Moonlight shadow

Omlouvám se, že to teď tak trvalo, ale sklátila mne choroba a nechtěla odejít. 🙂 Už se polepším. Jinak moc děkuju holky za komentáře.

Patrik scházel schody k ní.

“ Neměla jsi opouštět komnatu!“ zlobil se. Strnula.

„Odpovíš mi?!“  zastavil se jí za zády.  Pomalu  a s obavami se otočila a zvedla k němu oči.

„Přemýšlel jsi, nechtěla jsem tě rušit.“  Zašeptala. Vztáhl k ní ruku.  Ucukla. Byl to reflex.  I Johan měl v očích podobný výraz když ji  uhodil.

„Ty se mne bojíš?!“  tón jeho hlasu i výraz tváře se mávnutím proutku změnil. Bodlo ho u srdce. Co se mu asi zračilo v tváři, že se před ním přikrčila  jakoby čekala úder. Když se prve rozhlédl po pokoji zjistil, že tam není. Netušil jak dlouho seděl a snažil se pochopit co mu řekla a ukázala.  Bylo to neskutečné, ale to je přeci mnoho příběhů.  Kdysi se mu otec smál, že je snílek když prosil ,matku aby mu vyprávěla příběhy svého lidu.  I ona pocházela  z jiné země. Ze země  daleko na severu až za zeměmi vikingů.  Slíbil bohu, že přijme  cokoli když ji bude moci znovu sevřít živou ve své náruči a on svou část dohody splnil.  Vrátil mu ji a teď je na Patrikovi aby splnil co bohu slíbil.  Možná je opravdu z jiného času, ale teď je tu, u něj a už zde zůstane. Nejen v jeho čase, ale i na jeho panství, po jeho boku.  To vše jí chtěl říct, ale ona tam nebyla.  Projel jím strach. Připomněl si jak byla nervózní když mu začala vyprávět svůj příběh, měla strach, že jí odmítne, vyžene.  Jako z mlhy k němu  doléhaly její slova.

„ …..Když budeš chtít abych odešla , udělám to. …… Prosím řekni něco!“   Odpověděl jí? Nevzpomínal si, ale věděl, že ji jistě neposlal pryč.

Obešel ji a klekl si před ni.  Vztáhl k ní ruce a ucítil jak se chvěje.  Netušil zda je to chladem či obavami.

„Nerušila by jsi mne. Takto jsem se bál co se ti stalo. Už nikdy, slyšíš? Nikdy ode mne nesmíš odejít aniž by jsi mi řekla kam jdeš.“  Líbal jí do vlasů. „Zítra se za mne provdáš!“ dodal důrazně tónem, který nepřipouštěl odmítnutí.

„Ale…“ začala.

„Žádné ale motýlku. Až přijede králův šerif, přivítáš ho jako má manželka, jako právoplatná paní na Elyseu.“ Utnut její námitku. Vstal a ji zvedl sebou.

„A teď má drahá, se vrátíš tam, kam patříš, tam kde jsi měla zůstat.“ Něžně ji natočil se schodišti.

„Tvůj má chladnou postel, ženo.“  Zašeptal a jemným plesknutím přes zadeček jí přiměl k pohybu. Beze slova šla před ním.  Když za nimi zaklapla klika zachvěla se. „Suzan pojď ke mně.“ Pokynul jí, sám už došel k posteli. Udělala co žádal. Zabalil ji do pokrývek a vtáhl na svou hruď.

„Jestli tohle neodstonáš stane se další zázrak.“ Mumlal si pod nos.

„Teď mne dobře poslouchej. Od  zítřka budeš mou ženou. Co bylo to bylo, zapomeň. Vše co jsi prožila  bude ode dneška jen příběhem pro pobavení dětí.  Jsi vdova, cizinka v mé zemi. Odvlečena proti své vůli. Nemáš zde ochránce a tak není nikdo kdo by mi zabránil vzít si tě. A přesně to zítra udělám, stejně jako otec mou matku.! Mluvil tiše, ale jeho rozhodný hlas nenechal prostor k námitkám.

„Jen já a ty známe pravdu a tak to i zůstane. Až bude vyřešen přečin Johanova muže, odvezeme vše co tě spojuje  s … minulostí. Uložíš to kam má a pak se budeme zabývat už jen budoucností. Naší společnou budoucností.“  Svíral jí v rukou. „Zítřejším jitrem se z tebe stane žena tohoto času. Já ti slibuji, že s tebou budu jednat tak jak si zasluhuješ, budu tě milovat, chránit, ctít, ale i trestat až do konce našich dní.“ Šeptal. Chvíli nastalo ticho. Vyčkával. Snažil se být co nejúpřímnější, na rovinu jí řekl jak bude vypadat jejich život.

„Jak si přeješ Patriku. I já ti slibuji svou nehynoucí lásku, slibuji ale také tě budu trápit, zlobit, utěšovat, opatrovat a pléct se ti do vedení klanu až do konce našich dní.“ Pevně se k němu přimkla. „Můj čarovný motýlku, s tím vším budu rád žít.“ Sklouzl k její rtům a vzal si je nespoutaně, hladově.

„Prosím teď ne.“  Zarazila ho mezi polibky. „Proč?“ nechápal, šíleně po ní toužil. Je jeho a ví to.

„Jsem unavená. Já …  chtěla bych se jen přitisknout k tvého teplému tělu a spát.“ Oči měla doširoka rozevřené. Až teď zaregistroval tmavé stíny pod nimi.  Opravdu toho poslední dobu moc nenaspala a dělo se toho přespříliš což ji vyčerpalo.

„Dobrá pokusím se udržet svou touhu až do svatební noci.“ Ustoupil i když ho slabiny boleli touhou. Přitiskl si ji na nahou hruď a pažemi ji pevně sevřel.  Usnula rychleji než očekával. Musela být opravdu velmi unavená, a aby ne. Celý den se strachovala o svou budoucnost. Usmál se, už nikdy se díky němu nebude muset bát co jí přinese nový den.  S pocitem ohromné moci usnul i on. Ráno jej zastihlo  s jejím tělem ovinutým kolem jeho. Zlehka políbil její skráň a tiše aby ji neprobudil  se vytratil. Bylo to ho mnoho co měl v plánu stihnout.  Jeho první kroky vedli k otci  Conrádovi, měl trochu obavy jak duchovní zareaguje na volbu budoucí paní.

„Dnes?!“ ujišťoval se již poněkolikáté mnich když mu Patrik sdělil co si od žádá.

„Ano dnes v pravé poledne! Hned poté co zvon odbije dvanáct.“ Potvrdil. Zase.

„A ona souhlasí?! Víš synu, že proti její vůli vás neoddám ať mi pohrozíš čímkoli.“  Stále si nedůvěřivě stěžoval.

„Souhlasí, otče. Nemusíš se bát, stane se mou ženou ze své vlastní vůle.“ Pousmál se. No, kdyby bylo jen na ní nesouhlasila by tak rychle, ale to nemusí nikdo vědět. Důležité je, že souhlasila.

„Pak tedy dovol zemane abych ti pogratuloval. Bereš si anděla.“ Rozzářil se mnich. Toto prohlášení z úst nerudného duchovního Patrika udivilo.

„Od kdy je pro vám má vyvolená anděl, otče?“  nedalo mu aby se nezeptal. „Ne, vše musíš vědět, zemane.“  Ne starcově tváři se mihl vzácný úsměv a Patrikova tvář se jím rozjasnila také.

„Dobrá tedy. Uvidíme se v poledne, mnichu.“  Otočil se a svižným krokem zamířil zpět do hradu.

„Nezapomeň na prsten a květiny synu!“ ozvalo se z přítmí kostelíka do jeho zad. Odpovědět se neobtěžoval.

„Máti!“  zvučně se domáhal vstupu do jejích komnat a ač zaklepal nečekal na pozvání.

„Mohl by jsi počkat, synu!“  zastavil ho rozčilený hlas lady Bei. Patrik netrpělivě přešlapoval přede dveřmi než se ozvalo  „Vstup.“

„Co tě přivádí  tak brzy?“ ptala se hned jak vešel.  Všiml si, že vždy uhlazené a sepnuté vlasy jí teď měkce splývají přes ramena. Vypadala mladistvěji a velice půvabně. Poprvé se svou matku viděl jako ženu a konečně porozuměl Abrahámovi. Ano jeho matka je stále okouzlující, žádoucí žena.

„Budu se ženit!“ oznámil jednoduše.

„Ach…. Suzan souhlasila?“ překvapeně vydechla.

„Ano. Dnes v poledne se stane mou ženou.“ Vychrlil ze sebe.

„Patriku proč tak narychlo? To nejde! Vždyť se nic nestihne. Musíme ušít šaty, připravit hostinu, sezvat hosty…. Ach bože je toho tolik. Vždyť není kam pospíchat, pokud ti dala své slovo. Ona není  těch které by si to rozmyslí.“  Nesouhlasně kroutila hlavou. Najednou ztuhla a ostře se podívala na své dítko.

„Ledaže…“ pozorně sledovala Patrikovu tvář, „… ledaže by pod srdcem nosila tvé dítě?“  Mlčel. Pozvedla jedno klenuté obočí.

„No, to asi ještě ne, i když i to je již možné….(zasněně se usmál). To však není důvod mého spěchu, ani nedůvěra. Věřím, že Suzan by neporušila dané slovo. Jsou zde jiné mnohem prozaičtější důvody.  Dnes v poledne se vezmeme, do té doby musí být vše přichystáno.“ Oznámil. Nepřipouštěl žádné diskuze. Dřív než ji znovu zlíbá v objetí zaslíbí se jeden druhému.

„A co prsten synu? Jak zařídíš ten?“  hledala důvod odkladu Bea.  Jistě uvědomovala si, že v pokladnici je ten co nosila Minerva, ale která žena by chtěla zdědit takovýto symbol po první manželce?!

„Jsi dnes již druhá která se mne na něj ptá. Nemějte obavy matko, moje nevěsta bude odcházet z kaple s mým prstenem na své ruce.“  Řekl tajemně a vstal aby zamezil dalším dotazům. „Prosím matko, zařiď vše aby dnešní den byl pro Suzan tím nejhezčím co zde zatím zažila.“ Požádal ještě ve dveřích.  S největšími obavami si to namířil k pokoji dětí. Vklouzl do komnaty  a zjistil, že Cal je již vzhůru. Cat spokojeně spala.

„Synu.“ Sedl si na okraj chlapcovi postele a tiše promluvil. „Co by jsi řekl kdybych ze Suzan  učinil svou ženu, vaši novou matku?“ S napětím se díval do dětského obličeje.  Úsměv který se na ní rozlil když uviděl vstupovat otce se rozšířil.

„Ano!!!“ vykřikl a vyskočil z postýlky. „To znamená, že už nikdy neodejde?! Že ano, otče!“ žádal ujištění.  Přikývl. “Ano. Zůstane zde s námi už napořád.“ Potvrdil.

„Ano tati, ano vezmi si ji!“ nadšeně poskakoval a nakonec skončil na otcově klíně.

„Musíš tak křičet, kluku!“ ozvalo se rozespale z Catrininy postele.

„Musím Cat! Otec si vezme Suzan za manželku. Budeme mít zas maminku, opravdovou ne jen jako. Takovou co už nikam neodejde.“ Vysvětloval a seskočil z klína a běžel k sestře.

„Co?“ vyhrabala se dívka z pokrývek a udiveně přeskakovala pohledem z bratra na otce.

„Dnes se Suzan stane mou ženou. To znamená, že bude i vaší matkou.“ Pronesl Patrik do nadšeného Calumova výskání.

„Myslíš to vážně?“ zeptala se Cat. Patrik se zarazil, nebyl si jist dívčinou reakcí. Byla ráda či ne?

„Ano.“ Přitakal. A pátravě si dceru měřil.

„No tak Cat přestaň se mračit. Suzan už tady zůstane. Neodejde jako maminka.“ Strkal do sestry Cal. Konečně se dívka usmála.

„Můžu jít za družičku?  A proč jste to tajili, takhle není čas ušít nové šaty.“ Ptala se a zlobila najednou. Díval se do zrůžovělé tvářičky své dcery a najednou se rozesmál.  Úlevou i poznáním, že je jedno kolik ženě je. Vždy jí budou trápit ty samé věci.

Náhodou vím, že díky Suzan máš více krásných šatů než jiné dívky. Tak si vyber jedny.“ Alespoň dceři se snažil najít řešení na otázku Co na sebe?!

„A co Suzan? Ta jistě nemá žádné slavnostní šaty! Bože tati, ví ona, že se bude vdávat?“ zamračila se na otce. Nebyla slepá a hluchá a již byla dost velká aby z toho co slyšela pochopila, že Suzan zatím všechny nabídky k sňatku odmítla.

„Ano holčičko, ví, že se bude vdávat. Večer odpověděla ano na mou nabídku. Mám z tvého chování usuzovat, že s mou volbou souhlasíš? Přijmeš ji jako svou matku a paní na Elysiu?“ díval se jí do očí.

„Ano otče. Budu jí poslouchat a ctít jako by byla mou rodnou matkou.“ Pronesla slavnostně. „Já taky! Já taky!“ přidal se Calum.

„Pak tedy… budu potěšen když mi budeš stát po boku až otec Conrád spojí naše životy.“ Pohladil syny po černých kadeřích a vrátil se očima k dceři. „A ty má milá zaujmeš své místo po boku své matky.“  Natáhl se a pohladil jí po jemné tváři. Najednou vyskočila z postele. „Kde je Suzan?“ vyptávala se . „Musím jí pomoci připravit se.“

„Ještě spí, ale pokud opravdu chceš pomoci, oblékni se a pak běž k babičce.“ Vesele konstatoval laškovně jí cvrnknul do malého nosíku. Se zalíbením si ji prohlížel. Opravdu byla kopií jeho první ženy. Nepotrvá dlouho a zamotá hlavu kdejakému mladíkovi.

„Spí! Jak může v tak důležitý den spát?!  Vždyť se vdává!“ nevěřícně si otce prohlížela.

„Drahá dcero, tvá matka není žádný mladý potřeštěnec. Již jednou vdaná byla, ví co jí čeká.“ Snažil se zachránit situaci. Cat jen pokrčila rameny, ale bylo znát, že ji otcova odpověď neuklidnila.

„Co babička? Už to ví?“ vyptávala se dál zatímco se snažila dát dohromady oblečení.

„Ano a očekává tě ve své komnatě abys jí pomohla.“ Rozhodl se, že nejlepší bude děti dnes co nejvíce zaměstnat.

„Já taky pomůžu!“ ozval se Calum.  „Dobře. Oblečte se a po snídani se hlaste u své babičky.“  Vydal pokyn a s lehkým srdcem se zvedl.