Moonlight shadow

Nehledejte 52. kapitolku 2. část… je to 53. závěrečná. V průběhu psaní si příběh sám nadiktoval, jak chce vypadat… souhlasila jsem.

Chtěla jsem napsat na konci pár řádků o tom, jak moc si vážím toho, že jste vydrželi s Bella´s vampire tak dlouho, ale jak jsem zjistila, že nemůžu. Normálně regulérně jsem se na konci rozbrečela. Strávila jsem s hlavními hrdiny rok a půl života a zvládli jsme toho spolu hodně. I jim bych chtěla poděkovat za to, že mě drželi nad vodou, když jsem to potřebovala. Že mě pustili do svého světa. Toto je závěr jejich příběhu. Třeba se vám bude zdát, že v něm něco chybí, nebo že jsem na něco opomněla… nebojte se, mám v plánu napsat i Bella´s vampire 2, byť asi pod jiným názvem, kde by mělo být vysvětleno vše, co jsem možná opomněla nebo schválně vynechala. Klaním se, moc děkuju a přeju vám všem, aby jste si užili konec stejně jako já. S láskou a něhou říkám hrdinům i vám všem na shledanou…

Vaše Luki (Pokračování textu…)

Vím, že už je to přibližně půl roku, co jsem zde uložila poslední kapitolku. Mnozí z těch, kdo se odhodlali si přečíst tuhle novou kapitolku, se nejspíš budou muset vrátit na konec kapitolky minulé a mě to neskutečně mrzí a hrozně se vám všem za to omlouvám. Možná se děsíte toho, kdy asi přibude další část 52.kapitolky a snad vás trochu uklidní, že už se na ni pracuje. Zdá se totiž, že se mi podařilo překonat mou pisatelskou krizi a snad vám všem, co BV čtete, přinesu co nejdříve závěrečné řádky celé povídky. Také bych vám chtěla poděkovat, že jste na BV nezanevřeli a chtěla bych vám popřát příjemně strávený čas při čtení téhle předposlední kapitolky. Děkuju. (Pokračování textu…)

Stála jsem se zavřenýma očima a snažila se zachytit sebemenší náznak toho, co se Dorian chystal udělat. Jemný závan jeho dechu na mé tváři mi napovídal, že je blizoučko mě. Jeho chladivé prsty se propletly s mými a pak se tichem rozezněl jeho smyslný hlas.

„Lásko? Prosím, podívej se na mě.“ Z jeho slov bylo cítit tolik lásky a něhy. Zhluboka jsem se nadechla jeho omamné vůně a srdce mi poskočilo láskou a hrdostí, že muž vyslovující ta tichá slova, je můj manžel. (Pokračování textu…)

Zlostně udeřil pěstí do stěny. Krvavý obraz, který na něm zůstal po posledním obyvateli místnosti, se na něj zlověstně šklebil.

Nenávistné vrčení naplnilo ticho prostoru a těch pár jedinců, kteří byli svědky jeho vzteku, se podvědomě přikrčilo a očekávalo to nejhorší. Pak se otočil a jeho zlost si našla svůj ventil. Jeho oběť neměla nejmenší šanci. Šokovaným tichem se rozneslo hlasité křupnutí vazu a nebožák stojící nejblíže, se sesul na kamennou zem.

Na tváři se mu rozlil úšklebek a v očích mu zahořely plamínky nenávisti. Co se mělo stát se stane a on konečně docílí svého. I kdyby měl padnout do pekel, nepůjde sám.

„Valentine…,“ byl čas. (Pokračování textu…)

Něčí ruce mě pozvedly a prudce sevřely v náručí. Musela jsem být mrtvá, jak jinak bych mohla cítit tuhle opojnou vůni?

„Panebože, vypadá tak…“ hlas se zlomil. Chtěla jsem otevřít oči, ale víčka byla tak těžká.

Bože, co to s tebou vyváděli.

Ty žiješ. Mé tělo se otřáslo prvním vzlykem. (Pokračování textu…)

Kráčela jsem potemnělou chodbou se Scarem po svém boku. Tichem se ozýval jenom ťapot mých bosých chodidel a jemný šustot vlečky šatů. Zdravou rukou jsem si přidržovala vpředu sukni a druhou měla položenou na bříšku. Odmítla jsem nabízené rámě svého bratránka a na něm bylo vidět, že se mu moje odmítnutí nezamlouvá, ale z nějakého důvodu to nechal být. (Pokračování textu…)

Výborně se bavil mým překvapením. Toto jsem opravdu nečekala.

„Ano. Můj otec byl starším bratrem Nacila, nynějšího krále.“ V jeho hlase zazněla temná nenávist, ze které mě až mrazilo.

„Můj otec měl právo prvorozeného. Měl usednout na trůn a místo toho, v okamžiku, kdy se o tento post hlásil, byla mu vražena dýka do srdce. Doslova.“ Rychlostí blesku se přemístil na postel ke mně a já vyděšeně vnímala jeho přítomnost. Jeho uhrančivé oči mě plně vtahovaly do sebe. (Pokračování textu…)

Čím je budoucnost bez minulosti? Vzpomínky na pocity lásky a zrady byly mou pevnou součástí. V tuto chvíli mi krvácelo srdce žalem. Láska, která zdála se býti pohřbená a zapomenuta, se nyní připomněla v té nejbolestivější podobě.

Pevně jsem sevřela v ruce rám okna, až se ozval zvuk prasknutí. Po tváři mi stékala jedna jediná slza. Hleděla jsem oknem ven, ale nevnímala jsem svět za sklem. Před očima se mi odvíjel příběh, který se započal před třemi stoletími. (Pokračování textu…)

Bella´s vampire

1

Hlasitě jsem si povzdechla. V mysli mi vytanula památná věta z Vančurova románu Rozmarné léto: „Tento způsob léta,… , zdá se mi býti poněkud nešťastným.“ To, jak byla naše vesnice neustále zahalená v mlze a to, jak nepřetržitě dopadaly kapky deště, na teď již důkladně promáčenou zem, působilo tak melancholicky a smutně. Tahle jsem si tedy začátek prázdnin nepředstavovala.

Odvrátila jsem tvář od neútěšné scenérie za oknem. Tak tedy nic. Zase jsem si sedla k počítači a ponořila se do svého světa upírů a vlkodlaků. Bylo mi s nimi krásně. Byl to svět, který jsem si sama tvořila. Byl to svět, ve kterém se postavy chovaly tak, jak jsem si přála. Vytvářela jsem si svou iluzi dokonalého místa. Místa, ve kterém láska je ten nejdůležitější moment v lidském životě, za který stojí bojovat, i kdyby měl trvat jen zlomek lidského nadechnutí. Místo, kde jsem mohla vdechnout životní sílu bytostem, které jsem milovala.

Smutně jsem se zahleděla na čistou stránku svého wordu. Právě jsem se, po více jak půl roce rozloučila s bytostmi, které mi přirostly k srdci a věděla jsem, že bych měla vytvořit nové. Použít pověstný klín na vybití jiného. Nechtěla jsem se upnout na něco, co již má svůj konec. (Pokračování textu…)