Moonlight shadow

Toho rána se probudila brzy. Ještě za ranního šera se zjevila v komnatě lady Beatrice aby jí požádala o pomoc Děkovala přírodě, že jí nenadělila příliš bujné vnady. Svá drobná ňadra za vydatné asistence své přítelkyně stáhla širším pruhem pevného plátna a oblékla si volnější kalhoty a mužskou halenu. Na hlavu si narazila koženou čapku a obličej ušmudlala sazemi. Ne, takto jí jistě nikdo z mužů na cvičišti nepozná. Rozhodla se být na místě dříve než Patrik a muž, jehož jí vybral za soupeře. Teď když většina mužů byla s hodovní síni na snídani, či se ještě hrabala z peřin byl nejlepší čas připravit se. Vzduch byl cítit nočním deštíkem a čisté nebe slibovalo teplý, slunečný den. Při automatických pohybech, které její tělo bylo zvyklé vykonávat po ránu už mnoho let přemýšlela o muži, který stane proti ní. Kterého z oněch osmy Patrik vybere? Jistě ne Braina a ani Cola, jsou příliš hrr a také jsou z nich nejmladší. Kdyby měla rozhodovat ona, byl by to Connor nebo Berthram. Muži v plné síle, ale dostatečně zkušení a trpěliví. Však do hodiny uvidí. Jak se začínal plnit plac, stahovala se ze zorného pole ostatních mužů. Jako všude i zde platilo, že mladí jsou tu od toho aby se jim dostalo „přiměřené“ pozornosti a ona nechtěla vzbudit rozruch dříve než to bude nutné. Většina mužů a chlapců co zde cvičila ji mnoho neznalo, tak nehrozilo, že by byl její převlek prozrazen, když se , ale od hradeb začal pomalým krokem blíži Ian znervózněla. On by mohl, pokud by byl dostatečně blízko, prozradit její totožnost.  Ještě, že nechala svou  fenu zavřenou v pokoji. Naštěstí se zastavil hnedle na začátku a zapojil se do nácviku boje s mečem. Ráno pokročilo a Suzan se začínala zlobit na Patrika a ostatní výše postavené muže. Kde ksakru jsou, opravdu nemám čas promarnit s nimi celé dopoledne. Spílala jim v duchu.  Když už se rozhodovala, že toho nechá a vrátí se do kuchyně a k ostatním povinnostem objevil se Patrik a hloučkem svých bojovníků.

„Tiše, zeman přichází!!“ zazněl odkudsi povel a pohyb na kolbišti ustal.

XXX

To snad není pravda! Mumlal si v duchu Patrik. Opravdu jsem dovolil tohle bláznovství?! Pátravě se rozhlížel po prostranství okolo sebe. Snad přeci jen nepřišla a nic se konat nebude. Zadoufal.  Jemné šťouchnutí od Willa ho však zbavilo naděje. Mezi muži se k nim proplétal mladý jinoch v kterém by nikdo nehledal dívku. Vždyť ani on ji nepoznal a to věděl, že tu někde je. V převleku jak slíbila.  Tak tedy….. Hned z rána vyhledal Ivora a požádal ho „lekci“ mladému vejtahovi. Věděl, že na rozdíl od ostatních jeho mužů, má on trpělivosti za deset a i když má na zádech už pár křížků, má i dost sil na drobnou ženu.

„ Chtěl bych po tobě aby utrpěla jen jeho hrdost nikoli tělo. Jen drobný výprask. Nic co by si nepamatoval, ale taky žádné zranění.“  Důrazně vysvětlil Ivorovi mezi čtyřma očima. Ač musel snést zkoumavý pohled staršího muže, ten nakonec mlčky kývl. Teď tu stali společně a nepříjemný akt se nevyhnutelně blížil. Už i Ivor zpozoroval drobnou postavičku prodírající se jim v ústrety.

„To je on, můj pane?“ zeptal se. Přikývl.

„Ano, je. Nezapomeň co jsem říkal. Jen mírný výprask. Nic se mu nesmí stát.“ Řekl tiše Patrik. Nestál o to aby okolí vědělo, že si o onoho mladíčka dělá starost. Jen Williem si všímal jeho nervozity a z nepochopitelného důvodu se jím bavil. Sakra co to s ním je? On se o ni ani trochu nestrachuje!

„Hej mladej !“ oslovil ji Ivor hned jak byla dostatečně blízko.

„Slyšel jsem, že si troufáš tvrdit, že přemůžeš kteréhokoli muže na hradě!?“ Měřil si ji pečlivě od okopaných špiček škrpálů až po ušmudlanu tvář vyčuhující zpod čapky.  Odpovědí mu bylo jen rozšafné pokrčení ramen.

„Ale !!! došla ti slova, chlapče? „ dobíral si ji Ivor. Naklonila hlavu k rameni a vyzívavě si ho prohlédla.

„Tak se ukaž. Náš pán jistě rád uvidí jak překonáš nejlepšího z jeho mužů. Tedy pokud si troufáš, vychloubálku!“ popichoval dál. Teď už se kolem nich udělalo prostranství dost velké na zápas dvou mužů. Jak si muži okolo začínali uvědomovat, že se schyluje k potyčce. Stavěli se dokola a vymezovali tak arénu. Suzan i Ivor byli v jejím středu. Většinu pozornosti na sebe strhl právě Ivor a tak jen menšina mužů zahlédla drzé gesto kterým ten neznámý klouček vyprovokoval staršího muže k výpadu. Patrik který z ní od chvíle kdy ji uviděl nespustil oči zkoprněl. Wauuu! To ne. Tohle si žádný muž nenechá líbit! Zaúpěl v duchu.  A pak už bylo vše dílem chvíle. Zpozoroval Ivorův výpad a pak už ho viděl klečet na kolenou a ji stát za ním. Netrvalo dlouho a Ivor  třikrát plácl dlaní do prachu  cvičiště.  Co se sakryš stalo?!

X X X

Konečně! Že jim to , ale trvalo. Zhodnotila Suzan , když se Patrik s doprovodem objevil na scéně.  Pečlivě si prohlížela muže kteří šli s ním. Byli tam všichni z jeho doprovodu, ale nejblíže mu šel Ivor a z jeho pátravého pohledu jímž se rozhlíže usoudila, že právě on bude jejím protivníkem. Usmála se. Ach Patriku, ani nevíš jak moc jsi mi to ulehčil! Zaradovala se. Věděla, že porazí většinu zdejších mužů ve férovém boji, ale přeci jen s Connora a Berthrama měla obavy. Byli to muži kteří by se nedali snadno obelstít. Naproti tomu Ivor, byl si příliš vědom svých dovedností a tak měl sklon podceňovat „neškodné“ protivníky. Už ho slyšela několikráte hanět nový styl boje vybraných členů hradní gardy. Nikdy však s žádným z nich nebojoval a to jí přinášelo další výhodu. Jak Connor tak Berthram  již začínali zkoumat možnosti neznámých pohybů a to je činilo obávanějšími protivníky. S klidným srdcem a předsevzetím, vše rychle odbít se začala prodírat k Patrikovi a jeho mužům.

Bože!! Co na tom ti muži mají. To nemůžou  prostě začít bez hloupých  průpovídek? povzdechla si. No co ! V duchu se pousmála. Už předem se rozhodla mlčet. Nechtěla riskovat prozrazení a jak tedy odpovědět nejlépe na provokace !?  Udělala to co už dlouho ne, a co se k dospělé ženě ani trochu nehodí. Vyplázla na Ivora jazyk jako nějaká malá uličnice. Mělo to okamžitý účinek a to dokonce větší než doufala. Jeho výpad byl spíše vztelý než promyšlený a tak stačilo málo. Do pohybu dal zbytečně mnoho síly a ona ji plně využila. Během chvíle mu držela ruku za zády v tenzi a mohutný muž jí klečel u nohou. Tiše mu zamumlala do ucha.

„Ukonči to a bude tě jen trochu bolet rameno.“ Doufala, že to bude stačit a lehce zatlačila na ramenní kloub. Bohužel muž jen odmítavě zavrčel. Fajn, když to musí být! Proč dělat věci jednoduché. Zabrblala si. Použila sílu a trhnutím vyhodila Ivorovo rameno z kloubní jamky. Sakra bude ho to bolet, až to budeme vracet a zdrží ženy od práce. Hudrovla vduchu.

„Přijdi co nejdříve do kuchyně. Dají ti to do pořádku.“ Zašeptala znovu když sebou v bolestech muž trhl a smluveným signálem oznámil porážku.

„Zdá se drahý příteli, že tento mladíček docílil, že jsi kapituloval.“ Zamručel ubručeně Patrik a díval se muži do očí a hledal odpověď či vysvětlení toho co se před chvílí stalo. Suzan se celkem bez větší pozornosti povedlo dostat k nejbližší budově jíž byli stáje. Postraním vchodem vešel hošek a hlavními na nádvoří už ke kuchyni pospíchala žena. Halenou se snažila očistit tvář a jen co vpadla do místnosti začala rozdávat úkoly.

„Jane, sežeň Betty. Potřebuji ji tu, hned!“ volala už ve dveřích. „ Stelo, přines pohár pálenky a ty Jill přines šátek .“  všechny oslovené ženy se rozeběhly splnit její rozkazy a ona sama vykročila ke kádi aby se pořádně omyla.  Ve stejný okamžik kdy do kuchyně vcházela Betty s Jane v patách se objevil i Ivor. S tváří staženou bolestí se rozhlížel.

„Sem!“ ukázala mu lady Suzan na lavici u které stála. „Sedni se a drž!“ nakázala. Posadil se a s nedůvěrou si prohlížel ženy okolo sebe.

„No…, snad … oni by mi pomohli i muž.“ Cedil skrze zaťaté zuby a začal se zvedat.

„Jistě, ale už by jsi tou rukou taky nemusel do smrti hnout. Já na rozdíl od nich vím co dělám. Umím  kloub nejen vykloubit, ale i vrátit zpět. Tak drž za okamžik bude po bolesti.“  Pronesla příkře a kývla na mohutnou ženu po svém boku.  Nervalo dlouho a s zřetelným lupnutím  zapadl kloub na místo a Ivor si od srdce zaklel.

Než odešel z kuchyně s rukou zavěšenou v šátku pochopil jedno. Ten mladíček nebyl nikdo jiný než paní Suzan. Nechápal proč tohle všechno, ale rozhodně nešlo o něj. Neutahovala si z něj a nedala ani náznakem najevo, že to právě ona je za jeho zraněním. Kdyby na něj tam venku nepromluvila a on pak v kuchyni nepoznal onen hlas nevěděl by to ani on sám.

Patrik ji až do večera nevyhledal, ale u večeře byl snad ještě pozornější a ona ostražitější než doposavad. Když se zeptala  na jejich dohodu, uznal ji ač nerad za vítěze. Škodolibě ji těšilo vidět ho jak nerad jí přiznává právo na volnost pohybu bez nutnosti doprovodu mimo hradby Elysea.

X X X

Od toho dne se snažil být s ní a dětmi co nejvíce času. Nepřišlo mu, že by jí jeho společnost vadila, ovšem ten nedůvěřivý pohled z jejích očí nemizel. Tam kde byla s Willem či Simonem uvolněná, s ním z ní čišela ostražitost a nedůvěra. Netušila co má za lubem, proč ta náhlá změna jeho postoje vůči ní.

Léto končilo a podzim se rozeběhl naplno. Blížila se slavnost úrody.

„Suzan..“ oslovil ji jednoho podvečera když tiše vešel do pracovny správce.

„Ano, pane!?“  zvedla hlavu. Stále se mu nedařilo docílit aby ho alespoň když budou sami oslovovala jménem. Občas když se mu povedlo ji vyvést z míry vyslovila jeho jméno, ale hned jak našla sebeovládání vrátila se k chladnému pane.

„Rád bych vám poděkoval za vše co tu děláte. Za výuku mých dětí i za vše…. okolo.“ Začal.

„Děkuji, ale není zač. Mám za to vše co potřebuji a ochranu vašich mužů.“ Sklonila hlavu v pokorném gestu.

„Já …. To jsem na mysli neměl. Za  pár dní je to slavnost úrody. Přál bych si aby jste se  letos stala královnou podzimu.“ S napětím čekal její odpověď.

„Ale … já … Patriku. Ne…nejsem si jista jestli je to dobrý nápad.“ Koktala zcela neschopna souvislé myšlenky. Drobným úsměvem reagoval na své jméno a těšilo ho vidět ji zaskočenou.

„Já si myslím, že ten nejlepší. Catrine je moc mladá a matka zas stará. Jsem přesvědčen, že lidé budou nadšeni mým výběrem.“  Mluvil tiše, vemlouvavě. Musel využít momentu překvapení aby co nejrychleji získal její souhlas. Nesmí mít možnost přemýšlet jinak odmítne.

„Opravdu chceš abych to byla já?!“ nejistě si ho prohlížela. Královnou podzimu byla vždy žena spřízněná se zemanem. Manželka, dcera, matka, snoubenka či alespoň milenka. Ona nebyl nic z toho. Dokonce ani ta milenka.  Neměl ji rád, tak proč ji o to žádá?! Mátl ji již více jak měsíc. Jeho nepřátelskost zmizela a ona nemohla stále přijít na důvod proč se tak stalo.

„Ano. Už jsem zařídil aby ti ušily šaty.“  V duchu zavýskl, má vyhráno.

„Šaty? To není nutné. Já …“ zavrtěla hlavou.

„Prosím, Suzan berte to jako mé poděkování….prosím.“ přerušil ji tiše. Ač ho její námitky hněvali, od chvíle kdy ji přestal vnímat jako „viníka“ neměl problém ovládnout svůj hněv. Ovládnout jiné pocity už bylo těžší. Od onoho památného dne se nepohodli již mnohokrát, ale nebyl to vztek a hněv co v něm vyvolávala, byla to touha ji poznat a to ve všech významech toho slova. Touha poznat její tělo, duši, mysl, srdce. Pochopil, že když jí to dovolí ocení jeho přednosti a dovolí i jemu ocenit ty její.

Dívala se na něj a přemýšlela. Co tím sleduje? Bude po ní chtít nějakou kompenzaci… myšlenky jí lítali hlavou. Všiml si jejího pohledu. Přemýšlí! Lekl se.

„Je to jen poděkování, pocta kterou si zasloužíte, má paní. Mé úmysly jsou počestné.“ Pronesl rychle.

Copak jí vidí do hlavy? Je opravdu tak čitelná? Napadlo ji.

„Pak tedy…. Děkuji přijímám, můj pane.“ Pronesla krotce. Stále neschopna najít důvod jak svého souhlasu tak jeho návrhu.

„Nechám vám do pokoje přinést šaty hned jak budou dokončeny.“ Přijal s úlevou její odpověď.  Úklonou se rozloučil a odešel dřív než by mohla změnit svůj názor.

Pár hodin poté seděla ve své komnatě, s hlavou v dlaních  a kroutila hlavou.

„Co jsem to udělala, Eny?!  Jak mě mohlo napadnout přijmout takovou věc. Teď si všichni tady budou myslet, že na mě má právo. Že jsem jeho metresa. Kdyby to na mě tak nevyhrkl, kdyby mi dal čas na rozmyšlenou, kdyby…. Ach bože Eny co mám dělat? Nemůžu to udělat, nemůžu!!!! „  stěžovala si své feně potichu.