Moonlight shadow

Otočila se k němu zády a snažila se zastavit palčivé slzy, které se jí draly do očí. „Sakra Jamesi,“ pohlédla mu znovu do očí a přes spodní okraj řas se jí přehoupla první slaná krůpěj. „Co to má znamenat?“ odmítavě zavrtěl hlavou. „Amber?“ Sall se otočila k jeho sestře, neunikl jí Jamieho varovný pohled. I druhé dívce po tváři stékaly slzičky. „Do háje s tebou Jamesi, netvrdil si snad, že kvůli ní znovu začneš s léčbou? Myslíš snad, že to nepozná?“ vyštěkla vzdorovitě. (Pokračování textu…)

Sally zůstala ležet stočená v klubíčku, zhluboka oddechovala. Tváře jí stále hořely a srdce tlouklo jako o závod. James ji zezadu objímal svými pevnými pažemi. Cítila na šíji jeho horký dech, ale nebylo to nepříjemné. Přitiskla se zády blíž k jeho hrudi a lehce zavrtěla zadečkem. Jamie jí začal konečky prstů přejíždět přes boky, tak jemně, že se sotva dotýkal jejích jemných chloupků, které se záhy postavili do pozoru. Jeho dech se znovu začal zkracovat tím, jak narůstalo jeho vzrušení. Odhrnul jí vlasy z krku a něžně ji štípnul zubama do šíje. „Jsi tak sladká,“ přejel dlaní přes její bříško. Zamířil rovnou do jejího klína. Krouživými pohyby jemně masíroval to místečko, které v jejích žilách rozpoutalo bouři. Hltavě zalapala po dechu jako ryba na souši. „Mám přestat,“ hluboký, chraplavý šepot zazněl těsně u ušního lalůčku, který James následně sevřel mezi své rty. Jeho šikovné prsty zpomalily. (Pokračování textu…)

Nedá se říci, že by Sally pobíhala po pokoji a balila si věci na cestu. Spíš se o jedné holi pokoušela opatrně přesouvat od skříně k posteli, kam si srovnávala oblečení. Avšak ke svému zděšení zjistila, že její šatník obsahuje několik džínů, pár bílých tílek a košile. Netrvalo dlouho a došla k závěru, že první co musí v New Yorku udělat, je zajít do krámu na nákupy. Stačí, že do toho velkoměsta pojede jako venkovský balík pomalu se slámou v botách. Dodnes se za své oblečení nestyděla. „Bože, to fakt nemám nic normálního?“ ptala se polohlasně sama sebe, když vztekle převracela šuplíky ve skříni naruby. „Tragédie,“ odhodila jednu košili, „hrůza,“ další, „ježiš, jak jsem tohle mohla nosit,“ hnědá košile se spoustou korálků putovala rovnou do koše. (Pokračování textu…)

Když se všichni přivítali, začali obyvatelé domu nenápadně pokukovat po nově příchozím. Sally ho bez váhání představila jako svého přítele. James si se všemi podal ruku, jeho silný stisk udělal dojem dokonce i na Ralpha. „Těší mě, že Vás poznávám,“ prohlásil lehce v rozpacích, protože si nestihl zapamatovat, který bratr se jak jmenuje. (Pokračování textu…)

Obloha se zatáhla a Jamie osaměl. Posadil se na betonovou zídku a nechal dešťové kapky omývat jeho ztrápený obličej. Možná kdyby se na tu chemoterapii nevykašlal, dostal by se z toho. A možná by nikdy nepoznal Sally. Teď už to bylo jedno. Jeho osud byl již dopsán a nečekal ho žádný happy end. Odhodil nedopalek a mezi rty si vsunul žvýkačku. V krabičce mu zůstalo ještě deset cigaret. „Kouření způsobuje rakovinu plic,“ přečetl polohlasně. „Jasně,“ zmuchlal obal, i s obsahem ho hodil do nejbližšího koše. (Pokračování textu…)

James začal vyprávět, kam všude by se chtěl podívat, a Sall jen v duchu počítala, kolik jí to cestování bude stát. Na ranči si docela slušně vydělávala a výdaje skoro žádné neměla, ale ceny letenek jí upřímně děsily. „No co, když to nebude stačit, půjčím si od našich,“ pomyslela si a dál věnovala pozornost Jamesovu melodicky hrubému hlasu. Jenže to by to nesměl být James, aby si nevšiml starostí, které se mihly za jejím téměř zbožným pohledem. (Pokračování textu…)

Ještě dlouhou chvíli seděli na lavičce před nemocnicí a užívali si přítomnost toho druhého. Sally chtěla stáhnout svou ruku z jeho obličeje, ale James jí to nedovolil a znovu ji políbil do dlaně. „Proč si mi nezavolal, že si na cestě?“ Usmál se od ucha k uchu a kolem koutků se mu vyrýsovaly drobné vrásky. „Pak by to ale nebylo překvapení,“ vlepil jí další rychlý polibek. „Bála jsem se o tebe,“ snažila se, aby to nevyznělo jako výčitka. James otevřel oči a zadíval se do těch jejích. Obočí se mu stáhlo do jedné přísné linie. „Ty ses o mě bála?“ v údivu se posadil. Sally zčervenala jako rajčátko a sklopila pohled k zemi. Nesnášela, když jí tohle dělal, tak nerada dávala najevo své emoce a on jí do toho dokázal naprosto nenásilně vmanévrovat. „Tohle mi vážně chybělo.“ Ukazováčkem jí podepřel bradu a zvedl její tvář.  Pohled stále nechávala sklopený. „Prosím, podívej se na mě.“ Aniž by chtěla poslechnout, hleděli si do očí dřív, než tu větu stačil dokončit. „Jsi nádherná, víš to?“ usmál se nad její dětinskou rozpačitostí. Jeho rty se začaly pomalu přibližovat k těm jejím. (Pokračování textu…)

Dveře se zavřely s tichým cvaknutím. Sall opět osaměla. Zavrtala se do peřiny, jak nejpohodlněji jí to sešroubovaná noha dovolila. Chtělo se jí spát, ale v hlavě měla takový zmatek, že usnout nedokázala. Přemýšlela nad tím, co se jí v posledních dnech přihodilo. Celé jí to najednou připadalo jako osud. Zřejmě to tak mělo být. Bez toho divokého černého hřebce by se nikdy nedostala do nemocnice a nepotkala by Jamese. James, při vzpomínce na něho se jí rty samovolně zvlnily do úsměvu. Jeho milá a usměvavá povaha se jí zamlouvala od prvního okamžiku, kdy se potkali. Celé jejich seznámení jí dávalo naději. Šanci na nový začátek, na novou lásku… (Pokračování textu…)

V Sally se okamžitě rozbouřily dva naprosto rozdílné pocity. Na jednu stranu měla hroznou radost, že se za ní její nejlepší přítel konečně přišel podívat, na stranu druhou se cítila provinile za to, co mu udělala v předvečer svého zranění. Zachovala se jako chladnokrevná potvora, pohrávala si s jeho city a to si opravdu nezasloužil. Dívala se svému příteli přímo do očí. Jamesovi neunikla náhlá změna ovzduší v pokoji. „Myslím, že bychom se měli rozloučit,“ zašeptal Sally do ucha a políbil ji na tvář. „Děkuji,“ mrkla na něho a James chápavě kývl hlavou. Protáhl se z pokoje kolem kovboje, který mu nehodlal uhnout z cesty. (Pokračování textu…)

Sall se ve tváři rozzářil úsměv. „Tati,“ potřásli si rukama. „Ahoj holčičko, jak se daří?“ „Špatná otázka,“ usmála se a otočila pohled k infuzi. „Mám hlad, že bych snědla krávu a navíc už moc dlouho ležím na zádech a je tu hrozná nuda…“ na chvilku se odmlčela, protože zaslechla něco, co se jí ani trochu nelíbilo. „Ron je tady i s tou svojí princeznou?“ zaškaredila se. Ralph se k ní sklonil, „buď milá, zachránil ti život,“ zašeptal jí do ucha a něžně jí stiskl rameno na znamení podpory. „Bolí tě to hodně,“ v očích se mu mihl stín starostí. „Dá se to přežít.“ Dveře od pokoje se rozletěli dokořán a dovnitř se jako velká voda nahrnuly Sallyini bratři. „Nazdar ségra, tys nám teda nahnala…“ každý se posadil z jedné strany postele. „Tak co, užíváš si pohodičku, lehárko?“ usmíval se škodolibě Frank. Pleskla ho hřbetem dlaně do hrudníku, ale to neměla dělat. Vibrace jejího pohybu se přenesly i do zlomené nohy. Sykla bolestí a nevraživě se po bratrovi podívala. „Vemte mě domů, já už tady nechci zůstat ani minutu.“ „Tak tohle přání ti asi splnit nedokážeme.“ Hned po Dianě do pokoje vstoupil Ron. Nina zůstala taktně v chodbě, pravdou bylo, že svou sokyni nechtěla ani vidět. Sally si se všema popovídala. Nechali jí tam nějaké věci a mobil kdyby něco potřebovala a pak jí opustili. (Pokračování textu…)