Moonlight shadow

Přemýšlí, jaký asi je. Jak moc je podobný svému otci, jak velká bude jeho moc. To, že Joshua jako nejvyšší z vyšších má moc nad životem i smrtí je fakt, který znám všem z našeho druhu, ale jakou mocí vládne a bude vládnou Richard nebo já?  To byli otázky, které se mu honili hlavou.  Nebylo to proto, že by chtěl zpochybnit naše postavení. Vlastně spíše naopak. Doufal, že bude stejně silný jako Josh. Jen silný vůdce má šanci uspět.  Nás nečeká pokojné předání vlády. Musíme být dostatečně silní, abychom předešli zbytečnému krveprolití. Cítil jsem Vincovo ohromení, když zjistil stáří lorda Meridena. Ač znal věk Joshův i můj, stále si neuvědomoval, jak opravdu staří dokážeme být. Musím přiznat, že Meriden byl jistým způsobem výjimka.  Většina „starších“ nemíval ve zvyku přežívat tak dlouho. Většina z nich ukončila svůj pobyt na tomto světě dřív, než se měnil panovník. Ač z lidského pohledu mohla být „nesmrtelnost“ příjemnou záležitostí, ve skutečnosti může být čas i nepřítelem.  Zvláště když vidíte rychlost změn v lidském světě.  V dobách kdy lidé věřili mýtům a legendám, kdy cesty přes kontinent byly utopie, kdy pojem civilizace bylo vyjádření směnného obchodu, v takových dobách byl život našeho druhu pestřejší. Cesta ubíhala monotóně  a já se Vincovi snažil alespoň trochu nechat nahlédnout do myslí jedinců žijících staletí v jiném uspořádání světa než jaké znal či si dokázal představit.

Blížíme se k domovu. Vinc zaparkoval za Roxem a po jeho vzoru vystoupil aby  mi otevřel dveře. V ten okamžik se rozletěli vstupní dveře a  z nich  vykoukla blond hlava.

„Vinííííí !“ Zavýskla Tex a rozběhla se. Vinc sotva stačil rozevřít náruč  a obejmout ji. Jejich polibek byl více než výmluvný. Podstata jejich vztahu byla všem jasná. Až teď mi došlo, že lord  stejně jako jeho doprovod nemá ponětí o „zvláštnostech“ naší rodiny.

„Ehm….“ Odkašlal si nesouhlasně Darius.

„Ach … promiňte.“ Usmál jsem se místo nich já.

„Tex prosím nech Vincenta odvést auto. Pak už bude zas jen tvůj.“ Požádal jsem ji vesele. V tu chvíli se k nám připojil i Josh s poněkud překvapeným Lordem Meridenem. Rox už s autem zmizel ke garážím.

„Hned jsem tu boučku.“ Šeptl jí do ucha a přidal pusu na čelo. Posunul ji k nám. Vzdychla, ale to už byl v autě.

„Jako by to nemohl  udělat Rox.“ Durdila se a nakrčila čelo.

„Tex, holčičko nemrač se. Když jsi to bez něj vydržela do těď tak  tu minutku či dvě zvládneš také.“ Zasmál se Josh a popošel k ní aby se mohli přivítat. Skočila mu kolem krku.

„Proč jste nezavolali? Máma má službu. Lizi je na prohlídce společně s Richem a Sam. Jsem tu jen já. Mohli jsme vás vítat všichni kdyby jste dali vědět!“   Hlásila a zlobila se dohromady. Josh přešel její stesky a políbil ji na tvář.

„Dovolte mi Meridene abych vám představil svou rozkošnou vnučku. Lord Mesaney. .. Texas.  Texas  … lord Mesaney.“ S mírnou úklonou se Tex postavila čelem proti staršímu muži.

„Těší mne vaše lordstvo.“ Pronesla. Svá slova doprovodila bezchybnou úklonou. Nezapomněla nic, z tohoco se kdy naučila.  Ani mě, ani Joshovi neušla mírná ironie v jejích slovech. Oba jsme věděli jak se na ni a Melody dívali muži v době kdy ještě byly lidmi. Já to  poznal teprve nedávno , díky Joshovým vzpomínkám. Pohled, kterým Meriden i Darius provrtávali její drobné tělo byl plný nejrůznějších emocí. Překvapení, ohromení, pobouření až po znechucení. Jistě na Tex byl na první pohled znát její původ.

„Ach …. I mne.“ Vráti ji zdvořilost Meriden. Nejistý si tím jakou reakci jeho pán očekává.

„Tex, kde je Rie ?“  Nedbal na jeho rozpačitý postoj Josh.

„Myslím, že vyrazila na lov. Lizi a Sam tu teď byly pořád a ona chce být připravená. Lizi je na rozsypání i když má před sebou ještě pár týdnů.“ Informovala.

„Máma si myslí, že možná prcek přijde na svět o něco dřív. To víš, vaše cestování nedělá Lizi nejlíp.“ Vyčítavě se na mne podívala. Než jsem stačil odpovědět, došli k nám Vinc s Roxem.

„Ahoj Roxi!“ zamávala mu.

„Jdeme dovnitř.“  Pronesl Joshua a sám zamířil k domu. Skončili jsme v obývacím patře a Josh zasedl do svého „trůního“ křesla. Nechal Tex a Vince aby se postarali o  naše hosty. Jen co jsme se usadili….

„Meridene jistě čekáš na vysvětlení. Tvůj doprovod je totiž mírně řečeno vyveden z míry.“ Pronesl pobaveně Josh s pohledem upřeným na Daria.

„Ano výsosti. Jsem poněkud zaskočen.“ Upjatě přitakal lord. Darius jen mlčky přikývl.

„Jen pro Tex. Drahoušku, ten muž který si tě prohlíží přísným pohledem je pobočník lorda Mesaney, Darius.“  Představil ty dva.

„Má rodina, jak brzy zjistíte, neodpovídá zažitým předpokladům a zvyklostem. To je, ale jen jedna z věcí, kterou bych si přál aby mí nástupci změnili. Lidé opustili otroctví  už před několika staletími  a my kteří se stále pyšníme  tím, že jsme  něčím více než oni v něm stále žijeme.“ Z jeho mysli prosakoval odpor k těmto poměrům.

„Rád bych vás požádal o trpělivost, neboť s vysvětlení bych rád počkal až bude má rodina kompletní.“ Pronesl již o poznání klidněji. Stál jsem na svém místě, tj. po jeho levé straně a vpíjel se do myšlenek Daria. Ty lordovi jsem nechal být, dokud je nebude chtít znát Josh. Nevrlé zavrčení v mé hlavě patřilo, ale Vincovi. Darius byl v rozpacích, ale s úcty k svému panovníkovi se snažil přijmout fakt, že má projevovat úctu nečisté. A to ještě netušil, co ho čeká. Bav se! Poslal jsem k Vincovi. To jeho čeká velké překvapení. Chtěl jsem, aby se na to podíval z mého pohledu a nevyvolal spor. Pochopil a já ucítil místo vzteku pobavení.

„Meridene, máš-li nějaké otázky…?“ Vyzval ho Josh.

„Ano, můj pane.“

„Jen směle….“ Povzbudil ho.

„Nevím co říci k vašemu postoji. Mám, ale obavy zda se vaše přání setká s přijetím. Nečistí byli vždy vnímáni jako otroci, věci, majetek.“  Bohužel Vincovi humor nevydržel dlouho. Jeho zavrčení teď slyšeli všichni, ale nebyl sám. Přidal se k němu i Rox a Tex.

„Klid mí milí.“ Usmál se Josh.

„Meridene já sám jsem strávil staletí ve společnosti Tex a její matky a mohu směle prohlásit, že neznám ušlechtilejší a inteligentnější bytosti. Jejich jediný nedostatek je i jejich prokletím. Žít s vědomím, že nikdy nespatří své potomky, krev své krve je víc než bolestivé. Ale já mám své důvody tako uvažovat. Vezměme však třeba Roxe. Ten se k mé rodině přidal jen před pár měsíci a sám jsi měl teď možnost slyšet jak reagoval na tvou otázku. Žil u dvora velmi dlouho, troufám si tvrdit, že déle než ty sám a přesto…. Přijal můj pohled na změněné.“ Naprosto klidně odpovídal a klidnil neklidné ovzduší.

„Zdá se, že je pro vás původ důležitější než kvality dotyčného.“ Ozvalo se jemným hlasem od terasy. V otevřených dveřích stála drobná postava Rí.

Ta si pátravě prohlížela oba muže.

„Byl jste mi vylíčen jako muž rozumu milý lorde, ale teď si nejsem jista zda vám Rox nelichotil.“ Její ostrá slova byla v rozporu s tónem jakým je pronášela. Ten byl klidný skoro bych mohl říct sladký.

„Kdo jste?“ vyskočil na nohy Darius. „A jak se opovažujete takto mluvit s mým páném?“

„Darie sedni!“ Josh pronesl svůj rozkaz tiše a nikomu z nás neuniklo nebezpečí za jeho hlasem.

„Rí, milovaná! Jsem tak rád, že jsi konečně tu.“ S hlasem plným citu a rozzářeným obličejem vstal a šel k ní. Čekala až stanul před ní.

„Vítám tě doma drahý.“ Pohladila ho po tváři a nastavila své rty k políbení. Nečekala dlouho. Vzal ji za ruku a dovedl k druhému „trůnu“. Počkal až usedne a pak si sedl sám.

„Drahá dovol, abych ti představil muže jenž si opravdu zaslouží tvou důvěru. Lord Meriden a jeho pobočník Darius.“  Pronesl k ní. Oba jmenovaní vstali a poklekli u jejích nohou. Obou došlo s kým mají tu čest.

„Královno, dovol abych se omluvil za svého společníka. Je horlivý a neměl tušení s kým mluví.“ Pronesl lord s očima s úctou sklopenýma. Byl to nezvyk vidět se takto chovat muže starší než je kdokoli v této místnosti. I já si odvykl na dvorské způsoby. Ostatní je ani neměli možnost poznat.

„Lorde Meridene, vaše omluva je přijata, ale jen za jediné podmínky. Ty Darie ..“ počkala až oslovený pozvedne zrak k ní, „… již nikdy nebudeš neuctivý k ženě. Jakékoli ženě!“ Zvýraznila.         Čekala na odpověď.

„Má paní, slibuji. Děkuji vám, za vaši dobrotu s kterou jste přešla mou chybu.“  Pokorně dodal. Rie jen kývla.

„Meridene, Darie…. Jak jste již pochopili, toto je má milovaná žena Majorie.“ Dokončil přestavování Josh. „A vaše královna.“

„Je mi ctí vás poznat a složit k vašim rukám přísahu věrnosti vám stejně jako našemu králi.“  S uctivou upřímností promluvil Meriden. Jeho mysl byla plná tváří. Stále se snažil zjistit Riin původ. Rod, k němuž patří. Byl nervózní, že se mu to stále nedaří. Vždy byl pyšný na svou paměť a nechtěl si přiznat porážku. Jeho paměť byla v pořádku, ale nemohl tušit, že Rí v ní nikdy nebyla. Merčen i Darius  se dívali na Rie.

„Zdá se, že vás něčím fascinuji, sire.“pousmála se na lorda Meridena.

„Ano, má paní. Přiznávám, že marně v paměti pátrám z kterého rudu pocházíte.“ Pronesl upřímně. Riin smích naplnil místnost.

„Omlouvám se, sire, ale myslím, že svou paměť namáháte zbytečně.“ Pronesla po chvíli vesele. Nechápavý obličej přímo prosil o vysvětlení. Rie se podívala na Joshe.

„Meridene, obávám se, že má žena má pravdu. Ještě před pár měsíci  byla má milovaná Rie, člověk. Přesto se stala matkou budoucího  vládce. Richard je opravdu můj biologický syn.“ Pronesl Josh. Pohled do tváří našich návštěvníků byl zajímavý. Pohled do jejich hlav však fascinující. Meriden se snažil zpracovat co se dozvěděl společně se skutečnostmi které viděl a cítil. Rie neoddiskutovatelně bilo srdce, vypadala tak o deset let mladší než Joshua a byla upír. Jak by mohla být změněná.  Darius naopak od svého pána hloubal nad tím jak mohl člověk porodit dítě vládce. Absolutně nezpochybnil Joshova slova, jen nechápal jak je to vše možné.  Rie se rozesmála, Josh natáhl ruku a uchopil do ní její. I on měl na tváři pobavený výraz. Škodolibě si užíval rozpaků a zmatků našich hostů.

„Nebudu vás trápit přátelé. „ pronesl po chvilce, když uznal, že trápení bylo dost.

„Pro začátek. Má žena Marjorie se narodila  před ….“ Trvalo více jak hodinu než Josh ve zkratce dovyprávěl příběh své nové královské rodiny. Skončil právě v okamžiku, kdy jsme uslyšeli Richardovo auto. Vracel se zbytek rodiny.   Změnu nálady jsem nepocítil jen já. A nebylo se čemu divit. Vždyť krom Vince  a Joshui jsme tu stále neměli své protějšky. I pro lidské muže je těžké ztratit z dohledu milovanou ženu a u nás to bylo téměř fyzická bolest.

„Zdá se, že nastal čas aby jste poznali zbytek mé rodiny.“ Pronesl Joshua a společně s Rí se zvedl. Oba muži je rychle napodobili. Nepatrným kývnutím propustil mne a Roxe a tak jsme stáli u vstupu v okamžiku kdy Richard otvíral dveře.

„Gregory!“  lizin hlas zněl nadšeně i když poněkud unaveně.

Po dohodě s Vincentem se Sam rozhodla prodat dům rodičů a bydlet nadále s Lizi, alespoň než dodělá školu, pak se uvidí. Vlastně se osazenstvo Henson dost změnilo. Pro okolí to byla nepostřehnutelná změna, pro sousedy bylo vše tak, jak má. Skutečnost však nemohla být odlišnější. Nejvíce času jsem v domě trávil, kromě děvčat, já a Rox, pak Melody. Texas se tu objevovala jen na pár okamžiků, jako byly odjezdy a příjezdy ze školy. Jak se Vinc přestával bránit svému novému já, tak si začínali být bližší. (Pokračování textu…)

V pokoji se rozhostilo ticho. Minuty běžely a ticho narůstalo.

„Samantho!?“ až Vincův výkřik ho narušil. Pomalu otočila hlavu a nepřítomným pohledem se na něj podívala.

„Vincente?“ zavrtěla hlavou a zrak se jí zaostřil. „Co se stalo?“

„Nic!“ Chladným pohledem zastavil Roxe, který jí chtěl vše vysvětlit, a nejen to, chtěl jí vyznat své city, jimž ani sám pořádně nerozuměl.

„Sami, holčičko,“ Rie si klekla před ní a vzala ji za ruce. Ta sklonila oči k ní.

„Upíři,“ špitla.

„Ano, no a jistě chápeš, že vše, co se tu dozvíš, je přísně tajné. Nikdy a nikomu se s tím nesmíš svěřit,“ její hlas zněl konejšivě a Samanthino srdce se pomalu uklidnilo.

„Jako by mi někdo věřil,“ odtušila. (Pokračování textu…)

Konečně ! Konečně začínal uznávat čím je.

„Já….“ podíval se na mne.

„Co mám dělat?“ zeptal se mne beze slov.

„Co takhle požádat o pomoc?“ zeptal jsem se.

„ Prosím?!“ Jeho hlas zněl ztraceně.

„Vinci tohle vše … miluješ ji?!“

„Co ? Proč to sem taháš?“

„Odpověz!“ Podíval se na Texas. Viděl drobnou dívku se svůdným úsměvem. V hlavě mu běžely vzpomínky a jako poslední byla ta na jejich první polibek. (Pokračování textu…)

Rox už na mne čekal. Úklid nám trval společně jen pár minut.

„Vracíš se k Lizi?“ zeptal se.

„Jo, ale byl bych rád, kdybys zavolal, jak na tom je Vincent,“ požádal jsem ho.

„Jasně. Drž se!“ Povzbudivě se usmál. Ano, vracel jsem do slzavého údolí. Nejsem si jist, jak to bude dál se Samanthou. Tohle rozhodnutí je na Vincovi. Když jsem se přiblížil k domu, zpomalil jsem a již lidským tempem přešel Henson a vkročil do domu. Sam ještě spala. Texas s Mel a Lizi byly dole a tiše se bavily. (Pokračování textu…)

Alespoň v tuto dobu tu nemělo to auto co dělat. Vincent! Zamračil jsem se. První, co mi blesklo hlavou, byla myšlenka na Lizi a Vince. Hned na to mi ale došlo, proč tu nejspíš je. Vždyť tu nocovala i Sam. Žárlivče! Pokáral jsem se. (Pokračování textu…)

Díval jsem se, jak spí. Melody s Tex si upravily její ložnici, a ona  se přestěhovala do pokoje, co patřil dříve Rie. Trávil jsem s ní teď každou volnou chvilku. Věděl jsem, že za nedlouho nastane čas, kdy budu muset na neurčitou dobu odejít. Proto jsem souhlasil i s návrhem Tex sblížit se s jejími lidskými přáteli. Teď, když je hluboká noc, mám čas vtisknout si její tvář do paměti. Texas je tu s námi, vedle ve „svém“ pokoji, ale Mel nocuje stále v našem starém domě po boku manžela. Rie se rychle adaptuje, až neuvěřitelně. Její vůle je tak ohromná, že se Joshua domnívá, že nebude žádný problém a bude si moci své vnouče pochovat už po narození. Vnouče. (Pokračování textu…)

Nechápu je! Rozčiloval jsem se už snad po milionté.

Ach promiňte, měl bych se představit. Richaro Josuo, první syn našeho vládce a dědic. Tak to jsem já a toto je příběh mého života, mých povinností a přání. Mé vzpoury. (Pokračování textu…)

„Těhotná!?“ vykřikla jsem. To si ze mě dělá srandu. Jak já bych mohla být těhotná, vždyť jsem panna.

„Jste si jistý?“ ptala jsem se.

„Ano slečno, jsem si jistý.“ Ne to nemůže být pravda. Copak jsem panenka Maria? (Pokračování textu…)