Moonlight shadow

Epilog

„Miláčku, měli bychom už jít, jak znám Bernarda, je už nervozitou celý bez sebe.“ Smích v jeho hlase se nedal přeslechnout. (Pokračování textu…)

Ta cesta se mi zdála nehorázně dlouhá. Projížděli jsme tmavými ulicemi. Slabé a mihotavé světlo plynových lamp pouličního osvětlení kreslilo na dláždění kužely teplého světla. (Pokračování textu…)

Skoro celou noc jsme strávili dohadováním a plánováním. Přestala jsem vnímat někdy po základním rozdělení úkolů a opět začala při konečném shrnutí. Má chůva vždycky říkala, že člověk míní a bůh mění. Nechápu, proč se připravovat na akci, když stejně nevíme, co nás čeká. (Pokračování textu…)

„Nezvládnu to sám a tak budu muset oslovit pár svých přátel, tedy pokud mi ještě nějací zbyli. Chtěl jsem poprosit i Richarda a Jul. Juliette se s otcem zná a má volný přístup ke dvoru. Richard je silný a už tam jednou byl.“ (Pokračování textu…)

„Neblázni, Richarde, ten doktor se asi ještě vrátí, aby ti všechno vysvětlil a tak.“ Zamračila jsem se na něj. „A u toho já být rozhodně nemusím. Jdu si napustit vanu a opláchnout se, alespoň tak odmočím strupy a trochu se proberu.“

Vstala jsem pomalu, ale s úlevným výdechem zjistila, že nohy mě unesou. Pak jsem se odstrčila od postele a přešla ke dveřím do koupelny. (Pokračování textu…)

Museli jsme jít strašně dlouho a nejsem si úplně jistá, jestli jsem celou tu dobu byla plně při vědomí, ale když jsem se rozhlédla, viděla jsem kamenné nábřeží Seiny. Řeka páchla vlivem splašků a odpadků v ní plujících a celé koryto bylo zaplněno hustou mlhou, převalující se v chomáčích po hladině. (Pokračování textu…)

Cosi pálivého a tvrdého mne obemknulo kolem krku a trhlo mým tělem dozadu. Spadla jsem z postele a přistála na chladné kamenné podlaze. Pár vteřin mi trvalo, než jsem se probrala dostatečně, abych mohla zamrkat a zjistit, co se děje.

Všechno kolem bylo zahaleno do jemné bílé mlhy a scéna, co se mi odehrávala před očima, vypadala tím pádem skoro neskutečně.

Dívala jsem se na dlouhou stříbrnou tyč, kterou pevně držel Jean ve svých zpropadených rukách a díky níž mě tlačil k podlaze pomocí obojku, svírajícího mi hrdlo. (Pokračování textu…)

Spánek jsem měla neklidný. Hrozivé výjevy se mi míhaly před očima. Viděla jsem bezpočet dívek, mužů, starších i mladších, jak v hrozných mukách umírají rukou toho tlustého mnicha.  Jeho baculatá upocená tvář byla vždy zkroucena do děsivé masky vraždícího monstra. Trápil ty chudáky a každé jejich bolestné zasténání si vzrušeně užíval. Ruce se mu chvěly nedočkavostí, když ukončoval své zrůdné dílo a díval se, jak jeho nebohé oběti naposledy vydechují. (Pokračování textu…)

Vstal a vytrhnul Bernardovi louči z rukou. Aniž by se ještě ohlédl, a prohloubil tak rány na mé zmučené duši, odešel.

Hleděla jsem za nimi, než mi mihotavá záře plamenů nezmizela v černočerné tmě.

Přitáhla jsem si nohy k tělu a položila čelo na kolena. Slyšela jsem je přicházet, ale neměla dost odvahy na to, abych se podívala. (Pokračování textu…)

Cesta domu byla smutná a ponurá. Všichni mlčeli a byl slyšet jen jejich rozrušený dech.

Richard byl naštvaný na mě, jistě to jsem chápala, ale proč se jako na pohřbu tvářili i ostatní?

„Mám ti pomoci ji vysvléknout?“ Ozvala se Amélie váhavě, když jsme se rozcházeli.

„Zvládnu to.“ Zabručel Richard, a pak jsem jen vnímala změnu vůně, to jak jsme vešli k nám do ložnice. (Pokračování textu…)