Moonlight shadow

25.Vidění

„Rae, Nicku pomoc!!“ zakřičela jsem a sehnula se k ní. Věděla jsem, že mne uslyší.
„Julie, Juli, haloooo slyšíš mne? Vstávej!“ zkoušela jsem ji probrat.
„Julie!“ zaslechla jsem Nickův hlas a v ten okamžik jí jeho ruce zvedaly z podlahy.
„Pojď“ podával mi ruku Rae.
„Co se tu stalo? Co jste tu dělaly?“ ptal se zatím co jsme se vraceli ke mně do pokoje. Když jsme vešli Julie už ležela na posteli, vedle ní Nick a držel ji za ruku.
„Lásko , prober se prosím.“ šeptal horoucně.
Zatřásla se jí víčka a otevřela oči.
„Co se stalo?“ koukala okolo sebe nechápavě.
„Byly jsme dole v pokoji a ty ……..“
„Já vím, pamatuji si to, ale jak jsem se dostala sem?“ přerušila mne.
„Omdlela si!“
„Aha. Už jednou se mi to stalo, krátce po tom co se u mne projevila má moc.. Já……….něco jsem viděla, jen si nemůžu vzpomenout co.“
„Viděla? Chceš se tam vrátit aby sis mohla vzpomenout?“ zeptala jsem se.
„Jas! Copak nevidíš jak jí je !“ utrhl se na mne Nick.
„Nicky to je dobré, mě už je fajn a Jas to myslela dobře.“ usmívala se na něj a jeho tvář také roztála v úsměvu.
„Ty tam vážně chceš jít znovu?“ zeptal se pro jistotu.
„Ano“
„Co jste tam vůbec chtěly? Myslel jsem, že jste měly jít spát!“ nadhodil znovu Rae.
„Už jsme asi přišly na důvod proč se mi zdají ty sny. Vždycky jsem měla u sebe ten hřebínek co jsem dostala od tebe k vánocům.“
„Ty,……. vy si myslíte, že? Ale to je hloupost vždyť jsem ho našel v jednom místním starožitnictví !“
„Rae všiml si vůbec někdo kromě mě, čím má ta žena na obraze sepnuté vlasy?“ to snad není možné, vidí i blechu v kožichu psa kilometr odsud , ale tohohle se nevšimnou.
„Ona…..on………..ach“
„Ano, ona je má ve vlasech !!!
„Promiň, já si toho vážně nevšiml. Jak myslíš je?“
„Jul můžem?“ zeptala jsem se rozhodnutá jeho poslední otázku ignorovat. Uvidí za chvíli sám.
„Jdeme.“
Vydali jsme se znovu do spodního patra. Tentokrát ve čtyřech. Ve světle baterky vypadal strašidelně, je zvláštní, že mi tak nepřipadal když jsme tu byly před chvílí. Došli jsme k obrazu a Nick musel podepřít Julii.
„Ah“
„Julie co………..“
„To nic „ stáli jsme přímo proti obrazu, „ už vím, ale…………..“
„ Julie co vidíš?“ ptal se Nick když viděl bolestný výraz smíchaný se strachem v její tváři. Raeho obličej vypadal podobně.
„Iaina , Marlen a ostatní. Jdou sem. Oni…..oni…….Chtějí Jasmínu!“
„Kdy? Teď?“
„Né, nevím přesně kdy, ale okolí už není pod sněhem. Jsou vidět kytky a zelená tráva. Musíme zjistit proč chtějí Jas a jak je zastavit.“ odpovídal za ni Rae. Zarazila se.
„Jasmíno?“ zavolala se mne
„Hm……..“ otočila jsem se.
„Máš ho?“ kývla jsem a vydala se ke vchodu. Viděla jsem jak se Julie podívala na Rae, že by viděla ještě něco?
Vrátili jsme se do pokoje a slíbily, že dnes už žádné výlety. Docela jsem si dovedla představit jak hlídají na schodech.
„Julie myslíš, že to bude fungovat? Nebo musíš být MacKinnon?“ ptala jsem se když jsem jí podávala druhý hřebínek.
„Netuším, ale zkusíme to. Kdyby ne tak se zkus zeptat třeba bude odpovídat.““
„Zkusím, ale zatím jsem neměla pocit,že by se se mnou chtěl někdo bavit. Dobrou.“
„Tobě taky.“
Zahrabala jsem se do přikrývek a zkusila usnout.
Stála jsem v knihovně, vypadala jinak.Nebylo tu moc knih spíše zbraně a lovecké trofeje.Rozhlédla jsem se okolo jako bych něco hledala.Usmála jsem sem, ale tohle nejsem já. Kdo tedy?
Katrina? Možná, téhle ženě je tak padesát. Došla k policím s knihami a vyndala jednu jejíž desky jsem poznávala. Teď , ale byly rudohnědé a zdobené zlatem. Vyndala z nich….ach…..testament a šla ke krbu. Velká hlava kance vytesaná nad římsou tam je i v našem století. Je to znak rodu. Pohladila ji a potom se sehla dovnitř. Narovnala se a když se po chvilce s úklonou vynořila zpět už v rukou neměla nic. Jen dlaně špinavé od mouru.Rozhlédla jsem se , Julie tu nebyla. Alespoň víme kde hledat. Myslela jsem , že můj sen končí, ale on pokračoval. Prostředí kolem mne se začalo měnit. A já poznala pokoj i dívku z mého prvního snu. Proč?
Ležela v posteli celá zpocená a křičela.Okolo pobíhaly starší ženy . Najednou se ozval dětský pláč. „Je to chlapec paní!“
„Chlapec? Já myslela………“
„Jaké jméno , paní?“
„Donald“
A byla tma.
„Julie? Jsi vzhůru?“
„Ano a co ty? Zdálo se ti o…“
„Ano i ne, vím kde je testament, ale ještě něco. Nevím co si mám myslet, co to mělo znamenat. Viděla jsem dívku z prvního snu jak se jí narodil syn.“
„Třeba to bude důležité. Nejspíš určitě to bude důležité, kouknem do kroniky. Jak se jmenovala?“
„Netuším , ale on byl Donadl.“
„Alespoň něco.“
„Julie „ chtěla jsem se zeptat na věc která mne zaměstnávala před spaním, „ nebude vašim vadit , že tu budeš i dnes ?“
„Ono vlastně nemá komu. Marlen je o rok starší a když se její moc objevila teta ji vzala pod ochranná křídla a když se to stalo i mě byli všichni dost v rozpacích. Já si s tetou nikdy moc nerozuměla a teď to není o moc lepší. Nechápe proč mám moc i já, ale to nikdo. Věří tomu, že jsem nějakým způsobem vzala kus Marleniny moci a když jsem si vybrala jinak než Marlen a teta je to ještě horší a až zjistí, že jsem s vámi bude to jako bych spáchala velezradu.“

„Vážně? To je mi líto, ale pokud by ti to nevadilo a doma by jsi měla mít kvůli nám peklo, nechtěla by jsi tu zůstat natrvalo? Pokojů je tu dost a další holka do rodiny se hodí. Nicky by byl nadšený!“ dodala jsem s potměšilým úsměvem.
„Myslíš to vážně? Jasmíno to by ………to by bylo super!“
„Myslím to smrtelně vážně!!“
„A co ostatní? Matt, Viv a další?“
„Táta bude jistě pro a Viv taky. Bude ráda, že má další dceru. Naht ten přivítá rozptýlení a Lola tak ta bude nadšená, Tom ! Ten je šťastný když je spokojená ona. Rae dá na mne a Nick ? Jak jsem říkala bude…….v sedmém nebi!!!“ rozesmála jsem se. Její tvář měla najednou takový něžný výraz a oči vypadaly nepřítomně.
„Víš když táta umřel tak už jsem nikdy nezažila aby kolem mne bylo tolik lásky a když jsme se přistěhovaly k tetě bylo to ještě horší. Je neuvěřitelné, že člověk se může cítit lásku v domě, tedy hradě plném upírů.“
„Vlastně já dost často zapomínám na tuhle malou odlišnost mé rodiny. Ale pokud chceš tak se přestěhuj ještě dnes!“
„No já …………“
„Dobrá tak až budeš chtít, ale můžu to říct u snídaně? Že jóóóó , prosííííííím!!“
„Klidně a domluvíme co a jak když budou ostatní souhlasit. Víš já váhala ne kvůli tomu, že bych sem nechtěla to právě naopak, ale raději bych si zabalila když doma nikdo nebude. Zatím netuší kde jsem.“
„Aha a jak dlouho jim potrvá než to zjistí?“
„Den, možná dva!“
„WoW.. Neboj něco vymyslíme. Ale už mám docela hlad a taky je skoro poledne!!“
„Jasně jdem se zlidštět! Tady je to asi hloupá poznámka co!!“
Vzaly jsme si věci a vydaly se ke koupelně. Dole čekali kluci. Jasně jak jinak já a Rae bez sebe nevydržíme dlouho a on na rozdíl ode mne nespal tak mu to utíkalo pomaleji. Podle výrazu na tom byl Nick úplně stejně.
„Hvězdičko!!“ usmíval se na mne a natahoval po mě ruce. „Rae!“ skočila jsem mu z posledních schodů do připravené náruče.
„Julie!“ slyšela jsem Nicka vedle nás, „Vyspala jsi se?“
„Dobře Mína ani moc nechrápe!“ smála se a já po ní hodila „naštvaný“ pohled.