Moonlight shadow

Sall se v posteli převalovala z jedné strany na druhou. Nemohla usnout. „Co má ona a já ne?“ vzdychla, ta otázka jí pomalu a bolestivě vypalovala díru do srdce. Nechápala, proč se Ron tak narychlo rozhodl, že se ožení. Nechtěla věřit tomu, že by musel. Přetočila se na druhý bok a ještě víc se zachumlala do peřiny. Zavřela oči, ale v obrazcích se jí promítaly tváře různých dívek. „Sakra.“ Sykla. Odhodila ze sebe deku. Věděla, že takhle by až do rána neusnula. Pomalu se soukala z postele, jenže povlečení se jí zamotalo kolem kotníků a ona se rozplácla na zemi.  „Sakra!“ Vyškrábala se na nohy a potmě nahmatala džíny přehozené přes druhou půlku postele. Pokoj ozařovalo pouze slabé červené světlo digitálního budíku. „Půl čtvrtý, no bezva, to budu zas ráno vypadat,“ za posledních pár dní toho příliš nenaspala. Stále myslela na Ronalda. Z gauče stáhla deku a vydala se s baterkou do stáje.

Opatrně vylezla po žebříku. Ve voňavém senu se stočila do klubíčka jako kočka a přikryla se. Pod sebou slyšela jen pravidelné oddechovaní jejich koní. Občas nějaký z nich tiše zafrkal. Bylo to příjemně uklidňující. Chodila tam pokaždé, když nemohla spát. Zavřela oči. Konečně ji přestala pronásledovat představa Ronovi budoucí manželky.

Na štěrkové příjezdové cestě zakvílely pneumatiky a o vteřinu později se ozvalo duté zabouchnutí dveří. Ani jedno z toho Sally nevnímala. Ze spaní jí vytrhlo až hřmotné ržání Ronova hřebce. Dlaněmi si protřela rozespalé oči. Pak se podívala na hodinky. Půl druhý. „Jej,“ vypískla, to už se jí dlouho nestalo. Odkryla se a přelezla k okraji seníku. Lehla si na břicho, zapřela se na loktech a koukala dolů. Ron zrovna přiváděl svého koně do boxu. Chvilku na to přišel do stájí Tom. „Nazdar brácho,“ přátelsky si podali ruce. „Kde máš ségru?“ zeptal se a Sall poskočilo srdce. Tom ucuknul pevnému stisku jako by se opařil. „Nech ji napokoji Rone. Myslím, že to teď nemá jednoduchý, snaž se jí to ulehčit.“ Sall úplně vyschlo v ústech. Nečekala, že je Tom až tak zasvěcen do jejich vztahu. Naprázdno polkla. Ron si nervózně odkašlal. „Musím jí to vysvětlit…“ „Myslím to vážně, nerejpej se v tom. Ona se s tím srovná, když jí necháš.“ Sall se ocitla v pasti. Teď přeci nemůže jen tak slézt dolů a dělat, jako by se nic nedělo. Opatrně přelezla zpět do svého hnízda a znovu se přikryla. V očích jí opět pálily slzy.

„Tome?“ Dianin hlas ohraničoval náznak paniky. „Co se stalo?“ „Nevíš kde je Sally? Chtěla jsem jí probudit, ale ve svém pokoji není.“ „Tohle není zrovna vhodná chvíle,“ pomyslela si Sall a v tichém vzlyku si otřela pláčem zmáčené tváře. Oba muži se zarazili a ve stejnou chvíli otočili pohled k seníku nad stájí. Ron zaskřípěl zuby. Doufal, že jejich rozhovor neslyšela. „Určitě spí nahoře, Rone, podívej se tam.“ Tom taktně vystrčil matku ze stáje a nechal jim soukromí.

Sally se celá schovala pod deku. Tiché vrzání žebříku jí mrazilo až do morku kostí. „Sally?“ jeho melodický hlas řezal jako pěkně ostrá žiletka. „Sally?“ skoro šeptal. Něžně položil dlaň na místo, kde si myslel, že má rameno. „Sally?“ Jejím tělem otřásl vzlyk.  Zhluboka se nadechla a prudce se odkryla. „Tomas měl pravdu. Dej mi pokoj Rone.“ Bez dalšího slova přelezla k žebříku.  „Počkej, Sally Anne,“ to ji zastavilo, nikdy ji neoslovoval druhým jménem. Ani netušila, že ho zná. „Dlužím ti vysvětlení.“ Otočila se čelem k němu a upřímně se mu podívala do očí. „Nic mi nedlužíš, vůbec nic,“ poslední slova se vytratila do ticha. Ron si vzdychl. Prstem ji přejel po tváři, neucukla.  Toužila po tom, aby se jí dotýkal, aby ji objal. „Si tak krásná Sally…“ odmlčel se. Dívce se do tváří nahrnula červeň. „Prosím tě přestaň, nedělej mi to ještě hroší,“ hlas se jí lámal po každém slově. V tichosti jeden druhému hleděli do očí.  Cítila, jak jí zrychlený tep burácí ve spáncích. Tolik po něm toužila…

„Ronie?“ jejich mlčení prolomil neznámý dívčí hlas. Sall sebou leknutím trhla. „To snad ne?“ zaúpěla a otočila se ke dveřím od stáje. Stála tam. Její úhlavní nepřítel. „To si děláš srandu?“ sykla na Ronovu adresu a slezla po žebříku. „Ahoj, já jsem Nina, ty budeš nejspíš Sally, Ronie mi o tobě hodně vyprávěl,“ natáhla k Sally přátelsky ruku. „Ronie,“ Sall se v duchu ušklíbla. „Opravdu?“ nemohla si odpustit jízlivý podtón, ale ruku ze slušnosti přijala a jak se sluší a patří, pořádně zmáčkla. „Rone, ráno vyrážíme na severní pastviny, táta se rozhodl, že odchytneme Porthose, stádo potřebuje nového vůdčího hřebce, jak vždycky říká, chce to novou krev, buď připraven,“ vlastní hlas jí zněl cize, mluvila až příliš chladně. „Těšilo mě, Nino, ale teď se musím pustit do práce,“ naschvál do ní trochu trčila ramenem, když se protahovala ven. „Vážně skvělý! A ještě si jí sem přiveze,“ pomyslela si naštvaně. Na druhou stranu jí trochu utěšovalo, že Nina není ani z poloviny tak hezká jak si jí představovala…

Z venkovního věšáku stáhla kartáč a pustila se do hřebelcování. Byla to práce, u které nepotřebovala přemýšlet vlastně ani nepřemýšlela. Jen automaticky pohybovala kartáčem nahoru a dolů. V hlavě měla dokonale prázdno. Deset koní jí zabavilo až do večeře. Ani si nevšimla, jak rychle se mezitím venku setmělo. „Sally, večeře!“ mámin hřejivý hlas se roznesl po okolí jako pohlazení. „Nemam hlad,“ zabručela, ale přesto se vrátila do domu. Tričko zmáčené potem se jí nepříjemně lepilo na záda. „Ještě si dam sprchu.“ Nevnímala, že za ní Diana volá, že v koupelně je Ron.

Sall ze sebe v pokoji shodila oblečení. Chodbu přeběhla jen ve spodním prádle s ručníkem přes ruku. Dveře byly odemčené, takže jí vůbec nenapadlo, že by mohl být někdo uvnitř. Ron stál ve vaně za zataženým závěsem a zrovna se otíral osuškou. Ani jeden z nich si nevšiml, že není sám. Sally se opřela o umyvadlo a zadívala se na sebe do velkého kulatého zrcadla. „No ty máš ránu,“ pronesla otráveným hlasem. Ron jí okamžitě poznal. Opatrně, aby to neslyšela, odtáhnul závěs. „Naopak,“ Sall zaječela a nadskočila. Okamžitě hrábla po ručníku a omotala si ho kolem těla. Ron si z toho nic nedělal. Stál před ní v celé své kráse a místo toho, aby si dal něco kolem pasu, dál si sušil ručníkem vlasy. „Co tu děláš?“ vyjela na něj. „Co se asi dělá v koupelně?“ škádlil ji. „Promiň,“ otočila se k odchodu. „Počkej, už sem, jdu,“ vyskočil z vany a natáhl si čisté džíny. Cestou ji ještě plácnul přes pevný zadeček, prostě si to nemohl odpustit. Sall za ním rázně zabouchla dveře a zamkla. „Parchante,“ zašeptala, ale nedokázala se neusmát. Neuměla se na něho zlobit. Mohla ho nenávidět, ale nedokázala na něj být naštvaná.

Po dlouhé relaxační sprše si nehodlala kazit náladu tím, že bude večeřet vedle Niny. Nandala si jídlo a odnesla si ho na verandu. Unaveně padla do houpačky a talíř nechala na stolku vedle. Dvakrát nebo třikrát do toho rýpla vidličkou, ale stejně nebyla schopná to do sebe cokoliv nasoukat. Žaludek se jí nepříjemně svíjel. Lehla si na záda a pozorovala podzimní oblohu posázenou hvězdami. Chvilku na to se ponořila do bezesného spánku. Celý dům se pomalu odebral do svých pokojů, nikoho krom Rona nenapadlo podívat se ven. Když viděl, jak klidně oddechuje, na rtech se mu zableskl úsměv. Něžně ji zvedl do náruče. Sall mu automaticky omotala ruce kolem krku. „Proč si mi to udělal, Rone?“ zamumlala ze spaní. „Promiň mi to, lásko,“ zašeptal a políbil ji na čelo. Připadala mu lehká jako peříčko, takže mu nedělalo žádný problém odnést jí do jejího pokoje, kde ji uložil do postele.  Sedl si vedle ní a chvilku ji pozoroval. „Nechoď pryč,“ znovu promluvila. Jako kdyby cítila jeho přítomnost. Přetočila se na bok. „Miluju tě,“ špitla a přitáhla si peřinu těsněji k tělu…