Moonlight shadow

„Fajn, tak to spolu skončíme. Pokud to tak cítíš a chceš to, stačí říct. Já jen říkám, že pro mne je to zcela nepředstavitelné. Nemohu akceptovat skutečnost, že bych tě už neviděl, že bych tě už nepolíbil, nesevřel v náručí.“ (Pokračování textu…)

Civěla němě před sebe a snažila se ze všech sil, rozdýchat nezvyklé zjištění. Muž, o němž si ve skrytu duše myslela, že by mohl být tím pravým, se ukázal býti jen krvelačnou šelmou lovící v jejích řadách. (Pokračování textu…)

Vzhlédl k ní a ona se neubránila tichému zajíknutí. Tohle přeci nebyly jeho překrásně modré oči. Zíral na ni hladovým pohledem rudozelených strach nahánějících duhovek. Zornička se skoro ztrácela, ale bylo patrno, že se jen smrskla do malé škvírky podlouhlého tvaru. Podobné oči mají šelmy. Lovící divoká a smrtelně nebezpečná zvířata. (Pokračování textu…)

Ruka se jí svezla z pohovky a přistála na huňatém koberci barvy zapadajícího slunce. Rozespale se zavrtěla a s hrůzou zjistila, že polštář, na kterém spočívala její hlava, je mokrý. Panenko skákavá, jestli ji viděl, jak ze spaní slintá, tak už ho v životě neuvidí. (Pokračování textu…)

„Patty, vstávej, je tu tvůj taxík. Musíš se obléknout.“ Překvapilo ji, že usnula. Byla z toho všeho tolik unavená.

„Jistě, ano, hned.“ Posadila se na posteli a nejdříve se zmateně rozhlídla kolem. Chviličku trvalo, než si vzpomněla na polibek a také na to, v co vyústil. (Pokračování textu…)

Když zase začala vnímat, ve spáncích jí bláznivě tepala neuvěřitelná bolest. Prvně musela přiznat, že je překvapená. Bolest je dobrá. Cítit bolest, znamená dýchat a dýchat, to znamená žít. Neměla by být mrtvá? Velmi zakaleně si vzpomínala na boj s chlapem, co ji chtěl dostat a pak i ránu do obličeje. (Pokračování textu…)

Prolog

„Sedíš už v tomhle opuštěném domě roky, příteli. Není už čas opět vyjít ven? Nadýchat se čerstvého vzduchu, užít si trochy té zábavy?“ (Pokračování textu…)