“ Damon mrkl na Serenu.

„Ne,“ zakroutila hlavou.

„Posaď se,“ usazoval ji Olivier na pohovku.

„Smím ti ještě nabídnout něco k pití?“ s lehkým úsměvem se jí zeptal.

„Já, ehm, tonic?“ nevěděla, jak reagovat. Před domem jí jasně ukázal, že o ni má víc než jen povrchní zájem, ale tady v rodinném kruhu nevěděla, jak se chovat. Přeci jen její zkušenosti s milostnými vztahy nebyly velké a Olivier nebyl žádný poblázněný mladík. Dva pohledy je zkoumavě pozorovaly. Damonovi i Jamesovi neuniklo Olivierovo chování.

„Děkuji,“ špitla, když jí podal sklenku.

„Asi bych měl uvést na pravou míru dnešní večer.“ Stál vedle Sereny a díval se na muže před sebou.

„Neměl jsem obchodní schůzku, chtěl jsem strávit večer jen v přítomnosti Sereny. Mít ji sám pro sebe,“ s naprostým klidem oznámil Olivier a sedl si na volné místo po jejím boku. Tím dal jasně najevo, jak svá slova myslel. Měl v místnosti vlastní křeslo, jen a jen jeho. Nikdy si nesedal jinam. Oba muži jen tiše kývli na srozuměnou. To bylo vše. Serenu to překvapilo, žádné otázky či námitky, jen tiché přijetí faktu.

Dny do odjezdu utekly rychle. Serena je strávila s dětmi, Damonem a chvíle volna v Olivierově společnosti. Zatím mezi nimi nebylo nic, než pár polibků a nesmělých doteků. V předvečer odjezdu se objevila i Clair. Zkoumavě si Serenu prohlížela. Zdálo se, že ona jediná má ke vztahu Sereny a Oliviera námitky. Přelet do Francie byl rychlá záležitost. Pro tuto rodinu nejspíš běžnou rutinou. Na letišti je čekaly limuzíny a odvezly je k domu. Dům, jak nazval Damon jejich letní sídlo, bylo označení velmi nedostačující. Serena by ho spíše nazvala zámečkem. Bílá omítka z části porostlá vitárií působila honosně a starobyle zároveň. V dálce byl slyšet zvuk příboje a ve vzduchu byla cítit sůl. Moře nebylo daleko. Malá Žili se držela Sereny za ruku, ty dvě si na sebe zvykly rychle. Philip se k Sereně choval s úctou, ale když si myslel, že nikdo to nevidí, tak bylo v jeho očích pohrdání. Ser nechápala proč.

Po dvou dnech se už všichni adaptovali na nové prostředí. Žili byla stále v Serenině společnosti a Philips, pokud to jen bylo možné, trávil svůj čas v blízkosti Clair. Té to evidentně nevadilo.

Všichni tu měli být celý týden, a tak se Olivier rozhodl Serenu vyvézt na malý výlet. O děti se mohou postarat ostatní a on ji chtěl mít sám pro sebe někde v soukromí. Už od začátku pobytu viděla, že tady je daleko uvolněnější, šťastnější. Jediné, co ji trápilo, byla Clair. Chtěla si s ní promluvit o svém vztahu k Olivierovi, ale ona to odmítla. S tím, že je to bratrovo rozhodnutí a jí nepřísluší ho soudit, jí dala najevo, že z rozmluvy nic nebude. Zněla spíš jako odmítnutá milenka než sestra.

Seděli v malebné restauraci, kde se zastavili na pozdní oběd, či brzkou večeři, jak to kdo vezme.

„Ser?“ otočil se na ni znenadání.

„Ano?“ zvedla oči od dezertu.

„Považovala bys to za troufalost, kdybych ti navrhl, abychom tu zůstali přes noc?“ Jeho výraz přesně vyjadřoval, co se za touto otázkou skrývá. Ona si toho byla vědoma, ale nevěděla, zda to chce. Jistě, přitahoval ji, jeho polibky jí motali hlavu, ale zůstat s ním v hotelu přes noc?

„Oliviere, já … nevím,“ rozhodla se přiznat své rozpaky.

„Každý ve svém pokoji?“ navrhl.

„To by šlo,“ úlevně se usmála. Zdálo se, že Olivier není jejím rozhodnutím zklamán. Večer strávili na pobřeží, procházeli se úzkými uličkami starého přístavu. On k ní byl pozorný a zahrnoval jí něžnostmi. Bylo chvíli po půlnoci, když se vrátili do hotelu. Stáli před Sereniným pokojem. On jí držel pevně v náruči a jazykem se dobýval do jejích úst. Jeho laskání jí vzrušovalo a ano, toužila pokračovat v soukromí pokoje, ale kdesi uvnitř slyšela tichý hlas, který jí říkal, že je to špatné.

„Ser,“ toužebně zašeptal do jejích úst. Na břiše cítila důkaz jeho touhy. Byl připraven se s ní milovat, toužil po tom a dával to najevo.

„Omlouvám se,“ zašeptala a vymanila se z jeho rukou. Zvedla zrak a dívala se do očí černých vzrušením. Cítila sílu, zvláštní a tajemnou, obtáčející se kolem ní. Rychle sklopila oči a otevřela dveře pokoje. Až, když už stála na prahu, podívala se znovu.

„Já,“ nechtěla, aby se zlobil, či ji považoval za naivku.

„Pšššššš,“ položil jí ukazováček na rty.

„Počkám, až budeš připravená.“ Do očí se mu vrátila barva, ale to už ona neviděla. Zavřela dveře a se zrychleným dechem se po nich svezla na zem. Co to je? Vždyť, když souhlasila, že tu stráví noc, věděla, co po ní chce. Ona to chtěla taky, alespoň si to myslela. Jenže…

Ten neznámý hlas, který slyšela, se ozval a nedovolil pokračovat. Spát, potřebuji se vyspat. Doufala, že je to jen únava.

Stála pod proudem teplé vody a snažila se porozumět sama sobě. Olivier je okouzlující, silný velmi přitažlivý muž. Když chce, tak z něj sex přímo prýští. Cítila to jemné jiskření na kůži i vnitřní touhu svého těla po splynutí, odevzdání se mu. Co jí v tom zabránilo? Gabriel! Uvědomila si, že ač je to víc než iracionální, její podvědomí touží, aby to byl on, kdo jí změní v ženu. To při jejich „polibku“ ucítila poprvé sílu tělesné touhy. V tu chvíli ji ta touha ohromila a na okamžik zapomněla na vše okolo. O to horší bylo procitnutí.

Ještě pár minut nechala vodu masírovat stresem ztuhlé tělo a odplavovat bolestné vzpomínky.

Dost! Přestaň fantazírovat a koukej spát! Nařizovala si. Už více jak půl hodiny se totiž převalovala v rozložité posteli. Trvalo ještě nějakou dobu, než konečně usnula, ale nebyl to bohužel klidný, bezesný spánek, v který doufala.

První, co si uvědomila, byla vůně. Jeho nezaměnitelná vůně.