Držel jsem její tvář ve dlaních a doufal, že nic z toho není skutečnost. Její oči vypovídaly o hrůzách, které musela prožít, a důkazem toho byly i rány po celém těle. Byla to však její tvář, která se mi nenávratně vryla do paměti. V tu chvíli by se stěží hledal na světě větší sobec než jsem byl já. Bál jsem se o ni jen kvůli sobě. (Pokračování textu…)
Říká se, že ve chvíli, kdy váš pomíjivý lidský život spěje ke konci, veškerý dosavadní život se vám promítne před očima. Jednotlivé důležité okamžiky, šťastné chvíle a vše, co v životě člověk miloval. Já jsem před svýma očima měla akorát obraz chtíčem rozzuřeného upíra, který plánoval zneužít mé tělo a následně mě zabít. Rozhodně to nebyl konec, který bych si přála. Vlastně jsem o smrti v takové míře začala uvažovat až ve chvíli, kdy jsem se jí ocitla téměř na dosah. Cítila jsem, jak se ke mně plíživě přibližuje, a její síla se mi omotává kolem kotníků.
1. kapitola
Ležela jsem v pokoji s rukama složenýma pod hlavou. Čekala jsem. Neměla jsem tu hodiny, ale věděla jsem, že zanedlouho pro mě přijde zřízenec a odvede mě na druhou stranu budovy k doktoru Masonovi. Byla jsem s tím smířená, taková denní rutina. Věděla jsem, že mě čeká hodina plná otázek. Snažil se mi dostat do hlavy a pochopit mě. Jak bláhové. Musela jsem se pousmát. (Pokračování textu…)