Moonlight shadow

„Jsi tu s …“ podívala se na Philipa a spící Žili.

„Jsem holka na hlídání a trávím tu pracovní prázdniny. A ty?“

„Jsem tak říkajíc místní. Trávím tu dovolenou u rodiny. Ty jsi Američanka?“ byla zvědavá, ale ne vlezlá.

„Jo. Tohle je má první cesta za oceán. Evropa je kouzelná, tedy co jsem viděla, a toho zatím moc nebylo. Hele, znáš to tu?“ Serenu cosi napadlo.

„No jasně, vždyť jsem tu vyrostla . Proč?“ Lea se na ni tázavě dívala. Přišlo jí, jako by tu drobnou blondýnku znala odjakživa. Něco jí k ní táhlo, ale nevěděla co, nechápala to, ale už dávno poznala, že se má spoléhat na své instinkty.

„Byla bych příliš drzá, kdybych tě požádala, abys nám ukázala, co je v okolí k vidění?“ Lea si ji překvapeně prohlížela.

„Jistě, že ne. Budu ráda. Všichni okolo mne totiž unavují otázkami, kdy se vdám a založím rodinu. Všichni v rodině se už rozmnožili,“ ušklíbla se. Seděly teď kousek od dětí a obě mluvily tiše. Povídaly si ještě hodinku, než se začala malá budit. Zůstali na pláži celé odpoledne a Lea je seznámila i s ostatními. Byly tu děti různého věku, Žili byla nadšená, Philli nikoli. Byl samotář.

Další den naplánovaly dívky výlet po okolí. Lea byla skvělá průvodkyně, dokonce i Philli se bavil. Tak strávili více jak týden. Serena společně s Leou vymýšlely program, obě si uvědomily, že si neobyčejně rozumí. Ser připomínala Lauru, ale ač se s Leou neznala tak dokonale, byly si svým způsobem bližší.

„Ser, co se jít zítra pro změnu koupat. Má být horko a voda už není tak studená,“ ozvala se Lea, když scházely z hradeb rozpadlé tvrze.

„Phillipe, Žili, co vy na to?“ otočila se na děti.

„Jo! Jo !“ nadšeně zavýskla Žili.

„Já …mohl bych zůstat s Claire a otcem doma?“ zeptal se Phillip. Ser už se zdálo, že si začínají rozumět, a tak ji jeho otázka zamrzela.

„Pokud budou souhlasit,“ pokrčila rameny.

James nic nenamítal, ba dokonce jí navrhl i jeden den volna, než přijede Olivier. Měla by si ho vybrat pozítří. Přišel jí vhod, jak se blížil den Olivierova návratu, cítila stále větší potřebu si o něm s někým promluvit. Teď už konečně měla s kým, Lea se jí zdála jako ideální „rádkyně“. Stále cítila onu nejistotu, a jak se čas krátil, víc a víc v ní narůstal pocit neznámé nechuti. Ráno připravila vše potřebné na den strávený u moře a teď stála v kuchyni a zavírala koš s jídlem.

„Sereno,“ ozvalo se ode dveří.

„Potřebujete něco?“ zvedla hlavu a dívala se do modrých očí Jamese.

„Chtěl bych vám poděkovat. Přiznávám se, že jsem vás přijal jen na Damonovu žádost, ale mile jste mne překvapila. Už dlouho jsem neviděl Žili tak šťastnou. Užijte si zítřejší volno. Už máte nějaký plán?“ ptal se. Byla to jedna z nejdelších řečí, které s ní vedl.

„Chtěla bych odpočívat. Dnes se domluvíme s Leou a udělaly bychom si dívčí den,“ usmála se. Žili o Lee vyprávěla pořád, líbila se jí, a tak obyvatelé domu věděli, o kom je řeč. Dokonce i Phillip ji shledal zajímavou. Získala si ho svými vědomostmi o historii kraje.

„Dobře, dávejte na sebe pozor, nechtěl bych Olivierovi vysvětlovat vaše případné zranění,“ upozornil ji. Kývla a on se otočil a odešel. Nechápala, co to mělo znamenat. Moc se spolu nebavili, vlastně vůbec. Jen co se týkalo dětí. Když s Žili dorazily na pláž, Lea s ostatními tu již byli.

„Ser!“ volala na ni a mávala.

„Ahoj, holky! Co, Žili, budeš si hrát s dětmi?“ sedla si k ní na bobek.

„Jo a je tu i Francesca?“ ptala se ona. Dívka, po které se ptala, byla Leina neteř a ona se do ní „zamilovala“.

„Jistě a moc se na tebe těší,“ vzala holčičku za ruku a společně šly ke společnosti.

„Musím ti někoho představit!“ podívala se na Serenu. Ta zpozorněla.

„Koho?“

„Raymonda. Je to můj … No, řekněme, snoubenec. Přijel včera, nečekaně. Prý mu moc scházím,“ zasmála se.

„Aha,“ nevěděla, co na to říci. Uvědomila si, že by měla být stejně nadšená, že za dva dny přijede Olivier. A možná by i byla, kdyby nad jejich shledáním nevisel příslib jejího odevzdání se mu. Vrátila se na moment k situaci v hotelovém pokoji. Vlastně… Vždyť na tom nic není.

„Halo, Fran!“ vrátil ji zpět hlas Lei.

„Koukej, kdo přijel!“ Dívka se stejně černými vlasy jako Lea se otočila.

„Žili, Ser!“ rozeběhla se k nim a objala malou.

„Pojď, postavíme hrad. Kluci už čekají,“ táhla ji za ruku k ostatním dětem. Ony dvě šly pomaleji.

„Jo a, Ser, nelekni se,“ upozornila ji. Když se od skupinky lidí oddělil velký černoch a vydal se jejich směrem.

„To …“ vytřeštila Ser oči.

„Jo,“ zachichotala se.

„Ahoj!“ hluboký hlas byl víc než jen příjemný, byl jí vzdáleně povědomý, jen netušila odkud.

„Ahoj, lásko, chtěla bych ti představit svou novou přítelkyni. Serena,“ představila je.

„Ser, toto je muž mého života, Raymond.“

„Těší mne,“ podával jí medvědí tlapu. Vzdáleně jí připomínal Erica, ale tenhle byl samý sval. Eric byl trochu víc oplácaný.

„Mě taky,“ přijala ji. Prohlížel si ji a usmíval se.

„Co?“ všimla si jeho výrazu Lea.

„Jen – je na vás zajímavý pohled. Jste si protiklady,“ poznamenal.

Obě byly drobné, ale tím jejich podobnost končila. Serena byla blond, krátké vlasy jí trčely všemi směry, světlou pleť a nebesky modré oči. Lea naproti tomu měla dlouhé, jak uhel černé vlasy, hnědé oči a pleť jemného kávového odstínu. Podívaly se na sebe a rozesmály se. Měl pravdu. Dřív si to ani neuvědomily. Společně došli k ostatním. Dopoledne si užili všichni. Žili byla nadšená z dětí, ono není zrovna příjemné trávit svůj čas s bratrem, který se sotva usměje. I Ser se bavila.

„Co se jít před jídle smočit?“ ozvalo se z „davu“ a halasný souhlas doprovázelo odhazování různých částí svršků. Ne všichni byli už jen v plavkách. I Ser měla přes bikiny triko. Když ho svlékla a sklonila se k Žili, aby jí pomohla k vodě, ozval se překvapený výdech.

„S .. Se ..Ser to…“ koktal Ray.

„Co?“ nechápavě se otočila.

„Tvá záda!“ už se vzpamatoval.

„Aha. Máš na mysli mého draka? Je nádherný viď!“ cítila pýchu.

„Jo, to je. Kde jsi k němu přišla?“ pronikavě ji zkoumal.

„U nás ve Státech. Byl to dárek od bratra k narozeninám,“ vysvětlila. Jen kývl, ale něco si mumlal.

„Jdeme do vody!“ mávl rukou, ale šel k Lee. Přitáhl ji k sobě, ale místo polibku se sklonil k jejímu uchu a něco jí šeptal. Muselo to být něco vážného, neboť její tvář nabírala překvapeného a poté vážného výrazu. Otočila hlavu za vzdalující se Serenou. Zaostřila a pootevřela ústa.

„To je… Opravdu, je to ono!“ nevěřícně vyslovila tiše.

„Ano, určitě je to ono,“ ujistil ji Ray.

„Co budeme dělat?“ otočila se na něj.

„Nevím. Zítra máte být spolu, že? Zkus zjistit něco víc,“ navrhl.

„To by šlo. Ale …“ z hlavě se ji zablesklo.

„Ale co?“ zeptal se netrpělivě.

„Říkala ve Státech..To by přece Kurt musel vědět, nebo ne?“ vrtalo jí hlavou.

„Ne určitě. Neměj strach, zjistíme, o co jde a zda je opravu tím, čím se zdá,“ uklidnil ji, ale i jemu to vrtalo hlavou. Ji však neoklamal.

„Večer mu zavolám,“ rozhodl se.

„Teď se ale jdeme bavit. Nic se nestalo. Ano!“ podíval se na ni.

„Když to říkáš.“ Natáhla ruku k němu. Políbil jí na špičku nosu, chytl za ruku a rozeběhli se k moři.

Den se blížil ke konci a Serena během něj slyšela ještě dost nadšených výroků na své tetování. Tak si nevšimla odlišnosti v Rayově chování. Vždy jí zalilo příjemné teplo, když pomyslela na kresbu zdobící její tělo. Ovšem mělo to i stinnou stránku, nedalo se myslet na dračici bez toho, aby jí na mysl nepřišel i její autor. Co asi na její tetování řekne Olivier? Napadlo ji a zároveň si vzpomněla na Gabrielův výraz, když skončilo poslední sezení. Dnes ne! Poručila si. Zítra, zítra na to bude dost času. Promluví si s Leou. Ta má vztah s mužem starším, než je sama.

„Tak zítra!“ loučila se, když nadešel čas návratu.

„O.K. Budu se těšit. V devět na mole,“ znovu jí zopakovala Lea. Místo schůzky.

„Ray, omlouvám se, že ti ji vezmu,“ otočila se k muži, který zakrýval skoro celý výhled.

„O nic nejde, budu ji mít celou noc,“ zasmál se a chlípně se na Leu podíval.

„Ty …“ plácla ho. Ser se rozesmála.

„Už musím! Žili skoro usíná v autě.“ Zamávala jim a odjela. Noc byla špatná. Převalovala se a stále myslela na své dilema. Musí na Gabriela zapomenout. Musí! A vůbec to, že naplní svůj vztah s Olivierem, jí v tom pomůže. Pomalu dospívala k tomu to rozhodnutí. Usnula pozdě v noci a díky tomu měla ráno skoro půl hodinové zpoždění.

„Omlouvám se, Leo! Zaspala jsem!“ volala už z dálky.

„Zaspala ? Já myslela, že spíš sama a máš v noci klid!“ dobírala si ji Lea. Jen protočila oči.

„Dobrá, omluva přijata, ale mám u tebe velkou zmrzlinu. Jasný!“

„Třeba dvě! Co podnikneme?“ ptala se Ser.

„Co chceš. Ale pro začátek jdeme někam na snídani. Mám hlad.“ Vzala ji za ruku Lea a vedla do jedné z postraních uliček. Tam dost skrytá zrakům případných turistů byla malá útulná palačinkárna. Serena byla unešená. Viděla něco takového poprvé. Tolik druhů, sladké, slané, velké, malé, teplé, studené, s těmi nejroztodivnějšími náplněmi. Už seděly jen u kávy, když se Serena odvážila začít s tématem, který ji trápilo.

„Leo… já, ehm, smím se na něco zeptat ?“ nesměle začala.

„Na cokoli!“ Zvědavě se Lea podívala.

„Víš, no, tak nějak chodím se strýčkem Žili a Phillipa. Je o dost starší než já. Přesně o 12 let a, no, teď je 14 dní zpět v Londýně, ale než odjel … Prostě chce, abych se sním vyspala,“ červenala se.

„A?“ nechápala Lea.

„No já …“ významně pomlčela

„Ty jsi ještě …p-a-n-n-a,“ poslední skoro jen naznačila beze zvuku.

„Jo.“

„A co ty? Chceš to?“ v Leině hlase byl znát opravdový zájem, a tak se uvolnila.

„Nevím. Tělo chce, ale, no, ještě ve státech… já …zamilovala jsem se do muže, ale ten…“ nevěděla, jak to vysvětlit.

„Ten tě nechtěl?“ zkusila napovědět Lea.

„To ne, neví, co k němu cítím. Je úžasný a nedostupný. A taky o hodně starší. Měla bych na něj zapomenout, ale i když je Olivier úžasný,tak stále myslím na jiného. Nevím, co si počít. Já… Slíbila jsem, že se mu podvolím, až znovu přijede, a to bude pozítří.“ Věděla, že mluví nesouvisle, ale takové byly i její myšlenky, rozlétané.

„Ser, pokud je … Olivier?“ Kývla. „Tak úžasný, tak na tebe ještě počká, než si budeš jistá. Víš co, pověz mi o něm. O Olivierovi.“ Pohodlněji se usadila v židli.

„Olivier, je …“ Jaký je? Přemýšlela a své myšlenky pronášela nahlas.

„Fyzicky je velmi přitažlivý muž. Krátké hnědé vlasy, zářivě modré oči, urostlá postava a obrovské charisma. Je to tvrdý obchodník, ale když je se mnou, tak tuto masku odloží. Je milý, něžný, skvělý společník. Když něco chce, získá to. Má silnou vůli a je zvyklý na to, že ho lidé poslouchají. Jistě je v něm i velká dávka arogance a dominance, přesto však je i citlivý a velkorysý. Milující!“ zakončila svůj vysilující popis.

„Vypadá jako někdo, do koho jsi zamilovaná,“ nadhodila Lea

„Asi ano,“ přitakala

„Ale stejně nevíš ,zda chceš ….“ vyčkávavě se podívala na Ser.

„Nevím a děsím se toho,“ sklopila oči.

„Já vím, že je to hloupé, ale chtěla jsem, aby tím prvním byl PAN nedostupný. Víš, u něj jsem chtěla hned a ani jsem nad tím nepřemýšlela. Snad, když Olivierovi dovolím, aby … Povede se mi zapomenout. Co si o tom myslíš?“ Chtěla vědět, jestli tímto rozhodnutím nedělá velkou chybu.

„To zní možná logicky, ale chceš to tak?! Ser, zamilovala jsem se do Raye už jako malá holka, a i přesto jsme chodili spolu rok než … Nikdy jsem nepoznala, a ani nechtěla poznat, jiné muže, a přesto jsem čekala. Chtěla jsem mít 100% jistotu, že to chci, že jsem připravená. Nemínila jsem nechat své rozbouřené hormony převzít vládu.“ Teď nezněla jako 19 letá holka.

„Leo, když já se bojím, že ho ztratím. Já …bolelo to, když mi došlo, že svého vytouženého muže nemám šanci získat a Olivier je mu v mnohém podobný. Já nechci, aby ta bolest přišla znovu. Umím odmítnout, neboj se. Udělala jsem to jeho synovi, ale jeho omítnout nechci, jen je moc brzy.“ Rozplakala se. Všechen stres a bolest, kterou cítila, vyplula na povrch.

„Šššš, Ser, to bude dobré. Miluje tě, tak to jistě pochopí. Jen mu to vysvětli,“ konejšila ji. Seděly teď tiše.

„Už vím, co dnes uděláme dál!“ ozvala se najednou Lea.

„Co?“ utírala si mokré tváře Serena.

„Nedaleko je festival žonglérů a pouť. Budeme se bavit !“ Rychle se zvedla. Ser ji následovala. Doběhly k Sereninu autu a Lea usedla na místo řidiče.

„Uvidíš něco, co ve státech nemáte!“ ujistila ji. A měla pravdu, Serena zapomněla na starosti s muži a užívala si atrakcí. Byli tu nejen žongléři, ale i spousta stánků s místním vínem, sýry, masnými výrobky, ovocem a zeleninou, ale i moře květin. Prostě nádhera.

„Každý větší sklep tu má zastoupení,“ vysvětlila jí Lea.

„To by tu mohl být i Jamesův,“ napadlo Serenu.

„Nejspíš ano, jak se jmenuje?“ zajímalo Leu.

„Já to vlastně nevím,“ došlo Ser nečekaně.

„A jak se jmenuje James?“ optala se Lea.

„No … Blackness, nejspíš. Jmenuje se tak i Olivier.“

„Blackness ? To nezní moc francouzsky a ani mi to nic neříká, ale říkala jsi, že tu mají dům. Kde?“

„No, je to ten na Krvavém útesu.“ Už věděla, jak místu, na kterém dům stál, říkají místní.

„Na krvavém útesu?! Ty žiješ v domě rodu Chasseur du Sang?“ její hlas zněl vyplašeně.

„Chasseur du Sang ? To mi nic neříká, ale ano. Žili a Phillip jsou dětmi Jamese a ten je mladším bratrem Oliviera. Mají ještě sestru Claire. Říkali, že je to rodinný dům dědící se po generace.“ Nechápala, proč se Lea tváří, jako by viděla ducha.