Moonlight shadow

„Já jsem těhotná?“ Automaticky jsem vystřelila rukou k bříšku, jako by se mělo v ten okamžik stát něco zvláštního.

„Čekáš naše první miminko.“ Položil svou dlaň přes tu mou.

„Páni, a je, je všechno v pořádku?“ Hlavou mi vířilo tisíce myšlenek. Najednou, jako na povel se mi vybavilo vše, co jsem kdy slyšela o těhotenství. (Pokračování textu…)

Z posledních sil a s posledními zbytky naděje jsem ještě jednou zkusila zalomcovat oky, která mi svírala zápěstí. Jedno se pohnulo a než se nade mnou objevil v celé své vlkodlačí mohutnosti a chlupaté ohyzdnosti, vytáhla jsem dlouhý hřeb ze ztrouchnivělého houbou prolezlého dřeva. Někdo by jim měl říct, že vlhkost nedělá masivnímu nábytku moc dobře. (Pokračování textu…)

Po rychlé sprše, která osvěžila nejen mé tělo, ale díky bohu mi pročistila i hlavu, jsem vytáhla další obnošené tričko z Alexova prádelníku. Dlouho jsem jen tak seděla s kusem černé seprané bavlny v rukou a snažila se nemyslet na to, co bude dál.

„Abby, stydnou ti vajíčka.“ Alex strčil hlavu do dveří a přejel mě zkoumavým pohledem. (Pokračování textu…)

Ahojky,

u tohohle dílku trochu váhám. Proto prosím, jestli si to přečteš a ať už budou tvé pocity pozitivní, či negativní, zanech mi vzkaz. Stačí napsat líbilo, nelíbilo. Pokud budou převládat komentáře negativního charakteru, asi ho přepíšu. Díky moc. Nen. (Pokračování textu…)

„Abby, jen klid.“ Alexovy mohutné paže se kolem mne omotaly a konejšivě mne vtáhly do jeho horké náruče. Ještě pořád byl od pasu nahý a tak mi dal okusit ten nádherný pocit, dotýkat se jeho holé kůže. Hruď měl hebkou a hladkou, stejně jako Adrian, avšak to neuvěřitelné teplo, co z něho vyzařovalo, to jsem od svého muže neznala. (Pokračování textu…)

„Ty tam půjdeš, to ti říkám.“ Matka dala ruce v bok a škaredě se zamračila.
„Nejsi můj rodič, nebudeš mi nic přikazovat.“ Plivla jsem jí odpověď nazpátek a zlostně dupala po schodech do druhého patra.
„Abigail Nortonová, ty tam půjdeš.“ Matka zakřičela tak, až jí přeskočil hlas. Zastavila jsem se na vrcholku schodiště a zírala před sebe. Levou rukou jsem pevně sevřela dřevěné madlo zábradlí.
Nádech, výdech, musím se uklidnit. Když se mi konečně přestala motat hlava, vydala jsem se dlouhou chodbou až nakonec, do Svého pokoje. (Pokračování textu…)