Moonlight shadow

„Motýlku!“  Zvedl ji k sobě a zabořil tvář  do jejích vlasů.  Položil ji těsně k ohni a pevně zabalil do pláště. Ian i John pod ni zručně rozprostřeli ty své.  Rychlými, zkušenými pohyby sbalili mužovo ležení, jeho samotného  přehodili přes  hřbet Suzaniny Bohemie.  Patrik sám usedl na druhého, ušlechtilého hřebce, hned jak byli připraveni k odjezdu.  Ian mu podal opatrně  bezvládnou ženu a zvolna se vydali  ke svým koním a pak zpět  na Elysium. Měsíční světlo za jasné noci jim osvětlovalo cestu známým krajem dostatečně.  Ještě než se dostali  na dohled hradu, se Suzan probrala.  Jen pomalu si připomínala události posledních hodin.

„Patriku!“  zvedla oči  k zarostlé tváři a přitiskla se k teplému tělu.

„Už jsi v bezpečí, malá.“ Šeptal. Zavřela oči a nechala ho aby se o ni postaral.  Když ho slyšela pronést heslo u brány narovnala se mu v rukou.  Věděla, že jsou doma. Patrik sklouzl z Bojovníka a jemně pomohl sesednout i jí.  Zvedl ji do náruče hned jak se dotkla nohou dláždění.  Nesl ji do útrob hradu. Tentokrát to byla jeho komnata kam ji odnášel. Blížil se úsvit. Uložil ji do postele a beze slova znovu odešel. Když se vrátil, nebyl sám. Za ním do pokoje vešli tři muži nesoucí velkou káď. Jen co muži opustili místnost konečně promluvil.

„V horké lázni se prohřeješ.“ Vysvětlil a podržel dveře dalším mužům nesoucím vědra s horkou vodou. Zanedlouho byla lázeň připravena a oni osaměli. Přistoupil k ní a začal rozmotávat vlastní plášť. Pozorně si ji prohlížel. Ač to bylo nemístné nemohl si nevšimnout jak moc je v těch průsvitných hadřících svůdná.  Ani jí neušel temný pohled jeho očí.

„Opatrně, třeba pro ně ještě najdeme využití, později.“ Šeptla pobaveně.  Zvedl k ní oči. Usmála se. Kývl a začal ji zručně svlékat. Neušla mu zaschlá krev táhnoucí se jí od žeber až po oblinu boku.  Když ji o pár okamžiků později pokládal do vody sykla. Až teď si uvědomila šrám jenž způsobila špička Faratova nože.

„Co tě bolí?“ zpozorněl. „Nic. Je to jen škrábnutí.“ Uklidnila ho a pozorovala jak se začal hbitě svlékat.  Jen ve spodkách si klekl vedle vany a něžně jí začal mydlit ramena a záda.

„Ublížil ti i jinak?“ zeptal se s chladným klidem.

„Ne. Nedovolil si to. Je to s podivem, ale je Johanovi oddán svým životem. Nikdy by neporušil jeho rozkaz. Měl mě udržet živou a …nedotčenou, než mě odevzdá do jeho … péče.“ Pomalu se jí vracela síla i rozvaha. Klepání přerušilo jejich další rozmluvu.  Patrik vstal a pootevřel jen natolik aby si mohl od Simona převzít tác  s jídlem.  Ten jej se sklopeným pohledem předal do čekajících rukou svého zemana. „S oním mužem bylo naloženo jak jsi rozkázal.“ informoval ho.

„Děkuji.“  Kývnutím ho propustil a ramenem zavřel dveře. Odložil jídlo na stůl a vrátil se k Suzan. Ta se již myla sama. Sáhl po osušce a pomohl jí se do ní zabalit.  Zvedl ji do náruče a ještě vlhkou odnesl do postele. Když se přesvědčil, že je pečlivě přikryta peřinou i kožešinami šel pro jídlo a teplé okořeněné víno.  Mlčky jí podal pohár a vkládal jí do úst bedlivě vybrané sousta.

„Stačí.“ Upozorňovala ho již poněkolikáté. „Patriku dost! Už nemohu.“ Zadržela  ruku nesoucí další sousto.

„Co bude dál?“ zeptala se na to co jí nejvíce  vrtalo hlavou.

„Jak co?!“  nechápavě se zamračil.

„S Faratem, Johanem …?“

„ Toto rozhodnutí není bohužel úplně v mé pravomoci. Ten muž tě unesl na rozkaz svého pána. Musí být potrestán a také bude. Jeho pán však podléhá králi a tak je jeho potrestání v rukou panovníka.  Neměj však obavy dojdou trestu, … oba!“

„Farat svého pána nezradí! Nikdy nepřizná, že jednal na jeho pokyn.“ Upozornila ho Suzan. Farat byl prvním mužem Johanova domu, jeho pravá ruka. Raději by zemřel než jakkoli ohrozil Johana. Uvažovala. Vděčil mu za život a nejen to. Oba muže pojil i zvrácený pocit uspokojení z utrpení jiných a láska k moci a penězům.

„Pak ponese celý trest sám.“ Pronesl chladně Patrik.

„Co mu uděláš?“ zeptala se opatrně.

„Já … budu muset počkat . Už jsem vydal rozkaz , ráno vyrazí posel ke královskému zmocněnci. Pokud chci aby pykal i Johan musím ho odevzdat do šerifových rukou. Mám sice pravomoc soudit svůj lid avšak Johan a jeho muži  mi nepodléhají. O jejich osudu smí rozhodnout jen králův muž.  Nic jiného mi nezbývá pokud nechci zapříčinit vleklý spor.“  Z jeho hlasu byl cítit nepokoj a nespokojenost. Položil se  vedle ní  a vtáhl ji k sobě. Mlčky ji vymotával z osušky  a svými polibky pozvolna budil její vášeň. Milovali se dlouho a něžně.

Probudil se s její hlavou na rameni a nohou přehozenou přes své.  Bylo to poprvé co ji cítil takto.

„Vzbuď se motýlku. „ políbil ji na temeno. Byl již dávno den.

„Prosím malá, musíme si promluvit.“ Něžně ji budil. Byla tak půvabná, celá omámená spánkem.

„O čem?“ zamumlala ospale.

„O naší budoucnosti. Vím jak se stavíš k manželství, ale …. Tvá ochrana by byla jednodušší kdyby….“ Nemohl najít správná slova.

„Kdybych si tě vzala?!“ dořekla za něj. „Ano.“ Potvrdil. Nadechla se, ale dřív než otevřela ústa přiložil jí na rty prst.

„Šššš… nechci tvou odpověď teď. Počkám. Přemýšlej a až budeš rozhodnutá řekni mi to.  Zvaž všechna  fakta a možnosti.  Dnes odpočívej, nechci aby Johan věděl, že jsi zpět.  Má komnata ti je plně k dispozici. Venku bude Ian, kdybys cokoli potřebovala řekni mu.“ Vstal a začal se oblékat.

„Patriku, nech ho vyspat. Byl přeci v noci s tebou. Já nepotřebuji chůvu. Tedy alespoň ne na tvém hradě.“ Dodala rychle když viděla jeho pozvednuté obočí.

„Motýlku, Ian je muž a něco vydrží. Nehledě na to, stejně by nedovolil nikomu jinému aby dbal v mé nepřítomnosti o tvé blaho. Simon ani Will se nemohou této služby zhostit, bylo by to příliš nápadné.“ Smál se. „ A já se o tebe příliš bojím abych tě nechal samotnou dokud se spor s Johanem nevyřeší.“ Vzal její tvář do dlaní a políbil ji. „Prosím poslechni mne a vyhov mému přání.“ Zašeptal. Mlčky se ne něj dívala. Vzdychla. Uvědomovala si, že má pravdu.

„Tak dobře, ale podvolím se jen po dobu než se spor s Johanem vyřeší. Pak už žádný dozor Patriku!“ vzdala se. Věděla, že to nedělá z rozmaru, že se o ni opravdu strachuje. Dokud s ní bude jednat jako s rovnocennou partnerkou nemá důvod neposlechnout jeho rozumná slova.

„Děkuji a slibuji. Teď odpočívej.“ Něžně ji pohladil pohledem a vydal se ke dveřím. „Jo a Suzan…. Drž se v mém loži. Nechci aby tě takto viděl jiný muž než já.“ Pobaveně  ji škádlil. Sklouzla pohledem na své tělo a až teď jí došlo, že kromě přikrývky zakrývající jí klín na sobě nic nemá.

„Patriku!“ napomenula ho. „Počkej! Co děti?“ vykřikla . „Uvidíš je zítra. Myslí si přeci stejně jako ostatní, že jsi ve svém domku. Nebudeš jim scházet, tedy ne víc než obvykle.“ Uklidnil ji.

„Už neusnu.“ Dodala vzdorovitě.

„Dobrá. Nechám ti přinést jídlo a šaty. Pokud budeš mít dlouhou chvíli tak….“ Ukázal  ke svému stolu. „… účetní knihu znáš.“  Dávno pochopil, že v jejím vedení to byla právě ona kdo dělal většinu práce za Simona a Willa. Usmála se a začala se vymotávat z přikrývek.

„Je tu chladno, malá a já tě nemohu teď zahřát. Počkej než ti přinesou jídlo a tvé šaty.“ Zastavil ji. Pozvedla k němu oči a viděla temné oči jiskřící pobavením i touhou. „Ach.“  Vklouzla znovu do postele. Jen se zasmál a odešel.  Netrvalo dlouho  a  byl zpět.  V ruce nesl její šaty a  v patách měl Iana s podnosem plným jídla.

„Dobrý den, paní.“ Uklonil se a snažil se ne ni nezírat.

„I tobě Iane. Jak jsi se odpočinul?“ zářivě se na něj usmála a zralý muž se začervenal.

„Teď když jste v bezpečí zpět, už dobře. Já … já omlouvám se, že jsem vás neochránil.“ Sklopil zrak.

„Nemáš se zač omlouvat. Nebyl jsi tam. Poslala jsem vás pryč.“ Její tvář posmutněla. „Smím mít pání?“ podívala se na Patrika stojícího po straně postele.

„Kolik jen chceš.“

„Farat zastřelil En. Chtěla bych ji, nebo alespoň to co z ní zbylo pochovat.“ Teď už se jí oči leskly slzami.

„Tvá fena je zde na hradě, v péči Filipa, paní. Zdá se, že své zranění přežije. Našli jsme ji když jsme vás přijeli ….  chránit.“ Rychle ji utěšoval Ian.  I když Patrik věděl, že mužovi city  jsou nevinné a plné zbožňování přesto se v něm ozval hlas žárlivosti. Proč si nevzpomněl dřív. Měl to bát přeci on kdo jí měl potěšit dobrými zvěstmi.  Tvář ji rozsvítila radost.

„Chtěla bych ji vidět. Neposlechne  Filipa.“  Už zas spustila nohy z postele. Na  poslední chvíli a snad i díky zajíkavému zvuku který vydal zděšený Ian si uvědomila,  že je stále oděna jen v pokrývkách a rychle je vtáhla zpět.

„Zařídím  co půjde malá, ale teď….“podíval se na Iana. Ten vzal mlčky ze stolu tác  se zbytky večeře a tiše zmizel.